Výsledky vyhledávání pro dotaz úpravě

Výsledky vyhledávání v sekci: Kuchyně

Brokolice – zelená sestra květáku

Jedna z nejzdravějších druhů zelenin se těší na Váš stůl...ÚvodemBrokolice je v naší kuchyni rok od roku oblíbenější. Je to jemná zelenina, která bývá nejčastěji zelená, ale jsou i odrůdy fialové a žluté. Květenství brokolice (růžice tvořená nahlučením pevně uzavřených zelených poupat) je jemnější než u květáku. Zelenina se dá dobře kuchyňsky připravovat, je zdravá, a navíc je díky zmrazenému zboží celoročně dostupná.Původ a rozšířeníDomovem brokolice je oblast Středozemního moře, s největší pravděpodobností Apeninský poloostrov. Začátkem 20. století nebyla brokolice příliš známou zeleninou, pěstovala se v jižní Itálii, na některých ostrovech Středozemního moře a v USA. Od 20. let se rozšířilo její pěstování z USA. V Evropě se pěstuje brokolice výhonková především v Itálii a Anglii; ve Francii a Anglii se pěstuje brokolice květáková. Nejvýznamnější exportní zemí je Itálie. V České republice roste převážně brokolice výhonková.Účinné látkyBrokolice je jako veškerá zelená listová zelenina významným zdrojem hořčíku, minerální látky nezbytné pro činnost svalů, srdce, přenosu nervových vzruchů a tvorbu hormonů. Vysoký podíl vlákniny v brokolici pomáhá proti ochabnutí střev, posiluje vrstvu epitelu sliznice střev a tím preventivně působí proti vážným střevním onemocněním až po rakovinu. K přednostem brokolice patří hlavně velký obsah vitaminů A, C, B1, B2 a menší dávka vitaminu E. Pro zachování těchto vitaminů je vhodné použití zasyrova, nebo co nejkratší tepelná úprava. Další látky jako bílkoviny, sacharidy, vláknina, vápník a fosfor zůstanou zachovány i po tepelné úpravě.NákupPři nákupu vybíráme nepoškozené růžičky beze skvrn, s nezažloutlými listy. Brokolici je třeba rychle zkonzumovat, protože růžice již během tří dnů, zvláště za teplejšího počasí, žloutnou a poupata se otevírají. Zelenina se dá obtížně delší dobu skladovat, a proto se s oblibou zmrazuje. I potom obsahuje všechny důležité živiny. Brokolice má na trhu poněkud vyšší cenu, ale bude-li se více pěstovat a jíst, je možné, že se přiblíží ke květáku a dalším běžným zeleninám. To by bylo vzhledem k výborným dietickým vlastnostem této chutné zeleniny dobré.Kuchyňská přípravaPříprava je podobná jako u květáku, až na to, že odříznuté výhonky vaříme déle než vlastní růžičky. Dřevnaté konce (někdy i u bočních růžiček) odřízneme a použijeme na polévku. Brokolici vaříme 10 – 15 minut, růžičky o 5 minut méně. Používáme ji i syrovou – růžičky do salátů. Připravujeme z ní polévky, přílohy, zapéká se, smaží apod.Použití v kuchyniBrokolice se osvědčuje jako ideální příloha k mnoha pokrmům, zejména k masu, přidáme ji do polévek i zeleninových pokrmů, rizot atd., ze syrové pak připravujeme salát.TIP : po uvaření dejte vařenou broklici do studené vody. Zůstane tak i po uvaření krásně zelená.

Pokračovat na článek


Jablka

Pojďme si představit naše nejoblíbenější stolní ovoce…CharakteristikaJablka jsou naše nejznámější a nejvýznamnější domácí ovoce. Volně rostoucí jabloně dosahují výšky 6-10 m. Existuje na 2000 kulturních odrůd jabloní. Jablka nejsou jen chutným, ale i nanejvýš zdravým ovocem. Jabloně totiž svými plody poskytují lidstvu vitaminy a další živiny. Jejich léčivé vlastnosti jsou známy odedávna.Původ a rozšířeníPravlastí jablka je střední Asie. Odtud se v průběhu staletí rozšířilo do Evropy a na všechny kontinenty. Geny v jablečných jádrech, nositelé dědičné informace, se při tomto vývoji měnily, přizpůsobovaly plody klimatickým podmínkám. Tak vznikly stovky odrůd.V našich zemích se jabloně pěstují po mnoho staletí. Za Karla IV sepsal jistý Klaret odrůdy tehdy u nás pěstované. Podle Balbína bylo v 16. století naším nejoblíbenějším jablkem míšenské. Jablka se tehdy od nás vyvážela do ciziny. Dnes v ČR existuje 60 odrůd jablek povolených k pěstování na prodej.Účinné látky Jablko téměř neobsahuje bílkoviny, avšak mnoho vody, má málo sacharidů a nevýznamné množství mastných kyselin ve slupce, zato bohatství vitaminů a stopových prvků. Při růstu se v plodu ukládá ve vysoké koncentraci vitamin C. Tato bioaktivní látka nachází v jablku obzvláště příznivé prostředí, protože obsažené bioflavonoidy a jiné rostlinné ochranné látky zabraňují jeho předčasné oxidaci. Tak se jablko stává v lidském střevě kombinovaným preparátem proti všemožným chorobám. Jablko sestává až z 30 procent z pektinu, účinné vlákniny, která snižuje hladinu cholesterolu, resp. Krevních tuků a váže na sebe jedovaté látky, jako je olovo nebo rtuť. Soli kyseliny vinné – vinany – v jablku brání škodlivé tvorbě fermentů a usazování bakterií ve střevech. Jablka posilují imunitní systém, srdce a krevní oběh. Posilují cévy, především slabé žíly.Nákup  Tržní odrůdy, jako jsou Cox Orange, Golden Delicious, Idared nebo Rubín a mnohé další, lze vesměs doporučit, bohužel s jednou výhradou – zejména jádrové ovoce z jihoevropských zemí je během celé doby růstu a ošetřováno prostředky na ochranu rostlin (pesticidy, insekticidy, herbicidy), postřikováno prostředky podporujícími růst, obhospodařováno minerálními, tj. umělými hnojivy a jinými chemickými látkami. Před přepravou na místo spotřeby a před prodejem se jablka vzhledově zušlechťují rafinovanými kosmetickými prostředky – šelakem, voskem, benzoovými a jinými pryskyřicemi. Plody tyto rostlinné jedy vstřebávají do slupky a dužiny. Proto bychom se raději měli vystříhat dováženého zboží a nakupovat jablka tuzemská, nejlépe z biologického resp. Integrovaného pěstování, neobsahují škodlivé látky. Ty totiž můžeme bez obav konzumovat i se slupkou, bohatou na cenné živiny. Nabídka tuzemských jablek je v současné době dostatečná a je vhodné jí využít. Krátké přepravní vzdálenosti snižují ztráty hodnotných účinných látek v plodech.PřípravaJablka bychom měli skladovat v chladu, např. ve sklepě, a konzumovat nejlépe syrová. Při tepelné úpravě, např. pečení, se ztrácí až 70 procent cenného vitaminu C.Jablka v kuchyniJablka můžeme použít do značného množství pokrmů a nápojů, nejlepší jsou však syrová na svačinu nebo přesnídávku. I když si v supermarketu nebo u ovocnářského stánku můžeme vybrat z různých odrůd, nenalezneme zde už takovou šíři sortimentu jako kdysi. Obchod vyžaduje dodávky velkého množství ovoce stejné odrůdy, nabídka se proto omezuje na odrůdy po obchodní a pěstitelské stránce nejvhodnější, s vysokou tržní produkcí. Z jablek se dále vyrábí kompoty, připravuje se celá řada moučníků, ocet, šťáva, mošt, víno a destiláty.TipKrásná a lákavá dovážená jablka na regálech supermarketů mohou kvůli jedovatým a škodlivým látkám, které obsahují, vyvolávat alergické reakce jako např. bolestivé puchýřky v ústech, kožní vyrážky a poruchy trávení. Navíc se tyto potravinové jedy usazují v tkáních, např. v játrech. Nejvíce jsou postihovány děti. Kvůli postřikům, které se v zahraničí často používají, musíme jablka důkladně omýt horkou a studenou vodou.

