Výsledky vyhledávání pro dotaz obsah

Výsledky vyhledávání v sekci: Kuchyně

Brokolice – zelená sestra květáku

Jedna z nejzdravějších druhů zelenin se těší na Váš stůl...ÚvodemBrokolice je v naší kuchyni rok od roku oblíbenější. Je to jemná zelenina, která bývá nejčastěji zelená, ale jsou i odrůdy fialové a žluté. Květenství brokolice (růžice tvořená nahlučením pevně uzavřených zelených poupat) je jemnější než u květáku. Zelenina se dá dobře kuchyňsky připravovat, je zdravá, a navíc je díky zmrazenému zboží celoročně dostupná.Původ a rozšířeníDomovem brokolice je oblast Středozemního moře, s největší pravděpodobností Apeninský poloostrov. Začátkem 20. století nebyla brokolice příliš známou zeleninou, pěstovala se v jižní Itálii, na některých ostrovech Středozemního moře a v USA. Od 20. let se rozšířilo její pěstování z USA. V Evropě se pěstuje brokolice výhonková především v Itálii a Anglii; ve Francii a Anglii se pěstuje brokolice květáková. Nejvýznamnější exportní zemí je Itálie. V České republice roste převážně brokolice výhonková.Účinné látkyBrokolice je jako veškerá zelená listová zelenina významným zdrojem hořčíku, minerální látky nezbytné pro činnost svalů, srdce, přenosu nervových vzruchů a tvorbu hormonů. Vysoký podíl vlákniny v brokolici pomáhá proti ochabnutí střev, posiluje vrstvu epitelu sliznice střev a tím preventivně působí proti vážným střevním onemocněním až po rakovinu. K přednostem brokolice patří hlavně velký obsah vitaminů A, C, B1, B2 a menší dávka vitaminu E. Pro zachování těchto vitaminů je vhodné použití zasyrova, nebo co nejkratší tepelná úprava. Další látky jako bílkoviny, sacharidy, vláknina, vápník a fosfor zůstanou zachovány i po tepelné úpravě.NákupPři nákupu vybíráme nepoškozené růžičky beze skvrn, s nezažloutlými listy. Brokolici je třeba rychle zkonzumovat, protože růžice již během tří dnů, zvláště za teplejšího počasí, žloutnou a poupata se otevírají. Zelenina se dá obtížně delší dobu skladovat, a proto se s oblibou zmrazuje. I potom obsahuje všechny důležité živiny. Brokolice má na trhu poněkud vyšší cenu, ale bude-li se více pěstovat a jíst, je možné, že se přiblíží ke květáku a dalším běžným zeleninám. To by bylo vzhledem k výborným dietickým vlastnostem této chutné zeleniny dobré.Kuchyňská přípravaPříprava je podobná jako u květáku, až na to, že odříznuté výhonky vaříme déle než vlastní růžičky. Dřevnaté konce (někdy i u bočních růžiček) odřízneme a použijeme na polévku. Brokolici vaříme 10 – 15 minut, růžičky o 5 minut méně. Používáme ji i syrovou – růžičky do salátů. Připravujeme z ní polévky, přílohy, zapéká se, smaží apod.Použití v kuchyniBrokolice se osvědčuje jako ideální příloha k mnoha pokrmům, zejména k masu, přidáme ji do polévek i zeleninových pokrmů, rizot atd., ze syrové pak připravujeme salát.TIP : po uvaření dejte vařenou broklici do studené vody. Zůstane tak i po uvaření krásně zelená.

Pokračovat na článek


Granátové jablko - marhaník granátový

Granátová jablíčka byla servírována již v bájných dobách...ÚvodemGranátové jablko je plod neustále zeleného keře nebo stromku s ohnivě červenými květy.Je kulatý a má tvrdou žlutozelenou slupku. Uvnitř je spousta semínek ve sladké růžové dužině, a právě ta se jí. Dužina je rozdělena hořce chutnající blánou, která se nekonzumuje.Původ a rozšířeníV oblasti planého výskytu je granátové jablko tisíciletou součástí kulturní historie Orientu. Dnes se pěstuje velkoplodý kultivar ve Středomoří, Kanárských ostrovech, Indii, východní Asii, USA a v Argentině.Účinné látkyJadérka zrníček mají vysoký obsah železa a mohou se jíst syrová, jsou ovšem uzavřena v nepoživatelné hořké bláně. V dužině rozříznutého zralého plodu najdete také velké množství malých granátově rudých míšků, naplněných příjemně nakyslou šťávou, bohatou na vitamin C, na minerály a obsahuje i asi dvacet procent cukrů.Trocha dávné historieTento rozložitý keř pochází z Persie (dnešního Íránu) a Přední Asie. Patří mezi velmi starobylé rostliny. Je známý nejméně pět tisíc let. Jeho plody – granátová jablka – se těšily velké úctě. Byly zasvěceny např. řeckým bohyním Afroditě a Héře, král Šalamoun měl údajně celý sad granátovníků a prorok Mohamed radil pojídat granátová jablka proto, aby se lidé zbavili závisti. Možná, že ani v dnešní době by neškodilo zkusit tuto metodu znovu oprášit.Použití v kuchyniGranátová jablka se přidávají do ovocných salátů nebo sorbetů a do některých pikantních pokrmů. Ovocem je růžový rosolovitý obal zralých semen. V Orientě se z této příjemně nakyslé hmoty připravuje nealkoholický nápoj šerbet, jinde se zkvašuje na pálenku francouzského původu zvanou grenadina.Jiné využití...Využít lze nejen plody, ale vlastně celou rostlinu. Z listů marhaníku a ze slupek nezralých plodů se připravuje čaj, z kořenů a kůry barvivo, kterým se v Orientu barvily koberce. Využívá se i neobyčejně tvrdé žluté dřevo marhaníku.Jak si vypěstovat jablíčka doma?Granátovník nesnáší vápník v půdě a hlavně vyžaduje teplé a slunečné stanoviště. V našich podmínkách se mu dobře daří ve vyhřívaných sklenicích, doporučuje se také pěstovat rostliny v nádobách, které lze přes zimu přenést do zateplených prostor. Podobě jako u dalších teplomilných rostlin nemá jeho pěstování pro plody v našich podmínkách valný význam. Marhaník se rozmnožuje především řízkováním, ale stejně snadno jej lze pěstovat ze semen. Zakrslé formy se dají úspěšně pěstovat na okně obráceném k jihu – se sluníčkem ale s mírou, rostliny může ohrozit úpal. Jejich asi dva centimetry velké plody jsou dokonalou miniaturou ovocných marhaníků.

