Výsledky vyhledávání pro dotaz jako ostatní

Výsledky vyhledávání v sekci: Káva a čaj

ŠÁLEK KÁVY PRO ZDRAVÍ

Nevím jak vy, ale já když ráno vstanu z postele, jediné co potřebuju je pusu na dobré ráno od mé drahé polovičky a hned po ní hrnek dobré kávy. Těžko říct, jestli je to jen obyčejný ranní rituál, nebo už závislost. Kávu prostě miluji a musím ji mít několikrát denně. Jak jsem ale nedávno zjistila, je rozdíl mezi kávou a kávou.Z PLANTÁŽE DO OBCHODUMezi největší producenty kávy na světě patří země jako Kolumbie, Brazílie, Vietnam a většina Indonésie. Kávové boby jsou plodem rostliny nazývané kávovník. Málo kdo ví, že se jedná o ovoce. Plody kávovníku, které připomínají naši českou třešeň, se otrhají a poté se zpracují, aby se z nich dostala dvě zrníčka, které se v plodu nacházejí. Tyto zrníčka se poté pražením zpracují do finální podoby. Můžete se s nimi setkat jak v celistvé podobně, nebo jako v prášku, kdy jsou zrníčka už pro spotřebitele namletá. Zajímavým způsobem je příprava nejdražší káva světa, která se nazývá Luwak, v češtině také cibetková káva. Její příprava je trošku zvláštní, což z ní právě dělá i mimořádně výjimečnou kávu nejen svou chutí. Kávové boby totiž na indonéských ostrovech (např. Bali) pojídají kunovité šelmy podobné naší kočce a po jejich vyloučení z trávicího traktu jsou lidmi posbírána, umyta a klasicky opražena.ZDRAVÉ VS. NEZDRAVÉNázorů na to, zda je káva zdravá, či nezdravá pro náš organismus je nespočet. Někteří odpůrci argumentují vysokým obsahem látky zvané kofein, která způsobuje nespavost, je příčinou zvýšeného krevního tlaku, způsobuje podrážděnost, nebo také vytahují argumenty, že je káva močopudná a dehydratuje organismus. Během několika let se vědci z nejrůznějších univerzit a institucí zabývali otázkou kávy a jejího vlivu na zdraví. Překvapivě byly mnohé dosavadní mýty vyvráceny a ukázalo se, že káva má mnoho pozitivních důsledku na naše organismy. Překvapivým zjištěním zejména pro mě bylo, že káva obsahuje až čtyřikrát více antioxidantních látek, než propagovaný zelený čaj. A to není vše. Vědci z prestižní univerzity v Harvardu díky dlouholetému výzkumu zjistili, že káva je velmi účinná při prevenci u cukrovky typu II. Stejně tak je velmi účinná při snižování rizika rakoviny tračníku a při prevenci proti Parkinsonově chorobě. Bylo prokázáno, že u lidí, kteří pravidelně pijí kávu, je sníženo riziko Parkinsonovy choroby až o 80 %. Kromě tohoto pozitivního výčtu je káva také mimořádně účinná při namáhavých fyzických a psychických aktivitách, pomáhá při koncentraci, výrazně snižuje únavu, také je velice účinná při snižování cirhózy jater, pomáhá astmatikům při nepříjemných záchvatech a snižuje bolest hlavy.PEKLO JMÉNEM INSTANTNÍ KÁVAOvšem i při pití kávy je na místě, dávat si pozor na to, kterou pijeme. Největší nešvar je právě i ten nejoblíbenější, tedy instantní kávy. Samozřejmě i instantní káva může být prospěšná, pokud je ovšem vyrobena z maximálně kvalitních surovin, což se bohužel stává málokdy. V předem namletém prášku se totiž ztratí cokoliv, na co mnoho výrobců spoléhá. Tam, kde si můžete být naprosto jistí kvalitou je ta káva, kterou si můžete doma namlet sami a zážitek s pití, takto připraveného nápoje je opravdu nezapomenutelný.zdroje: https://www.lazenskakava.cz/blog/

Pokračovat na článek


Automaty na kávu

Automaty na kávu dnes najdete nejen v obchodních centrech a vlakových nebo autobusových nádražích, ale dokonce i ve firmách nebo v obchodních kancelářích. Kde je však s jistotou nikdy nepotkáte jsou bytové jednotky nebo restaurace a kavárny.Proč, to je samozřejmě pochopitelné. Domů si každý z nás raději pořídí kvalitní kávovar, který bude sloužit ještě několik let a bude dělat tu nejlepší kávu. Avšak na dlouhých cestách jistě každý ocení takový automat na kávu, kde je možné zakoupit nejen několik druhů káv, ale dokonce i čokoládu nebo horkou polévku a čaj. Polévka samozřejmě není jako od maminky, ale rozhodně přijde vhod zejména při mrazivých večerech.Automaty na kávu je možné si samozřejmě pronajmout u společností, které se pronájmem a instalací zabývají. Pro instalaci automatu skutečně nic nepotřebujete. Stačí mít jen vyhrazený prostor, kde bude automat stát a vše už si zařídí technik, který montáž provede. Starost o automat není žádná, protože jednou za čas přijede opět technik a doplní do automatu všechno co je potřeba. Kávu v automatu je samozřejmě možné zaplatit buď penězi nebo speciálními žetony, které fungují na stejném principu, jako peníze.Můžete tedy žetony využít nejen pro své účely, ale dokonce i pro své zaměstnance. Káva z automatu je poměrně dobrá a je možné zde navolit několik druhů káv od černé, slazené až po bílou kávu nebo čokoládu.

Pokračovat na článek


Překapávače na kávu

Překapávače na kávu sice nemají takový efekt, jako klasické kávovary, ale i přes to jsou schopni vyrobit velice kvalitní a dobrou kávu za několik minut. Stačí jen vybrat ten správný kávovar a ještě lepší kávu, aby jste si mohli v klidu vychutnávat tu nejlepší chuť kávy, třeba při dobré snídani.Překapávanou kávu si samozřejmě můžete vyrobit i manuálně, ale to je přeci jen velice zdlouhavá příprava a moc nádobí. Stále více lidí si tak domů pořizuje právě překapávače na kávu. Výhodou překapávačů je hlavně fakt, že jsou schopni vyrobit mnohem větší množství kávy, než klasický presovač. A to je rozhodně výhodou.Mnozí z nás vypijí ráno i několik šálků a za nějakou chvíli přijde osoba, která vypije stejné množství, chce dobrou, čerstvou a teplou kávu a tak mají překapávače i funkci, kde je možné kávu po dobu několika hodin ohřívat. Dříve se na překapávání používali papírové filtry, které se mnohdy protrhli a špína byla na světě, ale dnešní moderní technologie už jsou zcela jiné.Filtry jsou vyrobeny z omyvatelných a kvalitních materiálů, které je možné dokonce i dát do myčky na nádobí. Zároveň mají kávovary i funkci, která umožňuje nastavit přístroj na dobu, kdy chcete mít kávu hotovou. Ráno už se tak nemusíte ničím zabývat.

Pokračovat na článek


Presovač na kávu

Pokud si chcete denně vychutnávat té nejlepší kávy a nemáte příliš moc času na přípravu, tak pro vás bude tou nejlepší volbou pořídit si presovač, díky kterému budete mít kávu připravenou během několika minut. V současné době je na trhu několik druhů presovačů, různých výrobců, různých cen a samozřejmě různých kvalit.Pokud si chcete vychutnat tu nejlepší kávu, která by měla naprosto dokonalou chuť, tak je mnohdy nutné investovat i několik desítek tisíc korun, aby jste byli spokojeni. Levné presovače vás tedy rozhodně neuspokojí a káva z nich je poměrně stravitelná pouze, když je presovač nový. Po čase je ale káva opravdu zvláštní chuti i přes to, že kávovar pravidelně odvápňujete.V současné době je možné pořídit si několik tipů kávovaru, jako jsou pákové kávovary , kávovary pouze na zrnkovou kávu nebo dokonce kombinované, které jsou zároveň schopné během celého procesu ohřívat mléko, aby byla příprava kávy úplná. Nejen, že je mléko teplé, ale především je dokonce i našlehané, takže si z pohodlí domova můžete užívat cappuccina nebo všemi oblíbené latte. Na tyto kávovary je samozřejmě nutné si připlatit a to ne zrovna malou částku. Zároveň jsou už v dnešní době presovače velice jednoduché na obsluhu a je možné na nich nastavit sílu kávy, která má být připravena.

Pokračovat na článek


Konvice na kávu

Pod pojmem konvice na kávu si lze představit hned několik konvic, které jsou určeny nejen k přípravě, ale i ke konzumaci kávy. Pokud se mluví o přípravě kávy, tak je na trhu konvice, ve které je možné obyčejného turka udělat jako kávu překapávanou.Rozdíl je jen v tom, že káva nekape, ale nechává se odstát. Uprostřed této konvice je síťové kolo, které vede po celém obvodu konvice. Díky tomu je tak možné kávu stlačit až na dno a vypít si ji bez lógru. Do této konvice je možné nalít až jeden litr vody. Příprava kávy je velice jednoduchá, ale výběr kávy už představuje větší rozhled. Do konvice je nutné přidávat jen kávu, která je jemně namletá a tak sítko nepropouští sedliny.Jako další pojem, pod kterým si lze představit jsou servírovací konvice na kávu. Tyto konvičky jsou vhodné zejména při podávání kávy více hostům. Nejen, že velice dobře vypadají, ale zejména je nalévání velice snadné, každý si může přilít libovolné množství a nemusíte se tak zatěžovat stálou přípravou kávy, pro každého hosta zvlášť. Konvice se vyrábějí v několika opravdu hezkých designových provedení. Obvykle jsou prodávány v obchodech s kávou nebo dokonce v prodejnách s bytovými doplňky.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Kuchyně

Artyčoky

Na začátek troška historieArtyčoky, nezralé květy z rodu bodlákovitých, jsou jedny z nejhezčích v zimě v centrální Itálii. Objevují se s mračnyprosince a doprovázejí k nám začátek jara. Přicházejí v mnoha rozmanitých tvarech a barvách, od malých jemných kusů, vhodných k tomu, aby nám chutnaly v syrové podobě v pinzimoniu, s růžovo-zelenými plody střední velikosti, vhodných pro saute, výrobu omáčky ke špagetám a do poličky.Charakteristika artyčokůArtyčoky patří k lahůdkové zelenině. Je to dobře vyvinutá, nevykvetlá bodlákovitá hlavice artyčoku obecného. Hlavici tvoří mohutná květní poupata, složená z velkých dužnatých listů a dužnatého lůžka. Artyčoky pocházejí z Malé Asie či severní Afriky, kde jsou rozšířeny již 2 500 let. Postupně se artyčoky dostávaly do Evropy, a to především do Středomoří. Postupně pak do celé Evropy a v 16./17. století se objevují první zmínky o používání artyčoků i u nás, především na panských stolech. Dnes se pěstují především v Itálii, Francii a Řecku, kde je hlavní vegetační období v zimě; v USA se pak pěstují celoročně. K hlavním producentům artyčoků je dnes především Řecko a Portugalsko. U nás není artyčok příliš populární, především kvůli nevědomosti jak s artyčokem zacházet. Zde předkládáme návod, jak na to!Nákup artyčokůNezáleží, kterou variaci artyčoku zvolíte, musíte je připravovat za obzvláštní pečlivosti. Nečekané udušení artyčoku vede ke všeobecnému zklamání. Jako skvělý pomeranč  musí působit i artyčok pevným a dobrým dojmem, když ho zvednete. Neměl by se poddat, když ho trochu zmáčknete a ani by neběl být moc lehký. Jestli se Vám lehce poddá ve Vašem stisku, pravděpodobně má v sobě vzduch (tj. jemná vlákna). V tomto případě vyberte jiný artyčok. Pokud už máte Vaše artyčoky nakoupené, tak je doma dejte do mísy s vodou do doby, než budete schopni je použít (rozkvetou). Jestli je to možné, tak je nechejte být v tomto stavu den či dva, mají sklon k tvrdnutí postupem času.Zdraví a artyčokHlavní léčivý význam zastává látka, zvaná cynarin. Tato látka má mimořádně příznivé účinky pro lidský organismus. Je to biologicky aktivní látka, která omlazuje buňky, chrání játra, podněcuje vylévání žluči do dvanácterníku, povzbuzuje trávení tuku, působí na snižování cholesterolu a též působí preventivně proti žlučovým kamenům. Aby toho nebylo málo - artyčoky jsou bohaté na vitamíny (C a B), karoteny, železo a hořčík.

Pokračovat na článek


Avokádo není jen zelenina, ale také ovoce

Věřte nebo ne, avokádo můžete koupit v obchodech během celého roku, i v zimě. Pokud jste ještě avokádo neochutnali, o hodně jste přišli. Čtěte dál, abyste se dozvěděli zajímavé informace z historie avokáda, o tom, jak avokádo využít a jak prospívá našemu zdraví.PředstaveníAvokádo nepoužíváme jen do salátů a tak populárního „guacamole“, ale také na chléb, do zákusků, dokonce i jako hlavní jídlo. Avokádo můžeme také použít do ne zcela kuchařského receptu – avokádový krém, který používáme na masáže obličeje a těla.Obyvatelé Taiwanu jedí avokádo s mlékem a cukrem, Indonésané jej mixují s kafem, mlékem a rumem jako skvělý osvěžující alkoholický nápoj a domorodci, žijící na Filipínách z něj vymačkávají šťávu, kterou smíchávají s cukrem a mlékem. V Mexiku se avokádo hojně používá a to zejména jeho tři listy, které (jak zelené, tak usušené) se používají k balení masa (jako paprikový lusk), k dušení nebo rožnění. Usušené listy vydrží i několik měsíců v dobře utěsněné krabičce.Avokádo je širokou veřejností považováno za zeleninu, protože se převážně používá do salátů. Přesto je to ale ovoce, které chutná jako zelenina a ve většině obchodů je prodáváno společně s dalšími druhy ovoce.V některých oblastech je avokádo známo pod názvy avokádová hruška nebo aligátoří hruška kvůli dosti hrubému povrchu, který jeden z mnoha druhů má. Máme docela hodně odrůd avokáda, přesto se nejčastěji používají jen některé.Toto ovoce se sklízí z vysokých stromů, které rostou v sadech. Silná, bledě žluto-zelená slupka má povrch, který zdánlivě připomíná dozrálý banán, hladký, skoro až máslový, s typickou jemně oříškovou vůní. Většina avokád se pěstuje v tropických pásmech, především v Mexiku, Kalifornii, na Havaji a Floridě.Historie avokádaAvokádo (Persea gratissima nebo Persea americana) získalo své jméno z latisko-amerického slova „ahuactl“, které v překladu znamená varle, právě vzhledem ke svému tvaru. Avokádo bylo objeveno přibližně kolem roku 291 před.n.l. v Mexiku.Mnohem lépe srozumitelné slovo avokádo je připisováno Siru Henry Sloane a pochází tak z roku 1669. Slovo samo se objevilo poprvé v tisku v 17.století a v Americe v roce 1697.První španělští cestovatelé narazili na indiány, Aztéky, kteří si pochutnávali na avokádech, ale avokádo bylo dlouho dobu považováno za nechutné jídlo. Aztékové používali avokádo jako sexuální stimulant. První úroda avokáda na území Floridy, USA, je připisována zahradníkovi Henry Perrine, který ho dokázal vypěstovat v roce 1833.Až do začátku 20.století nebylo avokádo vůbec komerčně využívanou komoditou, ba naopak. Změna přišla až začátkem llet ve dvacátém století. I nyní, kromě Kalifornie, Floridy a Havaje, kde se avokádo běžně v sadech pěstuje, lidé stále považují avokádo pouze za zeleninu a odmítá ho zařadit k ovocím.Přesto, se v 50.letech avokádo stalo bezkonkurenčně  nejoblíbenější ingrediencí do salátů, a tak se konzumace avokáda začala šířit. V roce 1995 40.9% Američanů běžně konzumovalo avokádo.

Pokračovat na článek


Brokolice – zelená sestra květáku

Jedna z nejzdravějších druhů zelenin se těší na Váš stůl...ÚvodemBrokolice je v naší kuchyni rok od roku oblíbenější. Je to jemná zelenina, která bývá nejčastěji zelená, ale jsou i odrůdy fialové a žluté. Květenství brokolice (růžice tvořená nahlučením pevně uzavřených zelených poupat) je jemnější než u květáku. Zelenina se dá dobře kuchyňsky připravovat, je zdravá, a navíc je díky zmrazenému zboží celoročně dostupná.Původ a rozšířeníDomovem brokolice je oblast Středozemního moře, s největší pravděpodobností Apeninský poloostrov. Začátkem 20. století nebyla brokolice příliš známou zeleninou, pěstovala se v jižní Itálii, na některých ostrovech Středozemního moře a v USA. Od 20. let se rozšířilo její pěstování z USA. V Evropě se pěstuje brokolice výhonková především v Itálii a Anglii; ve Francii a Anglii se pěstuje brokolice květáková. Nejvýznamnější exportní zemí je Itálie. V České republice roste převážně brokolice výhonková.Účinné látkyBrokolice je jako veškerá zelená listová zelenina významným zdrojem hořčíku, minerální látky nezbytné pro činnost svalů, srdce, přenosu nervových vzruchů a tvorbu hormonů. Vysoký podíl vlákniny v brokolici pomáhá proti ochabnutí střev, posiluje vrstvu epitelu sliznice střev a tím preventivně působí proti vážným střevním onemocněním až po rakovinu. K přednostem brokolice patří hlavně velký obsah vitaminů A, C, B1, B2 a menší dávka vitaminu E. Pro zachování těchto vitaminů je vhodné použití zasyrova, nebo co nejkratší tepelná úprava. Další látky jako bílkoviny, sacharidy, vláknina, vápník a fosfor zůstanou zachovány i po tepelné úpravě.NákupPři nákupu vybíráme nepoškozené růžičky beze skvrn, s nezažloutlými listy. Brokolici je třeba rychle zkonzumovat, protože růžice již během tří dnů, zvláště za teplejšího počasí, žloutnou a poupata se otevírají. Zelenina se dá obtížně delší dobu skladovat, a proto se s oblibou zmrazuje. I potom obsahuje všechny důležité živiny. Brokolice má na trhu poněkud vyšší cenu, ale bude-li se více pěstovat a jíst, je možné, že se přiblíží ke květáku a dalším běžným zeleninám. To by bylo vzhledem k výborným dietickým vlastnostem této chutné zeleniny dobré.Kuchyňská přípravaPříprava je podobná jako u květáku, až na to, že odříznuté výhonky vaříme déle než vlastní růžičky. Dřevnaté konce (někdy i u bočních růžiček) odřízneme a použijeme na polévku. Brokolici vaříme 10 – 15 minut, růžičky o 5 minut méně. Používáme ji i syrovou – růžičky do salátů. Připravujeme z ní polévky, přílohy, zapéká se, smaží apod.Použití v kuchyniBrokolice se osvědčuje jako ideální příloha k mnoha pokrmům, zejména k masu, přidáme ji do polévek i zeleninových pokrmů, rizot atd., ze syrové pak připravujeme salát.TIP : po uvaření dejte vařenou broklici do studené vody. Zůstane tak i po uvaření krásně zelená.