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

V hodně zemích jsou sýry neodmyslitelnou součástí každé společenské akce.....Kdysi dávno se objevil sýr Už někdy pře 11 tisíci léty jezdci na pouštích, kteří si v měchu vezli ovčí mléko, ochutnali to, co z tuhnoucí hmoty vznikalo a co bylo vlastně předzvěstí budoucích sýrů. Mléko je nápoj zdravý a lahodný a sýr vyrobený ze zpracované a upravené sraženiny ovčího, kravského nebo kozího mléka si udržuje všechny hodnoty mléka. Jde o vápník, bílkoviny a aminokyseliny, ale i o vitamíny, zvláště o B-komplex, o tuk a fosfor. Je tedy sýr považován za jeden z nejcennějších a nejstarších pokrmů. O sýrech se zmiňuje již Homér v Odysseji, sýr byl stálou součástí jídelníčku římské armády a vyznavačem sýrů byl nejen Caesar, ale později i Karel Veliký, jehož pochoutkou byl u nás známý sýr brie. Víme tedy, že už staří Římané jedli s oblibou sýry. Méně známé je, že si je vozili z jižní Galie, tedy z Francie. Na výrobu sýrů bylo třeba zvláštních povolení a za výrobu byla udělována různá privilegia. Za labužníka v oblasti sýrů byl považován známý státník několika režimů v období před, za a po francouzské revoluci, Talleyrand. Tehdy se po mase obvykle pojídal salát a sýru patřilo místo právě před tím salátem. Vzpomínky na nejrůznější francouzské sýry uplatnil Karel Hoffmeister ve své knize Paříž a okolí. Spotřebu sýra jenom v Paříži odhadl na 20 tisíc tun ročně. Stojí za úvahu, nebylo-li by i pro naši kuchyni vhodné snížit spotřebu masa a zvýšit spotřebu sýrů. Sýr podle mínění Francouzů korunuje oběd a k sýru patří jak dobré víno, tak i dobré pivo. K našim nápojům se tedy sýry hodí.Charakteristika a rozšíření sýrů Sýry mívají různou barvu i různou chuť. Balí se do slámy, do listů vinné révy nebo kaštanu. Vyrábějí se v různých tvarech. Známe bochníky i kuličky, velké koule i cihly. Známe sýry tvrdé, hrudkovité, měkké a tavené, nasládlé i ostré, aromatické až páchnoucí. Sýr slouží k přípravě různých jídel. Prokládá se jím maso, smaží se, strouhá se, taví se. Každá oblast, kde se vyrábějí sýry, je přesvědčena, že právě jejich sýry jsou nejlepší. Sýrařství není jen doménou Evropy a části Asie, ale evropští přistěhovalci v Americe položili základy sýrařství amerického.Francie - kolébka sýrů Sýry se dají jíst různými způsoby. Tvoří součást studených mís, mohou být doplňkem jídla i jídlem hlavním, hlavně v tepelné úpravě. Se sýrem se setkáváme na rizotu i na pizze, ale slavnou tepelně upravenou pochoutkou je fondue, pokrm proslavený jak ve Francii tak ve Švýcarsku. Ze sýra se dají dělat i karbanátky, noky, dorty a pomazánky. Ve Francii někteří lékaři předepisují sýry jako lék. Francouzi jsou stejně jako na svá vína také hrdí na své sýry. V Normandii mají camembert, v Burgundsku vacherin, v Bordeaux chabichou a jumeau, v Languedoku roquefort, na Korsice bleu de corse a brin d´amour, což znamená špetku lásky. V Bretani se vyrábí port-salut, v pařížské oblasti brie či coulommiers a v Alsasku munster a géromé.Pravý rokfórRoku 1666 vydal Toulouský parlament v jižní Francii výnos, kterým se přísně pod vysokou pokutou zakazovalo používat název roquefort pro sýry, které nebyly vyrobeny ve městě Roquefor-sur-Soulzon. Ten zákon dodnes nebyl zrušen. Výrobců skutečného rokfóru je málo, jejich dozrávací sklepy jsou vyhloubeny ve skalních útesech a výrobní tajemství je pečlivě střeženo. Vyrábí se z ovčího, nikoliv z kravského mléka a tajemstvím lahodné chuti pravého rokfóru je plíseň vyskytující se právě v místních jeskyních. Ta plíseň je vzdálenou příbuznou plísně, ze které se vyrábí penicilin. Místní znalci a labužníci považují za jedině správný způsob podávání a konzumace položit sýr na krajíc domácího chleba a spláchnout ho těžkým červeným vínem. Doporučuje se skladovat sýr v nejnižší a nejvlhčí části chladničky, z níž se má vyjmout několik hodin před podáváním. V poslední době bývá opět zmiňován často sýr kozí a také kozí mléko, které prý má kromě vitamínů a výživných látek ještě i látky aktivizující výstavbu buněk. Chuť kozího mléka mnoha lidem nechutná, zato sýry se dostávají do obliby. Méně známý je v našich krajích kumys. Je to nápoj z kobylího mléka a původně vznikal pod sedly koní asijských kočovníků v kožených vacích. Říkalo se mu nápoj bohatýrů. Je to nápoj výživný, sytící a zdravý. Je ovšem pro nás trochu exotický. Dnes se vyrábí v moderních výrobnách. Podobné účinky má i kefír, jehož původními výrobci byli Karačajci, nevelký národ na Kavkaze.Několik tipů a triků Sýry napomáhají prý trávení a uspokojují nejrůznější chutě. Madridský časopis El píz hovoří o sýru jako jednom z prvních pokrmů člověka. Španělsko je totiž zemí s velkou tradicí výroby sýrů a návštěvník tu najde bezpočet druhů sýrů a jejich kombinací. Sýry mohou být předkrmem i hlavním jídlem a samozřejmě dezertem. Původně to bylo jen sražené a hnětené mléko, později, ale ještě za starověku, se nechávaly zrát, ještě později se přistoupilo k plísním a koncem 18. stol. se začaly vyrábět u nás tak oblíbené syrečky. Odedávna byly známy sýry ovčí a kozí. Ty, jak bylo řečeno, nyní přicházejí znovu do obliby. Zrání sýra vyžaduje zkušenost, přiměřenou teplotu a vlhkost vzduchu a lásku výrobce k produktu. Znalci, jak víme, doporučují vyjmout sýr z chladničky, pokud jej takto skladujeme, asi hodinu před konzumací a to v množství, které míníme spotřebovat. Sýry se servírují vždy v pokojové teplotě. Pečlivý hostitel si dá práci s naservírováním. Doporučuje se u tvrdých sýrů nahřát nejdříve ostří nože a teprve potom krájet. Kulaté sýry se krájejí obvykle na trojúhelníčky a sýry tekuté nebo roztékající se servírujeme v původní krabičce. Velké sýry se krájejí na krajíce, obdelníkové na čtvrtky. Sýrové dorty se seříznou a vydlabávají lžičkou. Podložkou nabízeného sýra bývá obvykle dřevěné prkýnko. Podává-li se na talířcích, doporučují se talíře či misky keramické. Sýr podaný v košíčku vystlaném listy vinné révy nebo slámou, působí svůdně. Na sýrové míse by mělo být několik druhů sýrů, měkké by měly být malé, aby se na míse už nekrájely. S vhodným pečivem, zvláště s tmavými a celozrnnými druhy chleba, případně s krekry a s vhodně doplňujícím nápojem, je sýr skutečně královským pokrmemOdkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Jak filetovat rybu

