Výsledky vyhledávání pro dotaz ovoce

Výsledky vyhledávání v sekci: Káva a čaj

ŠÁLEK KÁVY PRO ZDRAVÍ

Nevím jak vy, ale já když ráno vstanu z postele, jediné co potřebuju je pusu na dobré ráno od mé drahé polovičky a hned po ní hrnek dobré kávy. Těžko říct, jestli je to jen obyčejný ranní rituál, nebo už závislost. Kávu prostě miluji a musím ji mít několikrát denně. Jak jsem ale nedávno zjistila, je rozdíl mezi kávou a kávou.Z PLANTÁŽE DO OBCHODUMezi největší producenty kávy na světě patří země jako Kolumbie, Brazílie, Vietnam a většina Indonésie. Kávové boby jsou plodem rostliny nazývané kávovník. Málo kdo ví, že se jedná o ovoce. Plody kávovníku, které připomínají naši českou třešeň, se otrhají a poté se zpracují, aby se z nich dostala dvě zrníčka, které se v plodu nacházejí. Tyto zrníčka se poté pražením zpracují do finální podoby. Můžete se s nimi setkat jak v celistvé podobně, nebo jako v prášku, kdy jsou zrníčka už pro spotřebitele namletá. Zajímavým způsobem je příprava nejdražší káva světa, která se nazývá Luwak, v češtině také cibetková káva. Její příprava je trošku zvláštní, což z ní právě dělá i mimořádně výjimečnou kávu nejen svou chutí. Kávové boby totiž na indonéských ostrovech (např. Bali) pojídají kunovité šelmy podobné naší kočce a po jejich vyloučení z trávicího traktu jsou lidmi posbírána, umyta a klasicky opražena.ZDRAVÉ VS. NEZDRAVÉNázorů na to, zda je káva zdravá, či nezdravá pro náš organismus je nespočet. Někteří odpůrci argumentují vysokým obsahem látky zvané kofein, která způsobuje nespavost, je příčinou zvýšeného krevního tlaku, způsobuje podrážděnost, nebo také vytahují argumenty, že je káva močopudná a dehydratuje organismus. Během několika let se vědci z nejrůznějších univerzit a institucí zabývali otázkou kávy a jejího vlivu na zdraví. Překvapivě byly mnohé dosavadní mýty vyvráceny a ukázalo se, že káva má mnoho pozitivních důsledku na naše organismy. Překvapivým zjištěním zejména pro mě bylo, že káva obsahuje až čtyřikrát více antioxidantních látek, než propagovaný zelený čaj. A to není vše. Vědci z prestižní univerzity v Harvardu díky dlouholetému výzkumu zjistili, že káva je velmi účinná při prevenci u cukrovky typu II. Stejně tak je velmi účinná při snižování rizika rakoviny tračníku a při prevenci proti Parkinsonově chorobě. Bylo prokázáno, že u lidí, kteří pravidelně pijí kávu, je sníženo riziko Parkinsonovy choroby až o 80 %. Kromě tohoto pozitivního výčtu je káva také mimořádně účinná při namáhavých fyzických a psychických aktivitách, pomáhá při koncentraci, výrazně snižuje únavu, také je velice účinná při snižování cirhózy jater, pomáhá astmatikům při nepříjemných záchvatech a snižuje bolest hlavy.PEKLO JMÉNEM INSTANTNÍ KÁVAOvšem i při pití kávy je na místě, dávat si pozor na to, kterou pijeme. Největší nešvar je právě i ten nejoblíbenější, tedy instantní kávy. Samozřejmě i instantní káva může být prospěšná, pokud je ovšem vyrobena z maximálně kvalitních surovin, což se bohužel stává málokdy. V předem namletém prášku se totiž ztratí cokoliv, na co mnoho výrobců spoléhá. Tam, kde si můžete být naprosto jistí kvalitou je ta káva, kterou si můžete doma namlet sami a zážitek s pití, takto připraveného nápoje je opravdu nezapomenutelný.zdroje: https://www.lazenskakava.cz/blog/

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Kuchyně

Avokádo není jen zelenina, ale také ovoce

Věřte nebo ne, avokádo můžete koupit v obchodech během celého roku, i v zimě. Pokud jste ještě avokádo neochutnali, o hodně jste přišli. Čtěte dál, abyste se dozvěděli zajímavé informace z historie avokáda, o tom, jak avokádo využít a jak prospívá našemu zdraví.PředstaveníAvokádo nepoužíváme jen do salátů a tak populárního „guacamole“, ale také na chléb, do zákusků, dokonce i jako hlavní jídlo. Avokádo můžeme také použít do ne zcela kuchařského receptu – avokádový krém, který používáme na masáže obličeje a těla.Obyvatelé Taiwanu jedí avokádo s mlékem a cukrem, Indonésané jej mixují s kafem, mlékem a rumem jako skvělý osvěžující alkoholický nápoj a domorodci, žijící na Filipínách z něj vymačkávají šťávu, kterou smíchávají s cukrem a mlékem. V Mexiku se avokádo hojně používá a to zejména jeho tři listy, které (jak zelené, tak usušené) se používají k balení masa (jako paprikový lusk), k dušení nebo rožnění. Usušené listy vydrží i několik měsíců v dobře utěsněné krabičce.Avokádo je širokou veřejností považováno za zeleninu, protože se převážně používá do salátů. Přesto je to ale ovoce, které chutná jako zelenina a ve většině obchodů je prodáváno společně s dalšími druhy ovoce.V některých oblastech je avokádo známo pod názvy avokádová hruška nebo aligátoří hruška kvůli dosti hrubému povrchu, který jeden z mnoha druhů má. Máme docela hodně odrůd avokáda, přesto se nejčastěji používají jen některé.Toto ovoce se sklízí z vysokých stromů, které rostou v sadech. Silná, bledě žluto-zelená slupka má povrch, který zdánlivě připomíná dozrálý banán, hladký, skoro až máslový, s typickou jemně oříškovou vůní. Většina avokád se pěstuje v tropických pásmech, především v Mexiku, Kalifornii, na Havaji a Floridě.Historie avokádaAvokádo (Persea gratissima nebo Persea americana) získalo své jméno z latisko-amerického slova „ahuactl“, které v překladu znamená varle, právě vzhledem ke svému tvaru. Avokádo bylo objeveno přibližně kolem roku 291 před.n.l. v Mexiku.Mnohem lépe srozumitelné slovo avokádo je připisováno Siru Henry Sloane a pochází tak z roku 1669. Slovo samo se objevilo poprvé v tisku v 17.století a v Americe v roce 1697.První španělští cestovatelé narazili na indiány, Aztéky, kteří si pochutnávali na avokádech, ale avokádo bylo dlouho dobu považováno za nechutné jídlo. Aztékové používali avokádo jako sexuální stimulant. První úroda avokáda na území Floridy, USA, je připisována zahradníkovi Henry Perrine, který ho dokázal vypěstovat v roce 1833.Až do začátku 20.století nebylo avokádo vůbec komerčně využívanou komoditou, ba naopak. Změna přišla až začátkem llet ve dvacátém století. I nyní, kromě Kalifornie, Floridy a Havaje, kde se avokádo běžně v sadech pěstuje, lidé stále považují avokádo pouze za zeleninu a odmítá ho zařadit k ovocím.Přesto, se v 50.letech avokádo stalo bezkonkurenčně  nejoblíbenější ingrediencí do salátů, a tak se konzumace avokáda začala šířit. V roce 1995 40.9% Američanů běžně konzumovalo avokádo.