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 2. - Výroba sýra

Máte představu jak se sýry vyrábějí?Úvodem..Sýr je mléčný výrobek získaný vysrážením (koagulací) mléčné bílkoviny z mléka působením syřidla nebo jiných vhodných koagulačních činidel, prokysáním a oddělením tekutého podílu zvaného syrovátka. Pokud se ke srážení mléka používá syřidlo, mluvíme o sladkém srážení. Syřidlo obsahuje proteolytické enzymy chymosin a pepsin. Bílkoviny se také mohou vysrážet mléčnou kyselinou, která vzniká při mléčném kvašení – tzv. kyselé srážení.Výroba sýrů je biotechnologické proces, při němž se prodlužuje trvanlivost mléčných bílkovin za jejich současného částečného odbourání na látky jednodušší, a to buď působením proteolytického enzymu (mikrobiálního nebo syřidlového), nebo hydrolýzou vzniklou kyselinou mléčnou. Vytvořené deriváty bílkovin dávají jednotlivým druhům sýrů typickou chuť a vůni.Sýr a jeho výroba jsou neoddělitelně spojeny s lidskými dějinami. Sýr se vyrábí z mléka, a to od okamžiku, kdy člověk před mnoha tisíci lety začal chovat první kozy, ovce, hovězí dobytek a koně. Tento produkt nás tedy spojuje s dobou dávno minulou, kdy člověk ještě vedl kočovný život. Sýr se vyrábí téměř na celém světě a v některých zemích je dokonce považován za nejdůležitější potravinu.SoučasnostV dnešní době už není výroba sýra tak romantická. Od drobných sýrařů převzaly tento úkol často velké podniky. Aniž bych toho litoval – nutno přiznat, že existují také velmi dobré sýry vyráběné ve velkých podnicích průmyslovým způsobem -, cítím přece jen stesk po dobách, kdy si každý sýrař vyráběl svůj vlastní sýr a kdy roční období určovalo, jaký sýr se bude právě jíst. Není však ještě pozdě naučit se, jak si lze vychutnat tradiční sýry. Stále více lidí se učí vážit si těchto skvělých a často unikátních produktů.V řadě zemí najdeme nespočet druhů sýrů v mnoha variantách. I v rámci jedné vesničky mohou vznikat chuťové rozdíly v závislosti na kvalitě trávy. Často se lze také setkat se značkovými produkty, které patří do samostatné kategorie a nelze je s ničím srovnávat. Není možné popsat všechny sýry světa v jedné knize, proto v této encyklopedii pojednáváme o nejdůležitějších druzích z každé země, která se výrobou sýra zabývá.Výroba přírodních sýrůKyselé sýryHlavním produktem této skupiny je tvaroh. Je to nezrající sýr, při jehož výrobě převládá srážení kyselé (kyselinou mléčnou) nad srážením syřidlovým. K výrobě tvarohu se obvykle používá odstředěné mléko. Po pasterizaci se mléko zchladí, temperuje na teplotu 20 až 30°C a očkuje se přídavkem čistých mlékařských kultur. Při výrobě měkkého tvarohu se přidává i nepatrná dávka syřidla. Do příštího dne mléko zkysne (pH asi 4,5), vzniklá sraženina se rozmíchá a lisováním nebo odstředěním se z ní získá tvaroh a jako vedlejší produkt tekutá syrovátka.Tučný tvaroh se obvykle vyrábí smíšením tvarohu se smetanou. Tvaroh na strouhání nebo průmyslový tvaroh se vyrábí při vyšších teplotách a bez přídavku syřidla. Po zabalení se tvaroh až do doby konzumace musí uschovávat při chladírenských teplotách.Někdy slouží tvaroh jako polotovar k výrobě jiných kyselých sýrů. V tom případě se ochucuje různými přísadami (cukr, arómata, ovoce, sirupy, koření, sůl…) Připravená směs se rozšlehá a ihned balí. Tak se vyrábějí různé smetanové krémy (Pribináček), krémové sýry (žervé, imperiál, kapiový), tvarohové dezerty s prodlouženou trvanlivostí (termixy – prodloužené trvanlivosti se dosáhne termizací výrobku před balením) a dále termizované sýry Lučina, Duko apod.Tajemství olomouckých tvarůžkůZ průmyslového tvarohu připraveného zakysáním odstředěného pasterovaného mléka se vyrábějí také olomoucké tvarůžky, které patří ke zrajícím sýrům. Tvaroh se osolí jedlou solí, nechá se uležet 2 týdny až 6 měsíců, pak se mele a formuje na tvarůžky. Tvarůžky se ukládají na desky a suší se v sušárně při teplotě 20 až 30°C po dobu 3 až 5 dnů. Za těchto podmínek se rychle množí mikroflóra na povrchu tvarůžků, která je schopna rozkládat v tvarůžkách přítomnou kyselinu mléčnou na oxid uhličitý a vodu. Zráním se obsah mléčné kyseliny snižuje a stoupá tedy pH tvarůžků. Po určité době zrání se tvarůžky ponoří na několik sekund do vroucí vody, pak se nechají dále zrát 3 až 5 dnů při teplotě 18 až 22°C. V této fázi zrání se uplatňují ušlechtilé proteolytické bakterie, které štěpí bílkoviny a dodávají výrobkům charakteristickou chuť a vůni. Kyselým srážením mléka se vyrábí také kyselý kasein, který se používá k přípravě klihů a v papírenství. Neutralizací hydroxidem sodným z něj vzniká kasein sodný, který se uplatňuje jako mléčná bílkovina v potravinářském průmyslu (přípravek do masných výrobků apod.)Sladké sýrySladké sýry se vyrábějí srážením mléka převážně působením syřidla, většinou však za spolupůsobení mléčné kyseliny. Mléko se pasterizuje a upravuje se jeho tučnost. Pak se do něj přidá chlorid vápenatý a podle druhu sýrů i příslušná čistá mlékařská kultura mikroorganismů. Pak se přidá syřidlo, jehož působením se mléko sráží – asi za 30 minut vzniká kompaktní sýřenina. Ta se potom dále zpracovává: krájí, drobí pomocí sýrařské harfy. Přitom se dokonaleji odděluje tekutý podíl, který zbyl po srážení mléka – tzv. syrovátka, a získá se sýrové zrno požadované velikosti a tuhosti. Čím větší jsou sýrová zrna, tím měkčí bude sýr a tím více ok bude mít. Směs zrna a syrovátky se pak formuje a lisuje na požadovaný tvar. Čím tvrdší má být sýr, tím větší je tlak, pod nímž se lisuje.Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 3. - Druhy sýrů