1. KROK - uvolnění vnitřnostíRybu nařízneme podél břicha, aby jsme se dostaly k vnitřnostem, které po rozříznutí prsty uvolníme.Pozor : při rozříznutí břicha nožem nezajíždíme příliš hluboko, spíše řežeme pouze špičkou nože)2.KROK - oddělení hlavyOddělení hlavy provedeme šikmým řezem za hlavou ryby. Nůž směřujeme šikmo k páteři. Z jedné strany řez provedeme pouze k páteři, z druhé strany páteř přesekneme.3.KROK - vyčištěníHlavu s vnitřnosti oddělíme od zbytku ryby. Doporučujeme poté rybu zbavenou hlavy a vnitřností opláchnout pod tekoucí vodou.4.KROK - příprava na filetováníOčištěnou rybu otočíme břichem k sobě a provedeme řez od břicha směrem k ocasu, tak aby jsme spodní ploutev řezem " nadřízli". Řez provádíme pouze špičkou proto, aby jme nařízli pouze kůži.5.KROK - filetováníŠpičkou nože rybu prořízneme nad páteří, nůž prostrčíme rybou a řezem od ocasu po páteři vytvoříme první filet.6. KROK- oddělení filetuFilet dořízneme až k hlavě a první filet oddělíme od páteře. Řez provádíme tahy nožem, aby se filet nepotrhal.7. KROK - oddělení žeberních kostíNa filetu nám ještě zbyly žeberní kosti, které podřízneme šikmým řezem. Poté nám zůstane čistý filet s kostmi pouze ve středu filetu.8. KROK - vykostěníPinzetou vytaháme ze středu filetu všechny kosti.9. KROK - oddělení kůžeZ filetu ještě zbývá odstranit kůži, kterou u ocasu podkrojíme a tahavým pohybem nožem oddělíme od filetu.10. KROK - druhý filetU druhé filetu s páteří postupujeme obdobně jak při prvním tzn. zopakujem kroky 5-8.11. KROK - opláchnutíFilety je potřeba po rozfiletování opláchnout ve studené vodě s citronem, aby se zbavila ryba všech nejedlých částí . Poté je již připravena k tepelné úpravě.2. možnost filetováníRybu je samozřejmě možnost konzumovat i s kůží file pak lépe drží při tepelném zpracování.Postup je stejný s rozdílem, že před prvním krokem rybu tupým nožem zbavíme šupin a vynecháme krok 9. Nyní již nic nebrání si opravdu vychutnat chuť čerstvé ryby Náš tip : rybu nasolíme pokapeme citronem, přidáme nakrájené bylinky a necháme hodinu marinovatNa grilu je ryba opravdu skvělá!

