Výsledky vyhledávání pro dotaz plody

Výsledky vyhledávání v sekci: Káva a čaj

ŠÁLEK KÁVY PRO ZDRAVÍ

Nevím jak vy, ale já když ráno vstanu z postele, jediné co potřebuju je pusu na dobré ráno od mé drahé polovičky a hned po ní hrnek dobré kávy. Těžko říct, jestli je to jen obyčejný ranní rituál, nebo už závislost. Kávu prostě miluji a musím ji mít několikrát denně. Jak jsem ale nedávno zjistila, je rozdíl mezi kávou a kávou.Z PLANTÁŽE DO OBCHODUMezi největší producenty kávy na světě patří země jako Kolumbie, Brazílie, Vietnam a většina Indonésie. Kávové boby jsou plodem rostliny nazývané kávovník. Málo kdo ví, že se jedná o ovoce. Plody kávovníku, které připomínají naši českou třešeň, se otrhají a poté se zpracují, aby se z nich dostala dvě zrníčka, které se v plodu nacházejí. Tyto zrníčka se poté pražením zpracují do finální podoby. Můžete se s nimi setkat jak v celistvé podobně, nebo jako v prášku, kdy jsou zrníčka už pro spotřebitele namletá. Zajímavým způsobem je příprava nejdražší káva světa, která se nazývá Luwak, v češtině také cibetková káva. Její příprava je trošku zvláštní, což z ní právě dělá i mimořádně výjimečnou kávu nejen svou chutí. Kávové boby totiž na indonéských ostrovech (např. Bali) pojídají kunovité šelmy podobné naší kočce a po jejich vyloučení z trávicího traktu jsou lidmi posbírána, umyta a klasicky opražena.ZDRAVÉ VS. NEZDRAVÉNázorů na to, zda je káva zdravá, či nezdravá pro náš organismus je nespočet. Někteří odpůrci argumentují vysokým obsahem látky zvané kofein, která způsobuje nespavost, je příčinou zvýšeného krevního tlaku, způsobuje podrážděnost, nebo také vytahují argumenty, že je káva močopudná a dehydratuje organismus. Během několika let se vědci z nejrůznějších univerzit a institucí zabývali otázkou kávy a jejího vlivu na zdraví. Překvapivě byly mnohé dosavadní mýty vyvráceny a ukázalo se, že káva má mnoho pozitivních důsledku na naše organismy. Překvapivým zjištěním zejména pro mě bylo, že káva obsahuje až čtyřikrát více antioxidantních látek, než propagovaný zelený čaj. A to není vše. Vědci z prestižní univerzity v Harvardu díky dlouholetému výzkumu zjistili, že káva je velmi účinná při prevenci u cukrovky typu II. Stejně tak je velmi účinná při snižování rizika rakoviny tračníku a při prevenci proti Parkinsonově chorobě. Bylo prokázáno, že u lidí, kteří pravidelně pijí kávu, je sníženo riziko Parkinsonovy choroby až o 80 %. Kromě tohoto pozitivního výčtu je káva také mimořádně účinná při namáhavých fyzických a psychických aktivitách, pomáhá při koncentraci, výrazně snižuje únavu, také je velice účinná při snižování cirhózy jater, pomáhá astmatikům při nepříjemných záchvatech a snižuje bolest hlavy.PEKLO JMÉNEM INSTANTNÍ KÁVAOvšem i při pití kávy je na místě, dávat si pozor na to, kterou pijeme. Největší nešvar je právě i ten nejoblíbenější, tedy instantní kávy. Samozřejmě i instantní káva může být prospěšná, pokud je ovšem vyrobena z maximálně kvalitních surovin, což se bohužel stává málokdy. V předem namletém prášku se totiž ztratí cokoliv, na co mnoho výrobců spoléhá. Tam, kde si můžete být naprosto jistí kvalitou je ta káva, kterou si můžete doma namlet sami a zážitek s pití, takto připraveného nápoje je opravdu nezapomenutelný.zdroje: https://www.lazenskakava.cz/blog/

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Kuchyně

Artyčoky

Na začátek troška historieArtyčoky, nezralé květy z rodu bodlákovitých, jsou jedny z nejhezčích v zimě v centrální Itálii. Objevují se s mračnyprosince a doprovázejí k nám začátek jara. Přicházejí v mnoha rozmanitých tvarech a barvách, od malých jemných kusů, vhodných k tomu, aby nám chutnaly v syrové podobě v pinzimoniu, s růžovo-zelenými plody střední velikosti, vhodných pro saute, výrobu omáčky ke špagetám a do poličky.Charakteristika artyčokůArtyčoky patří k lahůdkové zelenině. Je to dobře vyvinutá, nevykvetlá bodlákovitá hlavice artyčoku obecného. Hlavici tvoří mohutná květní poupata, složená z velkých dužnatých listů a dužnatého lůžka. Artyčoky pocházejí z Malé Asie či severní Afriky, kde jsou rozšířeny již 2 500 let. Postupně se artyčoky dostávaly do Evropy, a to především do Středomoří. Postupně pak do celé Evropy a v 16./17. století se objevují první zmínky o používání artyčoků i u nás, především na panských stolech. Dnes se pěstují především v Itálii, Francii a Řecku, kde je hlavní vegetační období v zimě; v USA se pak pěstují celoročně. K hlavním producentům artyčoků je dnes především Řecko a Portugalsko. U nás není artyčok příliš populární, především kvůli nevědomosti jak s artyčokem zacházet. Zde předkládáme návod, jak na to!Nákup artyčokůNezáleží, kterou variaci artyčoku zvolíte, musíte je připravovat za obzvláštní pečlivosti. Nečekané udušení artyčoku vede ke všeobecnému zklamání. Jako skvělý pomeranč  musí působit i artyčok pevným a dobrým dojmem, když ho zvednete. Neměl by se poddat, když ho trochu zmáčknete a ani by neběl být moc lehký. Jestli se Vám lehce poddá ve Vašem stisku, pravděpodobně má v sobě vzduch (tj. jemná vlákna). V tomto případě vyberte jiný artyčok. Pokud už máte Vaše artyčoky nakoupené, tak je doma dejte do mísy s vodou do doby, než budete schopni je použít (rozkvetou). Jestli je to možné, tak je nechejte být v tomto stavu den či dva, mají sklon k tvrdnutí postupem času.Zdraví a artyčokHlavní léčivý význam zastává látka, zvaná cynarin. Tato látka má mimořádně příznivé účinky pro lidský organismus. Je to biologicky aktivní látka, která omlazuje buňky, chrání játra, podněcuje vylévání žluči do dvanácterníku, povzbuzuje trávení tuku, působí na snižování cholesterolu a též působí preventivně proti žlučovým kamenům. Aby toho nebylo málo - artyčoky jsou bohaté na vitamíny (C a B), karoteny, železo a hořčík.

Pokračovat na článek


Fíkovník- příval energie

První zmínky o pěstování fíkovníků (smokvoně obecné) se datují již 3000 let před n.l.Smokvoně jsou rychle rostoucí opadavé keře nebo stromy dosahující výšky 5 i více metrů, pocházející pravděpodobně z přední Indie.Plody – fíky jsou kulovité nebo hruškovité bobule dozrávající 2 x do roka.Fíky se konzumují čerstvé, sušené nebo konzervované.Velikost plodu záleží na odrůdě a pohybuje se mezi 5-9 cm.Dnes už je jeho pěstování rozšířeno o spoustu zemí, mezihlavní producenty fíků patří Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko, Turecko,Alžírsko a Kalifornie, pěstuje se ale i v Čechách.VyužitíI když je fíkovník pěstován po tisíciletí, fíky v čerstvé podobě v naší kuchyni ještě nezdomácněly. Mimo jiné je to způsobeno nemožností převozu na delší vzdálenosti. Fíky nemají téměř žádný vitamín C a obsahují jen malé množství provitamínu A. Pravdou však zůstává, že jeden jediný fík za hodinu zažene hlad na celý půlden, vyživuje nervy i mozek vitální silou a navíc vám pomůže zbavit se nadbytečných kilogramů. Díky velkému obsahu vlákniny chrání před zácpou a jinými střevními poruchami a díky pektinu snižuje krevní hladinu cholesterolu. Pro mnoho lidí s nízkouhladinou cukru jsou fíky lepší alternativou než pralinky.Za zmínku ještě stojí jejich využití v domácím lékařství :šťáva z nezralých fíků odstraňuje bradavicedužinu můžeme použít k masáži dásní, abychom odstranili bolesti zubů.Určitě je zná každý z nás jako vynikající pochutinu z období Vánoc a tov kandované neboli proslazované podobě. Z čerstvých fíků se též vyrábí džusy, kompoty, saláty, marmelády, vína i likéry. Nejlépe se hodí do sladkého pečiva,cukroví a pudinků, méně známé, ale o to chutnější je využití fíků “na slano”– plněné ořechy, sýrem nebo šunkou.NákupFíky koupíme v obchodech po celý rok v sušené i kandované podobě. Běžně se dnes už setkáváme i s fíky čerstvými a to nejen v síti supermarketů, ale i v menších obchodech. Vybíráme zralé plody s nepopraskanou a nepoškozenou slupkou, na omak mírně měkké a s povrchem pokrytým slabou vrstvou zkrystalizovaného přírodního cukru. Skladujeme je při nízké teplotě (těsně nad 0° C), nejdéle po dobu asi 2 týdnů. Sušené fíky jsou ploché, podle druhu velmi světlé či hnědé, na stisk měkké. I přes jejich dlouhou trvanlivost musíme sušené fíky často kontrolovat a rychle zpracovat, neboť bývají často napadány roztoči. Jsou-li příliš vychlazené,ztrácejí chuť, proto doporučujeme konzumovat fíky pokojové teploty. Čerstvé jsou sladké a šťavnaté, sušené jsou ještě mnohem sladší.PěstováníPěstování smokvoní není náročné a zvládnou ho i začátečníci. Stačí mít dostatečně velkou nádobu, kterou umístíme na teplém, slunném místě,nejlépe na jižní straně domu, balkonu apod.. Dále potřebujeme snadno propustný substrát s jílem a s velmi malým množstvím dusíku.Mladé rostliny koupíme ve specializovaných zahradnictvích. Množení fíkovníků provádíme “řízkováním” (20-30 cm dlouhé řízky z jednoletého dřeva). Na jaře rostlinu postupně zvykáme na venkovní prostředí. V době růstu a nasazování plodů hojně zaléváme, když dozrávají, zálivku omezíme, aby plody nepraskaly. V zimě přísun vody omezíme na minimum! Smokvoně pěstované v nádobách na podzim vždy přesazujeme! Plody ranných odrůd dozrávají za 80-100 dnů, pozdní za 125 .  