Rozdělení sýrů- podle typu mlékaJedná se o pravděpodobně nejjednodušší dělení. Sýry se vyrábějí z mléka kravského, kozího nebo ovčího či z jejich kombinace. Oslí, kobylí, lamí, velbloudí a další typy mléka ponecháme stranou. V této skupině lze rovněž rozlišovat sýry z nepasterovaného a pasterovaného mléka.- podle tvrdostiToto rozdělení počítá s konzistencí sýra čili s poměrem mezi sušinou a vodou. Čím méně vody sýr obsahuje, tím je sušší a tvrdší. Poměr se však mění podle toho, jak sýr zraje. Kromě toho konzistenci sýra neurčuje pouze voda, ale také tuk. Sýry se rozdělují na čerstvé, měkké, polotvrdé a tvrdé.Čerstvé sýryTyto sýry mají velmi vysoký obsah vody a jsou určeny pro rychlou konzumaci bez dalšího zrání. Příklady: čerstvý sýr, tvaroh, fromage frais, cream cheese atd.Měkké sýryMěkké sýry procházejí krátkým obdobím zrání. Jsou tak smetanové, že je lze někdy i mazat na chléb. Příklady: camembert, brie, coulommiers, neufchatel.Polotvrdé sýryTyto sýry mají hutnou strukturu, ale lze je ještě poměrně snadno krájet. Při lehkém stlačení jsou pružné. Příklady: gouda, eidam.Tvrdé sýryTvrdé sýry jsou robustní a mají tvrdou sýřeninu, kterou nelze často nakrájet, aniž by se sýr rozdrobil. Většina těchto sýrů se nabízí také v nastrouhané nebo namleté formě. Příklady: sbrinz, parmigiano, čedar, ementál.- podle obsahu tukuPro rozdělení podle obsahu tuku se používá poměrně jednoduchý výpočet, který se jen na první pohled jeví jako poněkud složitější. Nejprve se změří obsah tuku v sušině, tedy ve hmotě, která zbude poté, co se ze sýra vypaří voda. Procento vody je u mnoha sýrů známé (viz výše). Někteří lidé se ovšem především při nákupu v zahraničí mylně domnívají, že sýry jsou rozděleny podle skutečného obsahu tuku. Sýr s označením 40+ neobsahuje 40 % tuku, ale 40 % tuku v sušině. Vzhledem k tomu, že např. průměrný nizozemský sýr (eidam/gouda) obsahuje zhruba 40-50 % vody, bude mladý sýr s označením 40+ obsahovat jen 40 % tuku z 50-60 % sušiny celého sýra, tedy celkově přibližně 20-24 % tuku.Znaménko + za číslicí znamená, že procento tuku může přesáhnout 40 %, ale nikdy nesmí klesnout pod tuto hranici. Protože sýr ztrácí během zrání vodu, bude konečný obsah tuku celého sýra stoupat úměrně k době zrání. Vždy se však bude pohybovat kolem 40 % v sušině. - podle vzhleduTento systém se mimo jiné používá ve Francii. Pro odborníky a pro všechny milovníky sýra je mnohem přehlednější než ostatní systémy. Při hodnocení se neposuzuje jen vzhled kůry, jak se někdy mylně uvádí, nýbrž i vzhled celého sýra od povrchu po vnitřek. Rozeznáváme následující typy:Nezrající sýry – čerstvá sýřeninaČerstvé sýry nemají kůru a vypadají, jako by právě opustily vykapávací formu. Do této kategorie se řadí všechny čerstvé sýry, tvaroh a např. i známý „petit-suisse“. S určitými výhradami sem lze zařadit i bílé sýry v solném nálevu (feta, balkánský sýr).Sýry s plísní na povrchu – měkká sýřenina s bílou povrchovou flórouDo této skupiny spadají sýry, při jejichž srážení se používá menší množství syřidla a sýřenina se krájí najemno. Kůra těchto sýrů je také pokryta bílou plísní, jež připomíná prachové peří.Příklady: camembert de Normandie, brie de Meaux, brie de Meluns, coulommiers, chaource.Sýry zrající pod mazem – měkká sýřenina s omývanou kůrouTyto měkké sýry s oranžovočervenou kůrou (někde navíc barvenou známým neškodným barvivem annato – francouzsky „roucou“) vydávají při zrání silnou vůni, kterou ne všichni oceňují. Chuť samotného sýrového těsta je však vynikající. Kůra se mnohokrát omývá, např. bílým vínem a marc de Bourgogne (epoisses), marc de Bourgogne (langres), pivem (rollot) nebo obyčejnou slanou vodou. Omývání kůru vyhlazuje a dodává jí někdy na lesklosti. Červené bakterie se soustřeďují na vnější straně.Příklady: munster, maroilles, herve, livarot.Sýry s plísní v těstě – sýry s žilkami modré plísněFrancouzské slovo „persillé“ (prošpikovaný petrželí) je eufenismem pro sýry protkávané zelenou nebo modrou plísní. (Slovo „persillé“ má rovněž další význam – označuje maso, které je skrz naskrz prošpikované tukem, jenž masu dodává skvělou chuť a měkkost a při pečení se vyskvaří.) U těchto typů sýrů se po nasolení a odkapání vytvářejí podlouhlé vpichy, které napomáhají růstu modré plísně (Penicilium roqueforti). Aplikovaná plíseň se rozšíří po celém sýru a vytvoří krásné modré nebo zelenomodré žilky. Zrání probíhá v takovýchto případech od středu směrem ven.Příklady: roquefort, bleu d´Auvergne, fourme d´Ambert, stilton, gorgonzola.Lisovaná, nedohřívaná sýřeninaLisované sýry jsou poměrně kompaktní, ale mají ještě jemnou strukturu. Sýřenina se jemně krájí a důkladně míchá, aniž by se navíc zahřívala. Sýry jsou pružné, ale obsahují relativně vysoké procento vody. Zráním (affinage“) v délce od tří do šesti měsíců získávají tyto sýry speciální chuť a tvrdou kůru, jež není určena ke konzumaci. Některé z těchto sýrů, které většinou zrají ve vlhkých sklepích, mají na vnější straně kůry vrstvičku šedé až oranžové plísňové flóry, která jim dodává charakteristické ořechové aroma.Příklady: saint-nectaire, morbier, cantal, salers, caerphilly.Lisovaná, dohřívaná sýřeninaTyto sýry jsou nejkompaktnější a také největší. Od ostatních sýrů se odlišují tím, že sýřenina se musí nejen krájet do velkých bloků a důkladně promíchávat, ale také dohřívat, někdy až na teplotu 55°C, takže odkapávání probíhá ještě rychleji. Takové sýry vyžadují dlouhý proces zrání (někdy až dva roky!). Jsou to skutečné trvanlivé sýry.Příklady: comté, baufort, parmigiano, pecorino.Ostatní typyPopsaný systém by byl ideální, pokud by ovšem byl – stejně jako všechny ostatní systémy – kompletní. Některé sýry však do výše uvedených kategorií zařadit nelze:- mozzarella je vlastně čerstvá sýřenina, ale dále se zpracovává jako lisovaný zahřívaný sýr;- kozí sýry nepatří do žádné skupiny. V závislosti na použité metodě přípravy mohou spadat téměř do všech výše uvedených kategorií. Existují velmi čerstvé kozí sýry, lehce vyzrálé kozí sýry s přírodní kůrou či s popelem, kozí sýry, které jsou pokryty kulturou bílé plísně (např. bougon), ale také kozí sýry z lisované sýřeniny s bílou plísní nebo omývanou kůrou;- syrovátkové sýry, např. mysost, na jejichž výrobu se syrovátka zahušťuje nebo vyvařuje. Bílkoviny ještě přítomné v syrovátce se srážejí a používají se jako sýřenina. Některé z těchto sýrů se také označují jako „znovu vařené“ (pates recuites, ricotta atd.)Příklady: ricotta, procciu, serac- tavené sýry se vyrábějí zahřátím jednoho nebo více přírodních sýrů a jejich roztavením za přidání tavicích solí a trochy másla. Tavené sýry se prodávají bez ochucení nebo ochucené. Jedinou výjimkou je cancoillotte, sýr, který se získává z másla a sýra metton (druh albuminového sýra) a který je velmi známý ve Francii.Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti 

