Výsledky vyhledávání pro dotaz procent

Výsledky vyhledávání v sekci: Kuchyně

Granátové jablko - marhaník granátový

Granátová jablíčka byla servírována již v bájných dobách...ÚvodemGranátové jablko je plod neustále zeleného keře nebo stromku s ohnivě červenými květy.Je kulatý a má tvrdou žlutozelenou slupku. Uvnitř je spousta semínek ve sladké růžové dužině, a právě ta se jí. Dužina je rozdělena hořce chutnající blánou, která se nekonzumuje.Původ a rozšířeníV oblasti planého výskytu je granátové jablko tisíciletou součástí kulturní historie Orientu. Dnes se pěstuje velkoplodý kultivar ve Středomoří, Kanárských ostrovech, Indii, východní Asii, USA a v Argentině.Účinné látkyJadérka zrníček mají vysoký obsah železa a mohou se jíst syrová, jsou ovšem uzavřena v nepoživatelné hořké bláně. V dužině rozříznutého zralého plodu najdete také velké množství malých granátově rudých míšků, naplněných příjemně nakyslou šťávou, bohatou na vitamin C, na minerály a obsahuje i asi dvacet procent cukrů.Trocha dávné historieTento rozložitý keř pochází z Persie (dnešního Íránu) a Přední Asie. Patří mezi velmi starobylé rostliny. Je známý nejméně pět tisíc let. Jeho plody – granátová jablka – se těšily velké úctě. Byly zasvěceny např. řeckým bohyním Afroditě a Héře, král Šalamoun měl údajně celý sad granátovníků a prorok Mohamed radil pojídat granátová jablka proto, aby se lidé zbavili závisti. Možná, že ani v dnešní době by neškodilo zkusit tuto metodu znovu oprášit.Použití v kuchyniGranátová jablka se přidávají do ovocných salátů nebo sorbetů a do některých pikantních pokrmů. Ovocem je růžový rosolovitý obal zralých semen. V Orientě se z této příjemně nakyslé hmoty připravuje nealkoholický nápoj šerbet, jinde se zkvašuje na pálenku francouzského původu zvanou grenadina.Jiné využití...Využít lze nejen plody, ale vlastně celou rostlinu. Z listů marhaníku a ze slupek nezralých plodů se připravuje čaj, z kořenů a kůry barvivo, kterým se v Orientu barvily koberce. Využívá se i neobyčejně tvrdé žluté dřevo marhaníku.Jak si vypěstovat jablíčka doma?Granátovník nesnáší vápník v půdě a hlavně vyžaduje teplé a slunečné stanoviště. V našich podmínkách se mu dobře daří ve vyhřívaných sklenicích, doporučuje se také pěstovat rostliny v nádobách, které lze přes zimu přenést do zateplených prostor. Podobě jako u dalších teplomilných rostlin nemá jeho pěstování pro plody v našich podmínkách valný význam. Marhaník se rozmnožuje především řízkováním, ale stejně snadno jej lze pěstovat ze semen. Zakrslé formy se dají úspěšně pěstovat na okně obráceném k jihu – se sluníčkem ale s mírou, rostliny může ohrozit úpal. Jejich asi dva centimetry velké plody jsou dokonalou miniaturou ovocných marhaníků.

