Výsledky vyhledávání pro dotaz mléko

Výsledky vyhledávání v sekci: Recepty

Staročeská bábovka

potřebujeme:500g polohrubé mouky20g droždí,0,25 l mléka70g moučkového cukru3 žloutky100g máslacitronová kůra100g rozinektuk a strouhanka na formupostup:Trochu přesáté mouky a cukru, vlažné mléko a droždí dáme do mísy a necháme vzejít kvásek.Mezitím utřeme žloutky, přidáme cukr a máslo a hmotu třeme do pěny. Zahustíme zbylou moukou,ve které jsme rozmíchali sůl, citrónovou kůru a rozinky. Vypracujeme těsto řidší než na buchty,vložíme je do tukem vymaštěné a strouhankou posypané formy. Pečeme ve vyhřáté troubě asi ¾ hod.Špejlí vyzkoušíme, zda je těsto již upečené. Bábovku vyklopíme na talíř, vychladlou pocukrujeme.

Pokračovat na článek


Móčnica s medem

recept pro 4 osoby                                  potřebujeme:100 g. hrubé mouky80 g. máslamedšpetka solimléko     postup:Mouku na sucho opražíme, zalijeme mlékem , dobře rozmícháme a osolíme. Za stálého míchání uvaříme kaši. Na talířích osladíme kaši medem a mastíme máslem. Můžeme také polévat zředěnými povidly.

Pokračovat na článek


Tvarohový dort s jahodami

potřebujeme:50g tuku (rama, flora)40g moučkového cukru2 vejce80g hladké mouky2 lžíce mléka40g krupicového cukrudžem, jahodyNáplň500g jemného tvarohu30g práškové želatiny3dcl mléka100g máslacukr podle chutijahody1 balíček vanilkového cukru      postup: Změklý tuk rozmícháme s práškovým cukrem, přidáme žloutky, napěníme, vmícháme mléko a 2 lžíce mouky. Ušleháme bílky, přidáme pískový cukr a došleháme hustý sníh, vmícháme jej ke žloutkové směsi současně se zbytkem mouky. Těsto nalijeme do vymaštěné a vysypané dortové formy, povrch uhladíme a upečeme ve středně vyhřáté troubě. Vychladlý korpus potřeme džemem, potom bílou náplní, do níž vtlačíme menší jahody. Po ztuhnutí navršíme ještě růžovou náplň a dort dozdobíme jahodami.Náplň: Želatinu rozmícháme ve 4 lžících vody, po nabobtnání ji vlijeme do poloviny dávky horkého mléka a mícháme, až se rozpustí. Tvaroh rozšleháme se zbylým mlékem, přidáme máslo, cukr a mléko s želatinou. Ušleháme krém - do poloviny vmícháme vanilkový cukr a do druhé rozmačkané jahody.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Káva a čaj

Presovač na kávu

Pokud si chcete denně vychutnávat té nejlepší kávy a nemáte příliš moc času na přípravu, tak pro vás bude tou nejlepší volbou pořídit si presovač, díky kterému budete mít kávu připravenou během několika minut. V současné době je na trhu několik druhů presovačů, různých výrobců, různých cen a samozřejmě různých kvalit.Pokud si chcete vychutnat tu nejlepší kávu, která by měla naprosto dokonalou chuť, tak je mnohdy nutné investovat i několik desítek tisíc korun, aby jste byli spokojeni. Levné presovače vás tedy rozhodně neuspokojí a káva z nich je poměrně stravitelná pouze, když je presovač nový. Po čase je ale káva opravdu zvláštní chuti i přes to, že kávovar pravidelně odvápňujete.V současné době je možné pořídit si několik tipů kávovaru, jako jsou pákové kávovary , kávovary pouze na zrnkovou kávu nebo dokonce kombinované, které jsou zároveň schopné během celého procesu ohřívat mléko, aby byla příprava kávy úplná. Nejen, že je mléko teplé, ale především je dokonce i našlehané, takže si z pohodlí domova můžete užívat cappuccina nebo všemi oblíbené latte. Na tyto kávovary je samozřejmě nutné si připlatit a to ne zrovna malou částku. Zároveň jsou už v dnešní době presovače velice jednoduché na obsluhu a je možné na nich nastavit sílu kávy, která má být připravena.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Kuchyně

Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýra

Kam až sahá historie tak všední potraviny jakou je dnes sýr?Starověk Za kolébku prastarých produktů, jakými jsou sýr, chléb a víno,se ve staré  literatuře považuje Střední východ.              Se vší pravděpodobností objevily první sýry náhodou kočovné kmeny jižní Asie a Středního východu. Již před dávnými dobami přišel člověk na to, že mléko savců, zejména koz, ovcí, krav, koní, a dokonce i velbloudů, má velmi vysokou výživnou hodnotu. Mléko se tehdy pilo čerstvé. Když někteří bojovníci nalili čerstvé mléko do kožených vaků, aby mohli během boje a dlouhých jízd utišit žízeň, zjistili zvláštní věc: tekuté mléko se změnilo v bledou, lehce nakyslou tekutinu, v níž plavaly husté chuchvalce bílé sýřeniny. Kožené vaky se totiž vyráběly ze žaludků mladých zvířat a obsahovaly pravděpodobně ještě srážecí enzymy. Zbytek vykonalo slunce a pohyby klusajícího koně. Chuchvalců sýřeniny si lidé rychle začali považovat a brali je jako příjemný doplněk každodenní dávky bílkovin, zatímco syrovátku používali na zahnání žízně. Mnozí historikové kladou počátky domestikace koz a ovcí do období zhruba 10 000 let př. n. l. Krávy byly domestikovány až mnohem později. Ve starších kulturách lze nalézt mnoho stop, které se týkají sýra.                                                      Podle archeologů se nejstarší nálezy datují do doby asi 6000 let př. n. l. Nejstarší objevy byly učiněny mimo jiné ve staré Mezopotámii, na místě dnešního státu Irák. Sumerové uchovávali sýr již zhruba 4000 let př. n. l. v podlouhlých úzkých džbánech. V mytologických příbězích starých Řeků lze rovněž nalézt zmínky o sýru. Také v Bibli se o tomto produktu píše a to jako o vítaném zdroji potravy a o daru. Nesčetné malby na stěnách různých staveb svědčí o znalosti výroby sýra ve starém Egyptě. V Egyptě se sýry zavěšovaly do kožených vaků, aby mohly vykapat. Již tehdy bylo patrné, že se ve zpracování mléka vyvinuly dva rozdílné směry: některé produkty vznikaly zkvašením mléka (fermentací) bez oddělení syrovátky, např. jogurt, kefír a kumys, u jiných se sraženina dále zpracovávala tak, že se rozdělila na syrovátku a sýřeninu. Sýřenina se poté vkládala do perforovaných hliněných nádob či džbánů nebo se zavěšovala do velkých hrubě tkaných plátěných pytlů. Perforované hliněné formy se používají dodnes – v Indii pro výrobu sýra panír a ve Francii pro tradiční přípravu sýra camembert de Normandie a crottin de Chavignol.Římané Umění výroby sýra dovedli k dokonalosti Římané. Ve svých obrovských domech s mnoha místnostmi mohli ovlivňovat jednotlivé fáze zrání sýrů. K významným faktorům, které daly vzniknout velké rozmanitosti druhů a chuti, patřily vlhkost, teplo a průvan stejně jako kouř z kamen, omývání sýrů a přidávání bylinek.                                                     K výrobě sýra se také používaly různé druhy mléka – za nejdůležitější bylo považováno mléko ovčí, kravské a kozí, ale zpracovávalo se také mléko kobyl a oslic, které se dnes používá již jen v některých asijských zemích a v Rusku (např. kumys z Ruska se vyrábí ze zkvašeného kobylího mléka a dosahuje přírodního obsahu alkoholu okolo 3 %). Známý římský gastronom a autor kulinářských spisů Columella vydal kolem roku 50 n. l. rozsáhlou příručku pro výrobce sýra. Tehdy již Římané používali „coagulum“, syřidlo, které pocházelo ze čtvrtého žaludku mladé kozy nebo jehněte. Columella rovněž vysvětloval, proč se musí používat sůl. Sůl totiž sýr zakonzervuje a vysuší, a usnadní tak převoz produktu. Římská kultura sýra se brzy rozšířila po celé Evropě. Římské legie táhly celým kontinentem a pokaždé si s sebou pro zásobování svých vojáků braly místní sýry. Po skončení aktivní služby byli vojáci a důstojníci odměňováni přidělením pozemku v některé z římských provincií. Tak postupně naučili místní obyvatelstvo umění výroby sýra. Mnoho výrazů pro sýr pochází z latinského slova „caseus“, např. nizozemské kaas, německé Käse, anglické cheese, španělské a portugalské queso a queijo. Italské formaggio a francouzské fromage jsou však odvozeny z řeckého slova „formos“, které označovalo formu neboli ošatku, v níž sýr vykapával. Vedle slova formaggio se v mnoha částech Itálie používá pro sýr také slovo cacio. Je překvapivé, že mimo rozsáhlou oblast velké