Pokračovat na článek


Chřest - pro nejlepší vůni

Mnoho lidí si myslí že tenčí chřest je o moc jemnější. Ale pravda je taková, že chřest jakékoli velikosti může být chutný a jemný a tak dlouhý jako čerstvý. Najdete tenký chřest brzo na jaře, a tlustčí, šťavnaté výhonky později na jaře. V následujících řádcích Vám poradíme jak nakoupit chřest opravdu čerstvý.Pro nejlepší vůni, nejvšímejte si velikosti a hledejte čerstvost.U nás v prodejnách ( je li vůbec v sortimentu) , je chřest obvykle zelený, ačkoli také můžete  chřest spatřit pěkně s fialovými výhonky v zemědělských prodejnách. V Evropě je půda většinou kopcového tvaru a výhonky jak rostou,  schovávají si výhonky  před přímým působením sluníčka, jako následek toho jsou úplně bíle výhonky s fialovým nádechem. Chuť všech třech uvedených druhu je úplně stejná, ale fialové zabarvení (které zezelená při vaření ) má sklon k lepší chuti.Zkontrolovat spodek chřestu.Když chcete nakoupit chřest, tak u firmy která převáži v pevně uzavřeném balení. Barva by měla byt svěží bez žádných příznaků vadnutí. Chřest začíná ztrácet svou chuť v momentě krájení. Zkontrolujte konce stonku na suchost, jakýkoli chřest po nebo před naříznutím nesmií vypadat vysušený.Skladovat chřest ve vodě a používat co nejdřív.Chřest se nejlépe skladuje ve vodě (další dobry způsob jak nakupovat). Já rád daruji chřest podobně jako květiny a skladuji v ledničce v půlce napuštěné vodou sklenicí. Připravuji ho nejpozději do dvou dnu po nákupu pro nejlepší vůní.Pro přípravu stonku k vaření, stiskěte stonku k prasknutí.Ze stonku, který je rozmačkaný začne vytékat vláknina. Vytlačenou vlákninu buď můžete také skladovat anebo použit na připravené jídlo k dochucení. Jak se pozná jestliže je chřest tlustý nebo vláknitý (trošku nakousněte jako menši test), sloupněte horní kuru z čerstvě nakousnutého stonku.Pára uchovává jeho čerstvou vůní, více opékat pro jeho líbeznost.Od Dubna až do Května,  jsem ochutnal spoustu čerstvých chřestu a nemohl jsem se nabažit protože jsem ho sám připravoval na mnoho různých kuchyňských způsobů. Dušení a vaření uchovává vůni  a je to nejlepší způsob je připravit z něj studeny sálat. Dušení a vaření je nejrychlejší cestou jak připravit tenké kousíčky, ale smažení a grilovaní samotných stonku udrží a zvětší vůní a čerstvost chřestu. Mam rád karamelovou vůni smaženého chřestu, který jenom žebrá po citrónové šťávě a plátku parmazánu.  Vařením se Vám zvětší příměsí různých vůní.Když vaříte chřest, buďte si jisty, že vařená voda je dostatečně osolena: přidejte přibližně dvě čajové lžíce soli na 5 litru vody. Já osobně si vařím chřest s otevřenou pokličkou, pak můžu jednoduše zkontrolovat jestli je dostatečně uvařený. Občas si ochucuji bublající vodu o hlavičku česneku, tři bobkové listy a šalotku na deset minut, naběračkou si to všechno vyndám a pak v ty vodě můžu v klidu uvařit chřest.Dušení je dobré pouze na pár výhonku.Položte připravené výhonky do jedné vrstvy nad úroveň vody, uzavřete takto připraveny hrnec a nechte do doby než změknou.Smažit až okraje zezlátnou.Obvykle si svůj chřest nakrájím na tenké plátky úhlopříčně před smažením takže se připravují do je jemná pouze pár minut. Chřest je obzvlášť chutná záležitost jeli  smažený na másle a nebo ovocném olivovém oleji. Nejlepší způsob jak podávat chřest je lehce osmažený do hnědá a křehka.Grilováním s trochou kouře přídá obzvlášť sladkou vůní.Pro grilovaní chřestu potřete olivovým olejem, trošku osolte a můžete ho grilovat na středním ohni obraceje ho poměrně často. Je hotový když změkne a zabarví se do hněda. Když  necháte předvařit výhonky minutu před tím grilováním, můžete pří grilovaní zvětšit oheň  a grilovat ho o poznaní rychleji a vyvarovat se při tom spáleného povrchu ještě před tím než vnitřek bude hotový. Doba přípravy chřestu záleží pouze na tom jak jsou silné a tvrdé výhonky.Hlavně na tom jak je naplněna vaše pánev nebo hrnec a také jak máte rádi chřest připravený. Nemám rád když křupe a hodně převařený chřest. Začínám ochutnávat ihned po pár minutách vaření, napíchnutím malinkých kousíčku na nůž. Domnívám se, že je připravený, když je měkký a nůž se ponořuje do něj hladce. Mějte na vědomí, že se chřest dá připravovat na různé intenzitě ohně, nezaleží na tom jestli je v troubě nebo je připravovaný na ohni venku.Osobně nikdy nemíchám chřest s ostatní zeleninou po uvaření. Ponoření chřestá do studené vody po uvaření způsobuje ztrátu důležitých vitaminu a ochuzení o lepší vůní. Všeobecně udržují pří pokojové teplotě.

Pokračovat na článek


Fíkovník- příval energie

První zmínky o pěstování fíkovníků (smokvoně obecné) se datují již 3000 let před n.l.Smokvoně jsou rychle rostoucí opadavé keře nebo stromy dosahující výšky 5 i více metrů, pocházející pravděpodobně z přední Indie.Plody – fíky jsou kulovité nebo hruškovité bobule dozrávající 2 x do roka.Fíky se konzumují čerstvé, sušené nebo konzervované.Velikost plodu záleží na odrůdě a pohybuje se mezi 5-9 cm.Dnes už je jeho pěstování rozšířeno o spoustu zemí, mezihlavní producenty fíků patří Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko, Turecko,Alžírsko a Kalifornie, pěstuje se ale i v Čechách.VyužitíI když je fíkovník pěstován po tisíciletí, fíky v čerstvé podobě v naší kuchyni ještě nezdomácněly. Mimo jiné je to způsobeno nemožností převozu na delší vzdálenosti. Fíky nemají téměř žádný vitamín C a obsahují jen malé množství provitamínu A. Pravdou však zůstává, že jeden jediný fík za hodinu zažene hlad na celý půlden, vyživuje nervy i mozek vitální silou a navíc vám pomůže zbavit se nadbytečných kilogramů. Díky velkému obsahu vlákniny chrání před zácpou a jinými střevními poruchami a díky pektinu snižuje krevní hladinu cholesterolu. Pro mnoho lidí s nízkouhladinou cukru jsou fíky lepší alternativou než pralinky.Za zmínku ještě stojí jejich využití v domácím lékařství :šťáva z nezralých fíků odstraňuje bradavicedužinu můžeme použít k masáži dásní, abychom odstranili bolesti zubů.Určitě je zná každý z nás jako vynikající pochutinu z období Vánoc a tov kandované neboli proslazované podobě. Z čerstvých fíků se též vyrábí džusy, kompoty, saláty, marmelády, vína i likéry. Nejlépe se hodí do sladkého pečiva,cukroví a pudinků, méně známé, ale o to chutnější je využití fíků “na slano”– plněné ořechy, sýrem nebo šunkou.NákupFíky koupíme v obchodech po celý rok v sušené i kandované podobě. Běžně se dnes už setkáváme i s fíky čerstvými a to nejen v síti supermarketů, ale i v menších obchodech. Vybíráme zralé plody s nepopraskanou a nepoškozenou slupkou, na omak mírně měkké a s povrchem pokrytým slabou vrstvou zkrystalizovaného přírodního cukru. Skladujeme je při nízké teplotě (těsně nad 0° C), nejdéle po dobu asi 2 týdnů. Sušené fíky jsou ploché, podle druhu velmi světlé či hnědé, na stisk měkké. I přes jejich dlouhou trvanlivost musíme sušené fíky často kontrolovat a rychle zpracovat, neboť bývají často napadány roztoči. Jsou-li příliš vychlazené,ztrácejí chuť, proto doporučujeme konzumovat fíky pokojové teploty. Čerstvé jsou sladké a šťavnaté, sušené jsou ještě mnohem sladší.PěstováníPěstování smokvoní není náročné a zvládnou ho i začátečníci. Stačí mít dostatečně velkou nádobu, kterou umístíme na teplém, slunném místě,nejlépe na jižní straně domu, balkonu apod.. Dále potřebujeme snadno propustný substrát s jílem a s velmi malým množstvím dusíku.Mladé rostliny koupíme ve specializovaných zahradnictvích. Množení fíkovníků provádíme “řízkováním” (20-30 cm dlouhé řízky z jednoletého dřeva). Na jaře rostlinu postupně zvykáme na venkovní prostředí. V době růstu a nasazování plodů hojně zaléváme, když dozrávají, zálivku omezíme, aby plody nepraskaly. V zimě přísun vody omezíme na minimum! Smokvoně pěstované v nádobách na podzim vždy přesazujeme! Plody ranných odrůd dozrávají za 80-100 dnů, pozdní za 125 .  

Pokračovat na článek


Granátové jablko - marhaník granátový

Granátová jablíčka byla servírována již v bájných dobách...ÚvodemGranátové jablko je plod neustále zeleného keře nebo stromku s ohnivě červenými květy.Je kulatý a má tvrdou žlutozelenou slupku. Uvnitř je spousta semínek ve sladké růžové dužině, a právě ta se jí. Dužina je rozdělena hořce chutnající blánou, která se nekonzumuje.Původ a rozšířeníV oblasti planého výskytu je granátové jablko tisíciletou součástí kulturní historie Orientu. Dnes se pěstuje velkoplodý kultivar ve Středomoří, Kanárských ostrovech, Indii, východní Asii, USA a v Argentině.Účinné látkyJadérka zrníček mají vysoký obsah železa a mohou se jíst syrová, jsou ovšem uzavřena v nepoživatelné hořké bláně. V dužině rozříznutého zralého plodu najdete také velké množství malých granátově rudých míšků, naplněných příjemně nakyslou šťávou, bohatou na vitamin C, na minerály a obsahuje i asi dvacet procent cukrů.Trocha dávné historieTento rozložitý keř pochází z Persie (dnešního Íránu) a Přední Asie. Patří mezi velmi starobylé rostliny. Je známý nejméně pět tisíc let. Jeho plody – granátová jablka – se těšily velké úctě. Byly zasvěceny např. řeckým bohyním Afroditě a Héře, král Šalamoun měl údajně celý sad granátovníků a prorok Mohamed radil pojídat granátová jablka proto, aby se lidé zbavili závisti. Možná, že ani v dnešní době by neškodilo zkusit tuto metodu znovu oprášit.Použití v kuchyniGranátová jablka se přidávají do ovocných salátů nebo sorbetů a do některých pikantních pokrmů. Ovocem je růžový rosolovitý obal zralých semen. V Orientě se z této příjemně nakyslé hmoty připravuje nealkoholický nápoj šerbet, jinde se zkvašuje na pálenku francouzského původu zvanou grenadina.Jiné využití...Využít lze nejen plody, ale vlastně celou rostlinu. Z listů marhaníku a ze slupek nezralých plodů se připravuje čaj, z kořenů a kůry barvivo, kterým se v Orientu barvily koberce. Využívá se i neobyčejně tvrdé žluté dřevo marhaníku.Jak si vypěstovat jablíčka doma?Granátovník nesnáší vápník v půdě a hlavně vyžaduje teplé a slunečné stanoviště. V našich podmínkách se mu dobře daří ve vyhřívaných sklenicích, doporučuje se také pěstovat rostliny v nádobách, které lze přes zimu přenést do zateplených prostor. Podobě jako u dalších teplomilných rostlin nemá jeho pěstování pro plody v našich podmínkách valný význam. Marhaník se rozmnožuje především řízkováním, ale stejně snadno jej lze pěstovat ze semen. Zakrslé formy se dají úspěšně pěstovat na okně obráceném k jihu – se sluníčkem ale s mírou, rostliny může ohrozit úpal. Jejich asi dva centimetry velké plody jsou dokonalou miniaturou ovocných marhaníků.

Pokračovat na článek


Jablka

Pojďme si představit naše nejoblíbenější stolní ovoce…CharakteristikaJablka jsou naše nejznámější a nejvýznamnější domácí ovoce. Volně rostoucí jabloně dosahují výšky 6-10 m. Existuje na 2000 kulturních odrůd jabloní. Jablka nejsou jen chutným, ale i nanejvýš zdravým ovocem. Jabloně totiž svými plody poskytují lidstvu vitaminy a další živiny. Jejich léčivé vlastnosti jsou známy odedávna.Původ a rozšířeníPravlastí jablka je střední Asie. Odtud se v průběhu staletí rozšířilo do Evropy a na všechny kontinenty. Geny v jablečných jádrech, nositelé dědičné informace, se při tomto vývoji měnily, přizpůsobovaly plody klimatickým podmínkám. Tak vznikly stovky odrůd.V našich zemích se jabloně pěstují po mnoho staletí. Za Karla IV sepsal jistý Klaret odrůdy tehdy u nás pěstované. Podle Balbína bylo v 16. století naším nejoblíbenějším jablkem míšenské. Jablka se tehdy od nás vyvážela do ciziny. Dnes v ČR existuje 60 odrůd jablek povolených k pěstování na prodej.Účinné látky Jablko téměř neobsahuje bílkoviny, avšak mnoho vody, má málo sacharidů a nevýznamné množství mastných kyselin ve slupce, zato bohatství vitaminů a stopových prvků. Při růstu se v plodu ukládá ve vysoké koncentraci vitamin C. Tato bioaktivní látka nachází v jablku obzvláště příznivé prostředí, protože obsažené bioflavonoidy a jiné rostlinné ochranné látky zabraňují jeho předčasné oxidaci. Tak se jablko stává v lidském střevě kombinovaným preparátem proti všemožným chorobám. Jablko sestává až z 30 procent z pektinu, účinné vlákniny, která snižuje hladinu cholesterolu, resp. Krevních tuků a váže na sebe jedovaté látky, jako je olovo nebo rtuť. Soli kyseliny vinné – vinany – v jablku brání škodlivé tvorbě fermentů a usazování bakterií ve střevech. Jablka posilují imunitní systém, srdce a krevní oběh. Posilují cévy, především slabé žíly.Nákup  Tržní odrůdy, jako jsou Cox Orange, Golden Delicious, Idared nebo Rubín a mnohé další, lze vesměs doporučit, bohužel s jednou výhradou – zejména jádrové ovoce z jihoevropských zemí je během celé doby růstu a ošetřováno prostředky na ochranu rostlin (pesticidy, insekticidy, herbicidy), postřikováno prostředky podporujícími růst, obhospodařováno minerálními, tj. umělými hnojivy a jinými chemickými látkami. Před přepravou na místo spotřeby a před prodejem se jablka vzhledově zušlechťují rafinovanými kosmetickými prostředky – šelakem, voskem, benzoovými a jinými pryskyřicemi. Plody tyto rostlinné jedy vstřebávají do slupky a dužiny. Proto bychom se raději měli vystříhat dováženého zboží a nakupovat jablka tuzemská, nejlépe z biologického resp. Integrovaného pěstování, neobsahují škodlivé látky. Ty totiž můžeme bez obav konzumovat i se slupkou, bohatou na cenné živiny. Nabídka tuzemských jablek je v současné době dostatečná a je vhodné jí využít. Krátké přepravní vzdálenosti snižují ztráty hodnotných účinných látek v plodech.PřípravaJablka bychom měli skladovat v chladu, např. ve sklepě, a konzumovat nejlépe syrová. Při tepelné úpravě, např. pečení, se ztrácí až 70 procent cenného vitaminu C.Jablka v kuchyniJablka můžeme použít do značného množství pokrmů a nápojů, nejlepší jsou však syrová na svačinu nebo přesnídávku. I když si v supermarketu nebo u ovocnářského stánku můžeme vybrat z různých odrůd, nenalezneme zde už takovou šíři sortimentu jako kdysi. Obchod vyžaduje dodávky velkého množství ovoce stejné odrůdy, nabídka se proto omezuje na odrůdy po obchodní a pěstitelské stránce nejvhodnější, s vysokou tržní produkcí. Z jablek se dále vyrábí kompoty, připravuje se celá řada moučníků, ocet, šťáva, mošt, víno a destiláty.TipKrásná a lákavá dovážená jablka na regálech supermarketů mohou kvůli jedovatým a škodlivým látkám, které obsahují, vyvolávat alergické reakce jako např. bolestivé puchýřky v ústech, kožní vyrážky a poruchy trávení. Navíc se tyto potravinové jedy usazují v tkáních, např. v játrech. Nejvíce jsou postihovány děti. Kvůli postřikům, které se v zahraničí často používají, musíme jablka důkladně omýt horkou a studenou vodou.

