Výsledky vyhledávání pro dotaz necháme

Výsledky vyhledávání v sekci: Recepty

9 snadných a oblíbených receptů do každé domácnosti!

Vánočka - klasické vánoční pečivoPotřebujeme:500 g. polohrubé mouky50 g. cukru40 g. droždí0,3 dcl mléka2 vejcešpetka soli50 g. rozineklžíce loupaných mandlí nakrájenýchrozšlehané vejce na potřeníPostup:Do vlažného mléka rozdrobíme droždí, přidáme lžíci mouky a trošku cukru a necháme vzejít kvásek. Do mísy prolisujem mouku s cukrem, zamícháme sůl , uděláme důlek a do toho rozklepneme vejce. Přilijeme rozpuštěný, vychladlý tuk a tenkým praménkem přiléváme kvásek s mlékem. Dobře vypracujeme těsto ( nesmí se chytat vařečky ani mísy) poprášíme ho moukou a necháme vykynout až zdvojnásobí objem . Vyklopíme ho na vál a zahněteme do něj rozinky. Těsto rozdělíme na tři díly, z každého vyválíme silný pramen dlouhý asi 20-25 cm a spleteme jej do copu. Přeneseme na vymazaný a vysypaný plech, přikryjeme utěrkou a necháme asi hodinu kynout. Pak posypeme mandlemi. Pečeme v dobře vyhřáté troubě a posypeme mandlemi. Pečeme v dobře vyhřáté troubě asi 40 minut. Upečenou vánočku pocukrujeme.Kočičí očiPotřebujeme:1 balíček piškot100 g. másla150 g. cukru moučky1 vanilkový cukr2 žloutky2 lžíce rumu150 g . polohrubé moukyšpetka prášku do pečiva5 lžic mlékasníh ze dvou bílkůtrocha kakaamarmeláda, čokoládová polevaPostup: NPřipravíme si piškoty, které marmeládou slepujeme k sobě. Máslo, cukr, žloutky, rum a kakao utřeme. Přidáme sníh a mouku s práškem do pečiva. Do vymazané formy na srnčí hřbet nalijeme část těsta. NaHouby v octěPotřebujeme:kilo hub, 1l vody, 3 dcl octa,půl balíčku deka (konzervační přípravek), 6 lžic cukruPostup:Očištěné a nakrájené houby dáme do hrnce a zalijeme nálevem, tak aby byli sotva ponořené.Vaříme 10 minut. A pak už záleží jen na vaší chuti, kdo chce přidá cibuli, pórek, mrkev, květák,brokolici, třeba i přiostří trochou octa nebo naopak zjemní slunečnicovým olejem. Pikantní chuti dosáhneme pomocí feferonky nebo několika koleček křenu. Pak už jen stačí dát do skleniček a pořádně zašroubovat víčka.Houbové bramboráčkyPotřebujeme:houby, hřiby, kilo brambor, cibule,česnek, slanina, hladká mouka,1 až 2 vejce,pepř, sůl, majoránka,olejPostup:Nakrájené, trochu osolené houby podusíme na troše oleje, dokud se jejich vlastní šťáva nevyvaří. Mezitím si nastrouháme brambory, zasypeme je moukou, přidáme jedno dvě vejce, najemno nakrájenou cibuli, česnek, sůl, pepř a majoránku, nezapomeneme na kostičky slaniny. Do této směsi zamícháme podušené houby a pořádně vše promícháme. Pomocí lžíce děláme placičky, které smažíme na mírném ohni po obou stranách dozlatova. Jíme samotné. Mlsné jazýčky si mohou bramboráčky namáčet ve smetaně.Uchování sušených hubPostup:Zavářením sušené houby uchráníme před moli a jinými podobnými potvorami.Sušené houby necháme dokřupava dosušit a uložíme je do čistých zcela suchých sklenic,které zavíčkujeme. Sklenice necháme sterilovat v páře nejlépe v troubě 15 minut, takto ze sklenic vytlačíme vzduch a houby nám nezvlhnou.PizzaPotřebujeme:jakékoli jedlé houby, lístové těsto, rajčata,papriky, feferonka, tvrdý sýr, kečup,sůl, olejPostup:Na kousky nakrájené osolené houby podusíme na oleji. Z lístkového těsta vytvarujeme placku,na kterou klademe rajčata, papriky, feferonku, podušené houby, pokapeme kečupem a dáme zapéci do trouby. Po upečení posypeme sýremŘízky z „bílých koulí“Potřebujeme:koule vatovce obrovského(pýchavka),slunečnicový olej,sůl, pepř, kmínPostup:Z vatovce odstraníme okrovou slupku, nakrájíme ho na plátky 2 cm silné, osolíme, opepříme posypeme drceným kmínem, necháme chvilku odležet. Pomalu smažíme dozlatova.Zakusujeme čerstvým chlebem.Pýchavčin mozečekPotřebujeme:pýchavky,větší cibule, 2 vejce,olej, sůl, pepř,něco zeleného (pažitka, petrželka, pórek,..)Postup:Na pánvi zpěníme cibulku, přidáme oloupané, nakrájené, osolené pýchavky a chvilku dusíme, opepříme a přidáme 2 vejce, už jen zamícháme a ozdobíme zeleným. Podáváme s čerstvým chlebem.Houbový špízPotřebujeme: cokoli na špíz: brambory, kousky masa, špek, cibule, mrkev,párek, paprika, kusy hub, sůl, pepř, kečup, hořčice,špejle, alobalPostup: Na špejle střídavě nabodáváme přichystané ingredience, osolíme, opepříme, potřeme kečupem,hořčicí, zabalíme do alobalu a dáme asi tak na půl hodiny péci do trouby. 