Pokračovat na článek


Jablka

Pojďme si představit naše nejoblíbenější stolní ovoce…CharakteristikaJablka jsou naše nejznámější a nejvýznamnější domácí ovoce. Volně rostoucí jabloně dosahují výšky 6-10 m. Existuje na 2000 kulturních odrůd jabloní. Jablka nejsou jen chutným, ale i nanejvýš zdravým ovocem. Jabloně totiž svými plody poskytují lidstvu vitaminy a další živiny. Jejich léčivé vlastnosti jsou známy odedávna.Původ a rozšířeníPravlastí jablka je střední Asie. Odtud se v průběhu staletí rozšířilo do Evropy a na všechny kontinenty. Geny v jablečných jádrech, nositelé dědičné informace, se při tomto vývoji měnily, přizpůsobovaly plody klimatickým podmínkám. Tak vznikly stovky odrůd.V našich zemích se jabloně pěstují po mnoho staletí. Za Karla IV sepsal jistý Klaret odrůdy tehdy u nás pěstované. Podle Balbína bylo v 16. století naším nejoblíbenějším jablkem míšenské. Jablka se tehdy od nás vyvážela do ciziny. Dnes v ČR existuje 60 odrůd jablek povolených k pěstování na prodej.Účinné látky Jablko téměř neobsahuje bílkoviny, avšak mnoho vody, má málo sacharidů a nevýznamné množství mastných kyselin ve slupce, zato bohatství vitaminů a stopových prvků. Při růstu se v plodu ukládá ve vysoké koncentraci vitamin C. Tato bioaktivní látka nachází v jablku obzvláště příznivé prostředí, protože obsažené bioflavonoidy a jiné rostlinné ochranné látky zabraňují jeho předčasné oxidaci. Tak se jablko stává v lidském střevě kombinovaným preparátem proti všemožným chorobám. Jablko sestává až z 30 procent z pektinu, účinné vlákniny, která snižuje hladinu cholesterolu, resp. Krevních tuků a váže na sebe jedovaté látky, jako je olovo nebo rtuť. Soli kyseliny vinné – vinany – v jablku brání škodlivé tvorbě fermentů a usazování bakterií ve střevech. Jablka posilují imunitní systém, srdce a krevní oběh. Posilují cévy, především slabé žíly.Nákup  Tržní odrůdy, jako jsou Cox Orange, Golden Delicious, Idared nebo Rubín a mnohé další, lze vesměs doporučit, bohužel s jednou výhradou – zejména jádrové ovoce z jihoevropských zemí je během celé doby růstu a ošetřováno prostředky na ochranu rostlin (pesticidy, insekticidy, herbicidy), postřikováno prostředky podporujícími růst, obhospodařováno minerálními, tj. umělými hnojivy a jinými chemickými látkami. Před přepravou na místo spotřeby a před prodejem se jablka vzhledově zušlechťují rafinovanými kosmetickými prostředky – šelakem, voskem, benzoovými a jinými pryskyřicemi. Plody tyto rostlinné jedy vstřebávají do slupky a dužiny. Proto bychom se raději měli vystříhat dováženého zboží a nakupovat jablka tuzemská, nejlépe z biologického resp. Integrovaného pěstování, neobsahují škodlivé látky. Ty totiž můžeme bez obav konzumovat i se slupkou, bohatou na cenné živiny. Nabídka tuzemských jablek je v současné době dostatečná a je vhodné jí využít. Krátké přepravní vzdálenosti snižují ztráty hodnotných účinných látek v plodech.PřípravaJablka bychom měli skladovat v chladu, např. ve sklepě, a konzumovat nejlépe syrová. Při tepelné úpravě, např. pečení, se ztrácí až 70 procent cenného vitaminu C.Jablka v kuchyniJablka můžeme použít do značného množství pokrmů a nápojů, nejlepší jsou však syrová na svačinu nebo přesnídávku. I když si v supermarketu nebo u ovocnářského stánku můžeme vybrat z různých odrůd, nenalezneme zde už takovou šíři sortimentu jako kdysi. Obchod vyžaduje dodávky velkého množství ovoce stejné odrůdy, nabídka se proto omezuje na odrůdy po obchodní a pěstitelské stránce nejvhodnější, s vysokou tržní produkcí. Z jablek se dále vyrábí kompoty, připravuje se celá řada moučníků, ocet, šťáva, mošt, víno a destiláty.TipKrásná a lákavá dovážená jablka na regálech supermarketů mohou kvůli jedovatým a škodlivým látkám, které obsahují, vyvolávat alergické reakce jako např. bolestivé puchýřky v ústech, kožní vyrážky a poruchy trávení. Navíc se tyto potravinové jedy usazují v tkáních, např. v játrech. Nejvíce jsou postihovány děti. Kvůli postřikům, které se v zahraničí často používají, musíme jablka důkladně omýt horkou a studenou vodou.

Pokračovat na článek


Mochyně – dobrá nejen do kuchyně

Seznamte seMochyně peruánská patří do čeledi lilkovitých a pochází z Peru a Guatemaly. Dorůstá do 1,5 m a dá se přirovnat k rajčatům, podobně se  i pěstuje, plody jsou ale menší, žluté nebo světlehnědé, 1 až 2 cm velké,aromatické sladkokyselé bobule, uložené ve srostlém uzavřeném, po dozrání slámově žlutém kalichu. Ve žlutooranžové dužině jsou pod hladkou pokožkou malá, plochá žlutá semena.VyužitíNa světě roste mnoho druhů mochyně. Mochyně peruánská je jednoletá rostlina, její plody se používají čerstvé spíše jako ovoce nebo do salátů.Také se z nich připravují marmelády,kompoty, likéry, pudinky nebo zmrzliny.Dále se kandují a suší jako rozinky. U nás je rozšířená  příbuzná vytrvalá mochyně židovská třešeň jako okrasná či léčivá rostlina s krásnými oranžovými kalichy, co se používají do suchých kytic, a s červenou bobulí,která se využívá jako diuretikuma ve farmacii. Pozor tyto červené bobule nejsou určeny ke konzumaci.Nejen chutné, ale i zdravé a léčivéBobule mochyně peruánské obsahují malé množství cukrů, pektiny, provitamin A a vitamin C, z minerálních látek draslík, fosfor a vápník. Plody se považují za léčivé při močových kamenech, zánětech ledvin, revmatismu, také při žlučových kamenech a žaludečních katarech.Nákup a pěstováníNeměl by být problém plody mochyně sehnat v našich velkoobchodech pod různými exotickými jmény podle země dovozu např. capuli, pasa capuli, uchuva nebo aguaymanto, avšak za zbytečně vysokou cenu.Mochyně peruánská se dá u nás pěstovat, ale nesnese mráz.Semena jsou běžně k dostání v obchodech pro zahrádkáře. Sazenice se vysévají do truhlíků v březnu až dubnu. Vzrostlé semenáčky se přesazují do malých květináčů.Sazenice se dávají na záhony po 15. květnu. Rostliny vyžadují humózní hluboké půdy s dostatkem závlahy a slunce, jsou vděčné za pravidelné přihnojování. Na podzim se žluté lampionky s bobulí uvnitř sklízí a ukládají v chladu a v suchu, kde vydrží až několik měsíců.Rady závěremMěchovitý kalich poskytuje bobuli dobrou ochranu a není vhodné jej odstraňovat až do doby spotřeby.Protože hladká slupka zamezuje proniknutí cukru, je lépe bobule při zavařování několikrát předem propíchnout nebo rozpůlit.