Pokračovat na článek


Granátové jablko - marhaník granátový

Granátová jablíčka byla servírována již v bájných dobách...ÚvodemGranátové jablko je plod neustále zeleného keře nebo stromku s ohnivě červenými květy.Je kulatý a má tvrdou žlutozelenou slupku. Uvnitř je spousta semínek ve sladké růžové dužině, a právě ta se jí. Dužina je rozdělena hořce chutnající blánou, která se nekonzumuje.Původ a rozšířeníV oblasti planého výskytu je granátové jablko tisíciletou součástí kulturní historie Orientu. Dnes se pěstuje velkoplodý kultivar ve Středomoří, Kanárských ostrovech, Indii, východní Asii, USA a v Argentině.Účinné látkyJadérka zrníček mají vysoký obsah železa a mohou se jíst syrová, jsou ovšem uzavřena v nepoživatelné hořké bláně. V dužině rozříznutého zralého plodu najdete také velké množství malých granátově rudých míšků, naplněných příjemně nakyslou šťávou, bohatou na vitamin C, na minerály a obsahuje i asi dvacet procent cukrů.Trocha dávné historieTento rozložitý keř pochází z Persie (dnešního Íránu) a Přední Asie. Patří mezi velmi starobylé rostliny. Je známý nejméně pět tisíc let. Jeho plody – granátová jablka – se těšily velké úctě. Byly zasvěceny např. řeckým bohyním Afroditě a Héře, král Šalamoun měl údajně celý sad granátovníků a prorok Mohamed radil pojídat granátová jablka proto, aby se lidé zbavili závisti. Možná, že ani v dnešní době by neškodilo zkusit tuto metodu znovu oprášit.Použití v kuchyniGranátová jablka se přidávají do ovocných salátů nebo sorbetů a do některých pikantních pokrmů. Ovocem je růžový rosolovitý obal zralých semen. V Orientě se z této příjemně nakyslé hmoty připravuje nealkoholický nápoj šerbet, jinde se zkvašuje na pálenku francouzského původu zvanou grenadina.Jiné využití...Využít lze nejen plody, ale vlastně celou rostlinu. Z listů marhaníku a ze slupek nezralých plodů se připravuje čaj, z kořenů a kůry barvivo, kterým se v Orientu barvily koberce. Využívá se i neobyčejně tvrdé žluté dřevo marhaníku.Jak si vypěstovat jablíčka doma?Granátovník nesnáší vápník v půdě a hlavně vyžaduje teplé a slunečné stanoviště. V našich podmínkách se mu dobře daří ve vyhřívaných sklenicích, doporučuje se také pěstovat rostliny v nádobách, které lze přes zimu přenést do zateplených prostor. Podobě jako u dalších teplomilných rostlin nemá jeho pěstování pro plody v našich podmínkách valný význam. Marhaník se rozmnožuje především řízkováním, ale stejně snadno jej lze pěstovat ze semen. Zakrslé formy se dají úspěšně pěstovat na okně obráceném k jihu – se sluníčkem ale s mírou, rostliny může ohrozit úpal. Jejich asi dva centimetry velké plody jsou dokonalou miniaturou ovocných marhaníků.

Pokračovat na článek


Jablka

Pojďme si představit naše nejoblíbenější stolní ovoce…CharakteristikaJablka jsou naše nejznámější a nejvýznamnější domácí ovoce. Volně rostoucí jabloně dosahují výšky 6-10 m. Existuje na 2000 kulturních odrůd jabloní. Jablka nejsou jen chutným, ale i nanejvýš zdravým ovocem. Jabloně totiž svými plody poskytují lidstvu vitaminy a další živiny. Jejich léčivé vlastnosti jsou známy odedávna.Původ a rozšířeníPravlastí jablka je střední Asie. Odtud se v průběhu staletí rozšířilo do Evropy a na všechny kontinenty. Geny v jablečných jádrech, nositelé dědičné informace, se při tomto vývoji měnily, přizpůsobovaly plody klimatickým podmínkám. Tak vznikly stovky odrůd.V našich zemích se jabloně pěstují po mnoho staletí. Za Karla IV sepsal jistý Klaret odrůdy tehdy u nás pěstované. Podle Balbína bylo v 16. století naším nejoblíbenějším jablkem míšenské. Jablka se tehdy od nás vyvážela do ciziny. Dnes v ČR existuje 60 odrůd jablek povolených k pěstování na prodej.Účinné látky Jablko téměř neobsahuje bílkoviny, avšak mnoho vody, má málo sacharidů a nevýznamné množství mastných kyselin ve slupce, zato bohatství vitaminů a stopových prvků. Při růstu se v plodu ukládá ve vysoké koncentraci vitamin C. Tato bioaktivní látka nachází v jablku obzvláště příznivé prostředí, protože obsažené bioflavonoidy a jiné rostlinné ochranné látky zabraňují jeho předčasné oxidaci. Tak se jablko stává v lidském střevě kombinovaným preparátem proti všemožným chorobám. Jablko sestává až z 30 procent z pektinu, účinné vlákniny, která snižuje hladinu cholesterolu, resp. Krevních tuků a váže na sebe jedovaté látky, jako je olovo nebo rtuť. Soli kyseliny vinné – vinany – v jablku brání škodlivé tvorbě fermentů a usazování bakterií ve střevech. Jablka posilují imunitní systém, srdce a krevní oběh. Posilují cévy, především slabé žíly.Nákup  Tržní odrůdy, jako jsou Cox Orange, Golden Delicious, Idared nebo Rubín a mnohé další, lze vesměs doporučit, bohužel s jednou výhradou – zejména jádrové ovoce z jihoevropských zemí je během celé doby růstu a ošetřováno prostředky na ochranu rostlin (pesticidy, insekticidy, herbicidy), postřikováno prostředky podporujícími růst, obhospodařováno minerálními, tj. umělými hnojivy a jinými chemickými látkami. Před přepravou na místo spotřeby a před prodejem se jablka vzhledově zušlechťují rafinovanými kosmetickými prostředky – šelakem, voskem, benzoovými a jinými pryskyřicemi. Plody tyto rostlinné jedy vstřebávají do slupky a dužiny. Proto bychom se raději měli vystříhat dováženého zboží a nakupovat jablka tuzemská, nejlépe z biologického resp. Integrovaného pěstování, neobsahují škodlivé látky. Ty totiž můžeme bez obav konzumovat i se slupkou, bohatou na cenné živiny. Nabídka tuzemských jablek je v současné době dostatečná a je vhodné jí využít. Krátké přepravní vzdálenosti snižují ztráty hodnotných účinných látek v plodech.PřípravaJablka bychom měli skladovat v chladu, např. ve sklepě, a konzumovat nejlépe syrová. Při tepelné úpravě, např. pečení, se ztrácí až 70 procent cenného vitaminu C.Jablka v kuchyniJablka můžeme použít do značného množství pokrmů a nápojů, nejlepší jsou však syrová na svačinu nebo přesnídávku. I když si v supermarketu nebo u ovocnářského stánku můžeme vybrat z různých odrůd, nenalezneme zde už takovou šíři sortimentu jako kdysi. Obchod vyžaduje dodávky velkého množství ovoce stejné odrůdy, nabídka se proto omezuje na odrůdy po obchodní a pěstitelské stránce nejvhodnější, s vysokou tržní produkcí. Z jablek se dále vyrábí kompoty, připravuje se celá řada moučníků, ocet, šťáva, mošt, víno a destiláty.TipKrásná a lákavá dovážená jablka na regálech supermarketů mohou kvůli jedovatým a škodlivým látkám, které obsahují, vyvolávat alergické reakce jako např. bolestivé puchýřky v ústech, kožní vyrážky a poruchy trávení. Navíc se tyto potravinové jedy usazují v tkáních, např. v játrech. Nejvíce jsou postihovány děti. Kvůli postřikům, které se v zahraničí často používají, musíme jablka důkladně omýt horkou a studenou vodou.