Pokračovat na článek


Lilek - fialová neznámá

Lilek krásná fialová zelenina je u nás poměrně neznámá . Velmi oblíben je především v arabských a asijských kuchyních, kde má jeho zpracování bohatou tradici. Doufáme, že si po přečtení našeho článku lilek oblíbíte. Pojd'me se seznámit s touto fialovou neznámou.ÚvodemLilek je téměř metrová rostlina pocházející z Indie, která se do Evropy rozšířila již v 17. století. Plodem lilku jsou podlouhlé lesklé bobule, které mohou dosáhnout váhy až 1 kg a délky až 30 cm. Konzumuje se dužina, která je bělavá s množstvím drobných světle hnědých semen. Plody obsahují velké množství vitamínů skupiny B, dále vitamíny A a C, hořčík, fosfor, síru, vápník a železo! Za zmínku stojí také jeho využití v Orientu, kde je s oblibou vyhledáván jako zaručené AFRODIZIAKUM.VyužitíLilek, známý též pod názvem baklažán, se v naší kuchyni objevuje čím dál častěji. Je oblíben pro své všestranné využití – připravují se z něj chutné pomazánky, dá se konzumovat vařený, dušený, smažený, ale i zapékaný s různou náplní. Záleží jen na fantazii.Tip: před zpracováním lilek nakrájíme a necháme vypotit poté nasolíme .NákupLilek běžně seženeme téměř v každé zelenině v kterémkoliv ročním období. Na trhu je několik druhů, nejrozšířenější je lilek vejcoplodý. Jak už název napovídá, tvar lilku je vejcovitý, ale může být i krátce nebo dlouze hruškovitý či podlouhlý. Rovněž barva záleží na druhu, od bílé až po temně fialovou. Při nákupu bychom měli vybírat tužší plody s hladkým povrchem a beze skvrn! Lilek se rychle kazí! Je choulostivý na otlak a rovněž teplota nižší než 8 °C plod poškozuje.PěstováníLilek se dá pěstovat i v našich podmínkách, bohužel jen jako jednoletka. Nejčastěji se pěstuje přímo ze semen. Má rád písčitou půdu s dostatkem vláhy i živin. Vyžaduje obdobnou péči jako rajčata. Při dostatečně teplém počasí sklízíme asi 4 měsíce po výsadbě sazenic, ještě před úplným dozráním, když plody začínají měknout, ale semena uvnitř nejsou hnědá. Uchovávat je můžeme zhruba po dobu 2 týdnů v ledničce.Doufáme že tímto malým přehledem o lilku přispějeme k jeho vetší oblíbenosti , kterou si jistě tato zajímavá zelenina zaslouží.

Pokračovat na článek


Mochyně – dobrá nejen do kuchyně

Seznamte seMochyně peruánská patří do čeledi lilkovitých a pochází z Peru a Guatemaly. Dorůstá do 1,5 m a dá se přirovnat k rajčatům, podobně se  i pěstuje, plody jsou ale menší, žluté nebo světlehnědé, 1 až 2 cm velké,aromatické sladkokyselé bobule, uložené ve srostlém uzavřeném, po dozrání slámově žlutém kalichu. Ve žlutooranžové dužině jsou pod hladkou pokožkou malá, plochá žlutá semena.VyužitíNa světě roste mnoho druhů mochyně. Mochyně peruánská je jednoletá rostlina, její plody se používají čerstvé spíše jako ovoce nebo do salátů.Také se z nich připravují marmelády,kompoty, likéry, pudinky nebo zmrzliny.Dále se kandují a suší jako rozinky. U nás je rozšířená  příbuzná vytrvalá mochyně židovská třešeň jako okrasná či léčivá rostlina s krásnými oranžovými kalichy, co se používají do suchých kytic, a s červenou bobulí,která se využívá jako diuretikuma ve farmacii. Pozor tyto červené bobule nejsou určeny ke konzumaci.Nejen chutné, ale i zdravé a léčivéBobule mochyně peruánské obsahují malé množství cukrů, pektiny, provitamin A a vitamin C, z minerálních látek draslík, fosfor a vápník. Plody se považují za léčivé při močových kamenech, zánětech ledvin, revmatismu, také při žlučových kamenech a žaludečních katarech.Nákup a pěstováníNeměl by být problém plody mochyně sehnat v našich velkoobchodech pod různými exotickými jmény podle země dovozu např. capuli, pasa capuli, uchuva nebo aguaymanto, avšak za zbytečně vysokou cenu.Mochyně peruánská se dá u nás pěstovat, ale nesnese mráz.Semena jsou běžně k dostání v obchodech pro zahrádkáře. Sazenice se vysévají do truhlíků v březnu až dubnu. Vzrostlé semenáčky se přesazují do malých květináčů.Sazenice se dávají na záhony po 15. květnu. Rostliny vyžadují humózní hluboké půdy s dostatkem závlahy a slunce, jsou vděčné za pravidelné přihnojování. Na podzim se žluté lampionky s bobulí uvnitř sklízí a ukládají v chladu a v suchu, kde vydrží až několik měsíců.Rady závěremMěchovitý kalich poskytuje bobuli dobrou ochranu a není vhodné jej odstraňovat až do doby spotřeby.Protože hladká slupka zamezuje proniknutí cukru, je lépe bobule při zavařování několikrát předem propíchnout nebo rozpůlit.

Pokračovat na článek


Olivový olej - tekuté zlato

Tak si tentokrát dáme něco zdravějšího a nebude to suchý šrot. Je jen málo potravin, na jejichž prospěšnosti pro lidský organismus se shodnou lidé zabývající se zdravou výživou. Olivový olej, který Homér nazval tekutým zlatem, jim kraluje a rozhodně s ním v kuchyni nic nepokazíte.Olivový olej v datechObsahuje 74 % nenasycených kyselin, tolik nemá žádný jiný jedlý olej. Ty příznivě ovlivňují poměry mezi škodlivým LDL cholesterolem a příznivým HDL cholesterolem, zároveň brzdí tendenci vzniku krevních sraženin a potírají nebezpečné cholesterolové nánosy v artériích. Dlouho si také uchovává důležité vitamíny (A, E, D) a draslík.  Pokud tedy požíváte kvalitní olivový olej, můžete tím předejít nemocem srdce, krevního oběhu a snížit riziko onemocnění rakovinou, srdečních infarktů a mozkových mrtvic. Olivový olej také pomáhá nemocným při potížích jaterních, žaludečních nebo problémech s trávením. Příznivé účinky má díky vysokému obsahu vitamínu E i na pleť. Regeneruje a chrání pokožku před vysoušením a urychluje léčení ran, popálenin a změkčuje jizvy.Středomořské olivovníky (Olea Europea) nyní rostou prakticky kolem celé zeměkoule, jak na severní, tak i na jižní polokouli, v klimatických podmínkách shodných víceméně se Středomořím.Jde o rod dvouděložných rostlin patřících do čeledi olivovníkových. Nejsou náročné na půdu, ale vyžadují dostatek slunce po dlouhou dobu, protože od květu do sklizně uplyne více než půl roku. Stromy přežijí sucho i mírnější krátké mrazy. Národy Středomoří se přou o to, kde mají nejkvalitnější olivový olej. Každý pěstitel, podobně jako vinař, ten svůj považuje za nejlepší. Nejvýznamější producenti olivového olejeItáliePodobnost s vínem je i v určování vybraných oblastí. Stejně jako jsou ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích různé vinohradnické oblasti označovány například AOC, DO, DOC, DOCg atd., jsou podobně registrovány i nejlepší sady olivovníků. V Itálii má olivový olej nejvyšší kvality označení DOP (Denominazione protetta). Označení zaručuje oblast produkce a technologii pěstování a zpracování. Na Apeninském poloostrově roste 250 miliónů olivovníků, z jejichž plodů se ročně vylisuje 600 tisíc tun oleje. Obecně platí, že tekutější, světlejší a méně chuťově výrazné jsou oleje z jihu, zabarvenější s výraznější chutí ze středu země a plnější s tělnatější strukturou pocházejí ze severu.  Ovšem v jednotlivých oblastech najdeme oleje výrazně se lišící charakteristickými vlastnostmi, chutí, vůní i kvalitou, která je dána jak místním mikroklimatem, tak i jednotlivými odrůdami. Například v Ligurii pěstují odrůdu Taggiascha, v Emilii Nostrana a Ghiacciola a třeba na Sardinii Tonda di Cagliari a Bosana. Jedny z nejzajímavějších italských olivových olejů pocházejí z údolí řeky Basento v oblasti Basilicata.Španělsko, olivová velmocVe Španělsku nesou olivovníkové oblasti označení DO (Denominacion de Origin). Rozlišují, zda olivovníky rostou na horách či v údolích, jestli se sklízejí brzy či později, to jde potom o pozdní sběr, jako u hroznů, jaké jsou varianty a zda jde o odrůdový olej či kupáž z několika odrůd.  První olivová DO oblast byla ve Španělsku vyhlášena v Les Garrigues v provincii Lleida roku 1975 a dnes je zde 33 tisíc hektarů olivovníkových sadů. Převažují varianty Arbequina a Verdial.Největší oblastí DO je v současné době ve Španělsku Sierra del Segura v provincii Jaén s 46 tisíci hektary olivových sadů. Říká se jí také olivovníkové moře, protože sady se táhnou po náhorních planinách od obzoru k obzoru. Nejrozšířenější vysazenou variantou olivovníku je Picual. V deseti španělských oblastech pyšnících se označením DO je 323 475 hektarů olivových sadů.Největší kolekci různých variant olivovníků na světě mají ve španělské Córdobě, kde je Banco Mundial de Germoplasma de Olivo. Mají zde přes 400 variant z různých zemí světa. Genetikové dokázali, že 262 z nich je španělského původu. Začali před patnácti lety a každý rok jim do genofondu přibývá 30 až 40 nových variant z celého olivového světa. Mimo jiné podrobně popsali dvacet čtyři různých barev olivového oleje v chuti od extra hořké až po velice sladkou. Pravdivé je vžité tvrzení, že olivovník je strom třígenerační. K jeho vypěstování od zasazení až do doby plné plodnosti je potřeba více než jeden lidský život. A tak děd stromek zasadí, otec o něj pečuje a teprve vnuk sklízí. Olivovník začíná rodit mezi 5. a 10. rokem od vzklíčení a své maximální plodnosti dosahuje mezi 35. a 100. až 150. rokem podle polohy, kde roste. Sklízí se mezi 20 - 60 kilogramy olejnatých plodů, peckovic z jednoho stromu. Z hektaru to bývá mezi třemi až deseti tunami. Stromy olivovníku se mohou dožít až 5000 let. V Řecku i Itálii jsou k vidění stromy zasazené v době, kdy naše kněžna Libuše teprve věštila, že vidí město veliké.Ochutnává se nejenom vínoOlivový olej, to je vlastně olivový džus. Je to jediný rostlinný olej extrahovaný z čerstvého ovoce bez použití rozpouštědel. Je to přírodní produkt, který obsahuje výjimečné aroma, chuťové vlastnosti a vysoce účinné látky ovoce z olivovníku. Pouze jeden květ z dvaceti má šanci, že se promění v olivu.  Ta teprve v závěru vegetačního období pozvolna začíná obsahovat olej. Sklizeň oliv určených ke konzumaci začíná už v září, ještě předtím než olivy začnou měnit barvu. Olivy určené pro olivový olej se sklízejí na konci podzimu či na začátku zimy, kdy jsou plně vyzrálé a dosahují maximální množství oleje. Pokud však někdo utrhne olivu ze stromu a doufá, že si na ní pochutná stejně jako na jiném zralém ovoci, je doslova trpce zklamán. Čerstvě trhané, byť sebezralejší olivy jsou totiž nepoživatelné. Sklizeň se podobá naší sklizni ořechů. Protože plody jsou malé, napřed se musí rozprostřít pod olivovník hustá síť a teprve potom plody ze stromu setřást a srážet dlouhými tyčemi. Ve velkých sadech už to dělají stroje, které mají síť i chapadlo, kterým strom uchopí a mohutně s ním zatřesou. Stejně jako u moderního zpracování hroznů na mošt a víno, i u oliv dnes rozhoduje čas. Čím dříve po sklizni jdou olivy do lisu, tím je olej kvalitnější. Samostatnou kapitolou je ochutnávání vylisovaného oleje, které je bráno stejně vážně jako soutěžní ochutnávky těch nejlepších vín. Degustátoři dostávají na mističkách anonymní vzorky. Napřed se ocení barva a potom se k mističce dlouze a pečlivě čichá. Teprve potom se opatrně ochutnává. Zakusuje se bílý chleba.  Olivy mají svou vlastní charakteristiku, stejně jako například réva vinná, která je také v přímé závislosti na klimatu a půdě. Tak jako je odlišný Sauvignon z různých poloh a zemí, je jiný i olej ze stejného druhu olivovníků rostoucích v odlišných podmínkách. I když je olivový olej velmi trvanlivý, stářím přece jenom ztrácí na kvalitě. Je dobré si najít svou osvědčenou značku a občas ji porovnat s nabídkou konkurence. Někdo nedá dopustit na olivový olej z Toskánska, jiný horuje pro ostrovy Řecka, další upřednostňuje ze Španělska či jižního Portugalska. Je to jako s vínem - je třeba ochutnávat a vybírat.Třídění olejeJedním z kvalitativních ukazatelů je stupeň volné kyselosti. Nejlepší oleje ho mají vyznačený na etiketě. Čím nižší, tím kvalitnější. Podle naší normy může extra panenský olivový olej obsahovat volnou kyselost do jednoho procenta, panenský do dvou, pure olivový olej do 3,3 procenta. Stupeň kyselosti mimo jiné ukazuje, že se jedná o skutečně čistý olivový olej bez jakýchkoliv vedlejších příměsí a je lisovaný za studena.    -extra panenský (extra virgine) nejlepší a nejoceňovanější olej získaný pouze mechanickým lisováním nejlepších odrůd oliv za studena nezpůsobujících změnu kvality, který skutečně voní a                  chutná  po olivách    - panenský (virgine) vysoce ceněný olej získaný pouze mechanickým lisováním za studena nezpůsobujícím změnu kvality    - olej "bez přívlastku" vznikl smíšením rafinovaných olivových olejů s různými oleji panenskými      pomaz (di sansa) olej získaný kombinací rafinovaných extraktů z výlisků s oleji panenskými Vysoce aromatické extra virgin olivové oleje většinou nejsou vhodné pro tepelnou úpravu. Tam bohatě stačí lacinější panenský nebo bez přívlastků. Naopak ve studené kuchyni vyniknou všechny senzorické přednosti vybraných extra virgin olejů. Skutečnou lahůdkou je mistička lehce osoleného extra virgin olivového oleje, do kterého si namáčíte křupavý bílý chleba a zapíjíte lahodné sousto stejně kvalitním vínem. 