Pokračovat na článek


Staročeská bábovka

potřebujeme:500g polohrubé mouky20g droždí,0,25 l mléka70g moučkového cukru3 žloutky100g máslacitronová kůra100g rozinektuk a strouhanka na formupostup:Trochu přesáté mouky a cukru, vlažné mléko a droždí dáme do mísy a necháme vzejít kvásek.Mezitím utřeme žloutky, přidáme cukr a máslo a hmotu třeme do pěny. Zahustíme zbylou moukou,ve které jsme rozmíchali sůl, citrónovou kůru a rozinky. Vypracujeme těsto řidší než na buchty,vložíme je do tukem vymaštěné a strouhankou posypané formy. Pečeme ve vyhřáté troubě asi ¾ hod.Špejlí vyzkoušíme, zda je těsto již upečené. Bábovku vyklopíme na talíř, vychladlou pocukrujeme.

Pokračovat na článek


Borůvkové mističky

potřebujeme:Na těsto250g hladké moukyna špičku nože prášku do pečivašpetku soli100g cukru, kůru strouhanou z 1 citronu125g másla nebo rostlinného tuku1 vejce Na náplň300g borůvek Na drobenku75g másla nebo rostlinného tuku100g polohrubé mouky50g cukru1 sáček vanilkového cukru, tuk a strouhanku do dortových formiček      postup: 1.Do mísy dáme hladkou mouku, prášek do pečiva, cukr a sůl, přidáme citronovou kůru, tuk a vejce, zpracujeme na hladké těsto a dáme na 30 min. do chladničky. Přebereme a opereme borůvky a necháme je okapat.2.Na drobenku uhněteme tuk ve vločkách, polohrubou mouku, cukr i vanilkový cukr tak, aby vznikly drobné hrudky. Deset dortíkových formiček o průměru 10cm vymastíme a vysypeme strouhankou. Vtiskneme do nich těsto z chladničky, a na ně dáme borůvky a posypeme drobenkou.3.Pečeme v předehřáté troubě (el. sporák 200 st.C /plyn 3) 30 min. Vyndáme, opatrně uvolníme a necháme vychladnout. Můžeme ozdobit šlehačkou.

Pokračovat na článek


Myslivecká roláda s houbami

potřebujeme:1200g plátu ze srnčí kýty300g očištěných hříbků (zmrazených nebo čerstvých) nebo žampionů100g slaniny nakrájené na plátky2 vejce2 cibule3 lžíce strouhanky3 lžíce červeného vína4 stroužky česnekusměs mysliveckého kořeníolej na pečenímletý pepř, sůl      postup:Maso naklepeme, po jedné straně potřeme olejem, osolíme, okořeníme a rozložíme na plátky z jedné cibule a slaninu. Druhou cibuli a oloupaný česnek nakrájíme nadrobno, zpěníme na troše oleje, přidáme na plátky nakrájené houby, osolíme, opepříme a podlijeme vínem. Po krátkém podušení směs spojíme rozšlehanými vejci a strouhankou, promícháme a necháme mírně vychladnout. Houby rozložíme na maso, zavineme roládu, převážeme ji provázkem, na pekáči potřeme olejem, podlijeme a upečeme ve středně vyhřáté troubě (občas ji opatrně obrátíme a potřeme šťávou).