Pokračovat na článek


Lilek - fialová neznámá

Lilek krásná fialová zelenina je u nás poměrně neznámá . Velmi oblíben je především v arabských a asijských kuchyních, kde má jeho zpracování bohatou tradici. Doufáme, že si po přečtení našeho článku lilek oblíbíte. Pojd'me se seznámit s touto fialovou neznámou.ÚvodemLilek je téměř metrová rostlina pocházející z Indie, která se do Evropy rozšířila již v 17. století. Plodem lilku jsou podlouhlé lesklé bobule, které mohou dosáhnout váhy až 1 kg a délky až 30 cm. Konzumuje se dužina, která je bělavá s množstvím drobných světle hnědých semen. Plody obsahují velké množství vitamínů skupiny B, dále vitamíny A a C, hořčík, fosfor, síru, vápník a železo! Za zmínku stojí také jeho využití v Orientu, kde je s oblibou vyhledáván jako zaručené AFRODIZIAKUM.VyužitíLilek, známý též pod názvem baklažán, se v naší kuchyni objevuje čím dál častěji. Je oblíben pro své všestranné využití – připravují se z něj chutné pomazánky, dá se konzumovat vařený, dušený, smažený, ale i zapékaný s různou náplní. Záleží jen na fantazii.Tip: před zpracováním lilek nakrájíme a necháme vypotit poté nasolíme .NákupLilek běžně seženeme téměř v každé zelenině v kterémkoliv ročním období. Na trhu je několik druhů, nejrozšířenější je lilek vejcoplodý. Jak už název napovídá, tvar lilku je vejcovitý, ale může být i krátce nebo dlouze hruškovitý či podlouhlý. Rovněž barva záleží na druhu, od bílé až po temně fialovou. Při nákupu bychom měli vybírat tužší plody s hladkým povrchem a beze skvrn! Lilek se rychle kazí! Je choulostivý na otlak a rovněž teplota nižší než 8 °C plod poškozuje.PěstováníLilek se dá pěstovat i v našich podmínkách, bohužel jen jako jednoletka. Nejčastěji se pěstuje přímo ze semen. Má rád písčitou půdu s dostatkem vláhy i živin. Vyžaduje obdobnou péči jako rajčata. Při dostatečně teplém počasí sklízíme asi 4 měsíce po výsadbě sazenic, ještě před úplným dozráním, když plody začínají měknout, ale semena uvnitř nejsou hnědá. Uchovávat je můžeme zhruba po dobu 2 týdnů v ledničce.Doufáme že tímto malým přehledem o lilku přispějeme k jeho vetší oblíbenosti , kterou si jistě tato zajímavá zelenina zaslouží.

Pokračovat na článek


Mochyně – dobrá nejen do kuchyně

Seznamte seMochyně peruánská patří do čeledi lilkovitých a pochází z Peru a Guatemaly. Dorůstá do 1,5 m a dá se přirovnat k rajčatům, podobně se  i pěstuje, plody jsou ale menší, žluté nebo světlehnědé, 1 až 2 cm velké,aromatické sladkokyselé bobule, uložené ve srostlém uzavřeném, po dozrání slámově žlutém kalichu. Ve žlutooranžové dužině jsou pod hladkou pokožkou malá, plochá žlutá semena.VyužitíNa světě roste mnoho druhů mochyně. Mochyně peruánská je jednoletá rostlina, její plody se používají čerstvé spíše jako ovoce nebo do salátů.Také se z nich připravují marmelády,kompoty, likéry, pudinky nebo zmrzliny.Dále se kandují a suší jako rozinky. U nás je rozšířená  příbuzná vytrvalá mochyně židovská třešeň jako okrasná či léčivá rostlina s krásnými oranžovými kalichy, co se používají do suchých kytic, a s červenou bobulí,která se využívá jako diuretikuma ve farmacii. Pozor tyto červené bobule nejsou určeny ke konzumaci.Nejen chutné, ale i zdravé a léčivéBobule mochyně peruánské obsahují malé množství cukrů, pektiny, provitamin A a vitamin C, z minerálních látek draslík, fosfor a vápník. Plody se považují za léčivé při močových kamenech, zánětech ledvin, revmatismu, také při žlučových kamenech a žaludečních katarech.Nákup a pěstováníNeměl by být problém plody mochyně sehnat v našich velkoobchodech pod různými exotickými jmény podle země dovozu např. capuli, pasa capuli, uchuva nebo aguaymanto, avšak za zbytečně vysokou cenu.Mochyně peruánská se dá u nás pěstovat, ale nesnese mráz.Semena jsou běžně k dostání v obchodech pro zahrádkáře. Sazenice se vysévají do truhlíků v březnu až dubnu. Vzrostlé semenáčky se přesazují do malých květináčů.Sazenice se dávají na záhony po 15. květnu. Rostliny vyžadují humózní hluboké půdy s dostatkem závlahy a slunce, jsou vděčné za pravidelné přihnojování. Na podzim se žluté lampionky s bobulí uvnitř sklízí a ukládají v chladu a v suchu, kde vydrží až několik měsíců.Rady závěremMěchovitý kalich poskytuje bobuli dobrou ochranu a není vhodné jej odstraňovat až do doby spotřeby.Protože hladká slupka zamezuje proniknutí cukru, je lépe bobule při zavařování několikrát předem propíchnout nebo rozpůlit.