Pokračovat na článek


Olivový olej - tekuté zlato

Tak si tentokrát dáme něco zdravějšího a nebude to suchý šrot. Je jen málo potravin, na jejichž prospěšnosti pro lidský organismus se shodnou lidé zabývající se zdravou výživou. Olivový olej, který Homér nazval tekutým zlatem, jim kraluje a rozhodně s ním v kuchyni nic nepokazíte.Olivový olej v datechObsahuje 74 % nenasycených kyselin, tolik nemá žádný jiný jedlý olej. Ty příznivě ovlivňují poměry mezi škodlivým LDL cholesterolem a příznivým HDL cholesterolem, zároveň brzdí tendenci vzniku krevních sraženin a potírají nebezpečné cholesterolové nánosy v artériích. Dlouho si také uchovává důležité vitamíny (A, E, D) a draslík.  Pokud tedy požíváte kvalitní olivový olej, můžete tím předejít nemocem srdce, krevního oběhu a snížit riziko onemocnění rakovinou, srdečních infarktů a mozkových mrtvic. Olivový olej také pomáhá nemocným při potížích jaterních, žaludečních nebo problémech s trávením. Příznivé účinky má díky vysokému obsahu vitamínu E i na pleť. Regeneruje a chrání pokožku před vysoušením a urychluje léčení ran, popálenin a změkčuje jizvy.Středomořské olivovníky (Olea Europea) nyní rostou prakticky kolem celé zeměkoule, jak na severní, tak i na jižní polokouli, v klimatických podmínkách shodných víceméně se Středomořím.Jde o rod dvouděložných rostlin patřících do čeledi olivovníkových. Nejsou náročné na půdu, ale vyžadují dostatek slunce po dlouhou dobu, protože od květu do sklizně uplyne více než půl roku. Stromy přežijí sucho i mírnější krátké mrazy. Národy Středomoří se přou o to, kde mají nejkvalitnější olivový olej. Každý pěstitel, podobně jako vinař, ten svůj považuje za nejlepší. Nejvýznamější producenti olivového olejeItáliePodobnost s vínem je i v určování vybraných oblastí. Stejně jako jsou ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích různé vinohradnické oblasti označovány například AOC, DO, DOC, DOCg atd., jsou podobně registrovány i nejlepší sady olivovníků. V Itálii má olivový olej nejvyšší kvality označení DOP (Denominazione protetta). Označení zaručuje oblast produkce a technologii pěstování a zpracování. Na Apeninském poloostrově roste 250 miliónů olivovníků, z jejichž plodů se ročně vylisuje 600 tisíc tun oleje. Obecně platí, že tekutější, světlejší a méně chuťově výrazné jsou oleje z jihu, zabarvenější s výraznější chutí ze středu země a plnější s tělnatější strukturou pocházejí ze severu.  Ovšem v jednotlivých oblastech najdeme oleje výrazně se lišící charakteristickými vlastnostmi, chutí, vůní i kvalitou, která je dána jak místním mikroklimatem, tak i jednotlivými odrůdami. Například v Ligurii pěstují odrůdu Taggiascha, v Emilii Nostrana a Ghiacciola a třeba na Sardinii Tonda di Cagliari a Bosana. Jedny z nejzajímavějších italských olivových olejů pocházejí z údolí řeky Basento v oblasti Basilicata.Španělsko, olivová velmocVe Španělsku nesou olivovníkové oblasti označení DO (Denominacion de Origin). Rozlišují, zda olivovníky rostou na horách či v údolích, jestli se sklízejí brzy či později, to jde potom o pozdní sběr, jako u hroznů, jaké jsou varianty a zda jde o odrůdový olej či kupáž z několika odrůd.  První olivová DO oblast byla ve Španělsku vyhlášena v Les Garrigues v provincii Lleida roku 1975 a dnes je zde 33 tisíc hektarů olivovníkových sadů. Převažují varianty Arbequina a Verdial.Největší oblastí DO je v současné době ve Španělsku Sierra del Segura v provincii Jaén s 46 tisíci hektary olivových sadů. Říká se jí také olivovníkové moře, protože sady se táhnou po náhorních planinách od obzoru k obzoru. Nejrozšířenější vysazenou variantou olivovníku je Picual. V deseti španělských oblastech pyšnících se označením DO je 323 475 hektarů olivových sadů.Největší kolekci různých variant olivovníků na světě mají ve španělské Córdobě, kde je Banco Mundial de Germoplasma de Olivo. Mají zde přes 400 variant z různých zemí světa. Genetikové dokázali, že 262 z nich je španělského původu. Začali před patnácti lety a každý rok jim do genofondu přibývá 30 až 40 nových variant z celého olivového světa. Mimo jiné podrobně popsali dvacet čtyři různých barev olivového oleje v chuti od extra hořké až po velice sladkou. Pravdivé je vžité tvrzení, že olivovník je strom třígenerační. K jeho vypěstování od zasazení až do doby plné plodnosti je potřeba více než jeden lidský život. A tak děd stromek zasadí, otec o něj pečuje a teprve vnuk sklízí. Olivovník začíná rodit mezi 5. a 10. rokem od vzklíčení a své maximální plodnosti dosahuje mezi 35. a 100. až 150. rokem podle polohy, kde roste. Sklízí se mezi 20 - 60 kilogramy olejnatých plodů, peckovic z jednoho stromu. Z hektaru to bývá mezi třemi až deseti tunami. Stromy olivovníku se mohou dožít až 5000 let. V Řecku i Itálii jsou k vidění stromy zasazené v době, kdy naše kněžna Libuše teprve věštila, že vidí město veliké.Ochutnává se nejenom vínoOlivový olej, to je vlastně olivový džus. Je to jediný rostlinný olej extrahovaný z čerstvého ovoce bez použití rozpouštědel. Je to přírodní produkt, který obsahuje výjimečné aroma, chuťové vlastnosti a vysoce účinné látky ovoce z olivovníku. Pouze jeden květ z dvaceti má šanci, že se promění v olivu.  Ta teprve v závěru vegetačního období pozvolna začíná obsahovat olej. Sklizeň oliv určených ke konzumaci začíná už v září, ještě předtím než olivy začnou měnit barvu. Olivy určené pro olivový olej se sklízejí na konci podzimu či na začátku zimy, kdy jsou plně vyzrálé a dosahují maximální množství oleje. Pokud však někdo utrhne olivu ze stromu a doufá, že si na ní pochutná stejně jako na jiném zralém ovoci, je doslova trpce zklamán. Čerstvě trhané, byť sebezralejší olivy jsou totiž nepoživatelné. Sklizeň se podobá naší sklizni ořechů. Protože plody jsou malé, napřed se musí rozprostřít pod olivovník hustá síť a teprve potom plody ze stromu setřást a srážet dlouhými tyčemi. Ve velkých sadech už to dělají stroje, které mají síť i chapadlo, kterým strom uchopí a mohutně s ním zatřesou. Stejně jako u moderního zpracování hroznů na mošt a víno, i u oliv dnes rozhoduje čas. Čím dříve po sklizni jdou olivy do lisu, tím je olej kvalitnější. Samostatnou kapitolou je ochutnávání vylisovaného oleje, které je bráno stejně vážně jako soutěžní ochutnávky těch nejlepších vín. Degustátoři dostávají na mističkách anonymní vzorky. Napřed se ocení barva a potom se k mističce dlouze a pečlivě čichá. Teprve potom se opatrně ochutnává. Zakusuje se bílý chleba.  Olivy mají svou vlastní charakteristiku, stejně jako například réva vinná, která je také v přímé závislosti na klimatu a půdě. Tak jako je odlišný Sauvignon z různých poloh a zemí, je jiný i olej ze stejného druhu olivovníků rostoucích v odlišných podmínkách. I když je olivový olej velmi trvanlivý, stářím přece jenom ztrácí na kvalitě. Je dobré si najít svou osvědčenou značku a občas ji porovnat s nabídkou konkurence. Někdo nedá dopustit na olivový olej z Toskánska, jiný horuje pro ostrovy Řecka, další upřednostňuje ze Španělska či jižního Portugalska. Je to jako s vínem - je třeba ochutnávat a vybírat.Třídění olejeJedním z kvalitativních ukazatelů je stupeň volné kyselosti. Nejlepší oleje ho mají vyznačený na etiketě. Čím nižší, tím kvalitnější. Podle naší normy může extra panenský olivový olej obsahovat volnou kyselost do jednoho procenta, panenský do dvou, pure olivový olej do 3,3 procenta. Stupeň kyselosti mimo jiné ukazuje, že se jedná o skutečně čistý olivový olej bez jakýchkoliv vedlejších příměsí a je lisovaný za studena.    -extra panenský (extra virgine) nejlepší a nejoceňovanější olej získaný pouze mechanickým lisováním nejlepších odrůd oliv za studena nezpůsobujících změnu kvality, který skutečně voní a                  chutná  po olivách    - panenský (virgine) vysoce ceněný olej získaný pouze mechanickým lisováním za studena nezpůsobujícím změnu kvality    - olej "bez přívlastku" vznikl smíšením rafinovaných olivových olejů s různými oleji panenskými      pomaz (di sansa) olej získaný kombinací rafinovaných extraktů z výlisků s oleji panenskými Vysoce aromatické extra virgin olivové oleje většinou nejsou vhodné pro tepelnou úpravu. Tam bohatě stačí lacinější panenský nebo bez přívlastků. Naopak ve studené kuchyni vyniknou všechny senzorické přednosti vybraných extra virgin olejů. Skutečnou lahůdkou je mistička lehce osoleného extra virgin olivového oleje, do kterého si namáčíte křupavý bílý chleba a zapíjíte lahodné sousto stejně kvalitním vínem. 