Pokračovat na článek


Třešně

Jistě jste si jich všimli. Jsou všude. U silnic, na zahrádkách, v sadech. Krásně se červenají, lákají nás vylézat na stromy, na které jsme od mládí nelezly. Ano nastal čas třešní- poslů léta. Pojdťe si natrhat košík třešní s Gastrostránkami.Kde se vzaly?Třešně- kulaté peckové ovoce pochází z Malé Asie, odkud jí římský vojevůdce Lukkulus přivezl do Evropy kde se rychle uchytily na stolech labužníků a rychle zdomácnělo.Není třešně jako třešně.Lukkulus přivezl do Evropy pouze velmi sladkou odrůdu Asijských třešní. Dnes již ale známe více než tisíc druhů třešní, višní, a sladkovišní. Jsou k dispozici od žlutých přes růžové, tmavočervené až po černočervené. Dále si můžeme vybírat mezi odrůdami s měkkou, velmi štavnatou dužinou tzv. srdcovky nebo odrůdy s pevnou dužinou- tzv. chrupky. Višně jsou zase pevné a kyselé. Výraznou chuť mají plody morelky stinné obsahující silně barvící štávu, jejíž  kyselé aroma se rozleží, až po náležitém rozležení. Dále tu máme tzv. sladkovišně. Jsou to kříženci mezi třešněmi a višněmi. Rozdělujeme je na tmavé a skleňovky s pestře zbarvenými plody  a bezbarvou štávou. V Dalmácii májí původ malé červenočerné plody s hořkou příchutí tzv. maraše.Vyrábí se z nich proslulé maraskino.Nejen sladké a dobréDíky vysokému obsahu cukru mají třešně i višně velký význam pro lidský organizmus i jako dodavatel energie. Třešně obsahují vetší množstvý minerálů, např. draslík, vápník, železo a hořčík. Důležité pro organizmus je také obsah přírodních antioxidantů- vitamin C, karotenoidy a flavony.Třešně také podporují trávení a chuť k jídlu.Ale pozor na vodu! Jako všechny peckovité ovoce rychle kvasí,a hrozí nepříjemné zažívací problémy.To platí zvláště u dětí.Jó třešně zrály, ale co s nimi?To už nám Waldemar Matuška neporadil. Velmi oblíbená je konzervace čily kompoty a to pro to, že nám vydrží, až do příští sklizně. Dále marmelády, výborná je obzvláště višňová. Bublaniny, koláče, buchty, sladké knedlíky, míchané nápoje, džusy atd. To vše a mnohem více lze vyrobit z těchto letních červených perel. Tak hurá na stromy

Pokračovat na článek


Nastartujte grily – pár užitečných rad jak se nespálit

Grilování– opékání a propékání do hněda v otevřeném grilovacím prostoru při teplotě150°c- 250°c.Tak zní strohá encyklopedická poučka.Já vnímám grilování jako příjemné letní posezení s přáteli, a chuťový zážitek, kterého nelze dosáhnout při běžném vaření. No řekněte sami, jistě rádi vzpomínáte na léto při vzpomínce na povedené grilování pod oblohou plnou hvězd a ve vlahém vánku letního počasí.Tento článek představí pár základních pravidel při grilování.1. Výběr griluPři výběru grilu by jsme měli pamatovat na to kam gril umístíme,jak často budeme grilovat, pro kolik lidí nejčastěji budeme grilovat a také otop, který bude nejlepší pro vaše grilování a často i bezpečnost při grilování.Zde jsou základní typy grilů:Gril na dřevěné uhlí – nejpoužívanější typ grilu, na kterém grilujeme pomocí rozžhaveného dřevěného uhlí. Na trhu lze koupit ve více variantách od obyčejných malých, po velké s odkládacími prostory ve tvarech od kulatých po obdelníkové.Při úpravě pokrmů na tomto grilu sice potraviny chutnají nejlépe(dřevěné uhlí dodá potravinám nenapodobitelnou chuť) ale musíme si dát pozor na plameny, které mohou potraviny spálit!Elektrický gril – gril pro všechny . Velmi pohodlný způsob grilování, při kterém se potraviny grilují na elektrické, většinou litinové ploše. Výhodou je lehkost manipulace údržba gril se dá používat i v místnosti, pokrmy se většinou nemohou spálit.Negativa při tomto způsobu jsou, že pokrmy nechutnají jako grilované spíše jako upravená pánvi, problém při venkovním grilování také bývá dostupnost elektrického proudu. Plynový gril – také velmi pohodlný způsob grilování. Griluje se na lávových kamenech,které zespod rozžhaví oheň z propanbutanové lahve.Chuť se velmi podobá úpravě na dřevěném uhlí, za což vděčíme lávovým kamenům. Gril je vetšinou na kolečkách, tudíž dobře manipulovatelný.Problémem bývá vyšší pořizovací cena, také dostupnost plynových lahví.Zděné grily – velmi často produkt kutilství . Na našich chatách a chalupách se také často setkáváme s různými druhy a tvary podomácku vyrobených grilů.Griluje se většinou na železném roštu, který je umístěn nad zdrojem tepla nebo se nad zdroj umístí rožnící tyč,na které se dá umístit i větší kus masa.Pro postavení na stačí pár šikovných rukou a často i návod na stavbu.Na otop se většinou používá dřevo, které je  pro chataře či chalupáře dostupné. Tento typ grilu je často doplněn průduchem na uzení potravin. Zděný gril na oproti ostatním nevýhodu nepřenosnosti, která je vykoupena správně vybraným místem a pohodlným posezením při sledování rozžhaveného dřeva.Otevřené ohniště- nejstarší způsob grilování tzv. táborák. Jedná se o ohniště ohraničené kameny. Pro otop se používá dřevo, griluje se buď na železném prutu, na který se potraviny napíchnou, nebo na rožnící tyči,podobnějako při předchozí variantě.Jedná se asi o nejromantičtější způsob, který je vykoupen horší manipulací.Já osobně dávám přednost čtvrté variantě, protože se jedná o nejhezčí způsob jak strávit příjemný podvečer v kruhu přátel či rodiny při pohledu na oheň jak olizuje skvělé pokrmy.Vznikají nezapomenutelné zážitky na léto a to je důvod proč my nevadí ani několika denní načichlost kouřem.2. OtopDruh otopu se většinou řídí vybraným typem grilu.Pro grilování na dřevěném uhlí používáme většinou na zátop třísky ze dřeva, na které se po rozhoření přidá dřevěné uhlí, které po rozžhavení od dřeva rozhrneme rovnoměrně po ploše grilu a uhasíme oheň a necháme potraviny grilovat na rozžhavených uhlíkách.Na trhu jsou v prodeji klasické dřevěné uhlí, nově se také prodávají dřevěné brikety, s kterými ale nemám dobré zkušenosti.Topit se dá samozřejmě i dřevem ale to je spíše pro zkušenější zálesáky. Elektrické či plynové grily mají již dle svého názvu otop určený. U elektriky bývá problém napájení , které se dá vyřešit vhodně dlouhým prodlužovákem, u plynu doporučuji zkontrolovat před grilováním obsah láhve, jinak je plyn běžně dostupný u každé čerpací stanice. Pro zbylé dva způsoby se používá většinou dřevo, dá se také použít uhlí dřevěné.Dřevo se rozpálí a po vytvoření žhavého základu se může přidat dřevěné uhlí, ale většinou se griluje na dřevě. Pozor na spálení! Také je dobré zvolit vhodný druh dřeva, nejlépe tvrdší odrůdy jako dub či švestka, které jsou také vhodné pro uzení.Opět dávám přednost přírodě, nejraději používám dřevo, které dá potravinám nejlepší chuť,ale i dřevěné uhlí má něco do sebe. Naprosto pak zavrhuji elektriku, jelikož gril patří do přírody, ve které se elektrika nevyskytuje, elektřina také nedá potravinám onu šmakézní chuť.3. PomůckyPři grilování si  ale nevystačíme pouze z grilem. Pro pohodlnější grilování se dají v obchodech dokoupit různé druhy příslušenství určeného ke zjednodušení manipulace s potravinami. Velmi užitečný obzvláště při grilování ryb ale i zeleniny je grilovací rošt s dřevěnou rukojetí. Jedná se o dva protilehlé rošty mezi které se ryba vloží , sevře a ryba může putovat na rošt na oheň. Výhoda je, že se ryba nerozpadne a lépe se obrací.Dále se jako velmi užitečné jeví jehly s dřevěnou rukojetí na přípravu špízú.Další užitečná pomůcka je rožnící jehla se čtyřmi hroty , které slouží k  upevnění masa proti otočení.Používá se na větší kusy masa například kuře Nepostradatelné příslušenství grilu je rovněž kleště na otáčení pokrmů. Používá se na obracení pokrmů dělaných přímo na roštu.A dále samozřejmě esteticky vyvedená zástěra s nápisem KISS THE COOK nebo I ♥ BARBECUE. Víte co je to Barbecue? Slovo tak často zmiňované v souvislosti s grilováním.Malá definice:Slovo převzaté z Ameriky označuje společenskou událost na otevřené prostoru- piknik  při kterém se opéká maso na zvláštním zařízení(grill). Američané také slovo zkracují na podivné BBQ.