Pokračovat na článek


Olivový olej - tekuté zlato

Tak si tentokrát dáme něco zdravějšího a nebude to suchý šrot. Je jen málo potravin, na jejichž prospěšnosti pro lidský organismus se shodnou lidé zabývající se zdravou výživou. Olivový olej, který Homér nazval tekutým zlatem, jim kraluje a rozhodně s ním v kuchyni nic nepokazíte.Olivový olej v datechObsahuje 74 % nenasycených kyselin, tolik nemá žádný jiný jedlý olej. Ty příznivě ovlivňují poměry mezi škodlivým LDL cholesterolem a příznivým HDL cholesterolem, zároveň brzdí tendenci vzniku krevních sraženin a potírají nebezpečné cholesterolové nánosy v artériích. Dlouho si také uchovává důležité vitamíny (A, E, D) a draslík.  Pokud tedy požíváte kvalitní olivový olej, můžete tím předejít nemocem srdce, krevního oběhu a snížit riziko onemocnění rakovinou, srdečních infarktů a mozkových mrtvic. Olivový olej také pomáhá nemocným při potížích jaterních, žaludečních nebo problémech s trávením. Příznivé účinky má díky vysokému obsahu vitamínu E i na pleť. Regeneruje a chrání pokožku před vysoušením a urychluje léčení ran, popálenin a změkčuje jizvy.Středomořské olivovníky (Olea Europea) nyní rostou prakticky kolem celé zeměkoule, jak na severní, tak i na jižní polokouli, v klimatických podmínkách shodných víceméně se Středomořím.Jde o rod dvouděložných rostlin patřících do čeledi olivovníkových. Nejsou náročné na půdu, ale vyžadují dostatek slunce po dlouhou dobu, protože od květu do sklizně uplyne více než půl roku. Stromy přežijí sucho i mírnější krátké mrazy. Národy Středomoří se přou o to, kde mají nejkvalitnější olivový olej. Každý pěstitel, podobně jako vinař, ten svůj považuje za nejlepší. Nejvýznamější producenti olivového olejeItáliePodobnost s vínem je i v určování vybraných oblastí. Stejně jako jsou ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích různé vinohradnické oblasti označovány například AOC, DO, DOC, DOCg atd., jsou podobně registrovány i nejlepší sady olivovníků. V Itálii má olivový olej nejvyšší kvality označení DOP (Denominazione protetta). Označení zaručuje oblast produkce a technologii pěstování a zpracování. Na Apeninském poloostrově roste 250 miliónů olivovníků, z jejichž plodů se ročně vylisuje 600 tisíc tun oleje. Obecně platí, že tekutější, světlejší a méně chuťově výrazné jsou oleje z jihu, zabarvenější s výraznější chutí ze středu země a plnější s tělnatější strukturou pocházejí ze severu.  Ovšem v jednotlivých oblastech najdeme oleje výrazně se lišící charakteristickými vlastnostmi, chutí, vůní i kvalitou, která je dána jak místním mikroklimatem, tak i jednotlivými odrůdami. Například v Ligurii pěstují odrůdu Taggiascha, v Emilii Nostrana a Ghiacciola a třeba na Sardinii Tonda di Cagliari a Bosana. Jedny z nejzajímavějších italských olivových olejů pocházejí z údolí řeky Basento v oblasti Basilicata.Španělsko, olivová velmocVe Španělsku nesou olivovníkové oblasti označení DO (Denominacion de Origin). Rozlišují, zda olivovníky rostou na horách či v údolích, jestli se sklízejí brzy či později, to jde potom o pozdní sběr, jako u hroznů, jaké jsou varianty a zda jde o odrůdový olej či kupáž z několika odrůd.  První olivová DO oblast byla ve Španělsku vyhlášena v Les Garrigues v provincii Lleida roku 1975 a dnes je zde 33 tisíc hektarů olivovníkových sadů. Převažují varianty Arbequina a Verdial.Největší oblastí DO je v současné době ve Španělsku Sierra del Segura v provincii Jaén s 46 tisíci hektary olivových sadů. Říká se jí také olivovníkové moře, protože sady se táhnou po náhorních planinách od obzoru k obzoru. Nejrozšířenější vysazenou variantou olivovníku je Picual. V deseti španělských oblastech pyšnících se označením DO je 323 475 hektarů olivových sadů.Největší kolekci různých variant olivovníků na světě mají ve španělské Córdobě, kde je Banco Mundial de Germoplasma de Olivo. Mají zde přes 400 variant z různých zemí světa. Genetikové dokázali, že 262 z nich je španělského původu. Začali před patnácti lety a každý rok jim do genofondu přibývá 30 až 40 nových variant z celého olivového světa. Mimo jiné podrobně popsali dvacet čtyři různých barev olivového oleje v chuti od extra hořké až po velice sladkou. Pravdivé je vžité tvrzení, že olivovník je strom třígenerační. K jeho vypěstování od zasazení až do doby plné plodnosti je potřeba více než jeden lidský život. A tak děd stromek zasadí, otec o něj pečuje a teprve vnuk sklízí. Olivovník začíná rodit mezi 5. a 10. rokem od vzklíčení a své maximální plodnosti dosahuje mezi 35. a 100. až 150. rokem podle polohy, kde roste. Sklízí se mezi 20 - 60 kilogramy olejnatých plodů, peckovic z jednoho stromu. Z hektaru to bývá mezi třemi až deseti tunami. Stromy olivovníku se mohou dožít až 5000 let. V Řecku i Itálii jsou k vidění stromy zasazené v době, kdy naše kněžna Libuše teprve věštila, že vidí město veliké.Ochutnává se nejenom vínoOlivový olej, to je vlastně olivový džus. Je to jediný rostlinný olej extrahovaný z čerstvého ovoce bez použití rozpouštědel. Je to přírodní produkt, který obsahuje výjimečné aroma, chuťové vlastnosti a vysoce účinné látky ovoce z olivovníku. Pouze jeden květ z dvaceti má šanci, že se promění v olivu.  Ta teprve v závěru vegetačního období pozvolna začíná obsahovat olej. Sklizeň oliv určených ke konzumaci začíná už v září, ještě předtím než olivy začnou měnit barvu. Olivy určené pro olivový olej se sklízejí na konci podzimu či na začátku zimy, kdy jsou plně vyzrálé a dosahují maximální množství oleje. Pokud však někdo utrhne olivu ze stromu a doufá, že si na ní pochutná stejně jako na jiném zralém ovoci, je doslova trpce zklamán. Čerstvě trhané, byť sebezralejší olivy jsou totiž nepoživatelné. Sklizeň se podobá naší sklizni ořechů. Protože plody jsou malé, napřed se musí rozprostřít pod olivovník hustá síť a teprve potom plody ze stromu setřást a srážet dlouhými tyčemi. Ve velkých sadech už to dělají stroje, které mají síť i chapadlo, kterým strom uchopí a mohutně s ním zatřesou. Stejně jako u moderního zpracování hroznů na mošt a víno, i u oliv dnes rozhoduje čas. Čím dříve po sklizni jdou olivy do lisu, tím je olej kvalitnější. Samostatnou kapitolou je ochutnávání vylisovaného oleje, které je bráno stejně vážně jako soutěžní ochutnávky těch nejlepších vín. Degustátoři dostávají na mističkách anonymní vzorky. Napřed se ocení barva a potom se k mističce dlouze a pečlivě čichá. Teprve potom se opatrně ochutnává. Zakusuje se bílý chleba.  Olivy mají svou vlastní charakteristiku, stejně jako například réva vinná, která je také v přímé závislosti na klimatu a půdě. Tak jako je odlišný Sauvignon z různých poloh a zemí, je jiný i olej ze stejného druhu olivovníků rostoucích v odlišných podmínkách. I když je olivový olej velmi trvanlivý, stářím přece jenom ztrácí na kvalitě. Je dobré si najít svou osvědčenou značku a občas ji porovnat s nabídkou konkurence. Někdo nedá dopustit na olivový olej z Toskánska, jiný horuje pro ostrovy Řecka, další upřednostňuje ze Španělska či jižního Portugalska. Je to jako s vínem - je třeba ochutnávat a vybírat.Třídění olejeJedním z kvalitativních ukazatelů je stupeň volné kyselosti. Nejlepší oleje ho mají vyznačený na etiketě. Čím nižší, tím kvalitnější. Podle naší normy může extra panenský olivový olej obsahovat volnou kyselost do jednoho procenta, panenský do dvou, pure olivový olej do 3,3 procenta. Stupeň kyselosti mimo jiné ukazuje, že se jedná o skutečně čistý olivový olej bez jakýchkoliv vedlejších příměsí a je lisovaný za studena.    -extra panenský (extra virgine) nejlepší a nejoceňovanější olej získaný pouze mechanickým lisováním nejlepších odrůd oliv za studena nezpůsobujících změnu kvality, který skutečně voní a                  chutná  po olivách    - panenský (virgine) vysoce ceněný olej získaný pouze mechanickým lisováním za studena nezpůsobujícím změnu kvality    - olej "bez přívlastku" vznikl smíšením rafinovaných olivových olejů s různými oleji panenskými      pomaz (di sansa) olej získaný kombinací rafinovaných extraktů z výlisků s oleji panenskými Vysoce aromatické extra virgin olivové oleje většinou nejsou vhodné pro tepelnou úpravu. Tam bohatě stačí lacinější panenský nebo bez přívlastků. Naopak ve studené kuchyni vyniknou všechny senzorické přednosti vybraných extra virgin olejů. Skutečnou lahůdkou je mistička lehce osoleného extra virgin olivového oleje, do kterého si namáčíte křupavý bílý chleba a zapíjíte lahodné sousto stejně kvalitním vínem. 

Pokračovat na článek


Třešně

Jistě jste si jich všimli. Jsou všude. U silnic, na zahrádkách, v sadech. Krásně se červenají, lákají nás vylézat na stromy, na které jsme od mládí nelezly. Ano nastal čas třešní- poslů léta. Pojdťe si natrhat košík třešní s Gastrostránkami.Kde se vzaly?Třešně- kulaté peckové ovoce pochází z Malé Asie, odkud jí římský vojevůdce Lukkulus přivezl do Evropy kde se rychle uchytily na stolech labužníků a rychle zdomácnělo.Není třešně jako třešně.Lukkulus přivezl do Evropy pouze velmi sladkou odrůdu Asijských třešní. Dnes již ale známe více než tisíc druhů třešní, višní, a sladkovišní. Jsou k dispozici od žlutých přes růžové, tmavočervené až po černočervené. Dále si můžeme vybírat mezi odrůdami s měkkou, velmi štavnatou dužinou tzv. srdcovky nebo odrůdy s pevnou dužinou- tzv. chrupky. Višně jsou zase pevné a kyselé. Výraznou chuť mají plody morelky stinné obsahující silně barvící štávu, jejíž  kyselé aroma se rozleží, až po náležitém rozležení. Dále tu máme tzv. sladkovišně. Jsou to kříženci mezi třešněmi a višněmi. Rozdělujeme je na tmavé a skleňovky s pestře zbarvenými plody  a bezbarvou štávou. V Dalmácii májí původ malé červenočerné plody s hořkou příchutí tzv. maraše.Vyrábí se z nich proslulé maraskino.Nejen sladké a dobréDíky vysokému obsahu cukru mají třešně i višně velký význam pro lidský organizmus i jako dodavatel energie. Třešně obsahují vetší množstvý minerálů, např. draslík, vápník, železo a hořčík. Důležité pro organizmus je také obsah přírodních antioxidantů- vitamin C, karotenoidy a flavony.Třešně také podporují trávení a chuť k jídlu.Ale pozor na vodu! Jako všechny peckovité ovoce rychle kvasí,a hrozí nepříjemné zažívací problémy.To platí zvláště u dětí.Jó třešně zrály, ale co s nimi?To už nám Waldemar Matuška neporadil. Velmi oblíbená je konzervace čily kompoty a to pro to, že nám vydrží, až do příští sklizně. Dále marmelády, výborná je obzvláště višňová. Bublaniny, koláče, buchty, sladké knedlíky, míchané nápoje, džusy atd. To vše a mnohem více lze vyrobit z těchto letních červených perel. Tak hurá na stromy