Pokračovat na článek


Zajíc pečený s cibulí

potřebujeme:zaječí hřbet,zaječí běhy300 gramů cibule100 gramů slaniny100 gramů tuku.  postup: Maso nejprve očistíme a zbavíme blan. Pak ho protkneme slaninou, podle chuti osolíme a opepříme. Cibuli nakrájíme nahrubo a zpěníme ji v pekáči na tuku. Pak do něj vložíme maso, které okořeníme bobkovým listem a tymiánem. Maso zprvu pečeme bez příklopu, po chvíli zajíce podlijeme vodou, přikryjeme a pečeme doměkka. Poté příklop opět sundáme a necháme maso prudce upéci, aby se vytvořila křehká kůrka. Před podáváním odstraníme bobkový list.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Kuchyně

Lilek - fialová neznámá

Lilek krásná fialová zelenina je u nás poměrně neznámá . Velmi oblíben je především v arabských a asijských kuchyních, kde má jeho zpracování bohatou tradici. Doufáme, že si po přečtení našeho článku lilek oblíbíte. Pojd'me se seznámit s touto fialovou neznámou.ÚvodemLilek je téměř metrová rostlina pocházející z Indie, která se do Evropy rozšířila již v 17. století. Plodem lilku jsou podlouhlé lesklé bobule, které mohou dosáhnout váhy až 1 kg a délky až 30 cm. Konzumuje se dužina, která je bělavá s množstvím drobných světle hnědých semen. Plody obsahují velké množství vitamínů skupiny B, dále vitamíny A a C, hořčík, fosfor, síru, vápník a železo! Za zmínku stojí také jeho využití v Orientu, kde je s oblibou vyhledáván jako zaručené AFRODIZIAKUM.VyužitíLilek, známý též pod názvem baklažán, se v naší kuchyni objevuje čím dál častěji. Je oblíben pro své všestranné využití – připravují se z něj chutné pomazánky, dá se konzumovat vařený, dušený, smažený, ale i zapékaný s různou náplní. Záleží jen na fantazii.Tip: před zpracováním lilek nakrájíme a necháme vypotit poté nasolíme .NákupLilek běžně seženeme téměř v každé zelenině v kterémkoliv ročním období. Na trhu je několik druhů, nejrozšířenější je lilek vejcoplodý. Jak už název napovídá, tvar lilku je vejcovitý, ale může být i krátce nebo dlouze hruškovitý či podlouhlý. Rovněž barva záleží na druhu, od bílé až po temně fialovou. Při nákupu bychom měli vybírat tužší plody s hladkým povrchem a beze skvrn! Lilek se rychle kazí! Je choulostivý na otlak a rovněž teplota nižší než 8 °C plod poškozuje.PěstováníLilek se dá pěstovat i v našich podmínkách, bohužel jen jako jednoletka. Nejčastěji se pěstuje přímo ze semen. Má rád písčitou půdu s dostatkem vláhy i živin. Vyžaduje obdobnou péči jako rajčata. Při dostatečně teplém počasí sklízíme asi 4 měsíce po výsadbě sazenic, ještě před úplným dozráním, když plody začínají měknout, ale semena uvnitř nejsou hnědá. Uchovávat je můžeme zhruba po dobu 2 týdnů v ledničce.Doufáme že tímto malým přehledem o lilku přispějeme k jeho vetší oblíbenosti , kterou si jistě tato zajímavá zelenina zaslouží.

Pokračovat na článek


Jak filetovat rybu

1. KROK - uvolnění vnitřnostíRybu nařízneme podél břicha, aby jsme se dostaly k vnitřnostem, které po rozříznutí prsty uvolníme.Pozor : při rozříznutí břicha nožem nezajíždíme příliš hluboko, spíše řežeme pouze špičkou nože)2.KROK - oddělení hlavyOddělení hlavy provedeme šikmým řezem za hlavou ryby. Nůž směřujeme šikmo k páteři. Z jedné strany řez provedeme pouze k páteři, z druhé strany páteř přesekneme.3.KROK - vyčištěníHlavu s vnitřnosti oddělíme od zbytku ryby. Doporučujeme poté rybu zbavenou hlavy a vnitřností opláchnout pod tekoucí vodou.4.KROK - příprava na filetováníOčištěnou rybu otočíme břichem k sobě a provedeme řez od břicha směrem k ocasu, tak aby jsme spodní ploutev řezem " nadřízli". Řez provádíme pouze špičkou proto, aby jme nařízli pouze kůži.5.KROK - filetováníŠpičkou nože rybu prořízneme nad páteří, nůž prostrčíme rybou a řezem od ocasu po páteři vytvoříme první filet.6. KROK- oddělení filetuFilet dořízneme až k hlavě a první filet oddělíme od páteře. Řez provádíme tahy nožem, aby se filet nepotrhal.7. KROK - oddělení žeberních kostíNa filetu nám ještě zbyly žeberní kosti, které podřízneme šikmým řezem. Poté nám zůstane čistý filet s kostmi pouze ve středu filetu.8. KROK - vykostěníPinzetou vytaháme ze středu filetu všechny kosti.9. KROK - oddělení kůžeZ filetu ještě zbývá odstranit kůži, kterou u ocasu podkrojíme a tahavým pohybem nožem oddělíme od filetu.10. KROK - druhý filetU druhé filetu s páteří postupujeme obdobně jak při prvním tzn. zopakujem kroky 5-8.11. KROK - opláchnutíFilety je potřeba po rozfiletování opláchnout ve studené vodě s citronem, aby se zbavila ryba všech nejedlých částí . Poté je již připravena k tepelné úpravě.2. možnost filetováníRybu je samozřejmě možnost konzumovat i s kůží file pak lépe drží při tepelném zpracování.Postup je stejný s rozdílem, že před prvním krokem rybu tupým nožem zbavíme šupin a vynecháme krok 9. Nyní již nic nebrání si opravdu vychutnat chuť čerstvé ryby Náš tip : rybu nasolíme pokapeme citronem, přidáme nakrájené bylinky a necháme hodinu marinovatNa grilu je ryba opravdu skvělá!