Pokračovat na článek


Nastartujte grily – pár užitečných rad jak se nespálit

Grilování– opékání a propékání do hněda v otevřeném grilovacím prostoru při teplotě150°c- 250°c.Tak zní strohá encyklopedická poučka.Já vnímám grilování jako příjemné letní posezení s přáteli, a chuťový zážitek, kterého nelze dosáhnout při běžném vaření. No řekněte sami, jistě rádi vzpomínáte na léto při vzpomínce na povedené grilování pod oblohou plnou hvězd a ve vlahém vánku letního počasí.Tento článek představí pár základních pravidel při grilování.1. Výběr griluPři výběru grilu by jsme měli pamatovat na to kam gril umístíme,jak často budeme grilovat, pro kolik lidí nejčastěji budeme grilovat a také otop, který bude nejlepší pro vaše grilování a často i bezpečnost při grilování.Zde jsou základní typy grilů:Gril na dřevěné uhlí – nejpoužívanější typ grilu, na kterém grilujeme pomocí rozžhaveného dřevěného uhlí. Na trhu lze koupit ve více variantách od obyčejných malých, po velké s odkládacími prostory ve tvarech od kulatých po obdelníkové.Při úpravě pokrmů na tomto grilu sice potraviny chutnají nejlépe(dřevěné uhlí dodá potravinám nenapodobitelnou chuť) ale musíme si dát pozor na plameny, které mohou potraviny spálit!Elektrický gril – gril pro všechny . Velmi pohodlný způsob grilování, při kterém se potraviny grilují na elektrické, většinou litinové ploše. Výhodou je lehkost manipulace údržba gril se dá používat i v místnosti, pokrmy se většinou nemohou spálit.Negativa při tomto způsobu jsou, že pokrmy nechutnají jako grilované spíše jako upravená pánvi, problém při venkovním grilování také bývá dostupnost elektrického proudu. Plynový gril – také velmi pohodlný způsob grilování. Griluje se na lávových kamenech,které zespod rozžhaví oheň z propanbutanové lahve.Chuť se velmi podobá úpravě na dřevěném uhlí, za což vděčíme lávovým kamenům. Gril je vetšinou na kolečkách, tudíž dobře manipulovatelný.Problémem bývá vyšší pořizovací cena, také dostupnost plynových lahví.Zděné grily – velmi často produkt kutilství . Na našich chatách a chalupách se také často setkáváme s různými druhy a tvary podomácku vyrobených grilů.Griluje se většinou na železném roštu, který je umístěn nad zdrojem tepla nebo se nad zdroj umístí rožnící tyč,na které se dá umístit i větší kus masa.Pro postavení na stačí pár šikovných rukou a často i návod na stavbu.Na otop se většinou používá dřevo, které je  pro chataře či chalupáře dostupné. Tento typ grilu je často doplněn průduchem na uzení potravin. Zděný gril na oproti ostatním nevýhodu nepřenosnosti, která je vykoupena správně vybraným místem a pohodlným posezením při sledování rozžhaveného dřeva.Otevřené ohniště- nejstarší způsob grilování tzv. táborák. Jedná se o ohniště ohraničené kameny. Pro otop se používá dřevo, griluje se buď na železném prutu, na který se potraviny napíchnou, nebo na rožnící tyči,podobnějako při předchozí variantě.Jedná se asi o nejromantičtější způsob, který je vykoupen horší manipulací.Já osobně dávám přednost čtvrté variantě, protože se jedná o nejhezčí způsob jak strávit příjemný podvečer v kruhu přátel či rodiny při pohledu na oheň jak olizuje skvělé pokrmy.Vznikají nezapomenutelné zážitky na léto a to je důvod proč my nevadí ani několika denní načichlost kouřem.2. OtopDruh otopu se většinou řídí vybraným typem grilu.Pro grilování na dřevěném uhlí používáme většinou na zátop třísky ze dřeva, na které se po rozhoření přidá dřevěné uhlí, které po rozžhavení od dřeva rozhrneme rovnoměrně po ploše grilu a uhasíme oheň a necháme potraviny grilovat na rozžhavených uhlíkách.Na trhu jsou v prodeji klasické dřevěné uhlí, nově se také prodávají dřevěné brikety, s kterými ale nemám dobré zkušenosti.Topit se dá samozřejmě i dřevem ale to je spíše pro zkušenější zálesáky. Elektrické či plynové grily mají již dle svého názvu otop určený. U elektriky bývá problém napájení , které se dá vyřešit vhodně dlouhým prodlužovákem, u plynu doporučuji zkontrolovat před grilováním obsah láhve, jinak je plyn běžně dostupný u každé čerpací stanice. Pro zbylé dva způsoby se používá většinou dřevo, dá se také použít uhlí dřevěné.Dřevo se rozpálí a po vytvoření žhavého základu se může přidat dřevěné uhlí, ale většinou se griluje na dřevě. Pozor na spálení! Také je dobré zvolit vhodný druh dřeva, nejlépe tvrdší odrůdy jako dub či švestka, které jsou také vhodné pro uzení.Opět dávám přednost přírodě, nejraději používám dřevo, které dá potravinám nejlepší chuť,ale i dřevěné uhlí má něco do sebe. Naprosto pak zavrhuji elektriku, jelikož gril patří do přírody, ve které se elektrika nevyskytuje, elektřina také nedá potravinám onu šmakézní chuť.3. PomůckyPři grilování si  ale nevystačíme pouze z grilem. Pro pohodlnější grilování se dají v obchodech dokoupit různé druhy příslušenství určeného ke zjednodušení manipulace s potravinami. Velmi užitečný obzvláště při grilování ryb ale i zeleniny je grilovací rošt s dřevěnou rukojetí. Jedná se o dva protilehlé rošty mezi které se ryba vloží , sevře a ryba může putovat na rošt na oheň. Výhoda je, že se ryba nerozpadne a lépe se obrací.Dále se jako velmi užitečné jeví jehly s dřevěnou rukojetí na přípravu špízú.Další užitečná pomůcka je rožnící jehla se čtyřmi hroty , které slouží k  upevnění masa proti otočení.Používá se na větší kusy masa například kuře Nepostradatelné příslušenství grilu je rovněž kleště na otáčení pokrmů. Používá se na obracení pokrmů dělaných přímo na roštu.A dále samozřejmě esteticky vyvedená zástěra s nápisem KISS THE COOK nebo I ♥ BARBECUE. Víte co je to Barbecue? Slovo tak často zmiňované v souvislosti s grilováním.Malá definice:Slovo převzaté z Ameriky označuje společenskou událost na otevřené prostoru- piknik  při kterém se opéká maso na zvláštním zařízení(grill). Američané také slovo zkracují na podivné BBQ.