Pokračovat na článek


Zavařování (sterilace) ovoce - kompoty

1.Příprava ovoce na kompotováníNejlepší kompoty vyrábíme z hrušek, broskví, meruněk, višní, rynglí a slív. Ovoce by mělo být zdravé, nepoškozené chorobami a škůdci a především nepřezrálé.Ovoce pereme v pitné vodě, kterou během praní několikrát měníme, podle druhu ovoce zbavíme stopek, loupáme, odjádřincujeme, případně půlíme či jinak dělíme. Loupané a různě dělené plody ihned ponořujeme do pitné vody, do níž přidáme asi 10 g kyseliny citrónové na 1l, aby ovoce nehnědlo.2.PředvářeníNěkteré druhy ovoce je vhodné před zavařováním předvařit. Předvářením se plody stanou tvárnějšími,vypudí se z nich vzduch a zlepší se pozdější prostup nálevu. Ovoce se stane v zavařovací sklenici skladnější a po sterilaci se nevznáší v nálevu. Předvařujeme tak, že ovoce ponořujeme krátce do vařící vody (na 1-3 minuty) nejlépe v cedníku. Poté ovoce ochladíme vyjmutím z horké vody okamžitým ponořením do studené vody, aby teplota nepůsobila déle a ovoce dále neměklo.3.NálevPlody nebo díly ovoce zaléváme ve sklenicích nálevem. Zalitím ovoce upravíme výslednou chuť kompotu, vytěsníme vzduch a umožníme dokonalé prohřátí během zavařování. Nálev připravujeme tak, že odvážené či odměřené přísady – cukr a vodu zahřejeme k varu a zahřívání přerušíme. Teplota vodní lázně by měla být asi o 5˚C vyšší než teplota zalité sklenice s ovocem. Ovoce musí být v nálevu zcela ponořeno, avšak mezi víčkem a hladinou musí zůstat mezera 1-1,5 cm.Koření používáme buď ve formě výluhů, které vléváme do nálevu, nebo je přidáváme přímo do jednotlivých sklenic před plněním ovocem. K zavařování kompotů používáme zavařovací sklenice a kovová víčka. Uzavírání víček je jednoduché a spolehlivé. Na naplněnou sklenici položíme víčko s bílou nebo šedou těsnící hmotou po obvodu, na víčko rovně nasadíme zavírací hlavu a tlakem obou rukou dotlačíme zavírací hlavu až na doraz. Hlavu sejmeme a tím je sklenice uzavřena.4.ZavařováníPlody nebo díly ovoce zaléváme ve sklenicích nálevem. Zalitím ovoce upravíme výslednou chuť kompotu, vytěsníme vzduch a umožníme dokonalé prohřátí během zavařování. Nálev připravujeme tak, že odvážené či odměřené přísady – cukr a vodu zahřejeme k varu a zahřívání přerušíme. Teplota vodní lázně by měla být asi o 5˚C vyšší než teplota zalité sklenice s ovocem. Ovoce musí být v nálevu zcela ponořeno, avšak mezi víčkem a hladinou musí zůstat mezera 1-1,5 cm.Koření používáme buď ve formě výluhů, které vléváme do nálevu, nebo je přidáváme přímo do jednotlivých sklenic před plněním ovocem. K zavařování kompotů používáme zavařovací sklenice a kovová víčka. Uzavírání víček je jednoduché a spolehlivé. Na naplněnou sklenici položíme víčko s bílou nebo šedou těsnící hmotou po obvodu, na víčko rovně nasadíme zavírací hlavu a tlakem obou rukou dotlačíme zavírací hlavu až na doraz. Hlavu sejmeme a tím je sklenice uzavřena. Do zavařovací nádoby, kterou může být zavařovací hrnec, ale i jiná velká nádoba, ve které můžeme vařit vodu, ohřejeme vodu na teplotu odpovídající teplotě naplněných zavařovacích sklenic, na dno dáme drátěnou nebo děravou plechovou izolační vložku, aby sklenice nestály přímo na zahřívaném dnu. Na vložku postavíme naplněné uzavřené sklenice, nádoba v níž zavařujeme musí být po vložení sklenic naplněna vodou asi 2 cm nad víčka sklenic. Vodní lázeň nyní dále zahříváme na teplotu do 100˚C. Této teploty by mělo být dosaženo během 20-25 minut. Dodržení tohoto rozmezí je důležité. Při zahřívání kratším než 20 minut by nemuselo nastat potřebné prohřátí středu sklenic a kompot by se později zkazil. Naopak při dlouhém stoupání teploty může být někdy kompot po zavařování rozvařen.Teploty kontroluje teploměrem k tomu určeným. Po dosažení teploty okolo 98˚C vodní lázně udržujeme tuto teplotu regulací ohřevu po doporučenou dobu zavařování:Málo zralé plody…… 1l sklenice: 30-35 minut při 85˚C                        …..0,5l sklenice: 20-25 minut při 85˚CZralejší plody………. 1l sklenice: 20 minut při 85˚C                     ……...0,5l sklenice: 15 minut při 85˚CPo uplynutí této doby zastavíme ohřívání vodní lázně. Sklenice z vodní lázně vytáhneme na místo, kde je můžeme ochladit studenou vodou, nejlépe sprchováním, chlazení studenou vodou je vhodné především pro kompoty z peckovin a bobulovin, uchovají si tak křupavou konzistenci. Pokud kompoty nechladíme,vyjmeme je ihned po uplynutí sterilační doby z horké vody, položíme víčkem na izolující podložku (dřevo) a ponecháme na vzduchu samovolně vychladnout. U zcela vychladlých sklenic zkontrolujeme nejdříve uzávěry. Dobře přichycené víčko nesmí od sklenice odpadnout. Špatně přichycené víčko při poklepu vydává hluchý, dutý zvuk. Sklenice potom označíme etiketami, na kterých uvedeme datum výroby a dle potřeby název kompotu. Ukládáme je v temné místnosti, kde by teplota neměla přestoupit 10˚C a klesnout pod -3˚C (vhodný je sklep). Kompoty neskladujeme déle než 1 rok.Delším skladováním ztrácejí dobré chuťové vlastnosti.Několik důležitých rad pro zavařování:Používáme jen zcela čisté zavařovací sklenice a víčkaVíčka nesmí být deformovaná, nesmí mít poškozenou těsnící hmotuSklenice plníme pokud možno zahorka, popř. zaléváme horkým nálevemUzavřené sklenice nesmí po převrácení téciTeploty při zavařování kontrolujeme teploměremDodržujeme doporučenou dobu zavařováníKontrolu (přichycení víček) provedeme až po úplném vychladnutíKompoty skladujeme maximálně jeden rok