Pokračovat na článek


Nastartujte grily – pár užitečných rad jak se nespálit

Grilování– opékání a propékání do hněda v otevřeném grilovacím prostoru při teplotě150°c- 250°c.Tak zní strohá encyklopedická poučka.Já vnímám grilování jako příjemné letní posezení s přáteli, a chuťový zážitek, kterého nelze dosáhnout při běžném vaření. No řekněte sami, jistě rádi vzpomínáte na léto při vzpomínce na povedené grilování pod oblohou plnou hvězd a ve vlahém vánku letního počasí.Tento článek představí pár základních pravidel při grilování.1. Výběr griluPři výběru grilu by jsme měli pamatovat na to kam gril umístíme,jak často budeme grilovat, pro kolik lidí nejčastěji budeme grilovat a také otop, který bude nejlepší pro vaše grilování a často i bezpečnost při grilování.Zde jsou základní typy grilů:Gril na dřevěné uhlí – nejpoužívanější typ grilu, na kterém grilujeme pomocí rozžhaveného dřevěného uhlí. Na trhu lze koupit ve více variantách od obyčejných malých, po velké s odkládacími prostory ve tvarech od kulatých po obdelníkové.Při úpravě pokrmů na tomto grilu sice potraviny chutnají nejlépe(dřevěné uhlí dodá potravinám nenapodobitelnou chuť) ale musíme si dát pozor na plameny, které mohou potraviny spálit!Elektrický gril – gril pro všechny . Velmi pohodlný způsob grilování, při kterém se potraviny grilují na elektrické, většinou litinové ploše. Výhodou je lehkost manipulace údržba gril se dá používat i v místnosti, pokrmy se většinou nemohou spálit.Negativa při tomto způsobu jsou, že pokrmy nechutnají jako grilované spíše jako upravená pánvi, problém při venkovním grilování také bývá dostupnost elektrického proudu. Plynový gril – také velmi pohodlný způsob grilování. Griluje se na lávových kamenech,které zespod rozžhaví oheň z propanbutanové lahve.Chuť se velmi podobá úpravě na dřevěném uhlí, za což vděčíme lávovým kamenům. Gril je vetšinou na kolečkách, tudíž dobře manipulovatelný.Problémem bývá vyšší pořizovací cena, také dostupnost plynových lahví.Zděné grily – velmi často produkt kutilství . Na našich chatách a chalupách se také často setkáváme s různými druhy a tvary podomácku vyrobených grilů.Griluje se většinou na železném roštu, který je umístěn nad zdrojem tepla nebo se nad zdroj umístí rožnící tyč,na které se dá umístit i větší kus masa.Pro postavení na stačí pár šikovných rukou a často i návod na stavbu.Na otop se většinou používá dřevo, které je  pro chataře či chalupáře dostupné. Tento typ grilu je často doplněn průduchem na uzení potravin. Zděný gril na oproti ostatním nevýhodu nepřenosnosti, která je vykoupena správně vybraným místem a pohodlným posezením při sledování rozžhaveného dřeva.Otevřené ohniště- nejstarší způsob grilování tzv. táborák. Jedná se o ohniště ohraničené kameny. Pro otop se používá dřevo, griluje se buď na železném prutu, na který se potraviny napíchnou, nebo na rožnící tyči,podobnějako při předchozí variantě.Jedná se asi o nejromantičtější způsob, který je vykoupen horší manipulací.Já osobně dávám přednost čtvrté variantě, protože se jedná o nejhezčí způsob jak strávit příjemný podvečer v kruhu přátel či rodiny při pohledu na oheň jak olizuje skvělé pokrmy.Vznikají nezapomenutelné zážitky na léto a to je důvod proč my nevadí ani několika denní načichlost kouřem.2. OtopDruh otopu se většinou řídí vybraným typem grilu.Pro grilování na dřevěném uhlí používáme většinou na zátop třísky ze dřeva, na které se po rozhoření přidá dřevěné uhlí, které po rozžhavení od dřeva rozhrneme rovnoměrně po ploše grilu a uhasíme oheň a necháme potraviny grilovat na rozžhavených uhlíkách.Na trhu jsou v prodeji klasické dřevěné uhlí, nově se také prodávají dřevěné brikety, s kterými ale nemám dobré zkušenosti.Topit se dá samozřejmě i dřevem ale to je spíše pro zkušenější zálesáky. Elektrické či plynové grily mají již dle svého názvu otop určený. U elektriky bývá problém napájení , které se dá vyřešit vhodně dlouhým prodlužovákem, u plynu doporučuji zkontrolovat před grilováním obsah láhve, jinak je plyn běžně dostupný u každé čerpací stanice. Pro zbylé dva způsoby se používá většinou dřevo, dá se také použít uhlí dřevěné.Dřevo se rozpálí a po vytvoření žhavého základu se může přidat dřevěné uhlí, ale většinou se griluje na dřevě. Pozor na spálení! Také je dobré zvolit vhodný druh dřeva, nejlépe tvrdší odrůdy jako dub či švestka, které jsou také vhodné pro uzení.Opět dávám přednost přírodě, nejraději používám dřevo, které dá potravinám nejlepší chuť,ale i dřevěné uhlí má něco do sebe. Naprosto pak zavrhuji elektriku, jelikož gril patří do přírody, ve které se elektrika nevyskytuje, elektřina také nedá potravinám onu šmakézní chuť.3. PomůckyPři grilování si  ale nevystačíme pouze z grilem. Pro pohodlnější grilování se dají v obchodech dokoupit různé druhy příslušenství určeného ke zjednodušení manipulace s potravinami. Velmi užitečný obzvláště při grilování ryb ale i zeleniny je grilovací rošt s dřevěnou rukojetí. Jedná se o dva protilehlé rošty mezi které se ryba vloží , sevře a ryba může putovat na rošt na oheň. Výhoda je, že se ryba nerozpadne a lépe se obrací.Dále se jako velmi užitečné jeví jehly s dřevěnou rukojetí na přípravu špízú.Další užitečná pomůcka je rožnící jehla se čtyřmi hroty , které slouží k  upevnění masa proti otočení.Používá se na větší kusy masa například kuře Nepostradatelné příslušenství grilu je rovněž kleště na otáčení pokrmů. Používá se na obracení pokrmů dělaných přímo na roštu.A dále samozřejmě esteticky vyvedená zástěra s nápisem KISS THE COOK nebo I ♥ BARBECUE. Víte co je to Barbecue? Slovo tak často zmiňované v souvislosti s grilováním.Malá definice:Slovo převzaté z Ameriky označuje společenskou událost na otevřené prostoru- piknik  při kterém se opéká maso na zvláštním zařízení(grill). Američané také slovo zkracují na podivné BBQ.

