Výsledky vyhledávání pro dotaz salátů

Výsledky vyhledávání v sekci: Kuchyně

Avokádo není jen zelenina, ale také ovoce

Věřte nebo ne, avokádo můžete koupit v obchodech během celého roku, i v zimě. Pokud jste ještě avokádo neochutnali, o hodně jste přišli. Čtěte dál, abyste se dozvěděli zajímavé informace z historie avokáda, o tom, jak avokádo využít a jak prospívá našemu zdraví.PředstaveníAvokádo nepoužíváme jen do salátů a tak populárního „guacamole“, ale také na chléb, do zákusků, dokonce i jako hlavní jídlo. Avokádo můžeme také použít do ne zcela kuchařského receptu – avokádový krém, který používáme na masáže obličeje a těla.Obyvatelé Taiwanu jedí avokádo s mlékem a cukrem, Indonésané jej mixují s kafem, mlékem a rumem jako skvělý osvěžující alkoholický nápoj a domorodci, žijící na Filipínách z něj vymačkávají šťávu, kterou smíchávají s cukrem a mlékem. V Mexiku se avokádo hojně používá a to zejména jeho tři listy, které (jak zelené, tak usušené) se používají k balení masa (jako paprikový lusk), k dušení nebo rožnění. Usušené listy vydrží i několik měsíců v dobře utěsněné krabičce.Avokádo je širokou veřejností považováno za zeleninu, protože se převážně používá do salátů. Přesto je to ale ovoce, které chutná jako zelenina a ve většině obchodů je prodáváno společně s dalšími druhy ovoce.V některých oblastech je avokádo známo pod názvy avokádová hruška nebo aligátoří hruška kvůli dosti hrubému povrchu, který jeden z mnoha druhů má. Máme docela hodně odrůd avokáda, přesto se nejčastěji používají jen některé.Toto ovoce se sklízí z vysokých stromů, které rostou v sadech. Silná, bledě žluto-zelená slupka má povrch, který zdánlivě připomíná dozrálý banán, hladký, skoro až máslový, s typickou jemně oříškovou vůní. Většina avokád se pěstuje v tropických pásmech, především v Mexiku, Kalifornii, na Havaji a Floridě.Historie avokádaAvokádo (Persea gratissima nebo Persea americana) získalo své jméno z latisko-amerického slova „ahuactl“, které v překladu znamená varle, právě vzhledem ke svému tvaru. Avokádo bylo objeveno přibližně kolem roku 291 před.n.l. v Mexiku.Mnohem lépe srozumitelné slovo avokádo je připisováno Siru Henry Sloane a pochází tak z roku 1669. Slovo samo se objevilo poprvé v tisku v 17.století a v Americe v roce 1697.První španělští cestovatelé narazili na indiány, Aztéky, kteří si pochutnávali na avokádech, ale avokádo bylo dlouho dobu považováno za nechutné jídlo. Aztékové používali avokádo jako sexuální stimulant. První úroda avokáda na území Floridy, USA, je připisována zahradníkovi Henry Perrine, který ho dokázal vypěstovat v roce 1833.Až do začátku 20.století nebylo avokádo vůbec komerčně využívanou komoditou, ba naopak. Změna přišla až začátkem llet ve dvacátém století. I nyní, kromě Kalifornie, Floridy a Havaje, kde se avokádo běžně v sadech pěstuje, lidé stále považují avokádo pouze za zeleninu a odmítá ho zařadit k ovocím.Přesto, se v 50.letech avokádo stalo bezkonkurenčně  nejoblíbenější ingrediencí do salátů, a tak se konzumace avokáda začala šířit. V roce 1995 40.9% Američanů běžně konzumovalo avokádo.