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýra

Kam až sahá historie tak všední potraviny jakou je dnes sýr?Starověk Za kolébku prastarých produktů, jakými jsou sýr, chléb a víno,se ve staré  literatuře považuje Střední východ.              Se vší pravděpodobností objevily první sýry náhodou kočovné kmeny jižní Asie a Středního východu. Již před dávnými dobami přišel člověk na to, že mléko savců, zejména koz, ovcí, krav, koní, a dokonce i velbloudů, má velmi vysokou výživnou hodnotu. Mléko se tehdy pilo čerstvé. Když někteří bojovníci nalili čerstvé mléko do kožených vaků, aby mohli během boje a dlouhých jízd utišit žízeň, zjistili zvláštní věc: tekuté mléko se změnilo v bledou, lehce nakyslou tekutinu, v níž plavaly husté chuchvalce bílé sýřeniny. Kožené vaky se totiž vyráběly ze žaludků mladých zvířat a obsahovaly pravděpodobně ještě srážecí enzymy. Zbytek vykonalo slunce a pohyby klusajícího koně. Chuchvalců sýřeniny si lidé rychle začali považovat a brali je jako příjemný doplněk každodenní dávky bílkovin, zatímco syrovátku používali na zahnání žízně. Mnozí historikové kladou počátky domestikace koz a ovcí do období zhruba 10 000 let př. n. l. Krávy byly domestikovány až mnohem později. Ve starších kulturách lze nalézt mnoho stop, které se týkají sýra.                                                      Podle archeologů se nejstarší nálezy datují do doby asi 6000 let př. n. l. Nejstarší objevy byly učiněny mimo jiné ve staré Mezopotámii, na místě dnešního státu Irák. Sumerové uchovávali sýr již zhruba 4000 let př. n. l. v podlouhlých úzkých džbánech. V mytologických příbězích starých Řeků lze rovněž nalézt zmínky o sýru. Také v Bibli se o tomto produktu píše a to jako o vítaném zdroji potravy a o daru. Nesčetné malby na stěnách různých staveb svědčí o znalosti výroby sýra ve starém Egyptě. V Egyptě se sýry zavěšovaly do kožených vaků, aby mohly vykapat. Již tehdy bylo patrné, že se ve zpracování mléka vyvinuly dva rozdílné směry: některé produkty vznikaly zkvašením mléka (fermentací) bez oddělení syrovátky, např. jogurt, kefír a kumys, u jiných se sraženina dále zpracovávala tak, že se rozdělila na syrovátku a sýřeninu. Sýřenina se poté vkládala do perforovaných hliněných nádob či džbánů nebo se zavěšovala do velkých hrubě tkaných plátěných pytlů. Perforované hliněné formy se používají dodnes – v Indii pro výrobu sýra panír a ve Francii pro tradiční přípravu sýra camembert de Normandie a crottin de Chavignol.Římané Umění výroby sýra dovedli k dokonalosti Římané. Ve svých obrovských domech s mnoha místnostmi mohli ovlivňovat jednotlivé fáze zrání sýrů. K významným faktorům, které daly vzniknout velké rozmanitosti druhů a chuti, patřily vlhkost, teplo a průvan stejně jako kouř z kamen, omývání sýrů a přidávání bylinek.                                                     K výrobě sýra se také používaly různé druhy mléka – za nejdůležitější bylo považováno mléko ovčí, kravské a kozí, ale zpracovávalo se také mléko kobyl a oslic, které se dnes používá již jen v některých asijských zemích a v Rusku (např. kumys z Ruska se vyrábí ze zkvašeného kobylího mléka a dosahuje přírodního obsahu alkoholu okolo 3 %). Známý římský gastronom a autor kulinářských spisů Columella vydal kolem roku 50 n. l. rozsáhlou příručku pro výrobce sýra. Tehdy již Římané používali „coagulum“, syřidlo, které pocházelo ze čtvrtého žaludku mladé kozy nebo jehněte. Columella rovněž vysvětloval, proč se musí používat sůl. Sůl totiž sýr zakonzervuje a vysuší, a usnadní tak převoz produktu. Římská kultura sýra se brzy rozšířila po celé Evropě. Římské legie táhly celým kontinentem a pokaždé si s sebou pro zásobování svých vojáků braly místní sýry. Po skončení aktivní služby byli vojáci a důstojníci odměňováni přidělením pozemku v některé z římských provincií. Tak postupně naučili místní obyvatelstvo umění výroby sýra. Mnoho výrazů pro sýr pochází z latinského slova „caseus“, např. nizozemské kaas, německé Käse, anglické cheese, španělské a portugalské queso a queijo. Italské formaggio a francouzské fromage jsou však odvozeny z řeckého slova „formos“, které označovalo formu neboli ošatku, v níž sýr vykapával. Vedle slova formaggio se v mnoha částech Itálie používá pro sýr také slovo cacio. Je překvapivé, že mimo rozsáhlou oblast velké Říše římské nalézáme o výrobě sýra jen málo zmínek. V Asii se např. kravské mléko používalo jako obětní dar, ale místní obyvatelé neměli znalosti o prospěšnosti mléka a sýra. Rovněž Číňané sýr neznali. Krávy sice využívali na obdělávání rýžových polí, ale jejich mléko shledávali naprosto nezajímavým. Rovněž v Americe zůstala konzumace mléka a sýra neznámou až do příchodu prvních osadníků. Po pádu Říše římské se kolem roku 410 n. l. začala kultura sýra pomalu rozšiřovat po mořských a říčních cestách. Sýraři, kteří se usídlili v bohatých údolích, vyráběli své sýry většinou z kravského mléka, zatímco sedláci na vrchovinách a také v horských oblastech byli odkázáni na ovce a kozy.Středověk Mnoho současných sýrů se začalo profilovat již ve středověku. V Itálii vznikla roku 879 gorgonzola, v roce 1200 pak sýr grana a v roce 1579 parmigiano (parmazán). Francouzi znali již dlouhou dobu sýry jako roquefort (vznikl v roce 1070) a cantal, který si oblíbili i Římané. Holandské sýry si rychle získaly popularitu proto, že při procesu zrání ztrácely málo vlhkosti, a tedy i málo hmotnosti. Obchod s holandskými sýry dosáhl brzy velkého rozkvětu. Sýr gouda z Goudy vznikl v roce 1697. Rovněž švýcarské sýry, zejména ementál, našly rychle své příznivce. Tuto situaci lze vysvětlit tím, že v dobách stěhování národů byl každodenní život ve střední a jižní Evropě dramaticky narušován. V relativním bezpečí byly pouze ty národy, které žily vysoko v horách a mohly pokračovat v zemědělské činnosti. Švýcaři tak mohli dále produkovat svůj sýr a zlepšovat metody jeho výroby, zatímco ostatní národy často hladověly a bojovaly o přežití.  Po uplynutí barbarských invazí se sýr opět začal vyrábět všude. Na rozdíl od severně položených zemí se ve střední a jižní Evropě vyráběly především jemné sýry s dlouhou dobou zrání.Od renesance k průmyslové revoluci V období renesance prohlašovali vysoce urození pánové evropských královských dvorů, že požívání sýra je nezdravé a barbarské. Naštěstí se národ tímto názorem neřídil. V Anglii se v 16. století stal pojmem sýr čedar (cheddar) a v 17. století gloucester.                                                                 První oficiální zmínka o sýru stilton pochází však teprve z roku 1785. Po sýru brie se ve Francii proslavil také camembert (od roku 1791). Velká průmyslová revoluce v 19. století zasáhla i výrobu sýrů. Stále více drobných sedláků přestávalo sýr vyrábět samo a dodávalo své mléko do velkého počtu nově zakládaných družstev. Ta se rychlým tempem modernizovala a mlékárenský průmysl stále narůstal. K ještě většímu nárůstu industrializace došlo po 2. světové válce v souvislosti s expanzivním rozvojem velkých měst. Výroba sýra se navíc dostala do popředí zájmu vědců. Již v 19. století vědci, mezi nimi i Louis Pasteur, objevili vliv mikroorganismů na kvasné procesy, mimo jiné i u sýrů. Ačkoliv se sýry nezabýval přímo sám Pasteur, nýbrž jeho blízký spolupracovník Mečnikov, byl po Pasteurovi nazván proces krátkého zahřátí mléka, kterým se eliminují veškeré bakterie, jež jsou zdraví škodlivé. Po pasteraci se do mléka přidává čistá kultura bakterií mléčného kysání, aby se proces opět rozběhl.Moderní doba Pasteurovy objevy měly obrovský vliv na mlékárenský průmysl. Existují však nejen zastánci, ale i odpůrci pasterace mléka určeného pro výrobu sýra. V současné době převládá v Evropě tendence, jejíž příznivci chtějí legislativně potlačit veškerá zdravotní rizika pro spotřebitele. Proto se zavádějí stále přísnější hygienická a zpracovatelská opatření. Tato skutečnost ztěžuje práci malým tradičním výrobcům sýra, kteří tak nemohou svůj obor téměř vykonávat. V současné době je patrný obrovský nárůst sýrů pocházejících z velkých mlékáren nebo vyráběných v rámci seskupení polotradičních rukodělných mlékárenských družstev.Kvůli tragickým událostem způsobeným sýry z nepasterovaného mléka nevypadá budoucnost samostatných tradičních sýrařů nijak růžově. Pokud by vymizeli, byla by to pro současnou kulturu velká ztráta. Spolu s nimi by totiž zaniklo nejen jedno z tradičních řemesel, nýbrž i část lidské historie. Na druhou stranu pouze velké sýrárny jsou schopné zajistit výrobu zdravotně nezávadných sýrů ve vyrovnané kvalitě a za dostupnou cenu.Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 2. - Výroba sýra

Máte představu jak se sýry vyrábějí?Úvodem..Sýr je mléčný výrobek získaný vysrážením (koagulací) mléčné bílkoviny z mléka působením syřidla nebo jiných vhodných koagulačních činidel, prokysáním a oddělením tekutého podílu zvaného syrovátka. Pokud se ke srážení mléka používá syřidlo, mluvíme o sladkém srážení. Syřidlo obsahuje proteolytické enzymy chymosin a pepsin. Bílkoviny se také mohou vysrážet mléčnou kyselinou, která vzniká při mléčném kvašení – tzv. kyselé srážení.Výroba sýrů je biotechnologické proces, při němž se prodlužuje trvanlivost mléčných bílkovin za jejich současného částečného odbourání na látky jednodušší, a to buď působením proteolytického enzymu (mikrobiálního nebo syřidlového), nebo hydrolýzou vzniklou kyselinou mléčnou. Vytvořené deriváty bílkovin dávají jednotlivým druhům sýrů typickou chuť a vůni.Sýr a jeho výroba jsou neoddělitelně spojeny s lidskými dějinami. Sýr se vyrábí z mléka, a to od okamžiku, kdy člověk před mnoha tisíci lety začal chovat první kozy, ovce, hovězí dobytek a koně. Tento produkt nás tedy spojuje s dobou dávno minulou, kdy člověk ještě vedl kočovný život. Sýr se vyrábí téměř na celém světě a v některých zemích je dokonce považován za nejdůležitější potravinu.SoučasnostV dnešní době už není výroba sýra tak romantická. Od drobných sýrařů převzaly tento úkol často velké podniky. Aniž bych toho litoval – nutno přiznat, že existují také velmi dobré sýry vyráběné ve velkých podnicích průmyslovým způsobem -, cítím přece jen stesk po dobách, kdy si každý sýrař vyráběl svůj vlastní sýr a kdy roční období určovalo, jaký sýr se bude právě jíst. Není však ještě pozdě naučit se, jak si lze vychutnat tradiční sýry. Stále více lidí se učí vážit si těchto skvělých a často unikátních produktů.V řadě zemí najdeme nespočet druhů sýrů v mnoha variantách. I v rámci jedné vesničky mohou vznikat chuťové rozdíly v závislosti na kvalitě trávy. Často se lze také setkat se značkovými produkty, které patří do samostatné kategorie a nelze je s ničím srovnávat. Není možné popsat všechny sýry světa v jedné knize, proto v této encyklopedii pojednáváme o nejdůležitějších druzích z každé země, která se výrobou sýra zabývá.Výroba přírodních sýrůKyselé sýryHlavním produktem této skupiny je tvaroh. Je to nezrající sýr, při jehož výrobě převládá srážení kyselé (kyselinou mléčnou) nad srážením syřidlovým. K výrobě tvarohu se obvykle používá odstředěné mléko. Po pasterizaci se mléko zchladí, temperuje na teplotu 20 až 30°C a očkuje se přídavkem čistých mlékařských kultur. Při výrobě měkkého tvarohu se přidává i nepatrná dávka syřidla. Do příštího dne mléko zkysne (pH asi 4,5), vzniklá sraženina se rozmíchá a lisováním nebo odstředěním se z ní získá tvaroh a jako vedlejší produkt tekutá syrovátka.Tučný tvaroh se obvykle vyrábí smíšením tvarohu se smetanou. Tvaroh na strouhání nebo průmyslový tvaroh se vyrábí při vyšších teplotách a bez přídavku syřidla. Po zabalení se tvaroh až do doby konzumace musí uschovávat při chladírenských teplotách.Někdy slouží tvaroh jako polotovar k výrobě jiných kyselých sýrů. V tom případě se ochucuje různými přísadami (cukr, arómata, ovoce, sirupy, koření, sůl…) Připravená směs se rozšlehá a ihned balí. Tak se vyrábějí různé smetanové krémy (Pribináček), krémové sýry (žervé, imperiál, kapiový), tvarohové dezerty s prodlouženou trvanlivostí (termixy – prodloužené trvanlivosti se dosáhne termizací výrobku před balením) a dále termizované sýry Lučina, Duko apod.Tajemství olomouckých tvarůžkůZ průmyslového tvarohu připraveného zakysáním odstředěného pasterovaného mléka se vyrábějí také olomoucké tvarůžky, které patří ke zrajícím sýrům. Tvaroh se osolí jedlou solí, nechá se uležet 2 týdny až 6 měsíců, pak se mele a formuje na tvarůžky. Tvarůžky se ukládají na desky a suší se v sušárně při teplotě 20 až 30°C po dobu 3 až 5 dnů. Za těchto podmínek se rychle množí mikroflóra na povrchu tvarůžků, která je schopna rozkládat v tvarůžkách přítomnou kyselinu mléčnou na oxid uhličitý a vodu. Zráním se obsah mléčné kyseliny snižuje a stoupá tedy pH tvarůžků. Po určité době zrání se tvarůžky ponoří na několik sekund do vroucí vody, pak se nechají dále zrát 3 až 5 dnů při teplotě 18 až 22°C. V této fázi zrání se uplatňují ušlechtilé proteolytické bakterie, které štěpí bílkoviny a dodávají výrobkům charakteristickou chuť a vůni. Kyselým srážením mléka se vyrábí také kyselý kasein, který se používá k přípravě klihů a v papírenství. Neutralizací hydroxidem sodným z něj vzniká kasein sodný, který se uplatňuje jako mléčná bílkovina v potravinářském průmyslu (přípravek do masných výrobků apod.)Sladké sýrySladké sýry se vyrábějí srážením mléka převážně působením syřidla, většinou však za spolupůsobení mléčné kyseliny. Mléko se pasterizuje a upravuje se jeho tučnost. Pak se do něj přidá chlorid vápenatý a podle druhu sýrů i příslušná čistá mlékařská kultura mikroorganismů. Pak se přidá syřidlo, jehož působením se mléko sráží – asi za 30 minut vzniká kompaktní sýřenina. Ta se potom dále zpracovává: krájí, drobí pomocí sýrařské harfy. Přitom se dokonaleji odděluje tekutý podíl, který zbyl po srážení mléka – tzv. syrovátka, a získá se sýrové zrno požadované velikosti a tuhosti. Čím větší jsou sýrová zrna, tím měkčí bude sýr a tím více ok bude mít. Směs zrna a syrovátky se pak formuje a lisuje na požadovaný tvar. Čím tvrdší má být sýr, tím větší je tlak, pod nímž se lisuje.Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 3. - Druhy sýrů

Rozdělení sýrů- podle typu mlékaJedná se o pravděpodobně nejjednodušší dělení. Sýry se vyrábějí z mléka kravského, kozího nebo ovčího či z jejich kombinace. Oslí, kobylí, lamí, velbloudí a další typy mléka ponecháme stranou. V této skupině lze rovněž rozlišovat sýry z nepasterovaného a pasterovaného mléka.- podle tvrdostiToto rozdělení počítá s konzistencí sýra čili s poměrem mezi sušinou a vodou. Čím méně vody sýr obsahuje, tím je sušší a tvrdší. Poměr se však mění podle toho, jak sýr zraje. Kromě toho konzistenci sýra neurčuje pouze voda, ale také tuk. Sýry se rozdělují na čerstvé, měkké, polotvrdé a tvrdé.Čerstvé sýryTyto sýry mají velmi vysoký obsah vody a jsou určeny pro rychlou konzumaci bez dalšího zrání. Příklady: čerstvý sýr, tvaroh, fromage frais, cream cheese atd.Měkké sýryMěkké sýry procházejí krátkým obdobím zrání. Jsou tak smetanové, že je lze někdy i mazat na chléb. Příklady: camembert, brie, coulommiers, neufchatel.Polotvrdé sýryTyto sýry mají hutnou strukturu, ale lze je ještě poměrně snadno krájet. Při lehkém stlačení jsou pružné. Příklady: gouda, eidam.Tvrdé sýryTvrdé sýry jsou robustní a mají tvrdou sýřeninu, kterou nelze často nakrájet, aniž by se sýr rozdrobil. Většina těchto sýrů se nabízí také v nastrouhané nebo namleté formě. Příklady: sbrinz, parmigiano, čedar, ementál.- podle obsahu tukuPro rozdělení podle obsahu tuku se používá poměrně jednoduchý výpočet, který se jen na první pohled jeví jako poněkud složitější. Nejprve se změří obsah tuku v sušině, tedy ve hmotě, která zbude poté, co se ze sýra vypaří voda. Procento vody je u mnoha sýrů známé (viz výše). Někteří lidé se ovšem především při nákupu v zahraničí mylně domnívají, že sýry jsou rozděleny podle skutečného obsahu tuku. Sýr s označením 40+ neobsahuje 40 % tuku, ale 40 % tuku v sušině. Vzhledem k tomu, že např. průměrný nizozemský sýr (eidam/gouda) obsahuje zhruba 40-50 % vody, bude mladý sýr s označením 40+ obsahovat jen 40 % tuku z 50-60 % sušiny celého sýra, tedy celkově přibližně 20-24 % tuku.Znaménko + za číslicí znamená, že procento tuku může přesáhnout 40 %, ale nikdy nesmí klesnout pod tuto hranici. Protože sýr ztrácí během zrání vodu, bude konečný obsah tuku celého sýra stoupat úměrně k době zrání. Vždy se však bude pohybovat kolem 40 % v sušině. - podle vzhleduTento systém se mimo jiné používá ve Francii. Pro odborníky a pro všechny milovníky sýra je mnohem přehlednější než ostatní systémy. Při hodnocení se neposuzuje jen vzhled kůry, jak se někdy mylně uvádí, nýbrž i vzhled celého sýra od povrchu po vnitřek. Rozeznáváme následující typy:Nezrající sýry – čerstvá sýřeninaČerstvé sýry nemají kůru a vypadají, jako by právě opustily vykapávací formu. Do této kategorie se řadí všechny čerstvé sýry, tvaroh a např. i známý „petit-suisse“. S určitými výhradami sem lze zařadit i bílé sýry v solném nálevu (feta, balkánský sýr).Sýry s plísní na povrchu – měkká sýřenina s bílou povrchovou flórouDo této skupiny spadají sýry, při jejichž srážení se používá menší množství syřidla a sýřenina se krájí najemno. Kůra těchto sýrů je také pokryta bílou plísní, jež připomíná prachové peří.Příklady: camembert de Normandie, brie de Meaux, brie de Meluns, coulommiers, chaource.Sýry zrající pod mazem – měkká sýřenina s omývanou kůrouTyto měkké sýry s oranžovočervenou kůrou (někde navíc barvenou známým neškodným barvivem annato – francouzsky „roucou“) vydávají při zrání silnou vůni, kterou ne všichni oceňují. Chuť samotného sýrového těsta je však vynikající. Kůra se mnohokrát omývá, např. bílým vínem a marc de Bourgogne (epoisses), marc de Bourgogne (langres), pivem (rollot) nebo obyčejnou slanou vodou. Omývání kůru vyhlazuje a dodává jí někdy na lesklosti. Červené bakterie se soustřeďují na vnější straně.Příklady: munster, maroilles, herve, livarot.Sýry s plísní v těstě – sýry s žilkami modré plísněFrancouzské slovo „persillé“ (prošpikovaný petrželí) je eufenismem pro sýry protkávané zelenou nebo modrou plísní. (Slovo „persillé“ má rovněž další význam – označuje maso, které je skrz naskrz prošpikované tukem, jenž masu dodává skvělou chuť a měkkost a při pečení se vyskvaří.) U těchto typů sýrů se po nasolení a odkapání vytvářejí podlouhlé vpichy, které napomáhají růstu modré plísně (Penicilium roqueforti). Aplikovaná plíseň se rozšíří po celém sýru a vytvoří krásné modré nebo zelenomodré žilky. Zrání probíhá v takovýchto případech od středu směrem ven.Příklady: roquefort, bleu d´Auvergne, fourme d´Ambert, stilton, gorgonzola.Lisovaná, nedohřívaná sýřeninaLisované sýry jsou poměrně kompaktní, ale mají ještě jemnou strukturu. Sýřenina se jemně krájí a důkladně míchá, aniž by se navíc zahřívala. Sýry jsou pružné, ale obsahují relativně vysoké procento vody. Zráním (affinage“) v délce od tří do šesti měsíců získávají tyto sýry speciální chuť a tvrdou kůru, jež není určena ke konzumaci. Některé z těchto sýrů, které většinou zrají ve vlhkých sklepích, mají na vnější straně kůry vrstvičku šedé až oranžové plísňové flóry, která jim dodává charakteristické ořechové aroma.Příklady: saint-nectaire, morbier, cantal, salers, caerphilly.Lisovaná, dohřívaná sýřeninaTyto sýry jsou nejkompaktnější a také největší. Od ostatních sýrů se odlišují tím, že sýřenina se musí nejen krájet do velkých bloků a důkladně promíchávat, ale také dohřívat, někdy až na teplotu 55°C, takže odkapávání probíhá ještě rychleji. Takové sýry vyžadují dlouhý proces zrání (někdy až dva roky!). Jsou to skutečné trvanlivé sýry.Příklady: comté, baufort, parmigiano, pecorino.Ostatní typyPopsaný systém by byl ideální, pokud by ovšem byl – stejně jako všechny ostatní systémy – kompletní. Některé sýry však do výše uvedených kategorií zařadit nelze:- mozzarella je vlastně čerstvá sýřenina, ale dále se zpracovává jako lisovaný zahřívaný sýr;- kozí sýry nepatří do žádné skupiny. V závislosti na použité metodě přípravy mohou spadat téměř do všech výše uvedených kategorií. Existují velmi čerstvé kozí sýry, lehce vyzrálé kozí sýry s přírodní kůrou či s popelem, kozí sýry, které jsou pokryty kulturou bílé plísně (např. bougon), ale také kozí sýry z lisované sýřeniny s bílou plísní nebo omývanou kůrou;- syrovátkové sýry, např. mysost, na jejichž výrobu se syrovátka zahušťuje nebo vyvařuje. Bílkoviny ještě přítomné v syrovátce se srážejí a používají se jako sýřenina. Některé z těchto sýrů se také označují jako „znovu vařené“ (pates recuites, ricotta atd.)Příklady: ricotta, procciu, serac- tavené sýry se vyrábějí zahřátím jednoho nebo více přírodních sýrů a jejich roztavením za přidání tavicích solí a trochy másla. Tavené sýry se prodávají bez ochucení nebo ochucené. Jedinou výjimkou je cancoillotte, sýr, který se získává z másla a sýra metton (druh albuminového sýra) a který je velmi známý ve Francii.Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti 