Pokračovat na článek


Nastartujte grily část 2. – Maso patří na gril

Netradiční způsoby grilováníFondueSlovo fonde pochází z francouzského „fonde“ – rozplývat se, tavit. Původně se v hrnci na fonde tavil pouze sýr, do kterého si stolovníci namáčeli kousky chleba. Lidé však jsou vynalézaví, a tak vznikaly další variace tohoto společného hodování kolem jednoho hrnce. Dnes fonde již neznamená jen sýrové radovánky – místo sýra se v nádobě rozpaluje olej a opékají se kousky zeleniny, masa, ryb a někdy se dokonce lahodné zbytky v hrnci vytírají chlebem. Přes bohatost obměn je sýrové fonde stále nejoblíbenější.  RacletteVe Švýcarsku, proslulé zemi sýra, jsou lidé nesmírně vynalézaví a obdaření velkou fantazií, pokud jde o přípravu sýrových pochoutek. Raclette znají již velmi dlouho, ovšem v dnešních moderních domácnostech je z praktických důvodů původní způsob přípravy tohoto sýrového obřadu nepoužitelný. Vyžaduje totiž otevřený krb. Když nemáte krb, je nejjednodušší připravit raclette pomocí grilu s pánvičkami na jednotlivé porce. Díky tomuto vynálezu nastal nový věk raclette. Sýr se nakrájí na kousky, dá se do pánviček a nechá se pod rozehřátým grilem roztavit.Nejdůležitější druhy sýra na raclette a fondue jsou: appenzeller, bagnes, gomser, čedar, eidam, ementál, gouda, mozzarella, parmazán aj.Stolní grillGrilování na stole je opravdu vynikající. Není závislé na počasí a je hned připravené. Obsluha stolního grilu je jednoduchá a lze na něm připravovat nejrůznější pokrmy. Kdo tento způsob grilování používá jen k přípravě steaku, pravděpodobně vůbec nezná obrovskou paletu možností, kterou nám poskytuje. Stolní gril s běžnou grilovací plochou se nabízí v nejrůznějších povrchových úpravách a v nejrůznějším provedení. Ke grilování jsou nezbytné dosti vysoké teploty, které u stolních grilů zajišťuje pouze elektřina nebo plyn. Z praktických důvodů dávají výrobci přednost elektricky vytápěným roštům doplněným nádobkami na zachycování tuku a tekutin. Pokrmy se dokonale grilují na roštech a tuk nebo šťáva odkapává do misky.Příprava masa na grilováníPřed grilováním by zásadně mělo maso ze všech stran dobře oschnout. Také kousky masa, které jsme předem naložili do marinád nebo potřeli olejem, by se měly osušit tak, aby z nich nekapala žádná tekutina, položíme-li je na rošt. Tuk a kapalina na dřevěném uhlí shoří, čímž vznikají malé, ostré plamínky, které vytvářejí nejen nepříjemný kouř, ale i zdraví škodlivé látky. Také u příliš mastného masa kape při grilování tuk do žhavého uhlí. Volte raději méně prorostlé kousky masa. Maso solte vždy až po grilování, protože sůl odebírá masu tekutinu a vysušuje ho. Pro tento případ se používají marinády.MarinováníMarinády dodávají jídlu – zejména masu – patřičnou chuť a zvlhčují a zjemňují je. Jsou buď pikantní, nebo sladké a je jich tolik druhů, na kolik si vzpomenete: kořeněné, ovocné, vonné či exotické. Určité klasické kombinace se hodí k určitým jídlům. Obvykle je vhodné použít olejovou marinádu na suchý pokrm, jako je libové maso nebo ryby, a marinády s vinným či octovým základem se naproti tomu hodí k hutnějším pokrmům. Většina marinád neobsahuje sůl, aby nevytáhla z masa šťávu. Nejlepší je osolit pokrm těsně před nebo těsně po tepelné úpravě. Množství potřebné marinády záleží na množství jídla. Na ½ kg