Pokračovat na článek


Loupání ústřic

Ústřice jsou chráněny proti okolnímu světu dobře zavřenou schránkou, ze které se před konzumací musí ústřice šikovně vyloupnout, a to tak, aby se do ní nedostaly zbytky schránky a nevylila se slaná voda ze vnitřku schránky. Pokud dodržíte následující postup, mělo by se to podařit i vám.Nejprve si připraváme nůž na ústřice a suchý hadr na přidržení ústřiceÚstřici položíme plochou stranou nahoru a hadříkem si chytíme kulatější část schránky    1.Začínáme na špičaté straně schránky, nožem nalezneme na špičce      menší otvor uprostřed a nůž tlakem zapíchneme do schránky, vyklavým pohybem vrchní část lehce nadzvedneme.    2.Od špičky postupujeme vyklavým řezem podél schránky ke kulatější části, nůž při tom vedeme na plocho, abychom ústřici nepoškodili, a zároveň odřízli část masa na vrchní části skořápky    3.Ústřici nožem obkroužíme a opatrně sejmeme vrchní část skořápky; pozor, aby se ústřice nepřevrhla a nevylila se z ní voda.    4.Poté nožem opatrně seřízneme úpon, který je na mase ze strany. Důležité je přesvědčit se před konzumací, zda je úpon zcela odříznut, jinak se ústřice nedá “vypít” a může to zkazit celý "ústřičný" obřad.     5.Dále ještě očistíme okraje ústřice od zbytku skořápky, zakapeme citronem a s chutí do toho!     6.Ústřici ze skořápky vypijeme, nekousneme, ale spolkneme celý obsah najednou.

Pokračovat na článek


Průvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Léto dává široký prostor ovoci, zelenině a zdravé výživě vůbec. Navštivte letní zahrádkou s Gastrostránkami....„Chutná a prospívá zdraví“Předností každého ovoce je vysoký obsah vitaminů a enzymů, jakož i životně důležitých minerálních látek a lahodná chuť čerstvých plodů sklizených ze stromů a keřů. Jejich smyslové vlastnosti, jako jsou vůně, aroma, šťavnatost a sladkost, povzbuzují trávení a mají za následek, že se nám doslova „sbíhají sliny v ústech“.Problém nadbytku kalorií, o němž se dnes tak diskutuje, není v případě ovoce tak aktuální. Až na několik výjimek je totiž ovoce na kalorie chudé, navíc neobsahuje cholesterol a zároveň obsahuje jen malé množství tuku a bílkovin, přičemž to nepatrné množství bílkovin jsou cenné proteiny.Ovoce můžeme nazvat malou klenotnicí vitaminů. Dostačující přísun vitaminů umožňuje a zajišťuje nerušený průběh přeměny látek v živém organizmu. V ovoci je obsažen především ve vodě rozpustný vitamin C, vitaminy řady B jakož i provitamin A – beta-karoten, který se v živém organizmu přeměňuje na vitamin A.Na jaře a v létě se můžeme těšit z bohaté a pestré úrody drobného ovoce, zvláště z jahod, ostružin, malin, rybízu, mirabelek, borůvek a angreštu jakož i z meruněk, nektarinek, broskví, třešní, višní a slív. Když pak sklízíme úrodu jablek, hrušek a švestek, léto vrcholí a brzy nastane podzim. Pojďme si představit druhy našeho domácího ovoce…Jádrové ovoceJablkoNejoblíbenější stolní ovoce. Obsahuje vitaminy i minerální látky a minimum kalorií. Z jablek se vyrábí kompoty, připravuje se celá řada moučníků, ocet, šťáva, mošt, víno a destiláty.HruškyMají menší obsah kyselin než jablka. Na trhu jsou po celý rok. Jakmile dozrají, velmi rychle podléhají zkáze. Tvrdé plody používáme na tepelně upravený dezert nebo je zavařujeme. Jsou významným zdrojem draslíku a vitaminu B 2.Peckové ovoceBroskvePeckovité ovoce se sametovou žlutou až oranžovou slupkou a pevnou aromatickou bělavě žlutou dužinou se podává jako stolní nebo dezertní ovoce nebo se zavařuje či suší. Lahodná je také šťáva. Broskve jsou bohaté na vitamin A a draslík.NektarinkyPodobají se broskvi, plody jsou však v průměru menší. Obsahují vitamin A, B 2 a C a draslík. Dužina je pevná, šťavnatá a plod přichází na trh většinou vyzrálý, určený k rychlé konzumaci, protože se rychle kazí.MeruňkyPeckovité ovoce s jemnou sametovou žlutou slupkou a oranžovou dužinou sladké chuti a příjemné ovocné vůně. Má bohatý obsah především vitaminu A a draslíku. Konzumujeme je především čerstvé. Používáme je také na moučníky, kompoty a zavařeniny. Meruňková marmeláda patří k nejoblíbenějším.SlivoňMirabelka je malá kulatá slíva s voskovou zlatožlutou slupkou a velmi sladkou dužinou. Pevné plody se hodí ke kompotování a přezrálé lze rozvařit na džem.Renklóda neboli ryngle je středně velký plod se zelenou nebo s nažloutlou slupkou a pevnou dužinou. Modrofialové trnky sklízíme, až když přečkají mráz. Švestka nebo slíva oválného tvaru má modrou až červenou slupku a kořenitou, sladkou a šťavnatou světlezelenou až nažloutlou dužinu. Hodí se na koláč, do knedlíků, na kompot a povidla.Drobné ovoceJahodyObsahují vitamin C, železo a další minerální látky. Nejvhodnější konzervací je zmrazení. Jahody se uplatňují ve zmrzlinových, šlehačkových i jogurtových pohárech, bývají součástí bublanin, dortů i jiných zákusků, vkládáme je do palačinek, na omelety nebo lívance apod. Z jahod se dále vyrábí džem, marmeláda, víno, mošt nebo třeba kompot.OstružinyChuť a vůně zahradních ostružin je většinou nesrovnatelná s divoce rostoucími v lese. Jako všechny bobuloviny také ostružiny se rychle kazí a plesnivějí. Lze je mrazit. Mají vysoký obsah vitaminu C. Báječně chutnají čerstvé, ale hodí se rovněž k zavařování.BorůvkyObsahují vitamin C a B, draslík a sodík a vlákninu. Na trh přicházejí sbírané v lese nebo zahradní. Rychle se kazí a plesnivějí.MalinyJsou bohaté na pektiny, vitamin C a B 2. Nejchutnější a nejaromatičtější jsou lesní maliny. Typické aroma a chuť láká k přípravě zmrzliny, dortů a dezertů. Z malin jsou skvělé šťávy, džemy i protlaky.BezinkySbíráme pouze zralé plody na šťávu, kompot nebo na víno a sušíme je na čaj. Jsou cenným zdrojem vitaminu C. Vždy je tepelně upravujeme.RybízČervený rybíz je ideální čerstvý. Vzácnější bílý má lahodnější, méně kyselou chuť. Černý s výrazně kořenitou chutí se cení pro vysoký obsah vitaminu C. Rybíz lze uchovat mrazený.Třešně a višněTřešně obsahují vitamin B 2 a C a draslík. Višně jsou bohaté na vitamin A. Nejoblíbenější odrůdou višně na moučníky a na zavařování je morella.BrusinkyJsou bohaté na vitamin C a pektiny. Jejich chuť se rozvine až tepelnou úpravou (vynikající kompot nebo zavařenina) Brusinky neodmyslitelně patří ke svíčkové na smetaně.AngreštSprávně česky jde o srstku obecnou. Oválné bobule mohou být zelené, žluté, červené až nachové. Existuje i téměř lysá odrůda. Angrešt má vysoký obsah vlákniny, pektinu minerálních látek a vitaminů.Hroznové vínoBobule révy vinné jíme samotné nebo je používáme na míchaný ovocný salát, na ozdobení dezertů nebo jako obložení sýrů, drůbežího nebo zvěřinového pokrmu. Nejvhodnější jsou hrozny bez semen. Snadno z nich získáme šťávu, kterou lze zmrazit.Tip na výrobu ovocných šťávExistuje řada postupů a doporučení, jak si sami můžeme připravit šťávu z čerstvého ovoce. Zatímco šťáva z citrusů se dá připravit na jednoduchém odšťavovači, na přípravu šťávy z bobulového a peckového ovoce používáme odšťavovače elektrické. Obecně se dá říci, že i takto získané šťávy obsahují relativně velké množství ovocné dužniny. Čerstvá ovocná šťáva se dá připravit i v elektrickém mixéru, ale jen z měkkého ovoce, které se snadno rozmixuje. Tento způsob je vhodný především tehdy, chceme-li si namíchat koktejl.zdroj:https://www.pestik.cz/Ostatní díly průvodce letní zahradou:Průvodce letní zahradou část 1. bylinkyPrůvodce letní zahradou část 2. - zeleninaPrůvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Pokračovat na článek