Pokračovat na článek


Jablka

Pojďme si představit naše nejoblíbenější stolní ovoce…CharakteristikaJablka jsou naše nejznámější a nejvýznamnější domácí ovoce. Volně rostoucí jabloně dosahují výšky 6-10 m. Existuje na 2000 kulturních odrůd jabloní. Jablka nejsou jen chutným, ale i nanejvýš zdravým ovocem. Jabloně totiž svými plody poskytují lidstvu vitaminy a další živiny. Jejich léčivé vlastnosti jsou známy odedávna.Původ a rozšířeníPravlastí jablka je střední Asie. Odtud se v průběhu staletí rozšířilo do Evropy a na všechny kontinenty. Geny v jablečných jádrech, nositelé dědičné informace, se při tomto vývoji měnily, přizpůsobovaly plody klimatickým podmínkám. Tak vznikly stovky odrůd.V našich zemích se jabloně pěstují po mnoho staletí. Za Karla IV sepsal jistý Klaret odrůdy tehdy u nás pěstované. Podle Balbína bylo v 16. století naším nejoblíbenějším jablkem míšenské. Jablka se tehdy od nás vyvážela do ciziny. Dnes v ČR existuje 60 odrůd jablek povolených k pěstování na prodej.Účinné látky Jablko téměř neobsahuje bílkoviny, avšak mnoho vody, má málo sacharidů a nevýznamné množství mastných kyselin ve slupce, zato bohatství vitaminů a stopových prvků. Při růstu se v plodu ukládá ve vysoké koncentraci vitamin C. Tato bioaktivní látka nachází v jablku obzvláště příznivé prostředí, protože obsažené bioflavonoidy a jiné rostlinné ochranné látky zabraňují jeho předčasné oxidaci. Tak se jablko stává v lidském střevě kombinovaným preparátem proti všemožným chorobám. Jablko sestává až z 30 procent z pektinu, účinné vlákniny, která snižuje hladinu cholesterolu, resp. Krevních tuků a váže na sebe jedovaté látky, jako je olovo nebo rtuť. Soli kyseliny vinné – vinany – v jablku brání škodlivé tvorbě fermentů a usazování bakterií ve střevech. Jablka posilují imunitní systém, srdce a krevní oběh. Posilují cévy, především slabé žíly.Nákup  Tržní odrůdy, jako jsou Cox Orange, Golden Delicious, Idared nebo Rubín a mnohé další, lze vesměs doporučit, bohužel s jednou výhradou – zejména jádrové ovoce z jihoevropských zemí je během celé doby růstu a ošetřováno prostředky na ochranu rostlin (pesticidy, insekticidy, herbicidy), postřikováno prostředky podporujícími růst, obhospodařováno minerálními, tj. umělými hnojivy a jinými chemickými látkami. Před přepravou na místo spotřeby a před prodejem se jablka vzhledově zušlechťují rafinovanými kosmetickými prostředky – šelakem, voskem, benzoovými a jinými pryskyřicemi. Plody tyto rostlinné jedy vstřebávají do slupky a dužiny. Proto bychom se raději měli vystříhat dováženého zboží a nakupovat jablka tuzemská, nejlépe z biologického resp. Integrovaného pěstování, neobsahují škodlivé látky. Ty totiž můžeme bez obav konzumovat i se slupkou, bohatou na cenné živiny. Nabídka tuzemských jablek je v současné době dostatečná a je vhodné jí využít. Krátké přepravní vzdálenosti snižují ztráty hodnotných účinných látek v plodech.PřípravaJablka bychom měli skladovat v chladu, např. ve sklepě, a konzumovat nejlépe syrová. Při tepelné úpravě, např. pečení, se ztrácí až 70 procent cenného vitaminu C.Jablka v kuchyniJablka můžeme použít do značného množství pokrmů a nápojů, nejlepší jsou však syrová na svačinu nebo přesnídávku. I když si v supermarketu nebo u ovocnářského stánku můžeme vybrat z různých odrůd, nenalezneme zde už takovou šíři sortimentu jako kdysi. Obchod vyžaduje dodávky velkého množství ovoce stejné odrůdy, nabídka se proto omezuje na odrůdy po obchodní a pěstitelské stránce nejvhodnější, s vysokou tržní produkcí. Z jablek se dále vyrábí kompoty, připravuje se celá řada moučníků, ocet, šťáva, mošt, víno a destiláty.TipKrásná a lákavá dovážená jablka na regálech supermarketů mohou kvůli jedovatým a škodlivým látkám, které obsahují, vyvolávat alergické reakce jako např. bolestivé puchýřky v ústech, kožní vyrážky a poruchy trávení. Navíc se tyto potravinové jedy usazují v tkáních, např. v játrech. Nejvíce jsou postihovány děti. Kvůli postřikům, které se v zahraničí často používají, musíme jablka důkladně omýt horkou a studenou vodou.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavosti

Belgičané se děsí, že by se zastavil přísun zélandských škeblí

Co horšího by se v Belgii mohlo stát, nežje nedostatek škeblí?A právě taková hrozba se rýsuje na obzoru. Mohou za toholandští ekologové, kteří prosadili podstatné omezení sběru těchto mlžů podélbřehů nizozemského Zélandu, zejména v zálivu Waddenzee, odkud jsou prýnejlepší.Holanďané sami škeblím moc neholdují, i když loví ty nejlepší na světě; 80procent produkce vyvážejí, z toho 60 procent do sousední Belgie, jejížobyvatelstvo je největším požíračem těchto živočichů na světě - průměrnýBelgičan jich za rok spotřebuje šest kilo.Podle listu La Derniere Heure nizozemští ekologové namítají, že se slávkamiživí vodní ptáci a také ryby, kterých ubývá, když jim je snědí lidé. Nechtějí také,aby se sbíraly malé mladé škeble, které se přesazují kvůli reprodukci. Vláda najejich argumenty slyší.Podle Guy Denona z řetězce Delhaize (Delvita) citovaného listem se vedoujednání přímo s odpovědnými ministry. "To, co se dozvídáme, však není mocpozitivní. Připravujeme už další scénáře." Ty spočívají v dovozu škeblí z Irska,Itálie, Řecka; Delhaize už dnes nabízí norské mlže. "Ty z Waddenzee všaknemají konkurenci," připouští Denon, podle něhož jich Delhaize v Belgii prodávázhruba 3000 tun ročně.Belgičané škeble připravují několika způsoby; ten neklasičtější spočívá v jejichrychlém provaření v bílém víně s kořením a smaženou zeleninou. Podávají sezásadně ve velikých kouřících smaltovaných hrncích. Správně je mají doprovázetkopečky dozlatova vypečených hranolků a cákanec majonézy na namáčení.

Pokračovat na článek


I v éře čínského občerstvení kraluje Británii smažená ryba

Čínské, italské či indické rychlé občerstvení jsou dnes v kdejakém britském městečkua zlaté brány z loga McDonalds tu ční na leckterém nároží. Avšak podle nové studie se ukazuje, že i zde panuje v Británii tradice.Tradiční "fish and chips", tedy smaženou rybu s hranolky "přes ulici", si loni koupilo více lidí, než cokoli jiného, co rozmanitý britský trh nabízí.Ryba s hranolky je jediná, která se dostala k více než polovině britské populace. Na 46 procent lidí bylo na jídle v restauraci nebo hospodě, 45 procent navštívilo čínské občerstveníči restauraci a pizza se dostala na hranici 35 procent. Až za ní jsou ve studii společnosti pro průzkum trhu Mintel indické restaurace a rychlá občerstvení s 31 procenty.Všechna tato čísla ale zároveň potvrzují popularitu cizích kuchyní v Británii. Na 70 procent Britů říká, že si rádo dá na zub něco exotického, zatímco ve Španělsku vyslovilo zájem ozahraniční kuchyně 29 procent dotázaných, ve Francii 59 procent a v Německu 64 procenta."Je stejně populární, jako byla vždycky," potvrzuje výsadní postavení smažené ryby Mo Harrisová z Finneganova rybího baru na jihu Walesu, který je letos nejlepší rybí restaurací v Británii."Pokud je nějaká změna, tak ta obliba spíše roste." Ať už firmy v tomto oboru nabízejí cokoli, o příjmy se zřejměbát nemusejí. Podle Mintelu Britové každoročně v restauracích, bufetech a stáncích utratí přes 25 miliard liber (více než bilionkorun). Podle statistického průměru zaplatí prý každý Brit za rok 1250 liber za jídlo mimo domov, i když zdejší obyvatelé výraznědávají přednost podnikům, kde se najedí pod deset liber (méně než 500 korun).