masa je zhruba potřeba 2/3 šálku.Způsoby marinovánícitrónovou šťávou – očištěné, připravené porce ryby sladkovodní nebo mořské potíráme po všech stranách citrónovou šťávou;pomerančovou šťávou – postupujeme jako u citrónové šťávy. V obou případech necháme asi hodinu marinovat;bílým nebo červeným vínem – podle druhu následné tepelné úpravy a dalších ingrediencí zaléváme připravené porce bílým nebo červeným vínem. Během naložení porce obracíme. Můžeme ještě okořenit mletým pepřem apod.;česnekem rozetřeným se solí – potíráme připravené porce po všech stranách. Takto naložené porce upravujeme dále většinou na cibuli, paprikách a rajčatech;s kořením – jemně nebo hruběji umleté koření, jako různé druhy pepře, jalovec, vtíráme do porcí rybího masa;s olejem – vtíráme ho současně s kořením do rybího masa;s ochuceným olejem – postupujeme stejně jako v předchozích případech; olej je ochucený čerstvými nebo sušenými zelenými natěmi či bylinkami, např. bazalkou, estragonem, saturejkou. Takto ochucené marinované ryby můžeme zabalit do alobalu a uložit do chladicího zařízení. Postupně je pak během doby výdeje oběda či večeře zpracováváme a upravujeme jako minutku na objednávku. Rybu tak připravíme ve velmi krátké době po objednávce.Jak naložit..Kuřecí masoJakékoliv tvary můžeme tepelně upravovat bez nakládání. Nakládání ale chuti masa prospěje. Plátky potíráme ochuceným olejem nebo obalujeme v různých zelených natích a koření. Na odležení používáme také šťávu z pomerančů, která maso velmi příjemně chuťově ovlivní. Na odležení kuřecího masa stačí i jen 1 hodina. Na asijský způsob nakládáme maso zpravidla nakrájené na nudličky. V míse ho doplňujeme sójovou omáčkou, worcesterskou omáčkou, kari kořením, mletým pepřem i mletým zázvorem apod. Promícháme a necháme v chladničce odležet. Solíme až těsně před tepelnou úpravou. Zpravidla ještě před tepelnou úpravou maso zaléváme bramborovou moučkou (škrobem) promíchanou s vejci a teprve pak opékáme. RybyU ryb nesvařujeme základy s vodou, neboť rybí maso obsahuje značné procento vody a je velmi rychle hotové. Celá dávka marinády by se nedala použít při tepelné úpravě masa, musela by se vylít. Ryba získá marinováním výraznější chuť, nejde tedy o zkrácení doby tepelné úpravy. Ryby marinujeme krátce a pak je upravujeme dále podle názvu a použitých ingrediencí. Rybí maso však můžeme grilovat i bez marinování – jen osolené, nebo dále okořeněné a ochucené citrónovou šťávou. Další příprava je závislá na tom jestli grilujeme na roštu nebo na rožni. (Na rožni upravujeme jen menší ryby vcelku, které jsou již ochucené.Doba přípravyUdat přesné časové údaje o grilování je téměř nemožné, protože do hry vstupuje mnoho různých faktorů. Žár závisí na typu a velikosti grilu, typu použitého paliva, na výšce rožně nad ohněm a samozřejmě na počasí. Doba grilování bude také ovlivněna tloušťkou a typem pokrmu, kvalitou masa a svou polohou na grilu. Sami se ujistěte, zda je pokrm skutečně dopečen. Většina surovin vyžaduje jen jedno otočení, ale menší pokrmy (špíz nebo párek) vyžadují otáčení častěji, aby bylo propečení rovnoměrné. Jídla ve fólii se pečou pomaleji a na grilu musí být déle. Nejrychleji si můžeme připravit bifteky, karbanátky, párky, ryby atd. Déle nám samozřejmě budou trvat kuřata, kachny a hovězí nebo vepřové pečeně.