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 2. - Výroba sýra

Máte představu jak se sýry vyrábějí?Úvodem..Sýr je mléčný výrobek získaný vysrážením (koagulací) mléčné bílkoviny z mléka působením syřidla nebo jiných vhodných koagulačních činidel, prokysáním a oddělením tekutého podílu zvaného syrovátka. Pokud se ke srážení mléka používá syřidlo, mluvíme o sladkém srážení. Syřidlo obsahuje proteolytické enzymy chymosin a pepsin. Bílkoviny se také mohou vysrážet mléčnou kyselinou, která vzniká při mléčném kvašení – tzv. kyselé srážení.Výroba sýrů je biotechnologické proces, při němž se prodlužuje trvanlivost mléčných bílkovin za jejich současného částečného odbourání na látky jednodušší, a to buď působením proteolytického enzymu (mikrobiálního nebo syřidlového), nebo hydrolýzou vzniklou kyselinou mléčnou. Vytvořené deriváty bílkovin dávají jednotlivým druhům sýrů typickou chuť a vůni.Sýr a jeho výroba jsou neoddělitelně spojeny s lidskými dějinami. Sýr se vyrábí z mléka, a to od okamžiku, kdy člověk před mnoha tisíci lety začal chovat první kozy, ovce, hovězí dobytek a koně. Tento produkt nás tedy spojuje s dobou dávno minulou, kdy člověk ještě vedl kočovný život. Sýr se vyrábí téměř na celém světě a v některých zemích je dokonce považován za nejdůležitější potravinu.SoučasnostV dnešní době už není výroba sýra tak romantická. Od drobných sýrařů převzaly tento úkol často velké podniky. Aniž bych toho litoval – nutno přiznat, že existují také velmi dobré sýry vyráběné ve velkých podnicích průmyslovým způsobem -, cítím přece jen stesk po dobách, kdy si každý sýrař vyráběl svůj vlastní sýr a kdy roční období určovalo, jaký sýr se bude právě jíst. Není však ještě pozdě naučit se, jak si lze vychutnat tradiční sýry. Stále více lidí se učí vážit si těchto skvělých a často unikátních produktů.V řadě zemí najdeme nespočet druhů sýrů v mnoha variantách. I v rámci jedné vesničky mohou vznikat chuťové rozdíly v závislosti na kvalitě trávy. Často se lze také setkat se značkovými produkty, které patří do samostatné kategorie a nelze je s ničím srovnávat. Není možné popsat všechny sýry světa v jedné knize, proto v této encyklopedii pojednáváme o nejdůležitějších druzích z každé země, která se výrobou sýra zabývá.Výroba přírodních sýrůKyselé sýryHlavním produktem této skupiny je tvaroh. Je to nezrající sýr, při jehož výrobě převládá srážení kyselé (kyselinou mléčnou) nad srážením syřidlovým. K výrobě tvarohu se obvykle používá odstředěné mléko. Po pasterizaci se mléko zchladí, temperuje na teplotu 20 až 30°C a očkuje se přídavkem čistých mlékařských kultur. Při výrobě měkkého tvarohu se přidává i nepatrná dávka syřidla. Do příštího dne mléko zkysne (pH asi 4,5), vzniklá sraženina se rozmíchá a lisováním nebo odstředěním se z ní získá tvaroh a jako vedlejší produkt tekutá syrovátka.Tučný tvaroh se obvykle vyrábí smíšením tvarohu se smetanou. Tvaroh na strouhání nebo průmyslový tvaroh se vyrábí při vyšších teplotách a bez přídavku syřidla. Po zabalení se tvaroh až do doby konzumace musí uschovávat při chladírenských teplotách.Někdy slouží tvaroh jako polotovar k výrobě jiných kyselých sýrů. V tom případě se ochucuje různými přísadami (cukr, arómata, ovoce, sirupy, koření, sůl…) Připravená směs se rozšlehá a ihned balí. Tak se vyrábějí různé smetanové krémy (Pribináček), krémové sýry (žervé, imperiál, kapiový), tvarohové dezerty s prodlouženou trvanlivostí (termixy – prodloužené trvanlivosti se dosáhne termizací výrobku před balením) a dále termizované sýry Lučina, Duko apod.Tajemství olomouckých tvarůžkůZ průmyslového tvarohu připraveného zakysáním odstředěného pasterovaného mléka se vyrábějí také olomoucké tvarůžky, které patří ke zrajícím sýrům. Tvaroh se osolí jedlou solí, nechá se uležet 2 týdny až 6 měsíců, pak se mele a formuje na tvarůžky. Tvarůžky se ukládají na desky a suší se v sušárně při teplotě 20 až 30°C po dobu 3 až 5 dnů. Za těchto podmínek se rychle množí mikroflóra na povrchu tvarůžků, která je schopna rozkládat v tvarůžkách přítomnou kyselinu mléčnou na oxid uhličitý a vodu. Zráním se obsah mléčné kyseliny snižuje a stoupá tedy pH tvarůžků. Po určité době zrání se tvarůžky ponoří na několik sekund do vroucí vody, pak se nechají dále zrát 3 až 5 dnů při teplotě 18 až 22°C. V této fázi zrání se uplatňují ušlechtilé proteolytické bakterie, které štěpí bílkoviny a dodávají výrobkům charakteristickou chuť a vůni. Kyselým srážením mléka se vyrábí také kyselý kasein, který se používá k přípravě klihů a v papírenství. Neutralizací hydroxidem sodným z něj vzniká kasein sodný, který se uplatňuje jako mléčná bílkovina v potravinářském průmyslu (přípravek do masných výrobků apod.)Sladké sýrySladké sýry se vyrábějí srážením mléka převážně působením syřidla, většinou však za spolupůsobení mléčné kyseliny. Mléko se pasterizuje a upravuje se jeho tučnost. Pak se do něj přidá chlorid vápenatý a podle druhu sýrů i příslušná čistá mlékařská kultura mikroorganismů. Pak se přidá syřidlo, jehož působením se mléko sráží – asi za 30 minut vzniká kompaktní sýřenina. Ta se potom dále zpracovává: krájí, drobí pomocí sýrařské harfy. Přitom se dokonaleji odděluje tekutý podíl, který zbyl po srážení mléka – tzv. syrovátka, a získá se sýrové zrno požadované velikosti a tuhosti. Čím větší jsou sýrová zrna, tím měkčí bude sýr a tím více ok bude mít. Směs zrna a syrovátky se pak formuje a lisuje na požadovaný tvar. Čím tvrdší má být sýr, tím větší je tlak, pod nímž se lisuje.Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Třešně

Jistě jste si jich všimli. Jsou všude. U silnic, na zahrádkách, v sadech. Krásně se červenají, lákají nás vylézat na stromy, na které jsme od mládí nelezly. Ano nastal čas třešní- poslů léta. Pojdťe si natrhat košík třešní s Gastrostránkami.Kde se vzaly?Třešně- kulaté peckové ovoce pochází z Malé Asie, odkud jí římský vojevůdce Lukkulus přivezl do Evropy kde se rychle uchytily na stolech labužníků a rychle zdomácnělo.Není třešně jako třešně.Lukkulus přivezl do Evropy pouze velmi sladkou odrůdu Asijských třešní. Dnes již ale známe více než tisíc druhů třešní, višní, a sladkovišní. Jsou k dispozici od žlutých přes růžové, tmavočervené až po černočervené. Dále si můžeme vybírat mezi odrůdami s měkkou, velmi štavnatou dužinou tzv. srdcovky nebo odrůdy s pevnou dužinou- tzv. chrupky. Višně jsou zase pevné a kyselé. Výraznou chuť mají plody morelky stinné obsahující silně barvící štávu, jejíž  kyselé aroma se rozleží, až po náležitém rozležení. Dále tu máme tzv. sladkovišně. Jsou to kříženci mezi třešněmi a višněmi. Rozdělujeme je na tmavé a skleňovky s pestře zbarvenými plody  a bezbarvou štávou. V Dalmácii májí původ malé červenočerné plody s hořkou příchutí tzv. maraše.Vyrábí se z nich proslulé maraskino.Nejen sladké a dobréDíky vysokému obsahu cukru mají třešně i višně velký význam pro lidský organizmus i jako dodavatel energie. Třešně obsahují vetší množstvý minerálů, např. draslík, vápník, železo a hořčík. Důležité pro organizmus je také obsah přírodních antioxidantů- vitamin C, karotenoidy a flavony.Třešně také podporují trávení a chuť k jídlu.Ale pozor na vodu! Jako všechny peckovité ovoce rychle kvasí,a hrozí nepříjemné zažívací problémy.To platí zvláště u dětí.Jó třešně zrály, ale co s nimi?To už nám Waldemar Matuška neporadil. Velmi oblíbená je konzervace čily kompoty a to pro to, že nám vydrží, až do příští sklizně. Dále marmelády, výborná je obzvláště višňová. Bublaniny, koláče, buchty, sladké knedlíky, míchané nápoje, džusy atd. To vše a mnohem více lze vyrobit z těchto letních červených perel. Tak hurá na stromy