Pokračovat na článek


Nastartujte grily část 2. – Maso patří na gril

Netradiční způsoby grilováníFondueSlovo fonde pochází z francouzského „fonde“ – rozplývat se, tavit. Původně se v hrnci na fonde tavil pouze sýr, do kterého si stolovníci namáčeli kousky chleba. Lidé však jsou vynalézaví, a tak vznikaly další variace tohoto společného hodování kolem jednoho hrnce. Dnes fonde již neznamená jen sýrové radovánky – místo sýra se v nádobě rozpaluje olej a opékají se kousky zeleniny, masa, ryb a někdy se dokonce lahodné zbytky v hrnci vytírají chlebem. Přes bohatost obměn je sýrové fonde stále nejoblíbenější.  RacletteVe Švýcarsku, proslulé zemi sýra, jsou lidé nesmírně vynalézaví a obdaření velkou fantazií, pokud jde o přípravu sýrových pochoutek. Raclette znají již velmi dlouho, ovšem v dnešních moderních domácnostech je z praktických důvodů původní způsob přípravy tohoto sýrového obřadu nepoužitelný. Vyžaduje totiž otevřený krb. Když nemáte krb, je nejjednodušší připravit raclette pomocí grilu s pánvičkami na jednotlivé porce. Díky tomuto vynálezu nastal nový věk raclette. Sýr se nakrájí na kousky, dá se do pánviček a nechá se pod rozehřátým grilem roztavit.Nejdůležitější druhy sýra na raclette a fondue jsou: appenzeller, bagnes, gomser, čedar, eidam, ementál, gouda, mozzarella, parmazán aj.Stolní grillGrilování na stole je opravdu vynikající. Není závislé na počasí a je hned připravené. Obsluha stolního grilu je jednoduchá a lze na něm připravovat nejrůznější pokrmy. Kdo tento způsob grilování používá jen k přípravě steaku, pravděpodobně vůbec nezná obrovskou paletu možností, kterou nám poskytuje. Stolní gril s běžnou grilovací plochou se nabízí v nejrůznějších povrchových úpravách a v nejrůznějším provedení. Ke grilování jsou nezbytné dosti vysoké teploty, které u stolních grilů zajišťuje pouze elektřina nebo plyn. Z praktických důvodů dávají výrobci přednost elektricky vytápěným roštům doplněným nádobkami na zachycování tuku a tekutin. Pokrmy se dokonale grilují na roštech a tuk nebo šťáva odkapává do misky.Příprava masa na grilováníPřed grilováním by zásadně mělo maso ze všech stran dobře oschnout. Také kousky masa, které jsme předem naložili do marinád nebo potřeli olejem, by se měly osušit tak, aby z nich nekapala žádná tekutina, položíme-li je na rošt. Tuk a kapalina na dřevěném uhlí shoří, čímž vznikají malé, ostré plamínky, které vytvářejí nejen nepříjemný kouř, ale i zdraví škodlivé látky. Také u příliš mastného masa kape při grilování tuk do žhavého uhlí. Volte raději méně prorostlé kousky masa. Maso solte vždy až po grilování, protože sůl odebírá masu tekutinu a vysušuje ho. Pro tento případ se používají marinády.MarinováníMarinády dodávají jídlu – zejména masu – patřičnou chuť a zvlhčují a zjemňují je. Jsou buď pikantní, nebo sladké a je jich tolik druhů, na kolik si vzpomenete: kořeněné, ovocné, vonné či exotické. Určité klasické kombinace se hodí k určitým jídlům. Obvykle je vhodné použít olejovou marinádu na suchý pokrm, jako je libové maso nebo ryby, a marinády s vinným či octovým základem se naproti tomu hodí k hutnějším pokrmům. Většina marinád neobsahuje sůl, aby nevytáhla z masa šťávu. Nejlepší je osolit pokrm těsně před nebo těsně po tepelné úpravě. Množství potřebné marinády záleží na množství jídla. Na ½ kg masa je zhruba potřeba 2/3 šálku.Způsoby marinovánícitrónovou šťávou – očištěné, připravené porce ryby sladkovodní nebo mořské potíráme po všech stranách citrónovou šťávou;pomerančovou šťávou – postupujeme jako u citrónové šťávy. V obou případech necháme asi hodinu marinovat;bílým nebo červeným vínem – podle druhu následné tepelné úpravy a dalších ingrediencí zaléváme připravené porce bílým nebo červeným vínem. Během naložení porce obracíme. Můžeme ještě okořenit mletým pepřem apod.;česnekem rozetřeným se solí – potíráme připravené porce po všech stranách. Takto naložené porce upravujeme dále většinou na cibuli, paprikách a rajčatech;s kořením – jemně nebo hruběji umleté koření, jako různé druhy pepře, jalovec, vtíráme do porcí rybího masa;s olejem – vtíráme ho současně s kořením do rybího masa;s ochuceným olejem – postupujeme stejně jako v předchozích případech; olej je ochucený čerstvými nebo sušenými zelenými natěmi či bylinkami, např. bazalkou, estragonem, saturejkou. Takto ochucené marinované ryby můžeme zabalit do alobalu a uložit do chladicího zařízení. Postupně je pak během doby výdeje oběda či večeře zpracováváme a upravujeme jako minutku na objednávku. Rybu tak připravíme ve velmi krátké době po objednávce.Jak naložit..Kuřecí masoJakékoliv tvary můžeme tepelně upravovat bez nakládání. Nakládání ale chuti masa prospěje. Plátky potíráme ochuceným olejem nebo obalujeme v různých zelených natích a koření. Na odležení používáme také šťávu z pomerančů, která maso velmi příjemně chuťově ovlivní. Na odležení kuřecího masa stačí i jen 1 hodina. Na asijský způsob nakládáme maso zpravidla nakrájené na nudličky. V míse ho doplňujeme sójovou omáčkou, worcesterskou omáčkou, kari kořením, mletým pepřem i mletým zázvorem apod. Promícháme a necháme v chladničce odležet. Solíme až těsně před tepelnou úpravou. Zpravidla ještě před tepelnou úpravou maso zaléváme bramborovou moučkou (škrobem) promíchanou s vejci a teprve pak opékáme. RybyU ryb nesvařujeme základy s vodou, neboť rybí maso obsahuje značné procento vody a je velmi rychle hotové. Celá dávka marinády by se nedala použít při tepelné úpravě masa, musela by se vylít. Ryba získá marinováním výraznější chuť, nejde tedy o zkrácení doby tepelné úpravy. Ryby marinujeme krátce a pak je upravujeme dále podle názvu a použitých ingrediencí. Rybí maso však můžeme grilovat i bez marinování – jen osolené, nebo dále okořeněné a ochucené citrónovou šťávou. Další příprava je závislá na tom jestli grilujeme na roštu nebo na rožni. (Na rožni upravujeme jen menší ryby vcelku, které jsou již ochucené.Doba přípravyUdat přesné časové údaje o grilování je téměř nemožné, protože do hry vstupuje mnoho různých faktorů. Žár závisí na typu a velikosti grilu, typu použitého paliva, na výšce rožně nad ohněm a samozřejmě na počasí. Doba grilování bude také ovlivněna tloušťkou a typem pokrmu, kvalitou masa a svou polohou na grilu. Sami se ujistěte, zda je pokrm skutečně dopečen. Většina surovin vyžaduje jen jedno otočení, ale menší pokrmy (špíz nebo párek) vyžadují otáčení častěji, aby bylo propečení rovnoměrné. Jídla ve fólii se pečou pomaleji a na grilu musí být déle. Nejrychleji si můžeme připravit bifteky, karbanátky, párky, ryby atd. Déle nám samozřejmě budou trvat kuřata, kachny a hovězí nebo vepřové pečeně.