Pokračovat na článek


Zvěřina na stole část 2. – Zpracování zvěřiny v kuchyni

Pojďme se podívat jak v kuchyni zvěřina připravuje…Jak upravovat a ošetřovat zvěřinu Výsledná chuť zvěřiny je závislá nejen na druhu, ale především na pracovním postupu a na době, kdy byla zvěř ulovena. Jiná je pochopitelně chuť tučného jelena začátkem září nebo jelena uloveného v období říje, kdy zvíře páchne „prkem“. Právě tady musí kuchař předvést své umění a s něčím takovým se vypořádat. Je pouze na něm, aby dovedl připravit chutný pokrm nejen z divočáka, selete či jeleního koloucha, ale také ze starého kňoura nebo jelena v říji. Právě tato zvěřina má totiž to pověstné jádro, které je tolik ceněno starými myslivci. Jak ošetřit úlovek přímo v lese, o tom hovoří mnoho knih, které se zabývají tématem myslivosti. Čtenáři této kuchařky však přijdou s odbornou literaturou do styku jen minimálně, a tak je stať, jak zacházet s darovaným opeřencem, zajícem nebo kusem jeleního či srnčího, věnovaná právě jim. Čerstvě střelenou pernatou zvěř – to se týká především bažanta nebo divoké kachny – necháme jen krátkou dobu viset v peří. U mladších bažantů nemusíme tuto metodu používat vůbec. Divoké kachny ulovené v srpnu nebo září okamžitě oškubeme nebo vyháčkujeme. K tomu si vyrobíme háček nejlépe z drátu. Háčkem vytahámeSložení zvěřiny Zvěřina obsahuje jen o něco méně plnohodnotné bílkoviny než maso jatečných zvířat a podstatně méně tuků. Z minerálních látek je nejdůležitější přítomnost vápníku, fosforu a železa. Kromě toho zvěřina obsahuje vitamin A a vitaminy skupiny B. Maso zvěřiny má typickou vůni a chuť především díky různým aromatickým bylinám, jež jsou součástí stravy divoké zvěře. Stravitelnost pokrmů ze zvěřiny je závislá na druhu a části zvěřiny, na použitých ingrediencích a způsobu tepelné úpravu.Ošetření zvěřiny po ulovení Zvěřina se musí neprodleně po ulovení správně ošetřit.Spárkatá – vysoká zvěřina se po zastřelení okamžitě na místě vyvrhuje.Srstnatá a pernatá zvěřina - se pouze vyvěšuje k vychladnutí. Nelze ji kuchařsky upravovat hned po ulovení. Musíme ji nechat odležet, aby maso uzrálo a bylo křehčí. Je i šťavnatější a plně se projeví jeho charakteristické chuťové vlastnosti.Doba odležení zvěřiny Spárkovou zvěřinu můžeme nechat v zimě viset až 5 týdnů. Pernatou zvěřinu můžeme nechat vyset až 3 týdny, ale před delším uskladněním je třeba tuto zvěř (bažanty apod.) vyháčkovat.Zrání zvěřiny v divokém koření Divoké koření – pepř, nové koření, jalovec, tymián a bobkový list – utlučeme nahrubo v hmoždíři. Vzniklou směsí potřeme zvěřinu po všech stranách, vložíme do nádoby, nejlépe kameninové, zatížíme a uložíme v chladu alespoň na 3 dny. Máme-li méně zvěřiny, můžeme ji obalit alobalem a také uložit v chladu. Před tepelnou úpravou koření odstraníme.Vnitřnosti zvěřiny Vnitřnosti pernaté zvěře se většinou neupravují jako samostatné jídlo. Přidávají se do různých nádivek, upravují se jako paštika