Pokračovat na článek


Zavařování (sterilace) ovoce - kompoty

1.Příprava ovoce na kompotováníNejlepší kompoty vyrábíme z hrušek, broskví, meruněk, višní, rynglí a slív. Ovoce by mělo být zdravé, nepoškozené chorobami a škůdci a především nepřezrálé.Ovoce pereme v pitné vodě, kterou během praní několikrát měníme, podle druhu ovoce zbavíme stopek, loupáme, odjádřincujeme, případně půlíme či jinak dělíme. Loupané a různě dělené plody ihned ponořujeme do pitné vody, do níž přidáme asi 10 g kyseliny citrónové na 1l, aby ovoce nehnědlo.2.PředvářeníNěkteré druhy ovoce je vhodné před zavařováním předvařit. Předvářením se plody stanou tvárnějšími,vypudí se z nich vzduch a zlepší se pozdější prostup nálevu. Ovoce se stane v zavařovací sklenici skladnější a po sterilaci se nevznáší v nálevu. Předvařujeme tak, že ovoce ponořujeme krátce do vařící vody (na 1-3 minuty) nejlépe v cedníku. Poté ovoce ochladíme vyjmutím z horké vody okamžitým ponořením do studené vody, aby teplota nepůsobila déle a ovoce dále neměklo.3.NálevPlody nebo díly ovoce zaléváme ve sklenicích nálevem. Zalitím ovoce upravíme výslednou chuť kompotu, vytěsníme vzduch a umožníme dokonalé prohřátí během zavařování. Nálev připravujeme tak, že odvážené či odměřené přísady – cukr a vodu zahřejeme k varu a zahřívání přerušíme. Teplota vodní lázně by měla být asi o 5˚C vyšší než teplota zalité sklenice s ovocem. Ovoce musí být v nálevu zcela ponořeno, avšak mezi víčkem a hladinou musí zůstat mezera 1-1,5 cm.Koření používáme buď ve formě výluhů, které vléváme do nálevu, nebo je přidáváme přímo do jednotlivých sklenic před plněním ovocem. K zavařování kompotů používáme zavařovací sklenice a kovová víčka. Uzavírání víček je jednoduché a spolehlivé. Na naplněnou sklenici položíme víčko s bílou nebo šedou těsnící hmotou po obvodu, na víčko rovně nasadíme zavírací hlavu a tlakem obou rukou dotlačíme zavírací hlavu až na doraz. Hlavu sejmeme a tím je sklenice uzavřena.4.ZavařováníPlody nebo díly ovoce zaléváme ve sklenicích nálevem. Zalitím ovoce upravíme výslednou chuť kompotu, vytěsníme vzduch a umožníme dokonalé prohřátí během zavařování. Nálev připravujeme tak, že odvážené či odměřené přísady – cukr a vodu zahřejeme k varu a zahřívání přerušíme. Teplota vodní lázně by měla být asi o 5˚C vyšší než teplota zalité sklenice s ovocem. Ovoce musí být v nálevu zcela ponořeno, avšak mezi víčkem a hladinou musí zůstat mezera 1-1,5 cm.Koření používáme buď ve formě výluhů, které vléváme do nálevu, nebo je přidáváme přímo do jednotlivých sklenic před plněním ovocem. K zavařování kompotů používáme zavařovací sklenice a kovová víčka. Uzavírání víček je jednoduché a spolehlivé. Na naplněnou sklenici položíme víčko s bílou nebo šedou těsnící hmotou po obvodu, na víčko rovně nasadíme zavírací hlavu a tlakem obou rukou dotlačíme zavírací hlavu až na doraz. Hlavu sejmeme a tím je sklenice uzavřena. Do zavařovací nádoby, kterou může být zavařovací hrnec, ale i jiná velká nádoba, ve které můžeme vařit vodu, ohřejeme vodu na teplotu odpovídající teplotě naplněných zavařovacích sklenic, na dno dáme drátěnou nebo děravou plechovou izolační vložku, aby sklenice nestály přímo na zahřívaném dnu. Na vložku postavíme naplněné uzavřené sklenice, nádoba v níž zavařujeme musí být po vložení sklenic naplněna vodou asi 2 cm nad víčka sklenic. Vodní lázeň nyní dále zahříváme na teplotu do 100˚C. Této teploty by mělo být dosaženo během 20-25 minut. Dodržení tohoto rozmezí je důležité. Při zahřívání kratším než 20 minut by nemuselo nastat potřebné prohřátí středu sklenic a kompot by se později zkazil. Naopak při dlouhém stoupání teploty může být někdy kompot po zavařování rozvařen.Teploty kontroluje teploměrem k tomu určeným. Po dosažení teploty okolo 98˚C vodní lázně udržujeme tuto teplotu regulací ohřevu po doporučenou dobu zavařování:Málo zralé plody…… 1l sklenice: 30-35 minut při 85˚C                        …..0,5l sklenice: 20-25 minut při 85˚CZralejší plody………. 1l sklenice: 20 minut při 85˚C                     ……...0,5l sklenice: 15 minut při 85˚CPo uplynutí této doby zastavíme ohřívání vodní lázně. Sklenice z vodní lázně vytáhneme na místo, kde je můžeme ochladit studenou vodou, nejlépe sprchováním, chlazení studenou vodou je vhodné především pro kompoty z peckovin a bobulovin, uchovají si tak křupavou konzistenci. Pokud kompoty nechladíme,vyjmeme je ihned po uplynutí sterilační doby z horké vody, položíme víčkem na izolující podložku (dřevo) a ponecháme na vzduchu samovolně vychladnout. U zcela vychladlých sklenic zkontrolujeme nejdříve uzávěry. Dobře přichycené víčko nesmí od sklenice odpadnout. Špatně přichycené víčko při poklepu vydává hluchý, dutý zvuk. Sklenice potom označíme etiketami, na kterých uvedeme datum výroby a dle potřeby název kompotu. Ukládáme je v temné místnosti, kde by teplota neměla přestoupit 10˚C a klesnout pod -3˚C (vhodný je sklep). Kompoty neskladujeme déle než 1 rok.Delším skladováním ztrácejí dobré chuťové vlastnosti.Několik důležitých rad pro zavařování:Používáme jen zcela čisté zavařovací sklenice a víčkaVíčka nesmí být deformovaná, nesmí mít poškozenou těsnící hmotuSklenice plníme pokud možno zahorka, popř. zaléváme horkým nálevemUzavřené sklenice nesmí po převrácení téciTeploty při zavařování kontrolujeme teploměremDodržujeme doporučenou dobu zavařováníKontrolu (přichycení víček) provedeme až po úplném vychladnutíKompoty skladujeme maximálně jeden rok

Pokračovat na článek


Průvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Léto dává široký prostor ovoci, zelenině a zdravé výživě vůbec. Navštivte letní zahrádkou s Gastrostránkami....„Chutná a prospívá zdraví“Předností každého ovoce je vysoký obsah vitaminů a enzymů, jakož i životně důležitých minerálních látek a lahodná chuť čerstvých plodů sklizených ze stromů a keřů. Jejich smyslové vlastnosti, jako jsou vůně, aroma, šťavnatost a sladkost, povzbuzují trávení a mají za následek, že se nám doslova „sbíhají sliny v ústech“.Problém nadbytku kalorií, o němž se dnes tak diskutuje, není v případě ovoce tak aktuální. Až na několik výjimek je totiž ovoce na kalorie chudé, navíc neobsahuje cholesterol a zároveň obsahuje jen malé množství tuku a bílkovin, přičemž to nepatrné množství bílkovin jsou cenné proteiny.Ovoce můžeme nazvat malou klenotnicí vitaminů. Dostačující přísun vitaminů umožňuje a zajišťuje nerušený průběh přeměny látek v živém organizmu. V ovoci je obsažen především ve vodě rozpustný vitamin C, vitaminy řady B jakož i provitamin A – beta-karoten, který se v živém organizmu přeměňuje na vitamin A.Na jaře a v létě se můžeme těšit z bohaté a pestré úrody drobného ovoce, zvláště z jahod, ostružin, malin, rybízu, mirabelek, borůvek a angreštu jakož i z meruněk, nektarinek, broskví, třešní, višní a slív. Když pak sklízíme úrodu jablek, hrušek a švestek, léto vrcholí a brzy nastane podzim. Pojďme si představit druhy našeho domácího ovoce…Jádrové ovoceJablkoNejoblíbenější stolní ovoce. Obsahuje vitaminy i minerální látky a minimum kalorií. Z jablek se vyrábí kompoty, připravuje se celá řada moučníků, ocet, šťáva, mošt, víno a destiláty.HruškyMají menší obsah kyselin než jablka. Na trhu jsou po celý rok. Jakmile dozrají, velmi rychle podléhají zkáze. Tvrdé plody používáme na tepelně upravený dezert nebo je zavařujeme. Jsou významným zdrojem draslíku a vitaminu B 2.Peckové ovoceBroskvePeckovité ovoce se sametovou žlutou až oranžovou slupkou a pevnou aromatickou bělavě žlutou dužinou se podává jako stolní nebo dezertní ovoce nebo se zavařuje či suší. Lahodná je také šťáva. Broskve jsou bohaté na vitamin A a draslík.NektarinkyPodobají se broskvi, plody jsou však v průměru menší. Obsahují vitamin A, B 2 a C a draslík. Dužina je pevná, šťavnatá a plod přichází na trh většinou vyzrálý, určený k rychlé konzumaci, protože se rychle kazí.MeruňkyPeckovité ovoce s jemnou sametovou žlutou slupkou a oranžovou dužinou sladké chuti a příjemné ovocné vůně. Má bohatý obsah především vitaminu A a draslíku. Konzumujeme je především čerstvé. Používáme je také na moučníky, kompoty a zavařeniny. Meruňková marmeláda patří k nejoblíbenějším.SlivoňMirabelka je malá kulatá slíva s voskovou zlatožlutou slupkou a velmi sladkou dužinou. Pevné plody se hodí ke kompotování a přezrálé lze rozvařit na džem.Renklóda neboli ryngle je středně velký plod se zelenou nebo s nažloutlou slupkou a pevnou dužinou. Modrofialové trnky sklízíme, až když přečkají mráz. Švestka nebo slíva oválného tvaru má modrou až červenou slupku a kořenitou, sladkou a šťavnatou světlezelenou až nažloutlou dužinu. Hodí se na koláč, do knedlíků, na kompot a povidla.Drobné ovoceJahodyObsahují vitamin C, železo a další minerální látky. Nejvhodnější konzervací je zmrazení. Jahody se uplatňují ve zmrzlinových, šlehačkových i jogurtových pohárech, bývají součástí bublanin, dortů i jiných zákusků, vkládáme je do palačinek, na omelety nebo lívance apod. Z jahod se dále vyrábí džem, marmeláda, víno, mošt nebo třeba kompot.OstružinyChuť a vůně zahradních ostružin je většinou nesrovnatelná s divoce rostoucími v lese. Jako všechny bobuloviny také ostružiny se rychle kazí a plesnivějí. Lze je mrazit. Mají vysoký obsah vitaminu C. Báječně chutnají čerstvé, ale hodí se rovněž k zavařování.BorůvkyObsahují vitamin C a B, draslík a sodík a vlákninu. Na trh přicházejí sbírané v lese nebo zahradní. Rychle se kazí a plesnivějí.MalinyJsou bohaté na pektiny, vitamin C a B 2. Nejchutnější a nejaromatičtější jsou lesní maliny. Typické aroma a chuť láká k přípravě zmrzliny, dortů a dezertů. Z malin jsou skvělé šťávy, džemy i protlaky.BezinkySbíráme pouze zralé plody na šťávu, kompot nebo na víno a sušíme je na čaj. Jsou cenným zdrojem vitaminu C. Vždy je tepelně upravujeme.RybízČervený rybíz je ideální čerstvý. Vzácnější bílý má lahodnější, méně kyselou chuť. Černý s výrazně kořenitou chutí se cení pro vysoký obsah vitaminu C. Rybíz lze uchovat mrazený.Třešně a višněTřešně obsahují vitamin B 2 a C a draslík. Višně jsou bohaté na vitamin A. Nejoblíbenější odrůdou višně na moučníky a na zavařování je morella.BrusinkyJsou bohaté na vitamin C a pektiny. Jejich chuť se rozvine až tepelnou úpravou (vynikající kompot nebo zavařenina) Brusinky neodmyslitelně patří ke svíčkové na smetaně.AngreštSprávně česky jde o srstku obecnou. Oválné bobule mohou být zelené, žluté, červené až nachové. Existuje i téměř lysá odrůda. Angrešt má vysoký obsah vlákniny, pektinu minerálních látek a vitaminů.Hroznové vínoBobule révy vinné jíme samotné nebo je používáme na míchaný ovocný salát, na ozdobení dezertů nebo jako obložení sýrů, drůbežího nebo zvěřinového pokrmu. Nejvhodnější jsou hrozny bez semen. Snadno z nich získáme šťávu, kterou lze zmrazit.Tip na výrobu ovocných šťávExistuje řada postupů a doporučení, jak si sami můžeme připravit šťávu z čerstvého ovoce. Zatímco šťáva z citrusů se dá připravit na jednoduchém odšťavovači, na přípravu šťávy z bobulového a peckového ovoce používáme odšťavovače elektrické. Obecně se dá říci, že i takto získané šťávy obsahují relativně velké množství ovocné dužniny. Čerstvá ovocná šťáva se dá připravit i v elektrickém mixéru, ale jen z měkkého ovoce, které se snadno rozmixuje. Tento způsob je vhodný především tehdy, chceme-li si namíchat koktejl.zdroj:https://www.pestik.cz/Ostatní díly průvodce letní zahradou:Průvodce letní zahradou část 1. bylinkyPrůvodce letní zahradou část 2. - zeleninaPrůvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Pokračovat na článek