Pokračovat na článek


Na vánoční tabuli - kapr

Vánoce jsou nejkásnějšími rodinnými svátky. Pravé kouzlo vánoc spočívá ve vytvoření příjemné vánoční pohody. K tomu jistě patří štedrovečerní hostina. Tradiční- nejen český zvyk je konzumovat k večeři rybu nejčastěji se pak podává tradiční rybí polévka, kterou následuje smažený či jinak upravený  kapr. A právě  o tradiční české rybě bude následující vánoční povídání.Kapr - český pokladVánoce jsou nejkásnějšími rodinnými svátky. Pravé kouzlo vánoc spočívá ve vytvoření příjemné vánoční pohody. K tomu jistě patří štedrovečerní hostina. Tradiční- nejen český zvyk je konzumovat k večeři rybu nejčastěji se pak podává tradiční rybí polévka, kterou následuje smažený či jinak upravený kapr. A právě o tradiční české rybě bude následující vánoční povídání.Hned vedle piva se právě z kapra snaží české podniky udělat českou specialitu. Ve světě, zvláště pak v zemích s dostatkem mořských ryb není kapr právě moc oblíben. Ovšem v Čechách se jedná o nejoblíbenější a také nepoužívanější rybu nejen o vánocích a česká kuchyně zná mnoho rozličných receptů k jeho úpravě.Kapr obecný v datechKapr obecný - sladkovodní ryba ( Cyprinus carpio ) žijící v Evropě, Asii, a severní Americe. Zpravidla má olivově zelenou barvu kůže, která na břiše přechází do žluté. Na trh přichází v hmotnosti od 900 g. až do 4 kg. ale dorůstá i vyšší hmotnosti. Má libové pevné maso s množtvím drobných kůstek, maso mívá někdy bahnitou příchuť. To pravý encyklopedie o kaprech. Ještě by se dalo přidat že známe kapra lysice - bez šupin (to znamená méně práce) a šupináče ( šupiny všude ). K váze je také nutné přidat informaci že optimální je kolem 4 kg. Menší má menší kosti - nebezpečí uvíznutí v krku, vetší má pak tučnější maso a větší pravděpodobnost, že maso bude cítit bahnem. Nejkvalitnější ryby pocházejí z rybníků jižních Čech, kde pěstování dlouholetou tradici. Kapr samozřejmě obsahuje důležité stopové prvky jako fosfor, jód, vápník, tuky, bílkoviny, vitamíny B a D. Proto se doporučuje jíst rybí maso co nejčastěji, nejen o vánoce, k čemuž cena kaprů na trhu pří pobízí.Nákup kapraTakže o kaprech už něco víme, nyní nezbývá nic jiného, než se pro svého kapra vypravit.Sekat díry do ledu jako za Lady a lovit kapra na prut už asi nebudete ( i když ducha vánoc by to jistě podpořilo), proto doporučujeme méně tradiční, nyní však pohodlnější předvánoční prodej kaprů. Ten lehce poznáte. Všude spousta vody, šupin a zmrzlí prodavači v gumových zástěrách. Vybírejte dobře! Doporučujeme podle množství strávníků kapra kolem čtyř kilogramů, kapr by neměl nést žádné známky poškození a když sebou hbitě mrskne jistě není na škodu. Až Vám nějaký padne do oka máte dvě možnosti : nechat si zabít a vykuchat kapra na místě a domů přinést už připraveného kapra ( ale už ho nezkoušejte dávat do vany- nepoplave ), nebo si odnést kapra živého. Tuto volbu ocení především děti, aspoň se pár dní nemusí koupat. Horší je to už pro hlavu rodiny, které začínají starosti s zabitím. Ale i pro něj máme raduJak na kapraPřipravíme si : ostrý a tupý nůž, hadr, prkénko nejlépe dřevěné, a paličku na maso a videokameru pro případ nějaké veselé příhody ( velmi často se něco přihodí). Kapra nejprve omráčíme úderem do hlavy a usmrtíme jí až propíchnutím míchy( ostrý nůž) v páteři před ocasní ploutví. Pak odstráníme šupiny z břicha (tupý nůž) a rybu opatrně ostrým nožem rozřízneme - pozor na žluč, řez nesní být příliš hluboký. Vnitřnosti vyndáme, oddělíme střeva a žluč od jater a mlíčí které se dají upotřebit na polévku. Potom teprve zbavíme kapra zbylých šupin a oddělíme hlavu a ocas, tak i zbylé ploutve. Opláchneme a můžeme nakrájet na jednotlivé porce. První způsob je na podkovy přes páteř, nebo na filety podobně jako mořské ryby.Štedrý večer nastal, kapra nám přichystalŠtedrovečerní večeře u nás doma, to je obvykle rybí polévka zahuštěná máslovou jíškou doplněná opečenou houskou. Kapr jako hlavní jídlo se upravuje podle rodinných zvyklostí - vařený namodro, dušený, opékaný pečený, grilovaný, v typické úpravě na černo a nejčastěji pak smažený obalovaný v trojobalu. Při této úpravě je dobré rybu nasolit a nechat hodinu v chladu odležet poté můžeme kapra obalovat a smažit do zlatova. Příloha co jiného než skvělý bramborový salát ! Pokud však nechcete zůstat u tradičního smaženého kapra zkuste něco jiného :Kapr na modro : můžeme ho připravovat mnoha způsoby. Nejobvyklejší je přelití kapra horkým octem a následovné pošírování (pomalý var) v rybí várce připravené z kořenové zeleniny, cibule,bobkového listu, celého koření, pepře, hřebíčku a soli. Kapra nejprve krátce povaříme a poté až 30 minut pošírujeme. Při tepelné úpravě ho neobracíme. Podáváme s vařenými brambory a salátem z čerstvé zeleninyKapr s černou omáčkou po staročesku : také tato úprava má více obměn podle krajových zvyklostí. Nejdříve připravíme rybí várku z nakrájené kořenové zeleniny, cibule, bobkového listu, celé nové koření, pepř, hřebíčku, tymiánu, zázvoru, piva, vody a soli s přidáním sušených švestek. Vše uvaříme doměka a pak procedíme. V této husté várce vaříme připravené porce kapra. Po uvaření omáčku dochucujeme karamelem, nastrouhaným perníkem, citrónovou štávou, rozinkami, spařenými. oloupanými a na nudličky nakrájenými mandlemi. Omáčka se také někdy zahuštuje jíškou. Typickou přílohou je houskový nebo bramborový knedlíkHned vedle piva se právě z kapra snaží české podniky udělat českou specialitu. Ve světě, zvláště pak v zemích s dostatkem mořských ryb není kapr právě moc oblíben. Ovšem v Čechách se jedná o nejoblíbenější a také nepoužívanější rybu nejen o vánocích a česká kuchyně zná mnoho rozličných receptů k jeho úpravě