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyni

Zasedněte ke stolu, budou se pojídat lahodné sýry…Podává se sýrSýr je nesmírně zajímavým produktem nejen proto, že existuje v mnoha rozmanitých druzích, ale také proto, že lze najít nespočet rozdílů v době, kdy se podává, a v příležitostech, při nichž se konzumuje. Nizozemci nejraději jedí tenké plátky sýra na chlebu k snídani nebo k lehkému obědu či si dávají kostičky sýra večer ke sklence vína. V zemích, jako jsou Itálie, Francie a Španělsko, ale také Anglie, se sýr často podává jako slavnostní závěr stolování, navíc se sklenkou obzvlášť lahodného vína nebo portského. Ve Skandinávii bude mnohý turista s překvapením přihlížet, jak si lidé namáčejí sýr do velkého šálku horké kávy. Ve Francii jedí děti k odpolední svačině chléb s polozralým cemembertem a s jahodovou marmeládou. Američané jsou známí svými bohatě obloženými pizzami, na nichž nesmí chybět velké množství sýra. Každý národ má tedy své vlastní zvyky a tradice.Charakter sýra Rovněž charakter různých sýrů je velmi rozdílný. Sýr může mít smetanovou, máslovou, bohatou a plnou chuť, může být jemný, či naopak ostrý, suchý, slaný a drobivý. Vůně se může pohybovat od jemně plesnivé po pach potících se nohou a kůra od drsné a nepoživatelné po tenkou a jemnou.Ochutnávání sýra Vypadá to, že většina spotřebitelů si sýry vybírá zejména pro jejich jemnost či lahodnou chuť; ostré sýry a především tzv. „smradlavé“ sýry svou silnou vůní odradí mnohé začínající milovníky tohoto produktu. K takovým sýrům však není potřeba zaujímat hned negativní postoj. Sýr může nabídnout mnohem více než jen smetanu a chuť a dokáže zaměstnat všechny smysly!Zvuk sýraJak sýr zní? Zvuk sýra můžete vyzkoušet sami, pokud zlehka poklepete tupým předmětem nebo klouby ruky sevřené v pěst na vnější stranu sýra eidamu, goudy, gruyére nebo ementálu. Zvuk bude rozdílný. Posuzovatel sýra dokáže jen z pouhého poklepu určit, zda jsou v sýru oka, či nikoliv a zda jsou rozdělena po celém sýru. Čím více ok sýr má, tím „dutější“ je zvuk při poklepu. Sýry bez ok vydávají tlumený zvuk.Krájení sýra Krájení sýrů je otázkou znalostí. Například je třeba vědět, že dužina sýra není rovnoměrně  rozdělena po celém sýru. Obecně se za nejjemnější a nejchutnější považuje  prostředek – srdce  sýra. U sýrů s modrou plísní to zároveň často bývá místo s nejvyšší koncentrací plísně. Při krájení sýra je nutno brát ohled na dvě základní věci: na sýr samotný a na ostatní hosty. Jedná se o správné krájení a to ve smyslu stejně kvalitních porcí pro všechny hosty. Každý druh sýra krájíme jiným nožem.Uplatnění sýrů v kuchyni Sýry můžeme podávat s chlebem, pečivem a slanými sušenkami, používáme je při přípravě salátů, polévek, pečiva, rizot, při zapékání pokrmů a přípravě sýrových nákypů; můžeme je smažit, grilovat, kombinovat jimi pokrmy s menším množstvím masa, drůbeže, ryb, zeleniny, vajec, hub a v kombinaci s ovocem připravovat i zajímavé ovocné dezerty. Nejčastěji se na výrobu dezertů používají sýry – mascarpone, ricott, fromage frais. V Americe a ve Velké Británii je velmi populární cheese cake, z Itálie pochází tiramisu, osvěžující dezert z cukrářských piškotů, sýra mascarpone, kávy nebo kakaového extraktu, marsaly (případně likéru, rumu či brandy), vajec a čokoládové polevy. Pro přípravu zapékaných pokrmů z tepelně upraveného masa jsou vhodné zejména tvrdé sýry s vyšším obsahem sušiny. Na porcích masa vytvářejí kůrku a při prudkém grilování zabraňují jeho vysoušení. Plátky masa, zeleniny, uzenin, ryb drůbeže můžeme také obalovat ve směsi strouhanky a sýra nebo v těstíčku s přídavkem sýrů. Pokrmy tím získají specifickou chuť. Měkké sýry a rozpuštěné tavené sýry zvláčňují zálivky a jsou dobrým pojidlem přísad. Při přidávání tavených sýrů do polévek, omáček a zapékaných pokrmů je můžeme nejprve rozpustit v kastrůlku s přidáním trošku tuku, zředit několika lžícemi mléka nebo vody a potom přilévat do pokrmů. U většiny kuchařských předpisů uvádíme druh sýra, který je při přípravě nejvhodnější. Sýry se však vyznačují značnou univerzálností. Při přípravě mnoha pokrmů můžeme uvedený druh nahradit dalšími zastupitelnými sýry, které mají podobné vlastnosti a chuť.Čerstvé krémové sýry lučina a ostatní smetanové sýry jsou vhodné především jako pomazánky na chléb, při přípravě chuťovek, dezertů a dají se dobře kombinovat se zeleninou a ovocem. Stále větší oblibu si získávají i původní balkánské sýry, jejichž výroba se u nás v posledních letech neustále rozvíjí. Mají mnohostranné uplatnění zejména v kombinaci se zeleninou, vejci, mletým masem apod. Některé druhy sýrů, např. primátor, moravský blok, eidamská cihla a další druhy, mají téměř univerzální uplatnění; hodí se stejně dobře k přípravě pomazánek, chuťovek, zapékaných chlebíčků, salátů i při kombinaci sýrů s masem, brambory, rybami, k zapékání pokrmů se sýrem i k dalším úpravámSýr však může být zákuskem sám o sobě! Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

V hodně zemích jsou sýry neodmyslitelnou součástí každé společenské akce.....Kdysi dávno se objevil sýr Už někdy pře 11 tisíci léty jezdci na pouštích, kteří si v měchu vezli ovčí mléko, ochutnali to, co z tuhnoucí hmoty vznikalo a co bylo vlastně předzvěstí budoucích sýrů. Mléko je nápoj zdravý a lahodný a sýr vyrobený ze zpracované a upravené sraženiny ovčího, kravského nebo kozího mléka si udržuje všechny hodnoty mléka. Jde o vápník, bílkoviny a aminokyseliny, ale i o vitamíny, zvláště o B-komplex, o tuk a fosfor. Je tedy sýr považován za jeden z nejcennějších a nejstarších pokrmů. O sýrech se zmiňuje již Homér v Odysseji, sýr byl stálou součástí jídelníčku římské armády a vyznavačem sýrů byl nejen Caesar, ale později i Karel Veliký, jehož pochoutkou byl u nás známý sýr brie. Víme tedy, že už staří Římané jedli s oblibou sýry. Méně známé je, že si je vozili z jižní Galie, tedy z Francie. Na výrobu sýrů bylo třeba zvláštních povolení a za výrobu byla udělována různá privilegia. Za labužníka v oblasti sýrů byl považován známý státník několika režimů v období před, za a po francouzské revoluci, Talleyrand. Tehdy se po mase obvykle pojídal salát a sýru patřilo místo právě před tím salátem. Vzpomínky na nejrůznější francouzské sýry uplatnil Karel Hoffmeister ve své knize Paříž a okolí. Spotřebu sýra jenom v Paříži odhadl na 20 tisíc tun ročně. Stojí za úvahu, nebylo-li by i pro naši kuchyni vhodné snížit spotřebu masa a zvýšit spotřebu sýrů. Sýr podle mínění Francouzů korunuje oběd a k sýru patří jak dobré víno, tak i dobré pivo. K našim nápojům se tedy sýry hodí.Charakteristika a rozšíření sýrů Sýry mívají různou barvu i různou chuť. Balí se do slámy, do listů vinné révy nebo kaštanu. Vyrábějí se v různých tvarech. Známe bochníky i kuličky, velké koule i cihly. Známe sýry tvrdé, hrudkovité, měkké a tavené, nasládlé i ostré, aromatické až páchnoucí. Sýr slouží k přípravě různých jídel. Prokládá se jím maso, smaží se, strouhá se, taví se. Každá oblast, kde se vyrábějí sýry, je přesvědčena, že právě jejich sýry jsou nejlepší. Sýrařství není jen doménou Evropy a části Asie, ale evropští přistěhovalci v Americe položili základy sýrařství amerického.Francie - kolébka sýrů Sýry se dají jíst různými způsoby. Tvoří součást studených mís, mohou být doplňkem jídla i jídlem hlavním, hlavně v tepelné úpravě. Se sýrem se setkáváme na rizotu i na pizze, ale slavnou tepelně upravenou pochoutkou je fondue, pokrm proslavený jak ve Francii tak ve Švýcarsku. Ze sýra se dají dělat i karbanátky, noky, dorty a pomazánky. Ve Francii někteří lékaři předepisují sýry jako lék. Francouzi jsou stejně jako na svá vína také hrdí na své sýry. V Normandii mají camembert, v Burgundsku vacherin, v Bordeaux chabichou a jumeau, v Languedoku roquefort, na Korsice bleu de corse a brin d´amour, což znamená špetku lásky. V Bretani se vyrábí port-salut, v pařížské oblasti brie či coulommiers a v Alsasku munster a géromé.Pravý rokfórRoku 1666 vydal Toulouský parlament v jižní Francii výnos, kterým se přísně pod vysokou pokutou zakazovalo používat název roquefort pro sýry, které nebyly vyrobeny ve městě Roquefor-sur-Soulzon. Ten zákon dodnes nebyl zrušen. Výrobců skutečného rokfóru je málo, jejich dozrávací sklepy jsou vyhloubeny ve skalních útesech a výrobní tajemství je pečlivě střeženo. Vyrábí se z ovčího, nikoliv z kravského mléka a tajemstvím lahodné chuti pravého rokfóru je plíseň vyskytující se právě v místních jeskyních. Ta plíseň je vzdálenou příbuznou plísně, ze které se vyrábí penicilin. Místní znalci a labužníci považují za jedině správný způsob podávání a konzumace položit sýr na krajíc domácího chleba a spláchnout ho těžkým červeným vínem. Doporučuje se skladovat sýr v nejnižší a nejvlhčí části chladničky, z níž se má vyjmout několik hodin před podáváním. V poslední době bývá opět zmiňován často sýr kozí a také kozí mléko, které prý má kromě vitamínů a výživných látek ještě i látky aktivizující výstavbu buněk. Chuť kozího mléka mnoha lidem nechutná, zato sýry se dostávají do obliby. Méně známý je v našich krajích kumys. Je to nápoj z kobylího mléka a původně vznikal pod sedly koní asijských kočovníků v kožených vacích. Říkalo se mu nápoj bohatýrů. Je to nápoj výživný, sytící a zdravý. Je ovšem pro nás trochu exotický. Dnes se vyrábí v moderních výrobnách. Podobné účinky má i kefír, jehož původními výrobci byli Karačajci, nevelký národ na Kavkaze.Několik tipů a triků Sýry napomáhají prý trávení a uspokojují nejrůznější chutě. Madridský časopis El píz hovoří o sýru jako jednom z prvních pokrmů člověka. Španělsko je totiž zemí s velkou tradicí výroby sýrů a návštěvník tu najde bezpočet druhů sýrů a jejich kombinací. Sýry mohou být předkrmem i hlavním jídlem a samozřejmě dezertem. Původně to bylo jen sražené a hnětené mléko, později, ale ještě za starověku, se nechávaly zrát, ještě později se přistoupilo k plísním a koncem 18. stol. se začaly vyrábět u nás tak oblíbené syrečky. Odedávna byly známy sýry ovčí a kozí. Ty, jak bylo řečeno, nyní přicházejí znovu do obliby. Zrání sýra vyžaduje zkušenost, přiměřenou teplotu a vlhkost vzduchu a lásku výrobce k produktu. Znalci, jak víme, doporučují vyjmout sýr z chladničky, pokud jej takto skladujeme, asi hodinu před konzumací a to v množství, které míníme spotřebovat. Sýry se servírují vždy v pokojové teplotě. Pečlivý hostitel si dá práci s naservírováním. Doporučuje se u tvrdých sýrů nahřát nejdříve ostří nože a teprve potom krájet. Kulaté sýry se krájejí obvykle na trojúhelníčky a sýry tekuté nebo roztékající se servírujeme v původní krabičce. Velké sýry se krájejí na krajíce, obdelníkové na čtvrtky. Sýrové dorty se seříznou a vydlabávají lžičkou. Podložkou nabízeného sýra bývá obvykle dřevěné prkýnko. Podává-li se na talířcích, doporučují se talíře či misky keramické. Sýr podaný v košíčku vystlaném listy vinné révy nebo slámou, působí svůdně. Na sýrové míse by mělo být několik druhů sýrů, měkké by měly být malé, aby se na míse už nekrájely. S vhodným pečivem, zvláště s tmavými a celozrnnými druhy chleba, případně s krekry a s vhodně doplňujícím nápojem, je sýr skutečně královským pokrmemOdkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Třešně

Jistě jste si jich všimli. Jsou všude. U silnic, na zahrádkách, v sadech. Krásně se červenají, lákají nás vylézat na stromy, na které jsme od mládí nelezly. Ano nastal čas třešní- poslů léta. Pojdťe si natrhat košík třešní s Gastrostránkami.Kde se vzaly?Třešně- kulaté peckové ovoce pochází z Malé Asie, odkud jí římský vojevůdce Lukkulus přivezl do Evropy kde se rychle uchytily na stolech labužníků a rychle zdomácnělo.Není třešně jako třešně.Lukkulus přivezl do Evropy pouze velmi sladkou odrůdu Asijských třešní. Dnes již ale známe více než tisíc druhů třešní, višní, a sladkovišní. Jsou k dispozici od žlutých přes růžové, tmavočervené až po černočervené. Dále si můžeme vybírat mezi odrůdami s měkkou, velmi štavnatou dužinou tzv. srdcovky nebo odrůdy s pevnou dužinou- tzv. chrupky. Višně jsou zase pevné a kyselé. Výraznou chuť mají plody morelky stinné obsahující silně barvící štávu, jejíž  kyselé aroma se rozleží, až po náležitém rozležení. Dále tu máme tzv. sladkovišně. Jsou to kříženci mezi třešněmi a višněmi. Rozdělujeme je na tmavé a skleňovky s pestře zbarvenými plody  a bezbarvou štávou. V Dalmácii májí původ malé červenočerné plody s hořkou příchutí tzv. maraše.Vyrábí se z nich proslulé maraskino.Nejen sladké a dobréDíky vysokému obsahu cukru mají třešně i višně velký význam pro lidský organizmus i jako dodavatel energie. Třešně obsahují vetší množstvý minerálů, např. draslík, vápník, železo a hořčík. Důležité pro organizmus je také obsah přírodních antioxidantů- vitamin C, karotenoidy a flavony.Třešně také podporují trávení a chuť k jídlu.Ale pozor na vodu! Jako všechny peckovité ovoce rychle kvasí,a hrozí nepříjemné zažívací problémy.To platí zvláště u dětí.Jó třešně zrály, ale co s nimi?To už nám Waldemar Matuška neporadil. Velmi oblíbená je konzervace čily kompoty a to pro to, že nám vydrží, až do příští sklizně. Dále marmelády, výborná je obzvláště višňová. Bublaniny, koláče, buchty, sladké knedlíky, míchané nápoje, džusy atd. To vše a mnohem více lze vyrobit z těchto letních červených perel. Tak hurá na stromy