Říše římské nalézáme o výrobě sýra jen málo zmínek. V Asii se např. kravské mléko používalo jako obětní dar, ale místní obyvatelé neměli znalosti o prospěšnosti mléka a sýra. Rovněž Číňané sýr neznali. Krávy sice využívali na obdělávání rýžových polí, ale jejich mléko shledávali naprosto nezajímavým. Rovněž v Americe zůstala konzumace mléka a sýra neznámou až do příchodu prvních osadníků. Po pádu Říše římské se kolem roku 410 n. l. začala kultura sýra pomalu rozšiřovat po mořských a říčních cestách. Sýraři, kteří se usídlili v bohatých údolích, vyráběli své sýry většinou z kravského mléka, zatímco sedláci na vrchovinách a také v horských oblastech byli odkázáni na ovce a kozy.Středověk Mnoho současných sýrů se začalo profilovat již ve středověku. V Itálii vznikla roku 879 gorgonzola, v roce 1200 pak sýr grana a v roce 1579 parmigiano (parmazán). Francouzi znali již dlouhou dobu sýry jako roquefort (vznikl v roce 1070) a cantal, který si oblíbili i Římané. Holandské sýry si rychle získaly popularitu proto, že při procesu zrání ztrácely málo vlhkosti, a tedy i málo hmotnosti. Obchod s holandskými sýry dosáhl brzy velkého rozkvětu. Sýr gouda z Goudy vznikl v roce 1697. Rovněž švýcarské sýry, zejména ementál, našly rychle své příznivce. Tuto situaci lze vysvětlit tím, že v dobách stěhování národů byl každodenní život ve střední a jižní Evropě dramaticky narušován. V relativním bezpečí byly pouze ty národy, které žily vysoko v horách a mohly pokračovat v zemědělské činnosti. Švýcaři tak mohli dále produkovat svůj sýr a zlepšovat metody jeho výroby, zatímco ostatní národy často hladověly a bojovaly o přežití.  Po uplynutí barbarských invazí se sýr opět začal vyrábět všude. Na rozdíl od severně položených zemí se ve střední a jižní Evropě vyráběly především jemné sýry s dlouhou dobou zrání.Od renesance k průmyslové revoluci V období renesance prohlašovali vysoce urození pánové evropských královských dvorů, že požívání sýra je nezdravé a barbarské. Naštěstí se národ tímto názorem neřídil. V Anglii se v 16. století stal pojmem sýr čedar (cheddar) a v 17. století gloucester.                                                                 První oficiální zmínka o sýru stilton pochází však teprve z roku 1785. Po sýru brie se ve Francii proslavil také camembert (od roku 1791). Velká průmyslová revoluce v 19. století zasáhla i výrobu sýrů. Stále více drobných sedláků přestávalo sýr vyrábět samo a dodávalo své mléko do velkého počtu nově zakládaných družstev. Ta se rychlým tempem modernizovala a mlékárenský průmysl stále narůstal. K ještě většímu nárůstu industrializace došlo po 2. světové válce v souvislosti s expanzivním rozvojem velkých měst. Výroba sýra se navíc dostala do popředí zájmu vědců. Již v 19. století vědci, mezi nimi i Louis Pasteur, objevili vliv mikroorganismů na kvasné procesy, mimo jiné i u sýrů. Ačkoliv se sýry nezabýval přímo sám Pasteur, nýbrž jeho blízký spolupracovník Mečnikov, byl po Pasteurovi nazván proces krátkého zahřátí mléka, kterým se eliminují veškeré bakterie, jež jsou zdraví škodlivé. Po pasteraci se do mléka přidává čistá kultura bakterií mléčného kysání, aby se proces opět rozběhl.Moderní doba Pasteurovy objevy měly obrovský vliv na mlékárenský průmysl. Existují však nejen zastánci, ale i odpůrci pasterace mléka určeného pro výrobu sýra. V současné době převládá v Evropě tendence, jejíž příznivci chtějí legislativně potlačit veškerá zdravotní rizika pro spotřebitele. Proto se zavádějí stále přísnější hygienická a zpracovatelská opatření. Tato skutečnost ztěžuje práci malým tradičním výrobcům sýra, kteří tak nemohou svůj obor téměř vykonávat. V současné době je patrný obrovský nárůst sýrů pocházejících z velkých mlékáren nebo vyráběných v rámci seskupení polotradičních rukodělných mlékárenských družstev.Kvůli tragickým událostem způsobeným sýry z nepasterovaného mléka nevypadá budoucnost samostatných tradičních sýrařů nijak růžově. Pokud by vymizeli, byla by to pro současnou kulturu velká ztráta. Spolu s nimi by totiž zaniklo nejen jedno z tradičních řemesel, nýbrž i část lidské historie. Na druhou stranu pouze velké sýrárny jsou schopné zajistit výrobu zdravotně nezávadných sýrů ve vyrovnané kvalitě a za dostupnou cenu.Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 2. - Výroba sýra