Pokračovat na článek


Průvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Léto dává široký prostor ovoci, zelenině a zdravé výživě vůbec. Navštivte letní zahrádkou s Gastrostránkami....„Chutná a prospívá zdraví“Předností každého ovoce je vysoký obsah vitaminů a enzymů, jakož i životně důležitých minerálních látek a lahodná chuť čerstvých plodů sklizených ze stromů a keřů. Jejich smyslové vlastnosti, jako jsou vůně, aroma, šťavnatost a sladkost, povzbuzují trávení a mají za následek, že se nám doslova „sbíhají sliny v ústech“.Problém nadbytku kalorií, o němž se dnes tak diskutuje, není v případě ovoce tak aktuální. Až na několik výjimek je totiž ovoce na kalorie chudé, navíc neobsahuje cholesterol a zároveň obsahuje jen malé množství tuku a bílkovin, přičemž to nepatrné množství bílkovin jsou cenné proteiny.Ovoce můžeme nazvat malou klenotnicí vitaminů. Dostačující přísun vitaminů umožňuje a zajišťuje nerušený průběh přeměny látek v živém organizmu. V ovoci je obsažen především ve vodě rozpustný vitamin C, vitaminy řady B jakož i provitamin A – beta-karoten, který se v živém organizmu přeměňuje na vitamin A.Na jaře a v létě se můžeme těšit z bohaté a pestré úrody drobného ovoce, zvláště z jahod, ostružin, malin, rybízu, mirabelek, borůvek a angreštu jakož i z meruněk, nektarinek, broskví, třešní, višní a slív. Když pak sklízíme úrodu jablek, hrušek a švestek, léto vrcholí a brzy nastane podzim. Pojďme si představit druhy našeho domácího ovoce…Jádrové ovoceJablkoNejoblíbenější stolní ovoce. Obsahuje vitaminy i minerální látky a minimum kalorií. Z jablek se vyrábí kompoty, připravuje se celá řada moučníků, ocet, šťáva, mošt, víno a destiláty.HruškyMají menší obsah kyselin než jablka. Na trhu jsou po celý rok. Jakmile dozrají, velmi rychle podléhají zkáze. Tvrdé plody používáme na tepelně upravený dezert nebo je zavařujeme. Jsou významným zdrojem draslíku a vitaminu B 2.Peckové ovoceBroskvePeckovité ovoce se sametovou žlutou až oranžovou slupkou a pevnou aromatickou bělavě žlutou dužinou se podává jako stolní nebo dezertní ovoce nebo se zavařuje či suší. Lahodná je také šťáva. Broskve jsou bohaté na vitamin A a draslík.NektarinkyPodobají se broskvi, plody jsou však v průměru menší. Obsahují vitamin A, B 2 a C a draslík. Dužina je pevná, šťavnatá a plod přichází na trh většinou vyzrálý, určený k rychlé konzumaci, protože se rychle kazí.MeruňkyPeckovité ovoce s jemnou sametovou žlutou slupkou a oranžovou dužinou sladké chuti a příjemné ovocné vůně. Má bohatý obsah především vitaminu A a draslíku. Konzumujeme je především čerstvé. Používáme je také na moučníky, kompoty a zavařeniny. Meruňková marmeláda patří k nejoblíbenějším.SlivoňMirabelka je malá kulatá slíva s voskovou zlatožlutou slupkou a velmi sladkou dužinou. Pevné plody se hodí ke kompotování a přezrálé lze rozvařit na džem.Renklóda neboli ryngle je středně velký plod se zelenou nebo s nažloutlou slupkou a pevnou dužinou. Modrofialové trnky sklízíme, až když přečkají mráz. Švestka nebo slíva oválného tvaru má modrou až červenou slupku a kořenitou, sladkou a šťavnatou světlezelenou až nažloutlou dužinu. Hodí se na koláč, do knedlíků, na kompot a povidla.Drobné ovoceJahodyObsahují vitamin C, železo a další minerální látky. Nejvhodnější konzervací je zmrazení. Jahody se uplatňují ve zmrzlinových, šlehačkových i jogurtových pohárech, bývají součástí bublanin, dortů i jiných zákusků, vkládáme je do palačinek, na omelety nebo lívance apod. Z jahod se dále vyrábí džem, marmeláda, víno, mošt nebo třeba kompot.OstružinyChuť a vůně zahradních ostružin je většinou nesrovnatelná s divoce rostoucími v lese. Jako všechny bobuloviny také ostružiny se rychle kazí a plesnivějí. Lze je mrazit. Mají vysoký obsah vitaminu C. Báječně chutnají čerstvé, ale hodí se rovněž k zavařování.BorůvkyObsahují vitamin C a B, draslík a sodík a vlákninu. Na trh přicházejí sbírané v lese nebo zahradní. Rychle se kazí a plesnivějí.MalinyJsou bohaté na pektiny, vitamin C a B 2. Nejchutnější a nejaromatičtější jsou lesní maliny. Typické aroma a chuť láká k přípravě zmrzliny, dortů a dezertů. Z malin jsou skvělé šťávy, džemy i protlaky.BezinkySbíráme pouze zralé plody na šťávu, kompot nebo na víno a sušíme je na čaj. Jsou cenným zdrojem vitaminu C. Vždy je tepelně upravujeme.RybízČervený rybíz je ideální čerstvý. Vzácnější bílý má lahodnější, méně kyselou chuť. Černý s výrazně kořenitou chutí se cení pro vysoký obsah vitaminu C. Rybíz lze uchovat mrazený.Třešně a višněTřešně obsahují vitamin B 2 a C a draslík. Višně jsou bohaté na vitamin A. Nejoblíbenější odrůdou višně na moučníky a na zavařování je morella.BrusinkyJsou bohaté na vitamin C a pektiny. Jejich chuť se rozvine až tepelnou úpravou (vynikající kompot nebo zavařenina) Brusinky neodmyslitelně patří ke svíčkové na smetaně.AngreštSprávně česky jde o srstku obecnou. Oválné bobule mohou být zelené, žluté, červené až nachové. Existuje i téměř lysá odrůda. Angrešt má vysoký obsah vlákniny, pektinu minerálních látek a vitaminů.Hroznové vínoBobule révy vinné jíme samotné nebo je používáme na míchaný ovocný salát, na ozdobení dezertů nebo jako obložení sýrů, drůbežího nebo zvěřinového pokrmu. Nejvhodnější jsou hrozny bez semen. Snadno z nich získáme šťávu, kterou lze zmrazit.Tip na výrobu ovocných šťávExistuje řada postupů a doporučení, jak si sami můžeme připravit šťávu z čerstvého ovoce. Zatímco šťáva z citrusů se dá připravit na jednoduchém odšťavovači, na přípravu šťávy z bobulového a peckového ovoce používáme odšťavovače elektrické. Obecně se dá říci, že i takto získané šťávy obsahují relativně velké množství ovocné dužniny. Čerstvá ovocná šťáva se dá připravit i v elektrickém mixéru, ale jen z měkkého ovoce, které se snadno rozmixuje. Tento způsob je vhodný především tehdy, chceme-li si namíchat koktejl.zdroj:https://www.pestik.cz/Ostatní díly průvodce letní zahradou:Průvodce letní zahradou část 1. bylinkyPrůvodce letní zahradou část 2. - zeleninaPrůvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Pokračovat na článek


Průvodce letní zahradou část 2. - zelenina

Léto dává široký prostor ovoci, zelenině a zdravé výživě vůbec. Suroviny jsou čerstvé, jsou běžně k dostání a několikrát levnější než v zimě nebo na jaře. Navíc si mnoho lidí vypěstuje zeleninu i ovoce na zahrádce. Jako sezónní jídlo určitě každý zná třeba lečo, ovocné knedlíky nebo smaženici z čerstvých hub. Obecně platí, že v létě, už s ohledem na stoupající teploty, by mělo být jídlo lehké, osvěžující a rychlé (kdo by také chtěl strávit celé dopoledne u sálajícího sporáku?). Naprosto nevhodná jsou tučná masa, horké vývary nebo hutné omáčky. Naopak v létě je ten správný čas na ovocné a zeleninové saláty, grilované ryby nebo bílé maso a těstoviny ( i studené těstovinové saláty). V tomto ohledu přebíráme nápady, recepty a zkušenosti z přímořských států. Ještě nedávno pro spoustu lidí u nás neznámý lilek nebo brokolice dnes tvoří základ mnoha hlavních jídel. V létě máme také možnost používat mnohem více čerstvých bylinek, které si snadno vypěstujeme na zahrádce, na parapetu třeba i v paneláku a nebo si je koupíme předpěstované v kelímku nebo už rovnou nařezané.Ale vraťme se ještě k zelenině. Zaměříme se především na letní druhy a domácí produkci, i když náš trh je čerstvou zeleninou zásoben po celý rok.  BramboryJsou energeticky málo vydatné, ale výživově bohaté. Skladují se na suchém temném místě, na světle hlízy zezelenají a jsou pro konzumaci nevhodné. Brambory se nikdy dlouho nemáčí ani se nevaří v přílišném množství vody, protože by se vyluhovaly důležité látky jako škrob, vláknina, bílkoviny, vitamin B1, draslík i železo. Přednostně je vaříme ve slupce a oloupeme je až vařené.Rozeznáváme brambor masitý pevný (lojový), je nerozvařivý, vhodný na salátbrambor převážně masitý (slabě moučnatý), je převážně nerozvařivý, vhodný na salát, opékání a do šťavnatých pokrmůbrambor moučnatý (středně rozvařivý), ten je vhodný na polévky a kaše. Letní kořenová zelenina:Celer bulvový: používá se syrový i vařený, je vhodný do salátů, dá se obalit jako řízek a usmažit a neměl by chybět v žádné polévce. Obsahuje vápník, fosfor a vitamin C.Mrkev: má vysoký obsah karotenu, který se v doprovodu s tuky přeměňuje na vitamin A (ten je důležitý pro zrak). Používá se syrová i vařená nebo dušená. Vitamíny neztrácí ani vařením. Hodí se do salátů, polévek, k masu i těstovinám.Ředkvička: má až palčivou chuť, konzumuje se převážně syrová, strouhaná se přidává do polévek nebo pomazánek, skvěle chutná i grilovaná. Lísky můžeme nasekat a použít na posypání.Letní plodová zelenina:Lilek (baklažán): syrový se nekonzumuje, chutný je opékaný, grilovaný, smažený či zapékaný.[více o lilku]Avokádo: má nazelenalou máslovitou dužinu, kterou ihned zakapeme citrónovou šťávou, aby nezhnědla. Zralý plod je na dotek měkký.[více o avokádu]Paprika: paprikové lusky se mohou jíst syrové, připravuje se z nich lečo, dají se péct i grilovat. Obsahují 10 x více vitamínu C než citron.Rajče: plody jsou různé velikosti a tvaru, mají nasládlou šťavnatou dužinu. Výborné jsou čerstvé, vyrábí se z nich kečup, protlak, velmi dobrá jsou plněná.Okurka: rozeznáváme salátovou okurku a okurky k nakládání. Salátové okurky jsou buď pěstované ve skleníku (ty jsou k dostání po celý rok a mají hladký povrch) nebo jsou polní. Ty mají drsnou slupku a sklízejí se v létě a na podzim. Konce odkrajujeme, protože mohou být nahořklé! Okurky „nakládačky“ se pěstují na volné půdě nebo nejlépe v tzv. pařeništích. Ještě malé se nakládají se do octového láku.Letní řapíková a stonková zelenina:Celer řapíkový: výborně se hodí syrový na salátKlíčky: klíčky sóji, fazole mungo, vojtěšky alfalfa atd. můžeme snadno pěstovat po celý rok doma. Potřebují jen misku s vatou a dostatkem vláhy.Letní brukvovitá zelenina:Květák: je dietní, lehce stravitelný, má vysoký obsah vitaminu C. Používáme ho syrový do salátů, vařený v páře nebo smažení.Brokolice: je bohatá na železo, vitamin C, kyselinu listovou a beta karoten. Jeho využití v kuchyni je obdobné jako u květáku, brokolice se připravuje s těstovinami, zapékaná, do polévkových krémů a vhodná je i jako příloha k bílému masu a rybám.Kedluben: výborný je za syrova, používá se do salátů, ke grilování i dušení.Zelí: hlávkové zelí má mnoho beta karotenu a vitaminu C, Tepelnou úpravou se výživová hodnota snižuje. Zpracovává se také kysané nebo dušené.Kapusta hlávková: má mnoho vápníku, používá se dušená jako přílohaLetní cibulová zelenina:Cibule: k dispozici je po celý rok, podporuje zažívání, má baktericidní účinky, zvyšuje odolnost organismu. Do salátů se skvěle hodí cibule červená, která nemá tak palčivou chuť, ale naopak tepelnou úpravou ztrácí barvu, jarní cibule se používá včetně natě a výborně chutná v tvarohových pomazánkách a v polévkách.Česnek: používá se spíše jako koření do omáček, polévek, na ochucení mas a bramborových pokrmů. Má silné protivirové baktericidní a protiplísňové účinky a působí proti arteroslkeróze.Pórek: připravujeme ho syrový do salátů, nákypů, polévek, míchané zeleniny a nepostradatelný je při přípravě „Číny“. Získá na chuti, když ho předem krátce osmahneme.zdroj:https://www.pestik.cz/Ostatní díly průvodce letní zahradou:Průvodce letní zahradou část 1. bylinkyPrůvodce letní zahradou část 2. - zeleninaPrůvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Pokračovat na článek