Průvodce letní zahradou část 2. - zelenina

Léto dává široký prostor ovoci, zelenině a zdravé výživě vůbec. Suroviny jsou čerstvé, jsou běžně k dostání a několikrát levnější než v zimě nebo na jaře. Navíc si mnoho lidí vypěstuje zeleninu i ovoce na zahrádce. Jako sezónní jídlo určitě každý zná třeba lečo, ovocné knedlíky nebo smaženici z čerstvých hub. Obecně platí, že v létě, už s ohledem na stoupající teploty, by mělo být jídlo lehké, osvěžující a rychlé (kdo by také chtěl strávit celé dopoledne u sálajícího sporáku?). Naprosto nevhodná jsou tučná masa, horké vývary nebo hutné omáčky. Naopak v létě je ten správný čas na ovocné a zeleninové saláty, grilované ryby nebo bílé maso a těstoviny ( i studené těstovinové saláty). V tomto ohledu přebíráme nápady, recepty a zkušenosti z přímořských států. Ještě nedávno pro spoustu lidí u nás neznámý lilek nebo brokolice dnes tvoří základ mnoha hlavních jídel. V létě máme také možnost používat mnohem více čerstvých bylinek, které si snadno vypěstujeme na zahrádce, na parapetu třeba i v paneláku a nebo si je koupíme předpěstované v kelímku nebo už rovnou nařezané.Ale vraťme se ještě k zelenině. Zaměříme se především na letní druhy a domácí produkci, i když náš trh je čerstvou zeleninou zásoben po celý rok.  BramboryJsou energeticky málo vydatné, ale výživově bohaté. Skladují se na suchém temném místě, na světle hlízy zezelenají a jsou pro konzumaci nevhodné. Brambory se nikdy dlouho nemáčí ani se nevaří v přílišném množství vody, protože by se vyluhovaly důležité látky jako škrob, vláknina, bílkoviny, vitamin B1, draslík i železo. Přednostně je vaříme ve slupce a oloupeme je až vařené.Rozeznáváme brambor masitý pevný (lojový), je nerozvařivý, vhodný na salátbrambor převážně masitý (slabě moučnatý), je převážně nerozvařivý, vhodný na salát, opékání a do šťavnatých pokrmůbrambor moučnatý (středně rozvařivý), ten je vhodný na polévky a kaše. Letní kořenová zelenina:Celer bulvový: používá se syrový i vařený, je vhodný do salátů, dá se obalit jako řízek a usmažit a neměl by chybět v žádné polévce. Obsahuje vápník, fosfor a vitamin C.Mrkev: má vysoký obsah karotenu, který se v doprovodu s tuky přeměňuje na vitamin A (ten je důležitý pro zrak). Používá se syrová i vařená nebo dušená. Vitamíny neztrácí ani vařením. Hodí se do salátů, polévek, k masu i těstovinám.Ředkvička: má až palčivou chuť, konzumuje se převážně syrová, strouhaná se přidává do polévek nebo pomazánek, skvěle chutná i grilovaná. Lísky můžeme nasekat a použít na posypání.Letní plodová zelenina:Lilek (baklažán): syrový se nekonzumuje, chutný je opékaný, grilovaný, smažený či zapékaný.[více o lilku]Avokádo: má nazelenalou máslovitou dužinu, kterou ihned zakapeme citrónovou šťávou, aby nezhnědla. Zralý plod je na dotek měkký.[více o avokádu]Paprika: paprikové lusky se mohou jíst syrové, připravuje se z nich lečo, dají se péct i grilovat. Obsahují 10 x více vitamínu C než citron.Rajče: plody jsou různé velikosti a tvaru, mají nasládlou šťavnatou dužinu. Výborné jsou čerstvé, vyrábí se z nich kečup, protlak, velmi dobrá jsou plněná.Okurka: rozeznáváme salátovou okurku a okurky k nakládání. Salátové okurky jsou buď pěstované ve skleníku (ty jsou k dostání po celý rok a mají hladký povrch) nebo jsou polní. Ty mají drsnou slupku a sklízejí se v létě a na podzim. Konce odkrajujeme, protože mohou být nahořklé! Okurky „nakládačky“ se pěstují na volné půdě nebo nejlépe v tzv. pařeništích. Ještě malé se nakládají se do octového láku.Letní řapíková a stonková zelenina:Celer řapíkový: výborně se hodí syrový na salátKlíčky: klíčky sóji, fazole mungo, vojtěšky alfalfa atd. můžeme snadno pěstovat po celý rok doma. Potřebují jen misku s vatou a dostatkem vláhy.Letní brukvovitá zelenina:Květák: je dietní, lehce stravitelný, má vysoký obsah vitaminu C. Používáme ho syrový do salátů, vařený v páře nebo smažení.Brokolice: je bohatá na železo, vitamin C, kyselinu listovou a beta karoten. Jeho využití v kuchyni je obdobné jako u květáku, brokolice se připravuje s těstovinami, zapékaná, do polévkových krémů a vhodná je i jako příloha k bílému masu a rybám.Kedluben: výborný je za syrova, používá se do salátů, ke grilování i dušení.Zelí: hlávkové zelí má mnoho beta karotenu a vitaminu C, Tepelnou úpravou se výživová hodnota snižuje. Zpracovává se také kysané nebo dušené.Kapusta hlávková: má mnoho vápníku, používá se dušená jako přílohaLetní cibulová zelenina:Cibule: k dispozici je po celý rok, podporuje zažívání, má baktericidní účinky, zvyšuje odolnost organismu. Do salátů se skvěle hodí cibule červená, která nemá tak palčivou chuť, ale naopak tepelnou úpravou ztrácí barvu, jarní cibule se používá včetně natě a výborně chutná v tvarohových pomazánkách a v polévkách.Česnek: používá se spíše jako koření do omáček, polévek, na ochucení mas a bramborových pokrmů. Má silné protivirové baktericidní a protiplísňové účinky a působí proti arteroslkeróze.Pórek: připravujeme ho syrový do salátů, nákypů, polévek, míchané zeleniny a nepostradatelný je při přípravě „Číny“. Získá na chuti, když ho předem krátce osmahneme.zdroj:https://www.pestik.cz/Ostatní díly průvodce letní zahradou:Průvodce letní zahradou část 1. bylinkyPrůvodce letní zahradou část 2. - zeleninaPrůvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Pokračovat na článek