Máte představu jak se sýry vyrábějí?Úvodem..Sýr je mléčný výrobek získaný vysrážením (koagulací) mléčné bílkoviny z mléka působením syřidla nebo jiných vhodných koagulačních činidel, prokysáním a oddělením tekutého podílu zvaného syrovátka. Pokud se ke srážení mléka používá syřidlo, mluvíme o sladkém srážení. Syřidlo obsahuje proteolytické enzymy chymosin a pepsin. Bílkoviny se také mohou vysrážet mléčnou kyselinou, která vzniká při mléčném kvašení – tzv. kyselé srážení.Výroba sýrů je biotechnologické proces, při němž se prodlužuje trvanlivost mléčných bílkovin za jejich současného částečného odbourání na látky jednodušší, a to buď působením proteolytického enzymu (mikrobiálního nebo syřidlového), nebo hydrolýzou vzniklou kyselinou mléčnou. Vytvořené deriváty bílkovin dávají jednotlivým druhům sýrů typickou chuť a vůni.Sýr a jeho výroba jsou neoddělitelně spojeny s lidskými dějinami. Sýr se vyrábí z mléka, a to od okamžiku, kdy člověk před mnoha tisíci lety začal chovat první kozy, ovce, hovězí dobytek a koně. Tento produkt nás tedy spojuje s dobou dávno minulou, kdy člověk ještě vedl kočovný život. Sýr se vyrábí téměř na celém světě a v některých zemích je dokonce považován za nejdůležitější potravinu.SoučasnostV dnešní době už není výroba sýra tak romantická. Od drobných sýrařů převzaly tento úkol často velké podniky. Aniž bych toho litoval – nutno přiznat, že existují také velmi dobré sýry vyráběné ve velkých podnicích průmyslovým způsobem -, cítím přece jen stesk po dobách, kdy si každý sýrař vyráběl svůj vlastní sýr a kdy roční období určovalo, jaký sýr se bude právě jíst. Není však ještě pozdě naučit se, jak si lze vychutnat tradiční sýry. Stále více lidí se učí vážit si těchto skvělých a často unikátních produktů.V řadě zemí najdeme nespočet druhů sýrů v mnoha variantách. I v rámci jedné vesničky mohou vznikat chuťové rozdíly v závislosti na kvalitě trávy. Často se lze také setkat se značkovými produkty, které patří do samostatné kategorie a nelze je s ničím srovnávat. Není možné popsat všechny sýry světa v jedné knize, proto v této encyklopedii pojednáváme o nejdůležitějších druzích z každé země, která se výrobou sýra zabývá.Výroba přírodních sýrůKyselé sýryHlavním produktem této skupiny je tvaroh. Je to nezrající sýr, při jehož výrobě převládá srážení kyselé (kyselinou mléčnou) nad srážením syřidlovým. K výrobě tvarohu se obvykle používá odstředěné mléko. Po pasterizaci se mléko zchladí, temperuje na teplotu 20 až 30°C a očkuje se přídavkem čistých mlékařských kultur. Při výrobě měkkého tvarohu se přidává i nepatrná dávka syřidla. Do příštího dne mléko zkysne (pH asi 4,5), vzniklá sraženina se rozmíchá a lisováním nebo odstředěním se z ní získá tvaroh a jako