Průvodce letní zahradou část 2. - zelenina

Léto dává široký prostor ovoci, zelenině a zdravé výživě vůbec. Suroviny jsou čerstvé, jsou běžně k dostání a několikrát levnější než v zimě nebo na jaře. Navíc si mnoho lidí vypěstuje zeleninu i ovoce na zahrádce. Jako sezónní jídlo určitě každý zná třeba lečo, ovocné knedlíky nebo smaženici z čerstvých hub. Obecně platí, že v létě, už s ohledem na stoupající teploty, by mělo být jídlo lehké, osvěžující a rychlé (kdo by také chtěl strávit celé dopoledne u sálajícího sporáku?). Naprosto nevhodná jsou tučná masa, horké vývary nebo hutné omáčky. Naopak v létě je ten správný čas na ovocné a zeleninové saláty, grilované ryby nebo bílé maso a těstoviny ( i studené těstovinové saláty). V tomto ohledu přebíráme nápady, recepty a zkušenosti z přímořských států. Ještě nedávno pro spoustu lidí u nás neznámý lilek nebo brokolice dnes tvoří základ mnoha hlavních jídel. V létě máme také možnost používat mnohem více čerstvých bylinek, které si snadno vypěstujeme na zahrádce, na parapetu třeba i v paneláku a nebo si je koupíme předpěstované v kelímku nebo už rovnou nařezané.Ale vraťme se ještě k zelenině. Zaměříme se především na letní druhy a domácí produkci, i když náš trh je čerstvou zeleninou zásoben po celý rok.  BramboryJsou energeticky málo vydatné, ale výživově bohaté. Skladují se na suchém temném místě, na světle hlízy zezelenají a jsou pro konzumaci nevhodné. Brambory se nikdy dlouho nemáčí ani se nevaří v přílišném množství vody, protože by se vyluhovaly důležité látky jako škrob, vláknina, bílkoviny, vitamin B1, draslík i železo. Přednostně je vaříme ve slupce a oloupeme je až vařené.Rozeznáváme brambor masitý pevný (lojový), je nerozvařivý, vhodný na salátbrambor převážně masitý (slabě moučnatý), je převážně nerozvařivý, vhodný na salát, opékání a do šťavnatých pokrmůbrambor moučnatý (středně rozvařivý), ten je vhodný na polévky a kaše. Letní kořenová zelenina:Celer bulvový: používá se syrový i vařený, je vhodný do salátů, dá se obalit jako řízek a usmažit a neměl by chybět v žádné polévce. Obsahuje vápník, fosfor a vitamin C.Mrkev: má vysoký obsah karotenu, který se v doprovodu s tuky přeměňuje na vitamin A (ten je důležitý pro zrak). Používá se syrová i vařená nebo dušená. Vitamíny neztrácí ani vařením. Hodí se do salátů, polévek, k masu i těstovinám.Ředkvička: má až palčivou chuť, konzumuje se převážně syrová, strouhaná se přidává do polévek nebo pomazánek, skvěle chutná i grilovaná. Lísky můžeme nasekat a použít na posypání.Letní plodová zelenina:Lilek (baklažán): syrový se nekonzumuje, chutný je opékaný, grilovaný, smažený či zapékaný.[více o lilku]Avokádo: má nazelenalou máslovitou dužinu, kterou ihned zakapeme citrónovou šťávou, aby nezhnědla. Zralý plod je na dotek měkký.[více o avokádu]Paprika: paprikové lusky se mohou jíst syrové, připravuje se z nich lečo, dají se péct i grilovat. Obsahují 10 x více vitamínu C než citron.Rajče: plody jsou různé velikosti a tvaru, mají nasládlou šťavnatou dužinu. Výborné jsou čerstvé, vyrábí se z nich kečup, protlak, velmi dobrá jsou plněná.Okurka: rozeznáváme salátovou okurku a okurky k nakládání. Salátové okurky jsou buď pěstované ve skleníku (ty jsou k dostání po celý rok a mají hladký povrch) nebo jsou polní. Ty mají drsnou slupku a sklízejí se v létě a na podzim. Konce odkrajujeme, protože mohou být nahořklé! Okurky „nakládačky“ se pěstují na volné půdě nebo nejlépe v tzv. pařeništích. Ještě malé se nakládají se do octového láku.Letní řapíková a stonková zelenina:Celer řapíkový: výborně se hodí syrový na salátKlíčky: klíčky sóji, fazole mungo, vojtěšky alfalfa atd. můžeme snadno pěstovat po celý rok doma. Potřebují jen misku s vatou a dostatkem vláhy.Letní brukvovitá zelenina:Květák: je dietní, lehce stravitelný, má vysoký obsah vitaminu C. Používáme ho syrový do salátů, vařený v páře nebo smažení.Brokolice: je bohatá na železo, vitamin C, kyselinu listovou a beta karoten. Jeho využití v kuchyni je obdobné jako u květáku, brokolice se připravuje s těstovinami, zapékaná, do polévkových krémů a vhodná je i jako příloha k bílému masu a rybám.Kedluben: výborný je za syrova, používá se do salátů, ke grilování i dušení.Zelí: hlávkové zelí má mnoho beta karotenu a vitaminu C, Tepelnou úpravou se výživová hodnota snižuje. Zpracovává se také kysané nebo dušené.Kapusta hlávková: má mnoho vápníku, používá se dušená jako přílohaLetní cibulová zelenina:Cibule: k dispozici je po celý rok, podporuje zažívání, má baktericidní účinky, zvyšuje odolnost organismu. Do salátů se skvěle hodí cibule červená, která nemá tak palčivou chuť, ale naopak tepelnou úpravou ztrácí barvu, jarní cibule se používá včetně natě a výborně chutná v tvarohových pomazánkách a v polévkách.Česnek: používá se spíše jako koření do omáček, polévek, na ochucení mas a bramborových pokrmů. Má silné protivirové baktericidní a protiplísňové účinky a působí proti arteroslkeróze.Pórek: připravujeme ho syrový do salátů, nákypů, polévek, míchané zeleniny a nepostradatelný je při přípravě „Číny“. Získá na chuti, když ho předem krátce osmahneme.zdroj:https://www.pestik.cz/Ostatní díly průvodce letní zahradou:Průvodce letní zahradou část 1. bylinkyPrůvodce letní zahradou část 2. - zeleninaPrůvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Pokračovat na článek


SUPERPOTRAVINY VE VAŠÍ KUCHYNI ANEB CO JE DOBRÉ A ZDRAVÉ JÍST?