Pokračovat na článek


Ústřice - perla mořských plodů

Ať si pochutnáváte na výjimečnosti syrových ústřic nebo si je vychutnáváte vařené, vždy najdete spoustu různých receptů k ukojení Vašich potřeb. Přesto byste měli mít na zřeteli, jaká zdravotní úskalí na Vás mohou ústřice zanechat. Nejprve ale…Trocha historieStaří Řekové podávali ústřice jako stimulující nápoj. Dováželi je z Anglie, ukládali do připravených sádek se slanou vodou a ústřice vykrmovali vínem a pečivem. Mnoho kultur a národů považuje ústřice za afrodisiakum.Domorodí Američané na obou březích Severní Ameriky považovali ústřice za základ veškerého kuchařského umění. Ohromné hromady ústřičných ulit na mnoha pobřežích jsou důkazem, že tito měkkýši jsou výbornou pochoutkou.V dobách kolonizace Ameriky byly ústřice hromadně pojídány osadníky, více než-li po tuctech. Konzumace ústřic činila 10 bushels (1 bushel = 36,3 litrů) na jednoho obyvatele tehdejších kolonií.Abraham Lincoln ve svém domě v Illinois často pořádal hostiny pro své nejbližší přátele, kde ústřice byly jediných chodem. Nic jiného podáváno nebylo. Takzvaná „Oyster Line“ (Cesta ústřic) donesla ústřice dostavníky až na západní pobřeží USA k osadníkům, kteří se pouštěli do hledání nových, stále neprobádaných oblastí.Hangtown Fry – je pochoutka z ústřic a vajec (během kolonizace Ameriky drahé jídlo), která byla prvně podávána v Cary House v roce 1849, během tzv. „Zlaté horečky“.Nyní je tucet v Evropě považován za přiměřené množství ústřic na jeden chod, přestože ve Spojených státech šest kusů ústřic podávaných v jednom chodě je zcela obvyklých. Samotní Američané spotřebují ročně přes 100 milionů liber (1 libra = 0,45 kg) ústřic. V Čechách je ústřice velmi exotický pokrm. Většinou se ústřice podávají v restauracích na mnoho způsobů - od syrových po tepelně upravené. Spotřeba ústřic u nás není příliš velká, přeevším kvůli naší zeměpisné poloze a ceně, která se pohybuje kolem 30,- Kč za kus.Ústřičné farmařeníZásoby přirozeně vyrůstajících ústřic ve vodách Severní Ameriky jsou téměř vyčerpány. Vláda se pomocí programů navrácení ústřic do vod Severní Ameriky snaží obnovit přirozený počet ústřic ve vodách kolem Spojených Států. Aby farmáři, pěstující ústřice, pokryli neustále velkou spotřebu ústřic na trhu, snaží se vypěstovat ústřice již od zárodku.Pěstování ústřic není žádným novátorským počinem – ústřice jsou již po 2000 let kultivovány a nejméně 3 roky zabere vypěstování ústřice od potěru až k naservírování na stůl.Dost zajímavé je, že ústřice během svého života mohou změnit své vlastní pohlaví a také ve většině případů tak činí alespoň jednou za život. Vedoucími státy v produkci ústřic jsou Spojené státy, Austrálie, Nový Zéland a v neposlední řadě také Kanada.Někteří milovníci ústřic mají své vlastní ústřičné zahrady na svých zahrádkách za domem. Tzv. ústřičné zahrádkaření se v poslední době stává více a více populárním v mnoha zemích světa. Jestliže si také plánujete pořídit nějakou tu ústřičnou zahrádku, nezapomeňte, že je důležité dotázat se místních úřadů, zda-li voda u pobřeží je dostatečně čistá a vhodná ke kultivaci ústřic.Matka perelVšichni víme, že perly vznikají v ústřicích, tak nebuďte překvapení, když si povíme něco málo o vzniku perly.Perly vznikají, když malý kousek kamínku, písku nebo ulity zapadne do vnitra ústřice. Ústřice se sama chrání proti vniknutí cizích těles vylučováním perleťového roztoku. Čas od času může částice, která vnikla do ústřice, být obalována tímto perleťovým roztokem až se nakonec ten malý kousek promění v perlu.Jestliže patříte k takzvaným ústřičným střelcům, kteří raději ústřice polykají než-li žvýkají, pak budou sice Vaše zuby ušetřeny, ale rozhodně nepocítíte báječnou chuť a vůni této perly moře.

Pokračovat na článek


Nastartujte grily – pár užitečných rad jak se nespálit

Grilování– opékání a propékání do hněda v otevřeném grilovacím prostoru při teplotě150°c- 250°c.Tak zní strohá encyklopedická poučka.Já vnímám grilování jako příjemné letní posezení s přáteli, a chuťový zážitek, kterého nelze dosáhnout při běžném vaření. No řekněte sami, jistě rádi vzpomínáte na léto při vzpomínce na povedené grilování pod oblohou plnou hvězd a ve vlahém vánku letního počasí.Tento článek představí pár základních pravidel při grilování.1. Výběr griluPři výběru grilu by jsme měli pamatovat na to kam gril umístíme,jak často budeme grilovat, pro kolik lidí nejčastěji budeme grilovat a také otop, který bude nejlepší pro vaše grilování a často i bezpečnost při grilování.Zde jsou základní typy grilů:Gril na dřevěné uhlí – nejpoužívanější typ grilu, na kterém grilujeme pomocí rozžhaveného dřevěného uhlí. Na trhu lze koupit ve více variantách od obyčejných malých, po velké s odkládacími prostory ve tvarech od kulatých po obdelníkové.Při úpravě pokrmů na tomto grilu sice potraviny chutnají nejlépe(dřevěné uhlí dodá potravinám nenapodobitelnou chuť) ale musíme si dát pozor na plameny, které mohou potraviny spálit!Elektrický gril – gril pro všechny . Velmi pohodlný způsob grilování, při kterém se potraviny grilují na elektrické, většinou litinové ploše. Výhodou je lehkost manipulace údržba gril se dá používat i v místnosti, pokrmy se většinou nemohou spálit.Negativa při tomto způsobu jsou, že pokrmy nechutnají jako grilované spíše jako upravená pánvi, problém při venkovním grilování také bývá dostupnost elektrického proudu. Plynový gril – také velmi pohodlný způsob grilování. Griluje se na lávových kamenech,které zespod rozžhaví oheň z propanbutanové lahve.Chuť se velmi podobá úpravě na dřevěném uhlí, za což vděčíme lávovým kamenům. Gril je vetšinou na kolečkách, tudíž dobře manipulovatelný.Problémem bývá vyšší pořizovací cena, také dostupnost plynových lahví.Zděné grily – velmi často produkt kutilství . Na našich chatách a chalupách se také často setkáváme s různými druhy a tvary podomácku vyrobených grilů.Griluje se většinou na železném roštu, který je umístěn nad zdrojem tepla nebo se nad zdroj umístí rožnící tyč,na které se dá umístit i větší kus masa.Pro postavení na stačí pár šikovných rukou a často i návod na stavbu.Na otop se většinou používá dřevo, které je  pro chataře či chalupáře dostupné. Tento typ grilu je často doplněn průduchem na uzení potravin. Zděný gril na oproti ostatním nevýhodu nepřenosnosti, která je vykoupena správně vybraným místem a pohodlným posezením při sledování rozžhaveného dřeva.Otevřené ohniště- nejstarší způsob grilování tzv. táborák. Jedná se o ohniště ohraničené kameny. Pro otop se používá dřevo, griluje se buď na železném prutu, na který se potraviny napíchnou, nebo na rožnící tyči,podobnějako při předchozí variantě.Jedná se asi o nejromantičtější způsob, který je vykoupen horší manipulací.Já osobně dávám přednost čtvrté variantě, protože se jedná o nejhezčí způsob jak strávit příjemný podvečer v kruhu přátel či rodiny při pohledu na oheň jak olizuje skvělé pokrmy.Vznikají nezapomenutelné zážitky na léto a to je důvod proč my nevadí ani několika denní načichlost kouřem.2. OtopDruh otopu se většinou řídí vybraným typem grilu.Pro grilování na dřevěném uhlí používáme většinou na zátop třísky ze dřeva, na které se po rozhoření přidá dřevěné uhlí, které po rozžhavení od dřeva rozhrneme rovnoměrně po ploše grilu a uhasíme oheň a necháme potraviny grilovat na rozžhavených uhlíkách.Na trhu jsou v prodeji klasické dřevěné uhlí, nově se také prodávají dřevěné brikety, s kterými ale nemám dobré zkušenosti.Topit se dá samozřejmě i dřevem ale to je spíše pro zkušenější zálesáky. Elektrické či plynové grily mají již dle svého názvu otop určený. U elektriky bývá problém napájení , které se dá vyřešit vhodně dlouhým prodlužovákem, u plynu doporučuji zkontrolovat před grilováním obsah láhve, jinak je plyn běžně dostupný u každé čerpací stanice. Pro zbylé dva způsoby se používá většinou dřevo, dá se také použít uhlí dřevěné.Dřevo se rozpálí a po vytvoření žhavého základu se může přidat dřevěné uhlí, ale většinou se griluje na dřevě. Pozor na spálení! Také je dobré zvolit vhodný druh dřeva, nejlépe tvrdší odrůdy jako dub či švestka, které jsou také vhodné pro uzení.Opět dávám přednost přírodě, nejraději používám dřevo, které dá potravinám nejlepší chuť,ale i dřevěné uhlí má něco do sebe. Naprosto pak zavrhuji elektriku, jelikož gril patří do přírody, ve které se elektrika nevyskytuje, elektřina také nedá potravinám onu šmakézní chuť.3. PomůckyPři grilování si  ale nevystačíme pouze z grilem. Pro pohodlnější grilování se dají v obchodech dokoupit různé druhy příslušenství určeného ke zjednodušení manipulace s potravinami. Velmi užitečný obzvláště při grilování ryb ale i zeleniny je grilovací rošt s dřevěnou rukojetí. Jedná se o dva protilehlé rošty mezi které se ryba vloží , sevře a ryba může putovat na rošt na oheň. Výhoda je, že se ryba nerozpadne a lépe se obrací.Dále se jako velmi užitečné jeví jehly s dřevěnou rukojetí na přípravu špízú.Další užitečná pomůcka je rožnící jehla se čtyřmi hroty , které slouží k  upevnění masa proti otočení.Používá se na větší kusy masa například kuře Nepostradatelné příslušenství grilu je rovněž kleště na otáčení pokrmů. Používá se na obracení pokrmů dělaných přímo na roštu.A dále samozřejmě esteticky vyvedená zástěra s nápisem KISS THE COOK nebo I ♥ BARBECUE. Víte co je to Barbecue? Slovo tak často zmiňované v souvislosti s grilováním.Malá definice:Slovo převzaté z Ameriky označuje společenskou událost na otevřené prostoru- piknik  při kterém se opéká maso na zvláštním zařízení(grill). Američané také slovo zkracují na podivné BBQ.

Pokračovat na článek


Nastartujte grily část 2. – Maso patří na gril

Netradiční způsoby grilováníFondueSlovo fonde pochází z francouzského „fonde“ – rozplývat se, tavit. Původně se v hrnci na fonde tavil pouze sýr, do kterého si stolovníci namáčeli kousky chleba. Lidé však jsou vynalézaví, a tak vznikaly další variace tohoto společného hodování kolem jednoho hrnce. Dnes fonde již neznamená jen sýrové radovánky – místo sýra se v nádobě rozpaluje olej a opékají se kousky zeleniny, masa, ryb a někdy se dokonce lahodné zbytky v hrnci vytírají chlebem. Přes bohatost obměn je sýrové fonde stále nejoblíbenější.  RacletteVe Švýcarsku, proslulé zemi sýra, jsou lidé nesmírně vynalézaví a obdaření velkou fantazií, pokud jde o přípravu sýrových pochoutek. Raclette znají již velmi dlouho, ovšem v dnešních moderních domácnostech je z praktických důvodů původní způsob přípravy tohoto sýrového obřadu nepoužitelný. Vyžaduje totiž otevřený krb. Když nemáte krb, je nejjednodušší připravit raclette pomocí grilu s pánvičkami na jednotlivé porce. Díky tomuto vynálezu nastal nový věk raclette. Sýr se nakrájí na kousky, dá se do pánviček a nechá se pod rozehřátým grilem roztavit.Nejdůležitější druhy sýra na raclette a fondue jsou: appenzeller, bagnes, gomser, čedar, eidam, ementál, gouda, mozzarella, parmazán aj.Stolní grillGrilování na stole je opravdu vynikající. Není závislé na počasí a je hned připravené. Obsluha stolního grilu je jednoduchá a lze na něm připravovat nejrůznější pokrmy. Kdo tento způsob grilování používá jen k přípravě steaku, pravděpodobně vůbec nezná obrovskou paletu možností, kterou nám poskytuje. Stolní gril s běžnou grilovací plochou se nabízí v nejrůznějších povrchových úpravách a v nejrůznějším provedení. Ke grilování jsou nezbytné dosti vysoké teploty, které u stolních grilů zajišťuje pouze elektřina nebo plyn. Z praktických důvodů dávají výrobci přednost elektricky vytápěným roštům doplněným nádobkami na zachycování tuku a tekutin. Pokrmy se dokonale grilují na roštech a tuk nebo šťáva odkapává do misky.Příprava masa na grilováníPřed grilováním by zásadně mělo maso ze všech stran dobře oschnout. Také kousky masa, které jsme předem naložili do marinád nebo potřeli olejem, by se měly osušit tak, aby z nich nekapala žádná tekutina, položíme-li je na rošt. Tuk a kapalina na dřevěném uhlí shoří, čímž vznikají malé, ostré plamínky, které vytvářejí nejen nepříjemný kouř, ale i zdraví škodlivé látky. Také u příliš mastného masa kape při grilování tuk do žhavého uhlí. Volte raději méně prorostlé kousky masa. Maso solte vždy až po grilování, protože sůl odebírá masu tekutinu a vysušuje ho. Pro tento případ se používají marinády.MarinováníMarinády dodávají jídlu – zejména masu – patřičnou chuť a zvlhčují a zjemňují je. Jsou buď pikantní, nebo sladké a je jich tolik druhů, na kolik si vzpomenete: kořeněné, ovocné, vonné či exotické. Určité klasické kombinace se hodí k určitým jídlům. Obvykle je vhodné použít olejovou marinádu na suchý pokrm, jako je libové maso nebo ryby, a marinády s vinným či octovým základem se naproti tomu hodí k hutnějším pokrmům. Většina marinád neobsahuje sůl, aby nevytáhla z masa šťávu. Nejlepší je osolit pokrm těsně před nebo těsně po tepelné úpravě. Množství potřebné marinády záleží na množství jídla. Na ½ kg masa je zhruba potřeba 2/3 šálku.Způsoby marinovánícitrónovou šťávou – očištěné, připravené porce ryby sladkovodní nebo mořské potíráme po všech stranách citrónovou šťávou;pomerančovou šťávou – postupujeme jako u citrónové šťávy. V obou případech necháme asi hodinu marinovat;bílým nebo červeným vínem – podle druhu následné tepelné úpravy a dalších ingrediencí zaléváme připravené porce bílým nebo červeným vínem. Během naložení porce obracíme. Můžeme ještě okořenit mletým pepřem apod.;česnekem rozetřeným se solí – potíráme připravené porce po všech stranách. Takto naložené porce upravujeme dále většinou na cibuli, paprikách a rajčatech;s kořením – jemně nebo hruběji umleté koření, jako různé druhy pepře, jalovec, vtíráme do porcí rybího masa;s olejem – vtíráme ho současně s kořením do rybího masa;s ochuceným olejem – postupujeme stejně jako v předchozích případech; olej je ochucený čerstvými nebo sušenými zelenými natěmi či bylinkami, např. bazalkou, estragonem, saturejkou. Takto ochucené marinované ryby můžeme zabalit do alobalu a uložit do chladicího zařízení. Postupně je pak během doby výdeje oběda či večeře zpracováváme a upravujeme jako minutku na objednávku. Rybu tak připravíme ve velmi krátké době po objednávce.Jak naložit..Kuřecí masoJakékoliv tvary můžeme tepelně upravovat bez nakládání. Nakládání ale chuti masa prospěje. Plátky potíráme ochuceným olejem nebo obalujeme v různých zelených natích a koření. Na odležení používáme také šťávu z pomerančů, která maso velmi příjemně chuťově ovlivní. Na odležení kuřecího masa stačí i jen 1 hodina. Na asijský způsob nakládáme maso zpravidla nakrájené na nudličky. V míse ho doplňujeme sójovou omáčkou, worcesterskou omáčkou, kari kořením, mletým pepřem i mletým zázvorem apod. Promícháme a necháme v chladničce odležet. Solíme až těsně před tepelnou úpravou. Zpravidla ještě před tepelnou úpravou maso zaléváme bramborovou moučkou (škrobem) promíchanou s vejci a teprve pak opékáme. RybyU ryb nesvařujeme základy s vodou, neboť rybí maso obsahuje značné procento vody a je velmi rychle hotové. Celá dávka marinády by se nedala použít při tepelné úpravě masa, musela by se vylít. Ryba získá marinováním výraznější chuť, nejde tedy o zkrácení doby tepelné úpravy. Ryby marinujeme krátce a pak je upravujeme dále podle názvu a použitých ingrediencí. Rybí maso však můžeme grilovat i bez marinování – jen osolené, nebo dále okořeněné a ochucené citrónovou šťávou. Další příprava je závislá na tom jestli grilujeme na roštu nebo na rožni. (Na rožni upravujeme jen menší ryby vcelku, které jsou již ochucené.Doba přípravyUdat přesné časové údaje o grilování je téměř nemožné, protože do hry vstupuje mnoho různých faktorů. Žár závisí na typu a velikosti grilu, typu použitého paliva, na výšce rožně nad ohněm a samozřejmě na počasí. Doba grilování bude také ovlivněna tloušťkou a typem pokrmu, kvalitou masa a svou polohou na grilu. Sami se ujistěte, zda je pokrm skutečně dopečen. Většina surovin vyžaduje jen jedno otočení, ale menší pokrmy (špíz nebo párek) vyžadují otáčení častěji, aby bylo propečení rovnoměrné. Jídla ve fólii se pečou pomaleji a na grilu musí být déle. Nejrychleji si můžeme připravit bifteky, karbanátky, párky, ryby atd. Déle nám samozřejmě budou trvat kuřata, kachny a hovězí nebo vepřové pečeně.