vedlejší produkt tekutá syrovátka.Tučný tvaroh se obvykle vyrábí smíšením tvarohu se smetanou. Tvaroh na strouhání nebo průmyslový tvaroh se vyrábí při vyšších teplotách a bez přídavku syřidla. Po zabalení se tvaroh až do doby konzumace musí uschovávat při chladírenských teplotách.Někdy slouží tvaroh jako polotovar k výrobě jiných kyselých sýrů. V tom případě se ochucuje různými přísadami (cukr, arómata, ovoce, sirupy, koření, sůl…) Připravená směs se rozšlehá a ihned balí. Tak se vyrábějí různé smetanové krémy (Pribináček), krémové sýry (žervé, imperiál, kapiový), tvarohové dezerty s prodlouženou trvanlivostí (termixy – prodloužené trvanlivosti se dosáhne termizací výrobku před balením) a dále termizované sýry Lučina, Duko apod.Tajemství olomouckých tvarůžkůZ průmyslového tvarohu připraveného zakysáním odstředěného pasterovaného mléka se vyrábějí také olomoucké tvarůžky, které patří ke zrajícím sýrům. Tvaroh se osolí jedlou solí, nechá se uležet 2 týdny až 6 měsíců, pak se mele a formuje na tvarůžky. Tvarůžky se ukládají na desky a suší se v sušárně při teplotě 20 až 30°C po dobu 3 až 5 dnů. Za těchto podmínek se rychle množí mikroflóra na povrchu tvarůžků, která je schopna rozkládat v tvarůžkách přítomnou kyselinu mléčnou na oxid uhličitý a vodu. Zráním se obsah mléčné kyseliny snižuje a stoupá tedy pH tvarůžků. Po určité době zrání se tvarůžky ponoří na několik sekund do vroucí vody, pak se nechají dále zrát 3 až 5 dnů při teplotě 18 až 22°C. V této fázi zrání se uplatňují ušlechtilé proteolytické bakterie, které štěpí bílkoviny a dodávají výrobkům charakteristickou chuť a vůni. Kyselým srážením mléka se vyrábí také kyselý kasein, který se používá k přípravě klihů a v papírenství. Neutralizací hydroxidem sodným z něj vzniká kasein sodný, který se uplatňuje jako mléčná bílkovina v potravinářském průmyslu (přípravek do masných výrobků apod.)Sladké sýrySladké sýry se vyrábějí srážením mléka převážně působením syřidla, většinou však za spolupůsobení mléčné kyseliny. Mléko se pasterizuje a upravuje se jeho tučnost. Pak se do něj přidá chlorid vápenatý a podle druhu sýrů i příslušná čistá mlékařská kultura mikroorganismů. Pak se přidá syřidlo, jehož působením se mléko sráží – asi za 30 minut vzniká kompaktní sýřenina. Ta se potom dále zpracovává: krájí, drobí pomocí sýrařské harfy. Přitom se dokonaleji odděluje tekutý podíl, který zbyl po srážení mléka – tzv. syrovátka, a získá se sýrové zrno požadované velikosti a tuhosti. Čím větší jsou sýrová zrna, tím měkčí bude sýr a tím více ok bude mít. Směs zrna a syrovátky se pak formuje a lisuje na požadovaný tvar. Čím tvrdší má být sýr, tím větší je tlak, pod nímž se lisuje.Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