Pokračovat na článek


Zvěřina na stole část 1. – Rozdělení zvěřiny

Od historie k současnosti V dávné minulosti byla zvěřina významným zdrojem lidské obživy. Ulovená zvěř se stáhla z kůže a opékala se nad ohněm. Přílohou byla nanejvýš opečená obilná placka. Teprve mnohem později, když se lidé začali živit pastevectvím a zemědělstvím, se zvěřina stala oblíbeným pokrmem slavnostních tabulí. Královští kuchaři a kuchaři v šlechtických sídlech začali vymýšlet nové a méně obvyklé recepty na přípravu zvěřinových pokrmů. Mnohé z těchto předpisů se v naší kuchyni dochovaly dodnes, například oblíbené paštiky, jejichž příprava se během staletí jen málo změnila. Bohužel v dnešní době už není v přírodě tolik zvěře jako dříve. Lovit se smí jen zvěř, které je dostatek a jež je určena k odstřelu v době stanovené zákonem. Vzhledem k dokonalé chladírenské a mrazírenské technice můžeme však jednotlivé druhy zvěřiny připravovat a konzumovat i v době mimo povolený odstřel. Zvěřina se tak může objevovat na jídelním lístku po celý rok, typická je však pro zimní jídelní lístek. Při přípravě i tepelné úpravě musíme zvěřině věnovat co největší péči.Dělení zvěřiny :1.Zvěř spárkatá – vysoká Maso této zvěře je tmavě červené, mírně vlhké, má měkčí konzistenci a nakyslý pach. Obsahuje méně tuku a více bílkovin než maso jatečných zvířat. Tato zvěř se také označuje jako vysoká, srstnatá. Je dodávána odleželá, stažená z kůže a rozdělená na menší celky, části: kýtu, plec, hřbet apod.Jelení Nejchutnější maso je z jelenů starých okolo 3 let. Starší kusy dosahují většinou hmotnosti 100 – 200 kg, maso je tužší a hůře stravitelné, v době říje nepříjemně páchne. Jelení zvěřinu marinujeme, marinování je zvláště důležité u masa ze starších kusů zvěřiny.Srnčí Srnec patří ke zvěřině středně velké. Srnci dosahují hmotnosti 15 – 30 kg, srny mají 15 – 18 kg. Chutnější je maso srn. Nakládání do mořidla (marinád) je nutné u starších kusů této zvěře. Chutí masa velmi prospívá, potíráme-li části rozehřátým máslem a ponecháme-li je několik dní v chladu. Do této skupiny dále zařazujeme následující druhy zvěře, které se však na přípravu zvěřinových pokrmů užívají méně.Kamzík alpský Tato vysokohorská ovce se čas od času zatoulá z Alp nebo Tater i do našich lesů. Její maso je tmavší a chuť klihovatější – podobně jako u masa skopového (kozího). Upravujeme stejně jako ostatní druhy vysoké spárkaté zvěřiny.Medvědí Medvěd má hmotnost přibližně 270 – 360 kg. Jeho maso se musí nechat dobře odležet. Mezi nejvhodnější tepelné úpravy patří dušení a pečení. Zpracovávání tohoto masa je spíš zvláštností.Mufloní Patří ke zvěřině, ze které se připravují gastronomické speciality častěji. Mufloni se vyskytují v podhorských krajích Čech, Moravy a Slezska. V současné době se tato zvěř (divoká ovce) pokládá za nejrozšířenější v Evropě. V kuchyni ji zpracováváme podobně jako ostatní druhy zvěře2,Zvěř srstnatá – nízká Na trhu se tato zvěř prodává v kůži, vyvržená nebo již připravená a očištěná, rozdělená na porce a zmražená.Králík divoký Králíka divokého najdeme v celé Evropě především v nížinách na suchých písčitých půdách. Na rozdíl od zajíce se loví nejčastěji osamělým lovem – na čekané. Králík je téměř o polovinu menší než zajíc, jeho maso je světlejší, narůžovělé až bílé, po vhodné tepelné úpravě je jemné, velmi chutné a lehce stravitelné. Tuk u starších kusů vždy pečlivě odstraňujeme.Zajíc Zajíc má v průměru hmotnost 2,5 – 3,6 kg. Mladého zajíce poznáme podle toho, že se mu dají snadno natrhnout slechy. Staršího staženého zajíce nejen odblaňujeme, ale