SUPERPOTRAVINY VE VAŠÍ KUCHYNI ANEB CO JE DOBRÉ A ZDRAVÉ JÍST?

Pořád se dočítáme o tom, jak je zdravá výživa důležitá, jak by jsme měli o své tělo a životosprávu dbát a podobně. S tím jsou spojeny i nejrůznější trendy ve výživě, které se čas od času objeví. Obrovským boomem byly bio potraviny, které doslova zahltili celosvětový trh. Všichni najednou chtěli mít všechno bio. Stačilo, že na obalu byl tento magický nápis a hned šel „nebio“ jogurt do nákupního košíku. Dnes je tímto trendem pojem superpotraviny. Důležité je upozornit, že tento pojem není taková „rychlokvaška“ jako například již zmiňovaný přívlastek bio. Tento pojem vznikl z velkého množství zdravých a léčivých látek, které některé potraviny obsahují.SEZNAMTE SEPojem superpotravina rozhodně není náhodný a slovo super je pro některé potraviny doslova trefa do černého. Tyto potraviny jsou totiž charakteristické tím, že v sobě obsahují mnoho důležitých živin pro naše tělo, mají v sobě spoustu vitamínů a minerálů, kromě toho mají také antioxidační účinky a výrazně podporují náš imunitní systém. Tyto superpotraviny s velkým S znaly už naše babičky, babičky těchto babiček a další a další generace před nimi. Tehdy ovšem byly oblíbené pro své léčivé a uzdravující účinky. Jelikož superpotraviny obsahují vysoké procento minerálů, vitamínů, proteinů, enzymů, koenzymů a mnohých další, je doporučováno, aby byly konzumovány bez nejrůznějších tepelných příprav, tedy v syrové formě. Pokud je budete připravovat například vařením, je jasné, že o mnohé super látky, které potravina obsahuje, přijdete.CO MÁTE DOMAMožná ani sami nevíte, kolik superpotravin máte doma v lednici, ve špajzu nebo které vám rostou na zahrádce, nebo které můžete natrhav na louce či v lese. Proto není rozhodně od věci, si některé z nich připomenou a říci si, které super látky obsahují, v čem nám pomáhají a podobně.BORŮVKY Tyto malé modrofialové kuličky patří rozhodně mezi superpotravinami do top desítky. I když jsou většinou pro svou sladkou chuť velmi oblíbené, pravděpodobně je nyní budete mít pro jejich blahodárné účinky o trochu raději. V první řadě jsou obrovským zdrojem vitamínu C, který podporuje imunitní systém a slouží jako prevence před chřipkou a kde jakým nachlazením. Třísloviny, které borůvky obsahují, pomáhají ženám po celém světě při menstruačních bolestech a silném krvácení. Pokud trpíte cukrovkou, měli byste si vařit čaj z borůvkových listů, neboť dokáže snížit hladinu cukru v krvi. Kromě toho všeho jsou borůvky také prospěšné při čištění ledvin, zlepšují náš zrak, jsou dobrou prevencí před rakovinovým onemocněním, čistí organismus, mají hojivé účinky v případě ekzémů a mnoho dalších prospěšných účinků.SLADKÉ BRAMBORYTento druh brambor, neboli také batáty, patří k těm nejvýživnějším druhům zeleniny vůbec. Sladké brambory obsahují vysoké množství betakarotenu, který působí proti vzniku mnoha druhů rakoviny. Jedna brambora vám může dát až 180 % doporučované denní dávky betakarotenu. Kromě toho tyto brambory obsahují také mnoho draslíku, který významně přispívá na činnost našeho srdíčka, snižuje krevní tlak a omezuje vznik srdeční zástavy a mrtvice. V boji se srdečními chorobami a v prevenci proti rakovině sladké brambory obsahují také pomocné látky jako kyselinu kávovou, rostlinné steroly, vitamín B6, vitamín C a kyselinu chlorgenovou.GRAPEFRUITŽe je grapefruit nekorunovaným králem mezi všemi ovoci, se už dávno ví. Pokud ovšem o tom ještě někdo alespoň trošku pochybuje, rádi ho právě teď nadobro přesvědčíme. V první řadě je v tomto ovoci obrovské množství vitamínů C, B1 a K. Kromě toho je také bohatý na přírodní antioxidanty, neboli favonoidy, které jsou známé tím, že dokáží výrazně odbourat škodlivé látky z těla. Grapefruit je také velmi oblíbený u lidí bojující s váhou. Obsahuje totiž minimum tuků a vysoký obsah vlákniny, která vám dodá pocit sytosti a ve finále jejich lehce nahořklá příchuť snižuje chuť na sladké. Jako by toho nebylo málo, tak působí protizánětlivě, urychluje krevní oběh, zmírňuje gynekologické potíže, jsou výborné při léčbě alergií, astmatu a nejrůznějších ekzémů a snižují hladinu cholesterolu v krvi.HOUBYMnoho lidí nemá houby zrovna v oblibě a jídla s nimi odmítají pozřít, což je ovšem jejich obrovská chyba. Houby se totiž řadí k superpotravinám. Většinu hmoty hub tvoří voda, tudíž obsahují velmi malé množství kalorií. Většina hub obsahuje velmi nízké množství sodíku, tudíž nejsou zátěží pro naše ledviny a jsou doporučovány lidem, kteří mají vysoký krevní tlak. Obsahují ovšem dostatek draslíku, který pomáhá při snižování krevního tlaku. Houby jsou také bohaté na mnoho vitamínů, jako například E, B2, B3, riboflavin a niacin. Díky selenu jsou účinným antioxidantem zbavující naše tělo škodlivin. Mezi superhoubou mezi všemi houbami je považována hlíva ústřičná, která je mimo jiné doporučována pro diabetiky, těhotné a kojící ženy.Mezi další superpotraviny, které jsou nám běžně dostupné a které mnoho z nás denně konzumuje, patří například ještě vajíčka, citrusy, ořechy, brusinky, brokolice, mrkev, rajčata, semínka, jablka, zelí, česnek a mnoho dalších.TROCHU EXOTIKYNěkteré superpotraviny můžeme najít doma a některé si musíme zase pořídit v obchodech, neboť v našich podmínkách by nám asi jen stěží vyrostli. Moje milovaná maminka je vyznavačkou zdravého životního stylu, správné životosprávy a tělesné očisty nejrůznějšími způsoby. Bohužel jako její dítě a tak trochu pokusný králík mě pravidelně zásobuje a nutí jíst nejrůznější šílenosti, o kterých se bůhví kde dočetla a přes internet objednala. Některé se dají s chutí u televize pojídat, u jiných mě evokuje pocit zvracení, jen když je koutkem oka zahlédnu na poličce. Svědomí mi ovšem nedá, abych vám o nich nenapsala.GOJIKustovnice čínská, neboli goji je velmi oblíbená v čínské medicíně, kde na ni nedají dopustit. Plody goji jsou malé bobulky jasně červené barvy, které trošku připomínají brusinky. Plody goji obsahují osmnáct nejrůznějších druhů aminokyselin a dvacet jedna stopových prvků. Žádná jiná rostlina na zemi neobsahuje takové množství karotenoidů, jako právě goji. Obsah vitamínu C v pomerančích je doslova nic oproti tomu, kolik jej obsahuje plot kustovnice čínské. O tom, jak je výborná pro imunitní systém nebo jak je skvělá jako prevence proti rakovinovému onemocnění, se zde vypisovat už ani nebudu. Jen jako bonus dodám, že je také oblíbená, protože prokazatelně omlazuje.ALOE VERAO této léčivé rostlině pravděpodobně neslyšíte prvně. Už staří Egypťané věděli, jako blahodárné účinky v sobě ukrývá. To nejdůležitější je schováno v průsvitném gelu, který se získává s listů aloe vera. Její primární schopností je, že dokáže velmi napomáhat při hojení nejrůznějších ran a také popálenin. Ve velkém zastoupení je v aloe vera obsažen vitamín C, E, A, a vzácný B 12, aminokyseliny, minerální látky, lignin, antrachinony, enzymy, nebo také saponiny. Kromě hojivých účinků se také velmi často využívá při překyselení žaludku, v boji proti paradentóze, při tuberkulóze nebo cukrovce. Své místo si našla také v kosmetice, kde se používá při léčbě akné, při oparech, plísních nebo ekzémech. Osvědčila se také v boji proti lupům.CHLORELLAJedná se o japonskou sladkovodní řasu, která sice smrdí a chutná vážně strašně, ale v zájmu svého zdraví je nutno něco vydržet. Na trhu jsou v dostání nejčastěji v podobě malých pilulek, nebo prášku, který si už můžete namíchat podle libosti. Spolu s dalšími superpotravinami se řadí k tzv. zeleným potravinám. Důvodů, proč se překonat a pravidelně a ještě s nadšením polykat tento smrdutý hnus (věřte mi, že nepřeháním. Mám ji doma a vím, o čem mluvím) je hned několik. Tak teda za prvé, odvádí z těla toxické látky a podporuje hojení ran. Mimo tohle všechno jako „double jackpot“ obsahuje hormon štěstí,  neboli tryptofan. Tudíž pokud vás bude trápit pochmurná podzimní nálada, není nad chlorellu.MLADÝ JEČMENDalší zelený zázrak, objevený mou maminkou. Jedná se o namletý jemný prášek ze zeleného ječmene, který se sklízí cca týden po zasetí. Prášek se míchá s vodou a pije se. Popřípadě v silném sebezapření polyká, abyste to měli co nejrychleji za sebou. Pít něco, co vypadá jako žabinec, chce prostě trošku odvahy. O tom, jak strašně zdravý je a jak blahodárné účinky na naše tělo má, ovšem nemůže být pochyb. Je skvělý při překyselení žaludku, pomáhá při silných migrénách nebo při problémech s nespavostí. Mimo to obsahuje vysoké množství vitamínu C a E, mnoho enzymů, železo, hořčík, také vápník, fosfor a mnoho dalších.