Pořád se dočítáme o tom, jak je zdravá výživa důležitá, jak by jsme měli o své tělo a životosprávu dbát a podobně. S tím jsou spojeny i nejrůznější trendy ve výživě, které se čas od času objeví. Obrovským boomem byly bio potraviny, které doslova zahltili celosvětový trh. Všichni najednou chtěli mít všechno bio. Stačilo, že na obalu byl tento magický nápis a hned šel „nebio“ jogurt do nákupního košíku. Dnes je tímto trendem pojem superpotraviny. Důležité je upozornit, že tento pojem není taková „rychlokvaška“ jako například již zmiňovaný přívlastek bio. Tento pojem vznikl z velkého množství zdravých a léčivých látek, které některé potraviny obsahují.SEZNAMTE SEPojem superpotravina rozhodně není náhodný a slovo super je pro některé potraviny doslova trefa do černého. Tyto potraviny jsou totiž charakteristické tím, že v sobě obsahují mnoho důležitých živin pro naše tělo, mají v sobě spoustu vitamínů a minerálů, kromě toho mají také antioxidační účinky a výrazně podporují náš imunitní systém. Tyto superpotraviny s velkým S znaly už naše babičky, babičky těchto babiček a další a další generace před nimi. Tehdy ovšem byly oblíbené pro své léčivé a uzdravující účinky. Jelikož superpotraviny obsahují vysoké procento minerálů, vitamínů, proteinů, enzymů, koenzymů a mnohých další, je doporučováno, aby byly konzumovány bez nejrůznějších tepelných příprav, tedy v syrové formě. Pokud je budete připravovat například vařením, je jasné, že o mnohé super látky, které potravina obsahuje, přijdete.CO MÁTE DOMAMožná ani sami nevíte, kolik superpotravin máte doma v lednici, ve špajzu nebo které vám rostou na zahrádce, nebo které můžete natrhav na louce či v lese. Proto není rozhodně od věci, si některé z nich připomenou a říci si, které super látky obsahují, v čem nám pomáhají a podobně.BORŮVKY Tyto malé modrofialové kuličky patří rozhodně mezi superpotravinami do top desítky. I když jsou většinou pro svou sladkou chuť velmi oblíbené, pravděpodobně je nyní budete mít pro jejich blahodárné účinky o trochu raději. V první řadě jsou obrovským zdrojem vitamínu C, který podporuje imunitní systém a slouží jako prevence před chřipkou a kde jakým nachlazením. Třísloviny, které borůvky obsahují, pomáhají ženám po celém světě při menstruačních bolestech a silném krvácení. Pokud trpíte cukrovkou, měli byste si vařit čaj z borůvkových listů, neboť dokáže snížit hladinu cukru v krvi. Kromě toho všeho jsou borůvky také prospěšné při čištění ledvin, zlepšují náš zrak, jsou dobrou prevencí před rakovinovým onemocněním, čistí organismus, mají hojivé účinky v případě ekzémů a mnoho dalších prospěšných účinků.SLADKÉ BRAMBORYTento druh brambor, neboli také batáty, patří k těm nejvýživnějším druhům zeleniny vůbec. Sladké brambory obsahují vysoké množství betakarotenu, který působí proti vzniku mnoha druhů rakoviny. Jedna brambora vám může dát až 180 % doporučované denní dávky betakarotenu. Kromě toho tyto brambory obsahují také mnoho draslíku, který významně přispívá na činnost našeho srdíčka, snižuje krevní tlak a omezuje vznik srdeční zástavy a mrtvice. V boji se srdečními chorobami a v prevenci proti rakovině sladké brambory obsahují také pomocné látky jako kyselinu kávovou, rostlinné steroly, vitamín B6, vitamín C a kyselinu chlorgenovou.GRAPEFRUITŽe je grapefruit nekorunovaným králem mezi všemi ovoci, se už dávno ví. Pokud ovšem o tom ještě někdo alespoň trošku pochybuje, rádi ho právě teď nadobro přesvědčíme. V první řadě je v tomto ovoci obrovské množství vitamínů C, B1 a K. Kromě toho je také bohatý na přírodní antioxidanty, neboli favonoidy, které jsou známé tím, že dokáží výrazně odbourat škodlivé látky z těla. Grapefruit je také velmi oblíbený u lidí bojující s váhou. Obsahuje totiž minimum tuků a vysoký obsah vlákniny, která vám dodá pocit sytosti a ve finále jejich lehce nahořklá příchuť snižuje chuť na sladké. Jako by toho nebylo málo, tak působí protizánětlivě, urychluje krevní oběh, zmírňuje gynekologické potíže, jsou výborné při léčbě alergií, astmatu a nejrůznějších ekzémů a snižují hladinu cholesterolu v krvi.HOUBYMnoho lidí nemá houby zrovna v oblibě a jídla s nimi odmítají pozřít, což je ovšem jejich obrovská chyba. Houby se totiž řadí k superpotravinám. Většinu hmoty hub tvoří voda, tudíž obsahují velmi malé množství kalorií. Většina hub obsahuje velmi nízké množství sodíku, tudíž nejsou zátěží pro naše ledviny a jsou doporučovány lidem, kteří mají vysoký krevní tlak. Obsahují ovšem dostatek draslíku, který pomáhá při snižování krevního tlaku. Houby jsou také bohaté na mnoho vitamínů, jako například E, B2, B3, riboflavin a niacin. Díky selenu jsou účinným antioxidantem zbavující naše tělo škodlivin. Mezi superhoubou mezi všemi houbami je považována hlíva ústřičná, která je mimo jiné doporučována pro diabetiky, těhotné a kojící ženy.Mezi další superpotraviny, které jsou nám běžně dostupné a které mnoho z nás denně konzumuje, patří například ještě vajíčka, citrusy, ořechy, brusinky, brokolice, mrkev, rajčata, semínka, jablka, zelí, česnek a mnoho dalších.TROCHU EXOTIKYNěkteré superpotraviny můžeme najít doma a některé si musíme zase pořídit v obchodech, neboť v našich podmínkách by nám asi jen stěží vyrostli. Moje milovaná maminka je vyznavačkou zdravého životního stylu, správné životosprávy a tělesné očisty nejrůznějšími způsoby. Bohužel jako její dítě a tak trochu pokusný králík mě pravidelně zásobuje a nutí jíst nejrůznější šílenosti, o kterých se bůhví kde dočetla a přes internet objednala. Některé se dají s chutí u televize pojídat, u jiných mě evokuje pocit zvracení, jen když je koutkem oka zahlédnu na poličce. Svědomí mi ovšem nedá, abych vám o nich nenapsala.GOJIKustovnice čínská, neboli goji je velmi oblíbená v čínské medicíně, kde na ni nedají dopustit. Plody goji jsou malé bobulky jasně červené barvy, které trošku připomínají brusinky. Plody goji obsahují osmnáct nejrůznějších druhů aminokyselin a dvacet jedna stopových prvků. Žádná jiná rostlina na zemi neobsahuje takové množství karotenoidů, jako právě goji. Obsah vitamínu C v pomerančích je doslova nic oproti tomu, kolik jej obsahuje plot kustovnice čínské. O tom, jak je výborná pro imunitní systém nebo jak je skvělá jako prevence proti rakovinovému onemocnění, se zde vypisovat už ani nebudu. Jen jako bonus dodám, že je také oblíbená, protože prokazatelně omlazuje.ALOE VERAO této léčivé rostlině pravděpodobně neslyšíte prvně. Už staří Egypťané věděli, jako blahodárné účinky v sobě ukrývá. To nejdůležitější je schováno v průsvitném gelu, který se získává s listů aloe vera. Její primární schopností je, že dokáže velmi napomáhat při hojení nejrůznějších ran a také popálenin. Ve velkém zastoupení je v aloe vera obsažen vitamín C, E, A, a vzácný B 12, aminokyseliny, minerální látky, lignin, antrachinony, enzymy, nebo také saponiny. Kromě hojivých účinků se také velmi často využívá při překyselení žaludku, v boji proti paradentóze, při tuberkulóze nebo cukrovce. Své místo si našla také v kosmetice, kde se používá při léčbě akné, při oparech, plísních nebo ekzémech. Osvědčila se také v boji proti lupům.CHLORELLAJedná se o japonskou sladkovodní řasu, která sice smrdí a chutná vážně strašně, ale v zájmu svého zdraví je nutno něco vydržet. Na trhu jsou v dostání nejčastěji v podobě malých pilulek, nebo prášku, který si už můžete namíchat podle libosti. Spolu s dalšími superpotravinami se řadí k tzv. zeleným potravinám. Důvodů, proč se překonat a pravidelně a ještě s nadšením polykat tento smrdutý hnus (věřte mi, že nepřeháním. Mám ji doma a vím, o čem mluvím) je hned několik. Tak teda za prvé, odvádí z těla toxické látky a podporuje hojení ran. Mimo tohle všechno jako „double jackpot“ obsahuje hormon štěstí,  neboli tryptofan. Tudíž pokud vás bude trápit pochmurná podzimní nálada, není nad chlorellu.MLADÝ JEČMENDalší zelený zázrak, objevený mou maminkou. Jedná se o namletý jemný prášek ze zeleného ječmene, který se sklízí cca týden po zasetí. Prášek se míchá s vodou a pije se. Popřípadě v silném sebezapření polyká, abyste to měli co nejrychleji za sebou. Pít něco, co vypadá jako žabinec, chce prostě trošku odvahy. O tom, jak strašně zdravý je a jak blahodárné účinky na naše tělo má, ovšem nemůže být pochyb. Je skvělý při překyselení žaludku, pomáhá při silných migrénách nebo při problémech s nespavostí. Mimo to obsahuje vysoké množství vitamínu C a E, mnoho enzymů, železo, hořčík, také vápník, fosfor a mnoho dalších.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavosti

KONEC VÝČITKÁM – ČOKOLÁDA PROSPÍVÁ ZDRAVÍ!

Znáte tu situaci taky? Deset hodin večer, před vámi pohárek bílého a televize s příjemným filmem, v němž je v každé druhé scéně chlápek sexy víc než Brad Pitt a George Clooney dohromady, ale pořád to není ono, stále tam někde špitá nějaký hlásek, že vám něco málo chybí. A pak na to přijdete. Jednoduše řečeno vás vás honí mlsná. A tak se seberete z pohodlí gauče a vytáhnete svoje tajné a betelné zásoby čokolády, která byla schována na horší časy. Jak vidno, jsou zde. Jak asi tušíte z vlastních zkušeností, po ukojení největší potřeby dobít baterky prostřednictvím čokolády, se začne ozývat vaše svědomí s tím, že byste asi neměla. Známe to všechny. Dámy, tomu je ovšem konec. Ode dneška můžete pořádat pravidelné nájezdy na zásoby čokolády a to bez sebemenšího vyčítání. Práte se proč? Myslím, že pokud stojíte, je potřeba si na tuto informaci sednout. Čokoláda, je totiž zdravá!NENÍ VŠECHNO ZLATO, CO SE TŘPYTÍPravděpodobně nebudete nijak překvapení, když vám řeknu, že je potřeba i v tomto ohledu stát nohama na zemi. Za prvé je důležité rozlišovat čokoládu od čokolády. Těch pravých čokolád, které jsou opravdu prospěšné pro vaše tělo, je bohužel menší procento z celkového množství. Pokud jsem vám tedy právě zhatila akční plán na vykoupení zásob čokolád v nejbližší sámošce, zpětně ze z hloubi duše omlouvám. Mléčné, oříškové, jahodové a podobné á la čokolády můžete hned ze svého sobotního nákupního seznamu vyškrtnout. I když tyto dobroty si pyšně říkají čokoláda, jejich obsah kakaa je podobný, jako je sexpealu u našeho pana prezidenta. Jak tedy poznáte tu pravou a kvalitní čokoládu? Prvním poznávacím znamením je její cena. Pravá čokoška je totiž v úplně jiném cenovém levelu (jednoduše je hodně drahá). Cena se odvíjí od procenta kakaa. Minimálně by měla čokoláda, která si tak chce říkat, obsahovat alespoň 70% kakaa. Čím vyšší procento, tím líp.NE VÝMLUVY, ALE DŮVODYA teď konečně si pojďme říct, proč bychom si vlastně měli každý den dát kousínek čokolády. V první řadě zlepšuje náladu, uvolňuje stres a napětí a obaluje nervy. Toto všechno je způsobeno zvyšováním serotoninu v našich hlavičkách. Také je vědecky dokázáno, že jedinci pravidelně konzumující čokoládu, mají mnohem méně psychických problémů a jsou celkově více psychicky odolní. Dále například je efektivní při snižování krevního tlaku. A teď vážení pozor, protože podle jistých dánských odborných studií (kterým budeme slepě ve vlastním zájmu důvěřovat), pomáhá čokoláda při hubnutí. Ano, vím, je to neuvěřitelné. Podle Dánů snížíte svou chuď na sladké a tučné pokrmy právě tím, když si dopřejete před jídlem kostičku čokolády s co možná nejvyšším obsahem kakaa. Zase podle anglických vědců, je čokoláda lepší jako líbání. Zde bychom už mohli trošku rozvířit debatu, nicméně Angličani neochvějně tvrdí, že lidské tělo dokáže na čokoládu reagovat až čtyřikrát déle než na vášnivý polibek. Vsadila bych všechny prachy a nějaké drobné k tomu, že by reagovali minimálně desetkrát déle než na čokoládu, kdyby se o ně jen otřela Megan Fox. To by se ovšem muselo bezesporu, jak jinak než vědecky dokázat. Když ale popojedeme dál, můžete se také dočíst, že čokoláda dokáže snížit výskyt mrtvice až o slušných 25%, snižuje možnost rakoviny, zlepšuje fungování mozku a jednoduše prodlužuje naše životy. Prostě a jednoduše je mnoho pádných důvodů, proč si můžete bez výčitek dát kousek čokolády. Samozřejmě jak jinak než pravé!

Pokračovat na článek