V hodně zemích jsou sýry neodmyslitelnou součástí každé společenské akce.....Kdysi dávno se objevil sýr Už někdy pře 11 tisíci léty jezdci na pouštích, kteří si v měchu vezli ovčí mléko, ochutnali to, co z tuhnoucí hmoty vznikalo a co bylo vlastně předzvěstí budoucích sýrů. Mléko je nápoj zdravý a lahodný a sýr vyrobený ze zpracované a upravené sraženiny ovčího, kravského nebo kozího mléka si udržuje všechny hodnoty mléka. Jde o vápník, bílkoviny a aminokyseliny, ale i o vitamíny, zvláště o B-komplex, o tuk a fosfor. Je tedy sýr považován za jeden z nejcennějších a nejstarších pokrmů. O sýrech se zmiňuje již Homér v Odysseji, sýr byl stálou součástí jídelníčku římské armády a vyznavačem sýrů byl nejen Caesar, ale později i Karel Veliký, jehož pochoutkou byl u nás známý sýr brie. Víme tedy, že už staří Římané jedli s oblibou sýry. Méně známé je, že si je vozili z jižní Galie, tedy z Francie. Na výrobu sýrů bylo třeba zvláštních povolení a za výrobu byla udělována různá privilegia. Za labužníka v oblasti sýrů byl považován známý státník několika režimů v období před, za a po francouzské revoluci, Talleyrand. Tehdy se po mase obvykle pojídal salát a sýru patřilo místo právě před tím salátem. Vzpomínky na nejrůznější francouzské sýry uplatnil Karel Hoffmeister ve své knize Paříž a okolí. Spotřebu sýra jenom v Paříži odhadl na 20 tisíc tun ročně. Stojí za úvahu, nebylo-li by i pro naši kuchyni vhodné snížit spotřebu masa a zvýšit spotřebu sýrů. Sýr podle mínění Francouzů korunuje oběd a k sýru patří jak dobré víno, tak i dobré pivo. K našim nápojům se tedy sýry hodí.Charakteristika a rozšíření sýrů Sýry mívají různou barvu i různou chuť. Balí se do slámy, do listů vinné révy nebo kaštanu. Vyrábějí se v různých tvarech. Známe bochníky i kuličky, velké koule i cihly. Známe sýry tvrdé, hrudkovité, měkké a tavené, nasládlé i ostré, aromatické až páchnoucí. Sýr slouží k přípravě různých jídel. Prokládá se jím maso, smaží se, strouhá se, taví se. Každá oblast, kde se vyrábějí sýry, je přesvědčena, že právě jejich sýry jsou nejlepší. Sýrařství není jen doménou Evropy a části Asie, ale evropští přistěhovalci v Americe položili základy sýrařství amerického.Francie - kolébka sýrů Sýry se dají jíst různými způsoby. Tvoří součást studených mís, mohou být doplňkem jídla i jídlem hlavním, hlavně v tepelné úpravě. Se sýrem se setkáváme na rizotu i na pizze, ale slavnou tepelně upravenou pochoutkou je fondue, pokrm proslavený jak ve Francii tak ve Švýcarsku. Ze sýra se dají dělat i karbanátky, noky, dorty a pomazánky. Ve Francii někteří lékaři předepisují sýry jako lék. Francouzi jsou stejně jako na svá vína také hrdí na své sýry. V Normandii mají camembert, v Burgundsku vacherin, v Bordeaux chabichou a jumeau, v Languedoku roquefort, na Korsice bleu de corse a brin d´amour, což znamená špetku lásky. V Bretani se vyrábí port-salut, v pařížské oblasti brie či coulommiers a v Alsasku munster a géromé.Pravý rokfórRoku 1666 vydal Toulouský parlament v jižní Francii výnos, kterým se přísně pod vysokou pokutou zakazovalo používat název roquefort pro sýry, které