Pokračovat na článek


Vaření na obrazovce je v módě a většinou všude táhne

Kulinářské show na televizní obrazovce se v mnoha zemích staly nedílným průvodcem gurmánů.Například Američané si v nich libují. Na Slovensku se takovým pořadům daří střídavě, Němci je zbožňují. Polsko zatím kulinářská móda příliš nezasáhla. Belgičané se zase na pochoutky raději podívají na vlastním talíři v restauraci, než na televizní obrazovce. Jaká je vůbec situace ve světě, pokud jde o televizní vaření, líčí materiál našich zahraničních zpravodajů. Američané vaření v televizi milují. Ještě že obrazovka neumí přenášet vůně. Diváky, kteří mají na svých kabelových televizích čtyřiadvacetihodinovou americkou stanici o vaření Food Network, by už od ní asi nic nedostalo.V atraktivním, akčním balení nabízí gurmánům, ale i běžným hospodyňkám či příležitostným kuchařům přehršel receptů, rad a technologických postupů, nápadů na slavnostní tabule a úpravy na talířích, poučení o správném servírování, podávání vhodných nápojů či třeba o historii přípravy tradičních jídel. Koho nechává vaření chladným, zaujmou jistě alespoň cestopisné výpravy za kulinářským poznáním po všech koutech Spojených států a dalších zemí a regionů.V Německu na oblíbenost kuchařských pořadů ukazuje i to, že jejich počet v různých televizních stanicích stoupá. Mladí kuchaři jako britský Jamie Oliver nebo německý Tim Mälzer, kteří s nadhledem vykouzlí z jednoduchých ingrediencí pikantní a snadná jídla, totiž lákají k obrazovkám i muže. Mälzerovu půlhodinovou show Nechutná? Nesmysl, kterou každý pátek vpodvečer vysílá soukromá stanice Vox, sleduje 800.000 diváků, z toho téměř polovinu tvoří muži.Za otce televizního vaření v Německu je ale označován Alfred Biolek, který už 11 let přitahuje vtipnou show Alfredissimo k obrazovkám 1,3 milionu diváků. Ještě vyšší sledovanost má jiný pořad, páteční talk-show oblíbeného moderátora Johannese B. Kernera na veřejnoprávní ZDF, kterou pravidelně sleduje 1,4 milionu Němců. Zapojením profesionálních kuchařů a hosty z řad německých prominentů, kteří se s diváky dělí o oblíbené recepty, oživuje Kerner klasickou talk-show.V Rakousku vysílá druhý televizní program ORF ve všední dny pravidelnou půlhodinovou kuchařskou show, která si získala oblibu především u žen nad 50 let. Jmenuje se Frisch gekocht ist halb gewonnen, což ve volném překladu zní asi jako Čerstvě uvařeno, z poloviny vyhráno, a její náplň je velice podobná stylu české Prima vařečky.Belgičané se na pochoutky raději podívají na vlastním talíři v restauraci, než na televizní obrazovce. Alespoň žádný z místních kanálů neuvádí nějakou pravidelnou kulinářskou show. Soudě podle televizní nabídky diváci si spíše nechají z obrazovky poradit, jak překrojit dlaždici v koupelně, než plátek hovězího. Veřejnoprávní stanice RTBF sice vysílá v sobotní poledne pořad Gurmánské toulky, ale ten spadá do kategorie poznávací turistiky, i když prostřednictvím patra. Kdo se chce naučit držet vařečku, musí přepnout na zahraniční kanály.Polsko zatím móda kulinářských pořadů příliš nezasáhla. Buď končí po několika dílech, anebo je televizní stanice vysílají v méně atraktivních časech. Sledovanost nejlepších z nich se přitom pohybuje kolem osmi procent. Na obrazovkách veřejnoprávní Polské televize nyní v premiéře každou neděli krátce před polednem provází diváky kulinárním světem sedmadvacetiletý moderátor. Společně s ním vaří vždy známá osobnost. Komerční stanice v Polsku vysílají především převzaté pořady.Na Slovensku vysílá dnes pořad o vaření jen komerční TV JoJ. Dvacetiminutovou show s názvem Vaří vám to přináší pětkrát týdně. "Jsme velice spokojeni. Průměrná denní sledovanost premiéry a reprízy dohromady je 150.000 diváků, což představuje osmnáctiprocentní podíl na trhu," řekl ČTK mluvčí televize Ľudovít Tóth. Moderátor Andrej Bičan vaří způsobem reality show. Někdy někoho odchytí přímo na ulici a pak třeba vaří u něho doma.Slováci, kteří mají kabelové nebo satelitní spojení, mohou sledovat také specializovanou stanici na vaření TV Paprika. Pokud jde o Rusko, více než kulinářské pořady v televizi Rusové milují hromadné akce na náměstích, kde se skupinově vaří, peče a konzumuje ruské tradiční jídlo. V hlavním vysílacím čase žádný z velkých ruských kanálů pořad o vaření neuvádí. Ruské kuchařky si ale potrpí na tištěné vydání svých receptů; knižní kuchařky a kulinářské encyklopedie zabírají mnohdy celé police v knihkupectvích. Autoři gastronomických příruček přitom ne vždy bývají profesionálové - o své speciální recepty se v Rusku stejně jako jinde na světě rádi dělí umělci, sportovci i politikové.

Pokračovat na článek