Průvodce letní zahradou část 1. bylinky

Léto dává široký prostor ovoci, zelenině a zdravé výživě vůbec. Suroviny jsou čerstvé, jsou běžně k dostání a několikrát levnější než v zimě nebo na jaře. Navíc si mnoho lidí vypěstuje zeleninu i ovoce na zahrádce. Jako sezónní jídlo určitě každý zná třeba lečo, ovocné knedlíky nebo smaženici z čerstvých hub. Obecně platí, že v létě, už s ohledem na stoupající teploty, by mělo být jídlo lehké, osvěžující a rychlé (kdo by také chtěl strávit celé dopoledne u sálajícího sporáku?). Naprosto nevhodná jsou tučná masa, horké vývary nebo hutné omáčky. Naopak v létě je ten správný čas na ovocné a zeleninové saláty, grilované ryby nebo bílé maso a těstoviny ( i studené těstovinové saláty). V tomto ohledu přebíráme nápady, recepty a zkušenosti z přímořských států. Ještě nedávno pro spoustu lidí u nás neznámý lilek nebo brokolice dnes tvoří základ mnoha hlavních jídel. V létě máme také možnost používat mnohem více čerstvých bylinek, které si snadno vypěstujeme na zahrádce, na parapetu třeba i v paneláku a nebo si je koupíme předpěstované v kelímku nebo už rovnou nařezané.Některé bylinky vám tady představíme:Bazalka: pronikavě voní a chutná po hřebíčku. Používáme čerstvé mladé lístky, má všestranné použití, hodí se skvěle k rajčatům, na pizzu, k rybám nebo na ochucení octa a olivového oleje. Nesušíme jí, ale dá se zamrazit.Petrželka: je to odrůda kořenové petržele, používá se do polévek, nádivek, ochucuje pomazánky a másla. Dá se zamrazit nebo usušit, ale chuť ztrácí na intenzitě.Pažitka: říká se jí také šnitlík, má jemnou cibulovou chuť, nesuší se, ale dá se mrazit. Její využití je všestranné, od polévek, pomazánek, salátů, omelet, vajec až po nádivky a maso.Majoránka: sklízet se mají buď ráno a nebo pozdě večer svěží horní lístky. Používá se čerstvá i sušená, tvoří vhodnou kombinaci s česnekem třeba do bramboráků nebo polévek, přidává se do mletého masa a spolu s tymiánem se hodí na pečenou husu.Libeček: má velmi výraznou chuť, používají se listy, řapíky i semena. Vhodný je do polévek a dušeného masa. Tepelně se upravuje současně s pokrmem.Kopr: má výraznou, mírně nasládlou chuť a svěží vůni. Využít se dají i semena, která mají intenzivnější chuť. Používá se zejména k přípravě rybích pokrmů, do nálevů na nakládání zeleniny, do omáček a pomazánek. Nikdy ho tepelně neupravujeme. Kopr můžeme zmrazit nebo sušit.Řeřicha: má peprnou, příjemně nahořklou chuť, používá se pouze čerstvá do salátů a tvarohových pomazánekKerblík: je podobný petrželi, má nasládlou vůni připomínající anýz. Francouzská kuchyně by se bez něj neobešla. Používá se do polévek, omáček i maso. Může mít hladké nebo kadeřavé lístky a můžeme ho mrazitLichořeřišnice: připomíná řeřichu, má však pálivější až křenovou příchuť. Hodí se do syrových salátů, vaječných jídel a studených omáček nebo do tvarohových pomazánek. Korunní lístky se používají na ozdobení salátů, nezralá semena a poupata se nakládají jako kapary.Estragon: má peprnou, mírně natrpklou chuť. Používá se do salátů, polévek, omáček, na drůbež nebo jím můžeme ochutit máslo, olej nebo ocet. Dá se sušit.Saturejka: velmi aromatická bylina s peprnou až palčivou chutí. Při větší dávce chutná nahořkle, používá se proto opatrně, převážně na luštěniny (fazole), bramborové polévky a marinády. Lístky můžeme sušit.Meduňka: má jemnou, nasládlou citronovou vůni. Používá se do pokrmů ochucených citronem. Čerstvá se hodí k rajčatům, do zelených salátů, nádivek a tvarohových pomazánek. Tepelně se neupravuje. Podporuje zažívání a tvorbu žluči, léčí záněty průdušek a uklidňuje neurózy.Rozmarýn: bylinka obsahuje kafrový olej, má štiplavou, hořkotrpkou chuť. Používají se špičky výhonku. Dobře se suší. Tepelně se upravuje s pokrmem, z něhož se ale nakonec vyjme! Hodně se využívá v italské kuchyni, převážně k dochucení jehněčího a kuřecího masa, do rajčatové polévky a pikantních omáček. Stačí jen snítka.Šalvěj: má kafrovitou chuť a při vyšších teplotách hořkne, tepelně ho neupravujeme! Má protizánětlivé a bakteriální účinky, odvar ze šalvěje se používá při bolestech zubů a k dezinfekci ústní dutiny. Jinak se využívá jak čerstvý tak sušený, v celku nebo namletý, podporuje trávení tuků a přidává se do tučných pečení, nádivek, k drůbeži nebo játrům.Řebříček: má nahořkle peprnou a slanou chuť. Lístky používáme do jarních polévek, salátů, pomazánek nebo jen na chléb s máslem.Tymián: má silnou kořenitou vůni a ostrou chuť. Sklízí se před rozkvětem (v poledne) a hodí se na sušení. Používá se v menších dávkách, třeba k bramborám, masu i zvěřině. Tepelně se upravuje!Brunták: používají se čerstvé lístky, které mají okurkovou chuť. Trhají se z kvetoucí rostliny. Používají se především do studených omáček, salátů, jogurtů, na ryby a vejce. Tepelně neupravujeme, v pokrmu pouze prohřejeme. Lístky se dají použít také na ozdobu dezertů, bowlí a ledového čaje.Bedrník: chuť připomíná okurku. Používají se čerstvé lístky např. do salátů a vaječných pokrmů.Citronová tráva – citronela: má dlouhé řapíky s výraznou citronovou příchutí. Výborně se hodí společně k zázvoru, mleté paprice, česneku, cibuli a zelenému pepři. U nás je k dostání pouze v sušené podobě.zdroj:https://www.pestik.cz/Ostatní díly průvodce letní zahradou:Průvodce letní zahradou část 1. bylinkyPrůvodce letní zahradou část 2. - zeleninaPrůvodce letní zahradou část 3.- Ovoce 

Pokračovat na článek


UDĚLEJTE ZE SNÍDANĚ RITUÁL, NA KTERÝ SE BUDETE TĚŠIT!

Jak asi už víte ze všemožných masmédií, tak je snídaně důležité, možná i to nejdůležitější jídlo z celého dne. Bohužel jen někteří věnují tomuto jídlu dostatečnou pozornost, jestli tedy vůbec nějakou snídani věnují. Velké procento lidí je rádo, že se ráno vůbec vykope za nemalého zvuku fanfár z postele, udělá ze sebe jakž takž reprezentativního člověka dnešní společnosti, má-li dost energie a času hodí do sebe jedno ranní rychlo-kafe a vyráží. Vážení, tak takhle jako by to teda fakt nešlo, jo!?!TAKE IT EASYAsi jen málo kdo bude chtít hned po probuzení chtít strávit hodinu v kuchyni při přípravě snídaně, zejména při vědomí, že to samé martýrium bude muset absolvovat ještě při přípravě oběda a večeře. Tento strašák je ale naprosto zbytečný. Snídaně má za úkol nastartovat váš organismus, aby šlapal jako hodinky po celý den. Tudíž je naprostý nesmysl jej hned po ráno zavalit lavinou tučného a nezdravého smaženého, pečeného nebo dušeného jídla. Správná snídaně musí být lehká, zdravá a nesmíte se po ní cítit přeplnění a přecpaní.  Ve finále vám příprava takovéto snídaně zabere jen pár minutek. A co si teda na zítra připravit ke snídani?DOBRÉ RÁNKO S OVOCEMÚplně ze všeho nejdřív byste ráno měli doplnit po celé noci tekutiny. Zapomeňte na nějaké přeslazené patáky ve stylu Kofola, Coca-Cola a podobně. Top jedničkou je voda s citrónem, která posiluje imunitu, zbavuje vaše tělo překyselení, podporuje trávení, čistí pleť a dodává nemalé množství energie. Poté si můžete dopřát konečně vydatnou snídani. Nejlepší volbou je samozřejmě ovoce.  Abyste se ho jen tak nepřejedli, doporučuji ho podávat ve formě ovocných salátů. Jednou například s jahodami, banány, kiwi, ananasem, pomerančem a melounem. Pro ozvláštnění můžete například přidat pekanové oříšky. Jindy si můžete udělat trošku exotičtější salát z kaki, fíků, papáji a pitayi. Samozřejmě jen ovoce nestačí. Ideální je, když k malé misce ovocného mixu si dáte také misku bílého jogurtu. Pokud vám nechutná samotný, vřele doporučuji osladit medem nebo sladidlem Stevia Ery, dochutit skořicí, oříšky, nebo domácí marmeládou. Mňam! Pokud chcete naprostou zdravou bombu, přidejte také kokosový olej. Když si ke snídani navíc dáte stoprocentní džus, nejlépe doma připravený, uděláte jen to nejlepší.VAŘILA MYŠIČKA KAŠIČKUCelkem zajímavou změnou mohou být ke snídani různé druhy kaší. Pokud se bojíte známé varianty rozbředlých ovesných vloček ve mléku s hrstkou rozinek, můžete si v klidu nechat o této šmakoládě zdát. Můj tip totiž směřuje do úplně jiné dimenze, a to přímo do obchůdku nasekase.cz, kde pro vás mají připraveny nejrůznější varianty jak sladkých, tak také slaných kaší. Určitě koukněte, budete nadšení. Neméně spokojení budete v případě, že máte rádi müsli.