nebyly vyrobeny ve městě Roquefor-sur-Soulzon. Ten zákon dodnes nebyl zrušen. Výrobců skutečného rokfóru je málo, jejich dozrávací sklepy jsou vyhloubeny ve skalních útesech a výrobní tajemství je pečlivě střeženo. Vyrábí se z ovčího, nikoliv z kravského mléka a tajemstvím lahodné chuti pravého rokfóru je plíseň vyskytující se právě v místních jeskyních. Ta plíseň je vzdálenou příbuznou plísně, ze které se vyrábí penicilin. Místní znalci a labužníci považují za jedině správný způsob podávání a konzumace položit sýr na krajíc domácího chleba a spláchnout ho těžkým červeným vínem. Doporučuje se skladovat sýr v nejnižší a nejvlhčí části chladničky, z níž se má vyjmout několik hodin před podáváním. V poslední době bývá opět zmiňován často sýr kozí a také kozí mléko, které prý má kromě vitamínů a výživných látek ještě i látky aktivizující výstavbu buněk. Chuť kozího mléka mnoha lidem nechutná, zato sýry se dostávají do obliby. Méně známý je v našich krajích kumys. Je to nápoj z kobylího mléka a původně vznikal pod sedly koní asijských kočovníků v kožených vacích. Říkalo se mu nápoj bohatýrů. Je to nápoj výživný, sytící a zdravý. Je ovšem pro nás trochu exotický. Dnes se vyrábí v moderních výrobnách. Podobné účinky má i kefír, jehož původními výrobci byli Karačajci, nevelký národ na Kavkaze.Několik tipů a triků Sýry napomáhají prý trávení a uspokojují nejrůznější chutě. Madridský časopis El píz hovoří o sýru jako jednom z prvních pokrmů člověka. Španělsko je totiž zemí s velkou tradicí výroby sýrů a návštěvník tu najde bezpočet druhů sýrů a jejich kombinací. Sýry mohou být předkrmem i hlavním jídlem a samozřejmě dezertem. Původně to bylo jen sražené a hnětené mléko, později, ale ještě za starověku, se nechávaly zrát, ještě později se přistoupilo k plísním a koncem 18. stol. se začaly vyrábět u nás tak oblíbené syrečky. Odedávna byly známy sýry ovčí a kozí. Ty, jak bylo řečeno, nyní přicházejí znovu do obliby. Zrání sýra vyžaduje zkušenost, přiměřenou teplotu a vlhkost vzduchu a lásku výrobce k produktu. Znalci, jak víme, doporučují vyjmout sýr z chladničky, pokud jej takto skladujeme, asi hodinu před konzumací a to v množství, které míníme spotřebovat. Sýry se servírují vždy v pokojové teplotě. Pečlivý hostitel si dá práci s naservírováním. Doporučuje se u tvrdých sýrů nahřát nejdříve ostří nože a teprve potom krájet. Kulaté sýry se krájejí obvykle na trojúhelníčky a sýry tekuté nebo roztékající se servírujeme v původní krabičce. Velké sýry se krájejí na krajíce, obdelníkové na čtvrtky. Sýrové dorty se seříznou a vydlabávají lžičkou. Podložkou nabízeného sýra bývá obvykle dřevěné prkýnko. Podává-li se na talířcích, doporučují se talíře či misky keramické. Sýr podaný v košíčku vystlaném listy vinné révy nebo slámou, působí svůdně. Na sýrové míse by mělo být několik druhů sýrů, měkké by měly být malé, aby se na míse už nekrájely. S vhodným pečivem, zvláště s tmavými a celozrnnými druhy chleba, případně s krekry a s vhodně doplňujícím nápojem, je sýr skutečně královským pokrmemOdkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavosti

Nejpálivější chilli lze pozřít jen na vlastní odpovědnost

Je třicetkrát pálivější než ta nejpálivější paprika a 8000krát pálivější než tabasco.Nové chilli koření, které vyvinul Američan Blair Lazar, je tak silné, že jeho vynálezce nechce nést odpovědnost za důsledky, jež jeho požití může přinést. Také zákazníci před jeho nákupem u Lazara musejí podepsat prohlášení, že ho nebudou činit odpovědným za případnou vážnou zdravotní újmu nebo dokonce smrt. Sám Lazar tvrdí, že když ho ochutnal, natekl mu jazyk a pálil ho potom několik dní. Předtím však trénoval, aby si jeho ústa zvykla. "Ta bolest byla výjimečná. Bylo to, jako kdyby se můj jazyk ocitl pod kladivem. Bože, to bolelo. Jazyk mi otekl a několik dní pekelně bolel," komentoval Lazar svůj vynález, který označuje za to nejpálivější, co může chemik vymyslet. Svoje chilli nazval "16 Million Reserve" (tedy Šestnáctimilionová rezerva). Vychází tady z mezinárodně uznávané stupnice měření pálivosti, kterou v roce 1912 vymyslel americký chemik Wilbur Scoville. Čím vyšší je počet jednotek, tím větší pálení lze čekat. Někteří výrobci tvrdí, že to, co je nad 350.000 jednotek, už nemá smysl měřit. Lazarovo nové chilli má 16 milionů jednotek.Dosud nejsilnější chilli je červená savina z Mexika, která je zapsána v Guinnessově knize rekordů a má 570.000 jednotek. Nejpálivější chilli se vyrábí v laboratořích, kde musejí pracovníci mít na sobě hermeticky uzavřené obleky a na obličeji masky, aby se nenadechli. Finální produkt je bílý krystalický prášek, čistý capsaicin. To je látka, jež je odpovědná za pálivost pálivých paprik. Na výrobu půl kilogramu capsaicinu je třeba několik tun čerstvé papriky a trvá to několik měsíců. Capsaicin sám nepálí, ale stimuluje nervová zakončení v ústech a vyvolává pocit pálení. Někteří lékaři varují, že astmatika může i zabít. Pouhá jeho částečka vyvolá v ústech šílený žár, tvrdí Lazar. Každá z Lazarovovy limitované série 999 lahví v ceně 199 dolarů za kus obsahuje jen několik krystalků. Lahvičky jsou zapečetěné a na etiketě mají lebku. "Nemůže být použit jako dochucovadlo," upozorňuje Lazar. "Jeho jedinou funkcí je jeho pálivost." Nechce ani spekulovat o tom, co by se stalo, kdyby někdo do sebe obrátil celou lahvičku. Jako první pomoc při požití se doporučuje pít mléko. Jinak prý na odstranění šíleného pálení by bylo podle Lazara třeba vypít jedenáct milionů litrů vody. Lazar vede podnik s extrémními jídly v New Jersey, kde prodává svoje dosavadní výrobky nazvané také velmi názorně Mega smrt nebo Jersey smrt. Lednici má stále plnou ledové pitné vody, aby ji mohl nabídnout těm, kdo neodolají pokušení něco z jeho výrobků ochutnat.Přiznává, že mnoho z těch, kdo tu odvahu seberou, potom sotva popadají dech a půl hodiny kvůli slzám ani nevidí. Jeden z podobně zaměřených nadšenců, který si zajistil hned jeden z prvních vzorků, utrousil zrnko chilli do kastrolu s rajskou omáčkou. Manželku pak přesvědčil, aby ochutnala alespoň jednu polévkovou lžíci. "Když byla potom opět schopna promluvit, pohrozila mi důrazně rozvodem," komentoval svůj odvážný pokus. Jeden britský výrobce pálivých omáček řekl, že se v žádném případě nebude snažit Američany v této oblasti dohnat.

Pokračovat na článek