Pokračovat na článek


Minimální trvanlivost

Jaké potraviny nesmějí být uváděny do volného oběhu? Jaké podmínky musí splňovat obaly potravin? Co znamená na potravinách datum trvanlivosti?Do volného oběhu je zakázáno uvádět potraviny:a) jiné než zdravotně nezávadné;b) klamavě označené nebo nabízené ke spotřebě klamavým způsobem;c) s prošlým datem použitelnosti;d) potraviny neznámého původu;e) překračující nejvyšší přípustné úrovně kontaminace radionuklidy stanovené zvláštním právní předpisem.Podle zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a dle § 5 zákona provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny do volného oběhu, je povinen používat jen takové obaly a obalové materiály, kteréa) chrání potravinu před znehodnocením a znemožňují záměnu nebo změnu obsahu bez otevření nebo změny obalub) odpovídají požadavkům na předměty a materiály přicházející do přímého styku s potravinamic) senzoricky ani jiným způsobem neovlivní potravinu.Na obalu potraviny se uvádí slovy "Minimální trvanlivost do" a následuje uvedení dne, měsíce a roku. Pokud je doba minimální trvanlivosti tři měsíce a méně, nemusí být uveden rok, pokud je doba minimální trvanlivosti delší než tři měsíce, ale maximálně 18 měsíců, nemusí být uváděn den, a pokud je trvanlivost delší než 18 měsíců, nemusí být uváděn ani den ani měsíc spotřeby. Potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti lze uvádět do oběhu, jsou-li zdravotně nezávadné a pokud jsou jako prošlé, musí být zvlášť označeny a odděleně v prodejně umístěny. Po ukončení data trvanlivosti výrobce nezaručuje chuťové a výživové kvality výrobku. Za zdravotní nezávadnost výrobku je odpovědný prodávající. Pokud za slovy "Minimální trvanlivost do" nenásleduje datum spotřeby, musí zde být, kde je toto datum vyznačeno.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavosti

Elitní kuchař na luxusním plovoucím ostrově

Aniž by opustil svoukuchyň, obeplul mladý francouzský mistr kuchař Frédéric Moliniéuž několikrát zeměkouli. Svůj talent uplatňuje na obří jachtě TheWorld, která se stala luxusní rezidencí pro miliardáře, píšeagentura AFP.Mistr kuchař přesvědčil hosty svého bílého parníku, kterýpluje pod bahamskou vlajkou a obvykle křižuje vody poblížeMonaka, Ibizy nebo Singapuru, aby na několik dní zakotvili vpřístavu Séte na jihovýchodě Francie. Tady se Molinié před 35lety narodil."Mám pohádkové zaměstnání. Pro tvorbu či fantazii neexistujížádné hranice. Mohu stejně tak dobře připravit k snídani čerstvýsalát jako míchaná vajíčka na lanýžích," říká Molinié, kterýpracuje na své lodi od roku 2002, kdy byla spuštěna na moře.Bývalý kuchař prestižních restaurací v Paříži, v Alpách či naAzurovém pobřeží si rovněž otevřel kuchyně na výletním parníkuDisney či na proslulé jachtě rodiny Onassisových Christina O.Molinié odpovídá za 300 chodů denně a velí čtyřicítce lidí.Čerstvými surovinami se zásobuje při zastávkách na místníchtrzích a bez váhání sestavuje menu přímo se zákazníkem v jehokabině.Při jednom nedávném večírku vytvořil "buffet", kde bylyvšechny evropské země zastoupeny svými gastronomickýmispecialitami. Byla tam rovněž husí játra s kaviárem nabízenápřímo na bufetu z ledu.Plujícímu městečku nechybí nic: jsou zde čtyři restaurace,dva bazény, golfové hřiště, kasino i kaple. Jachta je 196 metrůdlouhá a má výtlak 43.000 tun. Pronajmout na 70 let je možno 110apartmá, která mají od 60 po 400 metrů čtverečních. Ceny sepohybují od 1,5 do 15 milionu dolarů. Na lodi je též 88 suit.Někteří z 250 trvalých hostů, z nichž více než polovinu tvoříAmeričané, žijí v tomto paláci celý rok. Podnikatelé a miliardářispolurozhodují o tom, kam loď popluje, vypráví Molinié.Na můstku, kam nesmí nikdo od tisku, nepotkáte žádnoucelebritu. Jakýsi požadavek bývalého amerického boxera MikaTysona je honem vyřízen v ústraní.Tato izolace je jedinou věcí, na kterou si šéfkuchař stěžuje."Chtěl bych dostat hvězdičku od Michelina. Ale jeho inspektořinemohou na palubu," lituje.Vrcholem rafinovanosti, kterou může zdálky postřehnout prostýsmrtelník, jsou golfové míčky. Ty jsou vyrobeny z krmiva proryby. Když tedy někteří méně obratní hráči odpálí mimo palubu,přijde si na své i mořská fauna.

Pokračovat na článek


I v éře čínského občerstvení kraluje Británii smažená ryba

Čínské, italské či indické rychlé občerstvení jsou dnes v kdejakém britském městečkua zlaté brány z loga McDonalds tu ční na leckterém nároží. Avšak podle nové studie se ukazuje, že i zde panuje v Británii tradice.Tradiční "fish and chips", tedy smaženou rybu s hranolky "přes ulici", si loni koupilo více lidí, než cokoli jiného, co rozmanitý britský trh nabízí.Ryba s hranolky je jediná, která se dostala k více než polovině britské populace. Na 46 procent lidí bylo na jídle v restauraci nebo hospodě, 45 procent navštívilo čínské občerstveníči restauraci a pizza se dostala na hranici 35 procent. Až za ní jsou ve studii společnosti pro průzkum trhu Mintel indické restaurace a rychlá občerstvení s 31 procenty.Všechna tato čísla ale zároveň potvrzují popularitu cizích kuchyní v Británii. Na 70 procent Britů říká, že si rádo dá na zub něco exotického, zatímco ve Španělsku vyslovilo zájem ozahraniční kuchyně 29 procent dotázaných, ve Francii 59 procent a v Německu 64 procenta."Je stejně populární, jako byla vždycky," potvrzuje výsadní postavení smažené ryby Mo Harrisová z Finneganova rybího baru na jihu Walesu, který je letos nejlepší rybí restaurací v Británii."Pokud je nějaká změna, tak ta obliba spíše roste." Ať už firmy v tomto oboru nabízejí cokoli, o příjmy se zřejměbát nemusejí. Podle Mintelu Britové každoročně v restauracích, bufetech a stáncích utratí přes 25 miliard liber (více než bilionkorun). Podle statistického průměru zaplatí prý každý Brit za rok 1250 liber za jídlo mimo domov, i když zdejší obyvatelé výraznědávají přednost podnikům, kde se najedí pod deset liber (méně než 500 korun).

Pokračovat na článek


Rychlá strava vábí a škodí

Nejen slevy v obchodech, ale i všudypřítomná strava je pastí pro oči v těchto dnech. Na hladové davy turistů a Pražanů číhají na každém rohu klobásy, pokušením jsou selátka na rožni, bramboráky, gyrosy nebo smažené sýry. Chutnají obvykle skvěle. O tom, že organismu zrovna moc neprospívají, přemýšlí jen málokdo. "Bylo by hříchem se takovým dobrotám vyhýbat," míní turistka z Itálie o rožnících se klobásách na Václavském náměstí. Český pouliční "fast food" se však zamlouvá nejen cizincům, ale i Pražanům. Na vuřtech, majonézových salátech, chlebíčcích a uzeninách vyrostla nejedna generace Čechů. V posledních letech se jídelníček rychlého "labužnictví" rozšířil o mnoho cizích názvů. Nic to ale nemění na tom, že jejich pravidelná spotřeba působí organismu víc škod než užitku. Podle britského listu The Independent je fast food prokletím Američanů. Milovníci hamburgerů, hot dogů, smažených pochoutek a bublinkových nápojů se prý mohou stát obětí návyku srovnatelného se závislostí na tvrdých drogách. České produkty rychlé stravy jsou ovšem neméně zákeřné, ačkoli jsou často opatřeny přívlastkem jako "domácí", "přírodní" nebo "bio". Jsou bohaté na tuky a chemikálie a ochuzené o vitamíny, minerální látky, bílkoviny či vlákniny. To se týká i oblíbených instantních polévek, kaší a těstovin, jež nabízí klamný dojem teplé stravy. Nad stravovací hodnotou produktů "rychlé kuchyně" odborníci léta kroutí hlavou, avšak málokdo na ně dá. Lidé hltají párky v rohlících, pizzu, sendviče a chlebíčky, nejen aby zahnali hlad. Mnozí si na produktech rychlostravoven pochutnají daleko víc než na výživné teplé stravě. Jídlo z fast foodu zpravidla dobře vypadá, chutná i voní a diskuse o jeho pochybném užitku jsou většinou marné. Rychlá strava je podle odborníků ránou pro organismus, zejména pak játra. Musí zpracovat množství konzervačních přípravků, ochucovadel a také tuků, na které jsou tyto výrobky zejména bohaté. Bílkovin je v takové potravě poskrovnu a organismus jen marně pátrá po vitamínech a dalším "stavebním materiálu" pro nové buňky. Zdravé potraviny se ovšem stávají stále větším luxusem. Po karbanátku v housce sáhnou zpravidla mnozí cizinci, kteří se špatně orientují ve specialitách národní kuchyně. Platí to například v Rusku, kde jídelny McDonald's jsou mnohdy oázou civilizace. Neodolají jim však ani domorodci. V rychlostravovnách v Moskvě jsou ohromné návaly a relativně vysoká cena "Big Macu" nikoho neodrazuje. Na Západě má zájem o rychlou stravu většinou chudší vrstva obyvatel. V Česku si na ní pochutnávají skoro všichni.

Pokračovat na článek


Vaření na obrazovce je v módě a většinou všude táhne

Kulinářské show na televizní obrazovce se v mnoha zemích staly nedílným průvodcem gurmánů.Například Američané si v nich libují. Na Slovensku se takovým pořadům daří střídavě, Němci je zbožňují. Polsko zatím kulinářská móda příliš nezasáhla. Belgičané se zase na pochoutky raději podívají na vlastním talíři v restauraci, než na televizní obrazovce. Jaká je vůbec situace ve světě, pokud jde o televizní vaření, líčí materiál našich zahraničních zpravodajů. Američané vaření v televizi milují. Ještě že obrazovka neumí přenášet vůně. Diváky, kteří mají na svých kabelových televizích čtyřiadvacetihodinovou americkou stanici o vaření Food Network, by už od ní asi nic nedostalo.V atraktivním, akčním balení nabízí gurmánům, ale i běžným hospodyňkám či příležitostným kuchařům přehršel receptů, rad a technologických postupů, nápadů na slavnostní tabule a úpravy na talířích, poučení o správném servírování, podávání vhodných nápojů či třeba o historii přípravy tradičních jídel. Koho nechává vaření chladným, zaujmou jistě alespoň cestopisné výpravy za kulinářským poznáním po všech koutech Spojených států a dalších zemí a regionů.V Německu na oblíbenost kuchařských pořadů ukazuje i to, že jejich počet v různých televizních stanicích stoupá. Mladí kuchaři jako britský Jamie Oliver nebo německý Tim Mälzer, kteří s nadhledem vykouzlí z jednoduchých ingrediencí pikantní a snadná jídla, totiž lákají k obrazovkám i muže. Mälzerovu půlhodinovou show Nechutná? Nesmysl, kterou každý pátek vpodvečer vysílá soukromá stanice Vox, sleduje 800.000 diváků, z toho téměř polovinu tvoří muži.Za otce televizního vaření v Německu je ale označován Alfred Biolek, který už 11 let přitahuje vtipnou show Alfredissimo k obrazovkám 1,3 milionu diváků. Ještě vyšší sledovanost má jiný pořad, páteční talk-show oblíbeného moderátora Johannese B. Kernera na veřejnoprávní ZDF, kterou pravidelně sleduje 1,4 milionu Němců. Zapojením profesionálních kuchařů a hosty z řad německých prominentů, kteří se s diváky dělí o oblíbené recepty, oživuje Kerner klasickou talk-show.V Rakousku vysílá druhý televizní program ORF ve všední dny pravidelnou půlhodinovou kuchařskou show, která si získala oblibu především u žen nad 50 let. Jmenuje se Frisch gekocht ist halb gewonnen, což ve volném překladu zní asi jako Čerstvě uvařeno, z poloviny vyhráno, a její náplň je velice podobná stylu české Prima vařečky.Belgičané se na pochoutky raději podívají na vlastním talíři v restauraci, než na televizní obrazovce. Alespoň žádný z místních kanálů neuvádí nějakou pravidelnou kulinářskou show. Soudě podle televizní nabídky diváci si spíše nechají z obrazovky poradit, jak překrojit dlaždici v koupelně, než plátek hovězího. Veřejnoprávní stanice RTBF sice vysílá v sobotní poledne pořad Gurmánské toulky, ale ten spadá do kategorie poznávací turistiky, i když prostřednictvím patra. Kdo se chce naučit držet vařečku, musí přepnout na zahraniční kanály.Polsko zatím móda kulinářských pořadů příliš nezasáhla. Buď končí po několika dílech, anebo je televizní stanice vysílají v méně atraktivních časech. Sledovanost nejlepších z nich se přitom pohybuje kolem osmi procent. Na obrazovkách veřejnoprávní Polské televize nyní v premiéře každou neděli krátce před polednem provází diváky kulinárním světem sedmadvacetiletý moderátor. Společně s ním vaří vždy známá osobnost. Komerční stanice v Polsku vysílají především převzaté pořady.Na Slovensku vysílá dnes pořad o vaření jen komerční TV JoJ. Dvacetiminutovou show s názvem Vaří vám to přináší pětkrát týdně. "Jsme velice spokojeni. Průměrná denní sledovanost premiéry a reprízy dohromady je 150.000 diváků, což představuje osmnáctiprocentní podíl na trhu," řekl ČTK mluvčí televize Ľudovít Tóth. Moderátor Andrej Bičan vaří způsobem reality show. Někdy někoho odchytí přímo na ulici a pak třeba vaří u něho doma.Slováci, kteří mají kabelové nebo satelitní spojení, mohou sledovat také specializovanou stanici na vaření TV Paprika. Pokud jde o Rusko, více než kulinářské pořady v televizi Rusové milují hromadné akce na náměstích, kde se skupinově vaří, peče a konzumuje ruské tradiční jídlo. V hlavním vysílacím čase žádný z velkých ruských kanálů pořad o vaření neuvádí. Ruské kuchařky si ale potrpí na tištěné vydání svých receptů; knižní kuchařky a kulinářské encyklopedie zabírají mnohdy celé police v knihkupectvích. Autoři gastronomických příruček přitom ne vždy bývají profesionálové - o své speciální recepty se v Rusku stejně jako jinde na světě rádi dělí umělci, sportovci i politikové.

Pokračovat na článek


Stravování podle bible jako zdravý životní styl

Pět bochníků chleba, dvě ryby a pohár červeného vína. Tak by mohl vypadat jídelníček Američanů, kdyby se ujala dieta vycházející z jídelníčku Ježíše Krista. Floridský lékař Don Colbert po podrobném studiu bible dospěl k názoru, že to, co jedl Ježíš, je nejlepší způsob, jak zůstat fit, štíhlý a zdravý.V knize Co by jedl Ježíš zkoumá některé stravovací návyky ze Starého zákona a jídla, o nichž se hovoří v bibli. "Zdraví Američanů se zhoršuje a je to také kvůli špatnému výběru potravin. Nastala epidemie obezity. Lidé jedí, když jsou stresovaní, jedí v rychlosti a jedí hodně," říká doktor Colbert. Hodně lidí ale podle něho vůbec nemá chuť změnit svůj jídelníček. Místo toho si jen přibírají léky na nemoci, které propukají kvůli obezitě. Vzhledem k tomu, že hodně tlustých Američanů jsou věřící křesťané, Colbert doufá, že poslechnou alespoň Krista, když ignorují rady svých lékařů. Co tedy Ježíš jedl? Je známo, že jedl především přírodní potraviny v jejich přirozené podobě, měl rád zeleninu, ovoce, fazole, čočku, ořechy, pšeničný chléb, olivový olej, pil hodně vody a také červené víno. A maso prý jedl jen při zvláštních příležitostech, možná jen jednou měsíčně, uvádí doktor Colbert. Tento výběr potravin a většina receptů v souběžně vydané kuchařce budou blízké všem, kdo jsou zvyklí na středomořskou stravu. Ta se za 2000 let změnila jen málo.Většina dietologů uznává prospěšnost malých porcí ryby nebo masa se salátem, syrové nebo mírně vařené zeleniny, olivového oleje, chleba a ovoce i menší dávky lehkého vína. "Vím, že Ježíš a všichni v biblických dobách pili víno k jídlu. Je to hodnotná součást té nejzdravější diety, kterou kdy člověk vymyslel," říká doktor Colbert. Jsou ale jiné teorie, podle kterých Kristus nepil pravé víno, ale čerstvou šťávu z vinných hroznů, tedy vinný mošt či džus. "Ačkoli mnoho křesťanů zná dobře bibli, tuto dietu zřejmě neznají. Nemají ani představu o tom, jak jíst. Házejí si jídlo do úst, nechají se zlákat rychlým občerstvením, jedí sami u televize. Ježíš si poklidně sedl, pomalu jedl a pil a těšil se ze společnosti svých druhů," uvádí Colbert. "Náš životní styl je špatný. Je tady epidemie srdečních chorob a rakoviny, a to je něco, o čem se můžeme skutečně hodně poučit z bible." Odborníci ještě připomínají, že při výběru jídla je dobré přihlédnout k tomu, které potraviny člověka uspávají a které dodají tělu energii. Hodně energie v sobě skrývají celozrnné potraviny, které jsou nejlepší formou uhlohydrátů. Vyrovnaná kombinace uhlohydrátů, proteinů a tuků, které tělo přijímá v pravidelných intervalech, udrží energii na vysoké úrovni. Na druhé straně nedostatečné pití způsobí, že se budete cítit unaveni a tučná jídla vedou k tomu, že se cítíte líní. Cukroví, bonbony, soda a ovocné nápoje vás připraví o energii, protože tato jídla jsou zatížena jednoduchými cukry. Ty způsobují rychlý nárůst energie, ale potom její úroveň rychle klesne. Stejný účinek má i kofein.Naše tělo zrychluje metabolismus vždy, když jíme. Podpořit ho lze tím, že budeme jíst každé tři nebo čtyři hodiny. Doporučení na závěr, jezte co nejvíce přirozené potraviny a snažte se vyhnout co nejvíce rafinovaným produktům.