Pokračovat na článek


SMOOTHIE – PRO MLSÁLKY I VYZNAVAČE ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU

Možná jste o téhle zdravé mňamce, které se říká smoothie slyšeli, protože je momentálně celkem probíraným tématem. Nehledejte v ní žádné komplikované receptury, která vás odradí od přípravy už při prvním letmém problesknutí receptu. Smoothie je na přípravu totiž to nejjednodušší, co jste kdy dělali. Uměním je totiž naházet všechny vámi vybrané dobroty do mixéru a zapnout tlačítko „START“ a voalá, máte smoothie. Pokud při přelévání této dobroty jménem smoothie z mixéru do sklenice nic nevybryndáte a nerozlejete, bod pro vás. Pak si stačí už jen pochutnávat.Jak jste možná už asi pochopili, základem všeho je ovoce, zelenina, popřípadě obojí dohromady. Důležité je poznamenat, že rozmixované ovoce nebo zelenina je bez jakéhokoliv umělých cukrů, sladidel a konzervantů. Samozřejmostí je, že tuhle dobrotu si můžete vylepšit v podstatě čímkoliv, co vás napadne. Med, karobový prášek (něco na způsob kakaa), samotné kakao, mladý ječmen a další zajímavé ingredience. Ve finále vám vznikne hustý a krémový nápoj, který je ideální jak pro rychlou a vydatnou snídani či svačinu, tak i jako obrovská dodávka energie po jejím velkém výdaji. Díky čerstvému ovoci, ve kterém je super dávka přírodních cukrů, bude vaše tělo v mžiku zase plné energie a připraveno naplno fungovat. Mnoho lidí si také zvyklo smoothie pít před vysokým fyzickým výkonem, kvůli němuž si do mixéru přidává také trošku proteinového prášku.PROTI GUSTU, ŽÁDNÝ DIŠPUTÁTPři přípravě smoothie můžete použít kombinací všech možných chutí. Zkoušet nejrůznější kombinace, je v tomto případě doslova povinností. Velmi oblíbené se staly varianty ovoce a listové zeleniny. Proto se do svého sice ovocného koktejlu nebojte přidat například ledový salát, rukolu, nebo špenát. Právě díky přísadám bez alergenů a laktózy se stalo smoothie velmi oblíbené u alergiků na laktózu, vegetariánů a veganů, stejně tak u diabetiků a u lidí s redukční dietou. Pro inspiraci přidáváme pár ověřených a vynikajících receptů na tuto mňamku.BANÁNOVÉ SMOOTHIE2 banány0,5 avokáda3 lžíce karobu MANGOVÉ SMOOTHIE S CHILLI1 zralé mango3 banányšpetka chilli BORŮVKOVÉ SMOOTHIE3 pomerančešťáva z jednoho grepu1 šálek borůvek1 lžička Acai

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavosti

Stravování podle bible jako zdravý životní styl

Pět bochníků chleba, dvě ryby a pohár červeného vína. Tak by mohl vypadat jídelníček Američanů, kdyby se ujala dieta vycházející z jídelníčku Ježíše Krista. Floridský lékař Don Colbert po podrobném studiu bible dospěl k názoru, že to, co jedl Ježíš, je nejlepší způsob, jak zůstat fit, štíhlý a zdravý.V knize Co by jedl Ježíš zkoumá některé stravovací návyky ze Starého zákona a jídla, o nichž se hovoří v bibli. "Zdraví Američanů se zhoršuje a je to také kvůli špatnému výběru potravin. Nastala epidemie obezity. Lidé jedí, když jsou stresovaní, jedí v rychlosti a jedí hodně," říká doktor Colbert. Hodně lidí ale podle něho vůbec nemá chuť změnit svůj jídelníček. Místo toho si jen přibírají léky na nemoci, které propukají kvůli obezitě. Vzhledem k tomu, že hodně tlustých Američanů jsou věřící křesťané, Colbert doufá, že poslechnou alespoň Krista, když ignorují rady svých lékařů. Co tedy Ježíš jedl? Je známo, že jedl především přírodní potraviny v jejich přirozené podobě, měl rád zeleninu, ovoce, fazole, čočku, ořechy, pšeničný chléb, olivový olej, pil hodně vody a také červené víno. A maso prý jedl jen při zvláštních příležitostech, možná jen jednou měsíčně, uvádí doktor Colbert. Tento výběr potravin a většina receptů v souběžně vydané kuchařce budou blízké všem, kdo jsou zvyklí na středomořskou stravu. Ta se za 2000 let změnila jen málo.Většina dietologů uznává prospěšnost malých porcí ryby nebo masa se salátem, syrové nebo mírně vařené zeleniny, olivového oleje, chleba a ovoce i menší dávky lehkého vína. "Vím, že Ježíš a všichni v biblických dobách pili víno k jídlu. Je to hodnotná součást té nejzdravější diety, kterou kdy člověk vymyslel," říká doktor Colbert. Jsou ale jiné teorie, podle kterých Kristus nepil pravé víno, ale čerstvou šťávu z vinných hroznů, tedy vinný mošt či džus. "Ačkoli mnoho křesťanů zná dobře bibli, tuto dietu zřejmě neznají. Nemají ani představu o tom, jak jíst. Házejí si jídlo do úst, nechají se zlákat rychlým občerstvením, jedí sami u televize. Ježíš si poklidně sedl, pomalu jedl a pil a těšil se ze společnosti svých druhů," uvádí Colbert. "Náš životní styl je špatný. Je tady epidemie srdečních chorob a rakoviny, a to je něco, o čem se můžeme skutečně hodně poučit z bible." Odborníci ještě připomínají, že při výběru jídla je dobré přihlédnout k tomu, které potraviny člověka uspávají a které dodají tělu energii. Hodně energie v sobě skrývají celozrnné potraviny, které jsou nejlepší formou uhlohydrátů. Vyrovnaná kombinace uhlohydrátů, proteinů a tuků, které tělo přijímá v pravidelných intervalech, udrží energii na vysoké úrovni. Na druhé straně nedostatečné pití způsobí, že se budete cítit unaveni a tučná jídla vedou k tomu, že se cítíte líní. Cukroví, bonbony, soda a ovocné nápoje vás připraví o energii, protože tato jídla jsou zatížena jednoduchými cukry. Ty způsobují rychlý nárůst energie, ale potom její úroveň rychle klesne. Stejný účinek má i kofein.Naše tělo zrychluje metabolismus vždy, když jíme. Podpořit ho lze tím, že budeme jíst každé tři nebo čtyři hodiny. Doporučení na závěr, jezte co nejvíce přirozené potraviny a snažte se vyhnout co nejvíce rafinovaným produktům.

Pokračovat na článek


Banány prý podporují libido

Všechno je připraveno pro noc plnou lásky - vychlazené víno, příjemná hudba, hořící svíčka a trs banánů. Asi se leckdo podiví, proč banány.Podle jednoho amerického experta ale mají banány všechno, co člověk potřebuje pro udržení libida. Kombinace draslíku, vitaminu B6, vitaminu C a kyseliny listové z něj dělá přírodní viagru, tvrdí klinický lékař Steven Lamm. A pokud by to banán nezvládl, doporučuje ještě další vhodně tvarované ovoce a zeleninu, například okurky, mrkev nebo chřest. Svoje rady doktor Lamm shrnul v publikaci nazvané Six-Week Hardness Factor Programme, což by se dalo velmi volně přeložit jako šest týdnů tvrdého režimu. Ovoce, zelenina a celá zrna jsou nejlepší potraviny, které lze nasadit do boje proti impotenci, tvrdí Lamm. Okurky a mrkev mají plno vlákniny, u chřestu se cení jeho antioxidační vlastnosti. Na seznamu doktora Lamma jsou také jablka, avokádo, borůvky, chilli papričky, čokoláda, fíky, zázvor, hroznové víno, česnek, med, ořechy, špenát a rajčata. Kniha obsahuje 40 receptů jak zvýšit u mužů libido. Některé vycházejí z karamelizovaného banánu, jiné se zakládají na červeném pomeranči a podstatou dalších je zase smažený chřest. Doktor Lamm zároveň varuje, že muži by se měli obloukem vyhnout rychlému občerstvení, neměli by kouřit, měli by se vyhýbat stresu a hlavně nesmějí být líní. "Sexuální zdatnost je něco, co patří ke všem mužům, a to bez ohledu na věk," tvrdí doktor Lamm.

Pokračovat na článek