Pokračovat na článek


Brokolice – zelená sestra květáku

Jedna z nejzdravějších druhů zelenin se těší na Váš stůl...ÚvodemBrokolice je v naší kuchyni rok od roku oblíbenější. Je to jemná zelenina, která bývá nejčastěji zelená, ale jsou i odrůdy fialové a žluté. Květenství brokolice (růžice tvořená nahlučením pevně uzavřených zelených poupat) je jemnější než u květáku. Zelenina se dá dobře kuchyňsky připravovat, je zdravá, a navíc je díky zmrazenému zboží celoročně dostupná.Původ a rozšířeníDomovem brokolice je oblast Středozemního moře, s největší pravděpodobností Apeninský poloostrov. Začátkem 20. století nebyla brokolice příliš známou zeleninou, pěstovala se v jižní Itálii, na některých ostrovech Středozemního moře a v USA. Od 20. let se rozšířilo její pěstování z USA. V Evropě se pěstuje brokolice výhonková především v Itálii a Anglii; ve Francii a Anglii se pěstuje brokolice květáková. Nejvýznamnější exportní zemí je Itálie. V České republice roste převážně brokolice výhonková.Účinné látkyBrokolice je jako veškerá zelená listová zelenina významným zdrojem hořčíku, minerální látky nezbytné pro činnost svalů, srdce, přenosu nervových vzruchů a tvorbu hormonů. Vysoký podíl vlákniny v brokolici pomáhá proti ochabnutí střev, posiluje vrstvu epitelu sliznice střev a tím preventivně působí proti vážným střevním onemocněním až po rakovinu. K přednostem brokolice patří hlavně velký obsah vitaminů A, C, B1, B2 a menší dávka vitaminu E. Pro zachování těchto vitaminů je vhodné použití zasyrova, nebo co nejkratší tepelná úprava. Další látky jako bílkoviny, sacharidy, vláknina, vápník a fosfor zůstanou zachovány i po tepelné úpravě.NákupPři nákupu vybíráme nepoškozené růžičky beze skvrn, s nezažloutlými listy. Brokolici je třeba rychle zkonzumovat, protože růžice již během tří dnů, zvláště za teplejšího počasí, žloutnou a poupata se otevírají. Zelenina se dá obtížně delší dobu skladovat, a proto se s oblibou zmrazuje. I potom obsahuje všechny důležité živiny. Brokolice má na trhu poněkud vyšší cenu, ale bude-li se více pěstovat a jíst, je možné, že se přiblíží ke květáku a dalším běžným zeleninám. To by bylo vzhledem k výborným dietickým vlastnostem této chutné zeleniny dobré.Kuchyňská přípravaPříprava je podobná jako u květáku, až na to, že odříznuté výhonky vaříme déle než vlastní růžičky. Dřevnaté konce (někdy i u bočních růžiček) odřízneme a použijeme na polévku. Brokolici vaříme 10 – 15 minut, růžičky o 5 minut méně. Používáme ji i syrovou – růžičky do salátů. Připravujeme z ní polévky, přílohy, zapéká se, smaží apod.Použití v kuchyniBrokolice se osvědčuje jako ideální příloha k mnoha pokrmům, zejména k masu, přidáme ji do polévek i zeleninových pokrmů, rizot atd., ze syrové pak připravujeme salát.TIP : po uvaření dejte vařenou broklici do studené vody. Zůstane tak i po uvaření krásně zelená.