nebo se pečou společně s masem. Nejvíce to platí o zaječích vnitřnostech, které se přidávají do paštik, ale jsou také součástí pokrmů ze zaječího předku. Ledvinky pak pečeme současně se zaječím zadkem. Vnitřnosti vysoké zvěře jsou součástí tzv. „mysliveckého práva“. Způsob ošetření zvěřiny je důležitý pro další úpravu vnitřností. Např. při střelení zvěře „naměkko“, kdy je porušena kompaktnost vnitřností, jsou tyto pro kuchyňskou úpravu nepoužitelné.Zpracování zvěřiny v kuchyniVaření Zvěřinu vaříme jen tehdy, chceme-li mít dobrou a hlavně silnou polévku, nebo chceme-li připravit sekanou, mletou zvěřinu nebo paštiky, ale i saláty. V každém případě je nejlepší zvěřinu dusit. Pokud chceme mít dobrou a silnou polévku, platí zásada: zvěřinu vkládáme výhradně do studené vody a vaříme zvolna, aby cenné látky zůstaly ve vývaru. Často hospodyně nevědí, že vynikající je také vývar z kostí zvěře, a to nejen srstnaté, ale i pernaté. Vývar z kostí se používá hlavně k podlévání během pečení a rožnění.Dušení Na dušení používáme především přední zvěřinu (plecko, krk, žebra nebo pupek). Lze použít také pek z kýty. Při přípravě postupujeme jako u jiných druhů: zvěřinu vložíme do rozpáleného tuku, aby se stáhla a zabránilo se tím úniku šťávy a bílkovin. Zvěřinu podlitou vývarem z kostí dusíme do měkka. Ve většině případů omáčku zahušťujeme. V tom případě zvěřinu vyjmeme, výpek vydusíme na tuk a podle potřeby zaprášíme moukou, kterou osmažíme a opět zalijeme vývarem z kostí. V závěru dobře provaříme, dokud nedocílíme potřebné hustoty.Pečení K pečení používáme především kýtu, hřbet, ale i plec nebo panenskou svíčkovou. Protože je zvěřina suchá, prošpikujeme ji slaninou bez kůže. Při pečení, abychom zabránily úniku bílkovin, opečeme maso zprudka po všech stranách. Na výpeku pak osmažíme zeleninu, přidáme koření, vložíme opečené maso, zalijeme vývarem z kostí a v troubě dusíme. Ke konci dušení dopečeme bez pokličky dočervena. Během pečení poléváme vypečenou šťávou.Grilování Ke grilování v přírodě použijeme ze zvěřiny to nejkvalitnější; očištěný hřbet, kýtu, panenskou svíčkovou, ale chutná jsou rovněž například srnčí játra. Když chceme mít jídlo šťavnaté a dokonale měkké, naložíme zvěřinu alespoň na 24 hodin do marinády z oleje a citrónové šťávy nebo několika lžic octa. Nejvíce chutná zvěřina připravená na dřevěném uhlí.Odvěká pravda V starých lesovnách a hájenkách ukládaly hospodyně a hospodáři zvěřinovou „flákotu“ zásadně do kameninových nádob, beček nebo soudků. Zvěřina, rozdělená na větší kusy, se vykostila, silně nasolila, proložila očištěnou pokrájenou kořenovou zeleninu, cibulí, bobkovým liste, celým pepřem a novým kořením, případně jalovcem. Potom se ve vrstvách nakladla do připravených nádob, neprodyšně přikryla víkem, a to se zatížilo kamenem. V chladném sklípku tak byla zvěřina k dispozici až několik měsíců. Po tu dobu se postupně odebírala podle toho, co se vařilo.

Pokračovat na článek