Pokračovat na článek


SUSHI – KREATIVNÍ ASIJSKÉ KOUZLENÍ Z RÝŽE A RYB

Poprvé jsem se s tímto japonským pokrmem setkala při mé cestě po Novém Zélandu, kam mě přátelé pozvali na oběd, právě na sushi. První dojem byl více než pozitivní, jelikož jsme šli do celkem nóbl restaurace, kde sushi balil před vašima očima evidentně někdo, kdo to nedělá prvně. Dojem byl teda po pěti minutách celkem slušný, navíc sushi vypadalo na talíři opravdu parádně a chuti se jenom sbíhaly. Bohužel mě nadšení přešlo hned po prvním soustu. Ani hromada kvalitní rýže, a hodně ostré wasabi nemělo šanci přetlouct chuť rybiny, která byla patrná jednak z kusu syrové ryby a hlavně z mořské řasy, ve které bylo všechno zabaleno. Se silným sebezapřením jsem rychle tuhle dobrotu polkla a zapřísáhla se, že už nikdy. Jenže nikdy se nemá říkat nikdy. A tak jsem po návratu domů byla vystavena dalším návštěvám sushi restaurací. A světe div se, naučila jsem se ho mít ráda. Jednoduše jsem se k lásce k sushi musela projíst. Kromě toho, že mám jídelníček zase o něco bohatší, tak také ve velké míře prospívá mému zdraví.CO JE SUSHI A ODKUD POCHÁZÍ?Sushi vymysleli a do světa poslali největší milovníci rýže a ryby, tedy obyvatelé Číny, kde jej poprvé ochutnali ve čtvrtém století před naším letopočtem, kdy si Číňané uvědomili, že se rýže spolu k syrovým rybám celkem hodí a nechutná to úplně špatně. Základem úspěchu je v první řadě kvalitní rýže. Ovšem nejedná se ledajakou rýži, kterou máte doma ve skříni, ale speciální druh, který je po uvaření promíchán směsí z octu, cukru a soli. Mnoho lidí si při slově sushi vybaví jako první syrovou rybu. Nu, je to tak, ale není to nutné. Syrová ryba (často se jedná o oblíbeného lososa) je nahrazována vším možným. Krabími tyčinkami, zeleninou, avokádem, houbami a ve své podstatě tam můžete napasovat všechno, co máte rádi.SUSHI PRO MILOVNÍKY ZDRAVÉ VÝŽIVYJe tedy sushi opravdu tak zdravý pokrm, jak se můžete všude dočíst? Ano, je a to velmi. Obsahuje totiž samé zdravé věci. V první řadě už samotnou rýži, která je lehce stravitelná a v jejím obsahu najdete hromadu vitamínů a minerálů. Kromě toho obsahuje minimální množství kalorií a je bez lepku. Další důležitou surovinou jsou samotné ryby. Samozřejmě se musí jednat o čerstvé ryby a mořské plody, protože jenom ty obsahují obrovské množství bílkovin, jódu a samozřejmě nesmíme zapomenout na tuky s omega-3 mastnými kyselinami. Syrové ryby oproti těm tepelně upraveným v sobě obsahují všechny tyto prospěšné látky v plné síle. Další zdravou mňamkou je řasa Nori, což je to zelené, v čem je celé sushi zabaleno. Tato potravina, se kterou má mnoho lidí trošku problém, obsahuje patnáctkrát více minerálních látek, než kdejaká zelenina. Pro ty, kteří ještě váhají, dodám, že má omlazující a zkrášlující účinky. Jako takový bonus ještě musím poznamenat, že tato mořská řasa má mimořádně pozitivní vliv na detoxikaci celého organismu. Nepostradatelnou součástí každého sushi je také křen zvaný Wasabi. Jeho úkolem je (kromě silné chuti a aromatu, který dodá sushi potřebný šmrnc), také to, že obsahuje látky, jenž zbavují syrové ryby bakterií a mikroorganizmů.SUSHI SI ZVLÁDNETE SNADNO PŘIPRAVIT I DOMA!Pokud jste milovníky sushi a mohli byste jej jíst pořád, není jediný důvod, proč byste si nemohli udělat domácí sushi u vás v kuchyni. Ač z přípravy jde možná trošku strach, jedná se opravdu o velmi jednoduchý postup. V první řadě potřebujete nakoupit suroviny. Mým osvědčeným obchodem je Makro, kde bez problémů nakoupíte speciální rýži na sushi, mořské řasy, wasabi, speciální ocet, sójovou omáčku a zejména čerstvé ryby. Největší umění je uvařit správně rýži, která musí vstřebat veškerou vodu, aby se správně lepila a držela pohromadě. Pak už jen mít šikovné ruce při balení a máte udělanou exotickou a zdravou večeři, kterou si si můžete dopřát, nebo jí oslnit každou návštěvu.

Pokračovat na článek