Pokračovat na článek


Banány prý podporují libido

Všechno je připraveno pro noc plnou lásky - vychlazené víno, příjemná hudba, hořící svíčka a trs banánů. Asi se leckdo podiví, proč banány.Podle jednoho amerického experta ale mají banány všechno, co člověk potřebuje pro udržení libida. Kombinace draslíku, vitaminu B6, vitaminu C a kyseliny listové z něj dělá přírodní viagru, tvrdí klinický lékař Steven Lamm. A pokud by to banán nezvládl, doporučuje ještě další vhodně tvarované ovoce a zeleninu, například okurky, mrkev nebo chřest. Svoje rady doktor Lamm shrnul v publikaci nazvané Six-Week Hardness Factor Programme, což by se dalo velmi volně přeložit jako šest týdnů tvrdého režimu. Ovoce, zelenina a celá zrna jsou nejlepší potraviny, které lze nasadit do boje proti impotenci, tvrdí Lamm. Okurky a mrkev mají plno vlákniny, u chřestu se cení jeho antioxidační vlastnosti. Na seznamu doktora Lamma jsou také jablka, avokádo, borůvky, chilli papričky, čokoláda, fíky, zázvor, hroznové víno, česnek, med, ořechy, špenát a rajčata. Kniha obsahuje 40 receptů jak zvýšit u mužů libido. Některé vycházejí z karamelizovaného banánu, jiné se zakládají na červeném pomeranči a podstatou dalších je zase smažený chřest. Doktor Lamm zároveň varuje, že muži by se měli obloukem vyhnout rychlému občerstvení, neměli by kouřit, měli by se vyhýbat stresu a hlavně nesmějí být líní. "Sexuální zdatnost je něco, co patří ke všem mužům, a to bez ohledu na věk," tvrdí doktor Lamm.

Pokračovat na článek


Nejpálivější chilli lze pozřít jen na vlastní odpovědnost

Je třicetkrát pálivější než ta nejpálivější paprika a 8000krát pálivější než tabasco.Nové chilli koření, které vyvinul Američan Blair Lazar, je tak silné, že jeho vynálezce nechce nést odpovědnost za důsledky, jež jeho požití může přinést. Také zákazníci před jeho nákupem u Lazara musejí podepsat prohlášení, že ho nebudou činit odpovědným za případnou vážnou zdravotní újmu nebo dokonce smrt. Sám Lazar tvrdí, že když ho ochutnal, natekl mu jazyk a pálil ho potom několik dní. Předtím však trénoval, aby si jeho ústa zvykla. "Ta bolest byla výjimečná. Bylo to, jako kdyby se můj jazyk ocitl pod kladivem. Bože, to bolelo. Jazyk mi otekl a několik dní pekelně bolel," komentoval Lazar svůj vynález, který označuje za to nejpálivější, co může chemik vymyslet. Svoje chilli nazval "16 Million Reserve" (tedy Šestnáctimilionová rezerva). Vychází tady z mezinárodně uznávané stupnice měření pálivosti, kterou v roce 1912 vymyslel americký chemik Wilbur Scoville. Čím vyšší je počet jednotek, tím větší pálení lze čekat. Někteří výrobci tvrdí, že to, co je nad 350.000 jednotek, už nemá smysl měřit. Lazarovo nové chilli má 16 milionů jednotek.Dosud nejsilnější chilli je červená savina z Mexika, která je zapsána v Guinnessově knize rekordů a má 570.000 jednotek. Nejpálivější chilli se vyrábí v laboratořích, kde musejí pracovníci mít na sobě hermeticky uzavřené obleky a na obličeji masky, aby se nenadechli. Finální produkt je bílý krystalický prášek, čistý capsaicin. To je látka, jež je odpovědná za pálivost pálivých paprik. Na výrobu půl kilogramu capsaicinu je třeba několik tun čerstvé papriky a trvá to několik měsíců. Capsaicin sám nepálí, ale stimuluje nervová zakončení v ústech a vyvolává pocit pálení. Někteří lékaři varují, že astmatika může i zabít. Pouhá jeho částečka vyvolá v ústech šílený žár, tvrdí Lazar. Každá z Lazarovovy limitované série 999 lahví v ceně 199 dolarů za kus obsahuje jen několik krystalků. Lahvičky jsou zapečetěné a na etiketě mají lebku. "Nemůže být použit jako dochucovadlo," upozorňuje Lazar. "Jeho jedinou funkcí je jeho pálivost." Nechce ani spekulovat o tom, co by se stalo, kdyby někdo do sebe obrátil celou lahvičku. Jako první pomoc při požití se doporučuje pít mléko. Jinak prý na odstranění šíleného pálení by bylo podle Lazara třeba vypít jedenáct milionů litrů vody. Lazar vede podnik s extrémními jídly v New Jersey, kde prodává svoje dosavadní výrobky nazvané také velmi názorně Mega smrt nebo Jersey smrt. Lednici má stále plnou ledové pitné vody, aby ji mohl nabídnout těm, kdo neodolají pokušení něco z jeho výrobků ochutnat.Přiznává, že mnoho z těch, kdo tu odvahu seberou, potom sotva popadají dech a půl hodiny kvůli slzám ani nevidí. Jeden z podobně zaměřených nadšenců, který si zajistil hned jeden z prvních vzorků, utrousil zrnko chilli do kastrolu s rajskou omáčkou. Manželku pak přesvědčil, aby ochutnala alespoň jednu polévkovou lžíci. "Když byla potom opět schopna promluvit, pohrozila mi důrazně rozvodem," komentoval svůj odvážný pokus. Jeden britský výrobce pálivých omáček řekl, že se v žádném případě nebude snažit Američany v této oblasti dohnat.

Pokračovat na článek


Čím nahradit maso? Klidně i červenou řepou!

Maso je pro své výživové hodnoty celkem důležitým zdrojem bílkovin, které naše tělo potřebuje pro obnovu buněk, ale také je maso důležitým zdrojem energie. Ovšem někteří lidé buď ze zdravotních důvodů, nebo vlastního přesvědčení maso kompletně vypustí ze svého jídelníčku. Samozřejmě v žádném případě nejde o špatné rozhodnutí. Ať už proděláváte chvilkovou bezmasovou očistu, nebo jste zapřisáhlí vegetariáni, jsou jídla, kde prostě a jednoduše maso musí být, nebo by alespoň být mělo. Kvůli tomu, že maso ve vašem životě nezastává důležitou roli, nemusíte tyto jídla nadobro vypouštět. Naopak je „masovými náhražkami“ můžete posunout o level výše. Pojďte se podívat čím vším je možné v dnešní době nahradit maso.ČERVENÁ ŘEPA, CELER A VLOČKYČervená řepa je odborníky vychvalována do nebes už nějakou tu dobu. A v podstatě právoplatně. Kromě toho že našemu tělu dodává selen, kyselinu listovou, vitamín C a draslík, je také bohatým dodavatelem křemíku. Ovšem v našich kuchyních není úplně tak běžná a s rukou na srdci musíme uznat, že ji jíme jen sporadicky, ne-li dokonce z donucení. Tomu je ovšem konec. Červená řepa se totiž osvědčila jako super náhrada místo masa, například do hamburgerů. Ano, čtete správně. Uvařenou červenou řepu nastrouháte, přidáte další suroviny jako vajíčko, bylinky, ovesné vločky a další, uděláte z toho placičky a´la burgery, dáte na chvilku zapéct do trouby a voalá, máte super „maso“ do hambáčů, které mu směle konkuruje. Pokud vám bude chutnat maso z červené řepy, tak budete doslova nadšeni z karbanátků z ovesných vloček. Vločky zalijete zeleninovým vývarem, přidáte bylinky, cibulku česnek a jdete smažit – mňamóza! A pokud jste ještě neochutnali smažený celer, tak upalujte do první sámošky ho vykoupit, protože to je teprve gurmánský zážitek hodný michelinské hvězdy.SÓJOVÉ MASO A TOFUV případě, že chcete najít co nejvěrohodnější napodobeninu masa, rozhodně byste měli vyzkoušet maso sójové, které je velmi bohaté na bílkoviny (45%), sacharidy (20%) a vlákninu (17%). Sójové maso můžete bez problémů dělat na jakýkoliv způsob, jako maso klasické. Právě sójové maso patří k velmi oblíbeným náhražkám, tudíž jej seženete v každém supermarketu. Stejně je na tom také tofu, které je vyrobeno ze sražené sójové bílkoviny. Kromě velkého obsahu bílkovin, vápníku a nejrůznějších vitamínů, je jeho velkou předností také to, že neobsahuje žádný cholesterol, tudíž snižuje hladinu cholesterolu v krvi a celkově velmi zlepšuje stav kardiovaskulárního systému. Dokonce pomáhá v prevenci proti některým druhům rakoviny a pomáhá také v boji s osteoporózou.ŠMAKOUN, ROBI MASO, SEITANVelmi zajímavou náhražkou za maso je šmakoun, který je vyráběn čistě z vaječných bílků. I když to možná nezní dvakrát věrohodně, můžete mi věřit, že je to opravdu velmi dobré. Osmažený šmakoun na másle je super svačina. Svou chutí i konzistencí připomíná kuřecí maso. Jak asi tušíte, obsahuje velké množství bílkovin. Příprava je stejná jako běžné maso a hodí se naprosto do jakéhokoliv jídla. Už jste slyšeli o Robi masu? Pokud ne, tak se s ním rychle seznamte, protože nebude dlouho trvat a bude z tohoto „masa“ vyrobeného z kukuřice, pšeničných klíčků, červené řepy a soli velká hitovka. Neobsahuje žádný tu, cholesterol a živočišné bílkoviny. Pravé maso připomíná nejen svým vzhledem, ale i chutí. Podobně je na tom i seitan, který je ze všech zmíněných asi nejméně známý. Je to rostlinný koncentrát, který vzniká umytím škrobu z pšeničné mouky. A jak jinak, je hrozně zdravý. Ocenit na něm musíme zejména spoustu přírodních bílkovin, minerálů a samozřejmě vitamínů.

Pokračovat na článek


RYBÍ TUK JE ZASE HITEM! PROČ JE TAK PROSPĚŠNÝ NAŠEMU ZDRAVÍ?

Pamatujete si, když do vás ve školce před každým jídlem povinně cpali lžíci rybího tuku? Byl to vrchol nechutnosti, který jsme z duše nenáviděli. Ovšem dnes je papání rybího tuku zase v módě. Může za to všudypřítomná propaganda zdravého životního stylu, kam bez jakýchkoliv pochyb rybí tuk patří. Naštěstí doba jde dopředu a farmaceutické společnosti přišly s daleko schůdnějšími variantami, jak do sebe velmi zdravý a prospěšný rybí tuk dostat. A nejen do sebe, ale bez problémů jej můžete dávkovat celé své rodině a to všechno bez dětských hysterických záchvatů, že tohle jíst nebudou a manželových pokřivených obličejů.PROČ JE RYBINA TAK ZDRAVÁ?Naše tělo dokáže kdejaké věci, ale bohužel produkovat omega-3 mastné kyseliny nesvede, ani kdyby jakkoliv chtělo. A právě tyto kyseliny, které jsou obsaženy v tučných mořských rybách, jako jsou například losos, tuňák nebo makrely, jsou pro tělo velice prospěšné, ba dokonce nutné. V první řadě rybí tuk velmi pozitivně ovlivňuje srdeční a cévní činnost. Pokud budeme mluvit konkrétněji, tak je potřeba zmínit vliv na snižování cholesterolu a krevního tuku, zlepšování pružnosti cév a snižování krevního tlaku. Neméně zanedbatelný vliv má také na snižování rakoviny. Zejména rakoviny prsu u žen, u mužů snižování rakoviny prostaty. Tedy na dva typy, které mají v posledních několika letech mimořádný nárůst výskytů. Rybí tuk by si měli pravidelně dávkovat lidé, trpící alergiemi, jejichž intenzitu snižují právě omega-3 mastné kyseliny. Naordinovat si rybí tuk by neměly zapomínat také ženy v očekávání. Je vědecky dokázáno, že rybí tuk v těhotenství má výrazně pozitivní vliv na rozvoj plodu. Konkrétně ovlivňuje rozvoj mozku a očí. S rybím tukem by maminky neměly rozhodně přestávat ani po porodu, protože jej mohou do svých dětí dostat také prostřednictvím mateřského mléka.ZDRAVÝ BONBÓNRybí tuk si samozřejmě můžete koupit jednak v klasické tekuté formě, nicméně se musíte připravit na známou rybí vůni a pravděpodobný přesun lahvičky rybího tuku do hlubin lékárničky. Daleko schůdnějším a příjemnějším řešením je pořízení si kapslí rybího tuku. Tento doplněk stravy v podobě želatinových kapslí dnes vyrábí snad všichni producenti v tomto odvětví na trhu. Tudíž obavy z omezeného výběru nejsou na místě. Cena těchto zdravých bonbónů se pohybuje od cca sta korun až například k pěti stům korunám. Záleží na obsahu rybího tuku v kapslích a samozřejmě na značce. Ale na druhou stranu, co by člověk pro svoje zdraví a zdraví své rodiny neudělal?Jako malí špunti jsme nedokázali pochopit, proč nás maminky, babičky a paní učitelky ve školce tak trýzní a nutí jíst ten smradlavý hnus. Já sama jsem je za to několikrát proklela a poslala do nejhlubších pekel. Nicméně člověk se pořád a neustále mění a já si dnes aktivně a pravidelně objednávám balení rybího tuku, čemuž bych jako ta malá holčička ve školce rozhodně nevěřila. A věřte, nebo ne, dnes mi ten rybí smrad ani nevadí.

Pokračovat na článek


KONEC VÝČITKÁM – ČOKOLÁDA PROSPÍVÁ ZDRAVÍ!

Znáte tu situaci taky? Deset hodin večer, před vámi pohárek bílého a televize s příjemným filmem, v němž je v každé druhé scéně chlápek sexy víc než Brad Pitt a George Clooney dohromady, ale pořád to není ono, stále tam někde špitá nějaký hlásek, že vám něco málo chybí. A pak na to přijdete. Jednoduše řečeno vás vás honí mlsná. A tak se seberete z pohodlí gauče a vytáhnete svoje tajné a betelné zásoby čokolády, která byla schována na horší časy. Jak vidno, jsou zde. Jak asi tušíte z vlastních zkušeností, po ukojení největší potřeby dobít baterky prostřednictvím čokolády, se začne ozývat vaše svědomí s tím, že byste asi neměla. Známe to všechny. Dámy, tomu je ovšem konec. Ode dneška můžete pořádat pravidelné nájezdy na zásoby čokolády a to bez sebemenšího vyčítání. Práte se proč? Myslím, že pokud stojíte, je potřeba si na tuto informaci sednout. Čokoláda, je totiž zdravá!NENÍ VŠECHNO ZLATO, CO SE TŘPYTÍPravděpodobně nebudete nijak překvapení, když vám řeknu, že je potřeba i v tomto ohledu stát nohama na zemi. Za prvé je důležité rozlišovat čokoládu od čokolády. Těch pravých čokolád, které jsou opravdu prospěšné pro vaše tělo, je bohužel menší procento z celkového množství. Pokud jsem vám tedy právě zhatila akční plán na vykoupení zásob čokolád v nejbližší sámošce, zpětně ze z hloubi duše omlouvám. Mléčné, oříškové, jahodové a podobné á la čokolády můžete hned ze svého sobotního nákupního seznamu vyškrtnout. I když tyto dobroty si pyšně říkají čokoláda, jejich obsah kakaa je podobný, jako je sexpealu u našeho pana prezidenta. Jak tedy poznáte tu pravou a kvalitní čokoládu? Prvním poznávacím znamením je její cena. Pravá čokoška je totiž v úplně jiném cenovém levelu (jednoduše je hodně drahá). Cena se odvíjí od procenta kakaa. Minimálně by měla čokoláda, která si tak chce říkat, obsahovat alespoň 70% kakaa. Čím vyšší procento, tím líp.NE VÝMLUVY, ALE DŮVODYA teď konečně si pojďme říct, proč bychom si vlastně měli každý den dát kousínek čokolády. V první řadě zlepšuje náladu, uvolňuje stres a napětí a obaluje nervy. Toto všechno je způsobeno zvyšováním serotoninu v našich hlavičkách. Také je vědecky dokázáno, že jedinci pravidelně konzumující čokoládu, mají mnohem méně psychických problémů a jsou celkově více psychicky odolní. Dále například je efektivní při snižování krevního tlaku. A teď vážení pozor, protože podle jistých dánských odborných studií (kterým budeme slepě ve vlastním zájmu důvěřovat), pomáhá čokoláda při hubnutí. Ano, vím, je to neuvěřitelné. Podle Dánů snížíte svou chuď na sladké a tučné pokrmy právě tím, když si dopřejete před jídlem kostičku čokolády s co možná nejvyšším obsahem kakaa. Zase podle anglických vědců, je čokoláda lepší jako líbání. Zde bychom už mohli trošku rozvířit debatu, nicméně Angličani neochvějně tvrdí, že lidské tělo dokáže na čokoládu reagovat až čtyřikrát déle než na vášnivý polibek. Vsadila bych všechny prachy a nějaké drobné k tomu, že by reagovali minimálně desetkrát déle než na čokoládu, kdyby se o ně jen otřela Megan Fox. To by se ovšem muselo bezesporu, jak jinak než vědecky dokázat. Když ale popojedeme dál, můžete se také dočíst, že čokoláda dokáže snížit výskyt mrtvice až o slušných 25%, snižuje možnost rakoviny, zlepšuje fungování mozku a jednoduše prodlužuje naše životy. Prostě a jednoduše je mnoho pádných důvodů, proč si můžete bez výčitek dát kousek čokolády. Samozřejmě jak jinak než pravé!

Pokračovat na článek