také nakládáme do marinády. Odstraňujeme vždy tuk, protože by nepříjemně ovlivnil upravovaný pokrm a jeho chuť.3,Zvěř pernatáa) lesníBažant Bažant patří v celé Evropě k nejčastěji loveným ptákům, většinou žije v krajině se střídajícími se lesíky, loukami a poli. V současné době je chován uměle. Bažant patří k velmi oblíbené zvěřině. Upravuje se hlavně pečením na slanině.Koroptev Koroptev má nenápadné zabarvení a je to typický stepní pták, který obývá otevřenou bezlesou krajinu. Loví se většinou na společných lovech – honech. Koroptev je bohužel pro nízký stav celoročně hájena, proto se dnes v kuchyni většinou neupravujeKvíčala Kvíčala bývala dříve velmi oblíbenou pochoutkou a dodnes patří mezi lovné ptáky, přestože je hájená. Kvíčala obývá hlavně podhorské a horské lesy střední a severní Evropy a části Asie. Velikostí se dá přirovnat ke kosovi.Sluka lesní / bekasína otavní Oba druhy těchto ptáků patří ke stěhovavým a jsou rozšířené v celé Evropě. Vzhledem si jsou velmi podobné. Sluka je menší a je stále považována za vyhlášenou pochoutku. Jemná chuť jejího masa je ovlivněna lesními bobulemi, které jsou součástí slučí potravy. Odstřel u nás je výjimečný.Tetřev hlušec Tento pták se vyskytuje vzácně a je považován spíše za trofejní zvěř. Loví se pouze kohouti. Kohout má hmotnost až 4,5 kg, slepice jen asi 3 kg. Před tepelnou úpravou musíme nechat tetřeva na vzdušném a chladném místě odležet. Vhodné je naložit tetřeva před tepelnou úpravou do marinády.Tetřívek obecný Tetřívek obecný je podstatně menší než tetřev hlušec. Kohout má hmotnost asi 1,5 až 2 kg, slepice 1 kg. Maso tetřívka je chutnější než tetřeva hlušce. Před tepelnou úpravou také tohoto drobnějšího ptáka nakládáme do marinády – mořidla i na několik dní.b) vodníHusa divoká Tuto zvěřinu počítáme ke vzácnějším úlovkům. Nejchutnější jsou pokrmy z mladých ptáků, ale i po úpravě je jejich maso tužší než maso husy domácí. Nedoporučuje se připravovat maso přestárlé husy.Kachna divoká Mezi největší kachny patří „březňačky“. Před tepelnou úpravou se doporučuje kachny marinovat. Marinádou odstraňujeme jejich typickou příchuť, bahnitou nebo rybí. Proto se přidává více koření a cibule.Lyska Lyska patří také k vodnímu ptactvu, žije více ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách. Je to černě zbarvený pták, na čele má bílou, rohovitou ploténku, hmotnost lysky je asi 1 kg. Před tepelnou úpravou se doporučuje stáhnutí z kůže, odstraní se tak nepříjemný pach bahna a rybiny.b) zvláštní skupinaDivoký krocan (krůta) Divoký krocan k nám byl dovezen přibližně před 15 – 20 lety a byl vypuštěn do některých obor na území Čech a Moravy. Maso divokého krocana i krůty má barvu podobnou masu bažanta. Divokého krocana můžeme upravovat podobně jako ostatní pernatou zvěřinu. Nejčastěji se maso protýká slaninou a na slanině se také peče.Pštros Příprava pokrmů z tohoto masa je dosud málo známá. Pštrosí maso se dříve dováželo z Austrálie. V současné době u nás vznikají pštrosí farmy a maso se pak dále zpracovává na pštrosích jatkách. Pštrosí maso je velmi hodnotné: obsahuje bílkoviny, minimální množství tuků, ale hodně minerálních látek. Chuťově je velmi zajímavé4,Zvěř černá: divočák (kanec – kňour, bachyně, sele) Nejchutnější pokrmy se připravují z mladých divočáků o hmotnosti do 50 kg. Maso této zvěřiny je tužší, a proto hůře stravitelné. V době páření má maso nepříjemnou pachuť. V kuchyni upravujeme tento druh zvěřiny podle zvyklostí ze staročeské kuchyně. Jakostnější a chutnější je vždy maso ze selat a mladších kusů.

Pokračovat na článek