Pokračovat na článek


Granátové jablko - marhaník granátový

Granátová jablíčka byla servírována již v bájných dobách...ÚvodemGranátové jablko je plod neustále zeleného keře nebo stromku s ohnivě červenými květy.Je kulatý a má tvrdou žlutozelenou slupku. Uvnitř je spousta semínek ve sladké růžové dužině, a právě ta se jí. Dužina je rozdělena hořce chutnající blánou, která se nekonzumuje.Původ a rozšířeníV oblasti planého výskytu je granátové jablko tisíciletou součástí kulturní historie Orientu. Dnes se pěstuje velkoplodý kultivar ve Středomoří, Kanárských ostrovech, Indii, východní Asii, USA a v Argentině.Účinné látkyJadérka zrníček mají vysoký obsah železa a mohou se jíst syrová, jsou ovšem uzavřena v nepoživatelné hořké bláně. V dužině rozříznutého zralého plodu najdete také velké množství malých granátově rudých míšků, naplněných příjemně nakyslou šťávou, bohatou na vitamin C, na minerály a obsahuje i asi dvacet procent cukrů.Trocha dávné historieTento rozložitý keř pochází z Persie (dnešního Íránu) a Přední Asie. Patří mezi velmi starobylé rostliny. Je známý nejméně pět tisíc let. Jeho plody – granátová jablka – se těšily velké úctě. Byly zasvěceny např. řeckým bohyním Afroditě a Héře, král Šalamoun měl údajně celý sad granátovníků a prorok Mohamed radil pojídat granátová jablka proto, aby se lidé zbavili závisti. Možná, že ani v dnešní době by neškodilo zkusit tuto metodu znovu oprášit.Použití v kuchyniGranátová jablka se přidávají do ovocných salátů nebo sorbetů a do některých pikantních pokrmů. Ovocem je růžový rosolovitý obal zralých semen. V Orientě se z této příjemně nakyslé hmoty připravuje nealkoholický nápoj šerbet, jinde se zkvašuje na pálenku francouzského původu zvanou grenadina.Jiné využití...Využít lze nejen plody, ale vlastně celou rostlinu. Z listů marhaníku a ze slupek nezralých plodů se připravuje čaj, z kořenů a kůry barvivo, kterým se v Orientu barvily koberce. Využívá se i neobyčejně tvrdé žluté dřevo marhaníku.Jak si vypěstovat jablíčka doma?Granátovník nesnáší vápník v půdě a hlavně vyžaduje teplé a slunečné stanoviště. V našich podmínkách se mu dobře daří ve vyhřívaných sklenicích, doporučuje se také pěstovat rostliny v nádobách, které lze přes zimu přenést do zateplených prostor. Podobě jako u dalších teplomilných rostlin nemá jeho pěstování pro plody v našich podmínkách valný význam. Marhaník se rozmnožuje především řízkováním, ale stejně snadno jej lze pěstovat ze semen. Zakrslé formy se dají úspěšně pěstovat na okně obráceném k jihu – se sluníčkem ale s mírou, rostliny může ohrozit úpal. Jejich asi dva centimetry velké plody jsou dokonalou miniaturou ovocných marhaníků.

Pokračovat na článek


Mochyně – dobrá nejen do kuchyně

Seznamte seMochyně peruánská patří do čeledi lilkovitých a pochází z Peru a Guatemaly. Dorůstá do 1,5 m a dá se přirovnat k rajčatům, podobně se  i pěstuje, plody jsou ale menší, žluté nebo světlehnědé, 1 až 2 cm velké,aromatické sladkokyselé bobule, uložené ve srostlém uzavřeném, po dozrání slámově žlutém kalichu. Ve žlutooranžové dužině jsou pod hladkou pokožkou malá, plochá žlutá semena.VyužitíNa světě roste mnoho druhů mochyně. Mochyně peruánská je jednoletá rostlina, její plody se používají čerstvé spíše jako ovoce nebo do salátů.Také se z nich připravují marmelády,kompoty, likéry, pudinky nebo zmrzliny.Dále se kandují a suší jako rozinky. U nás je rozšířená  příbuzná vytrvalá mochyně židovská třešeň jako okrasná či léčivá rostlina s krásnými oranžovými kalichy, co se používají do suchých kytic, a s červenou bobulí,která se využívá jako diuretikuma ve farmacii. Pozor tyto červené bobule nejsou určeny ke konzumaci.Nejen chutné, ale i zdravé a léčivéBobule mochyně peruánské obsahují malé množství cukrů, pektiny, provitamin A a vitamin C, z minerálních látek draslík, fosfor a vápník. Plody se považují za léčivé při močových kamenech, zánětech ledvin, revmatismu, také při žlučových kamenech a žaludečních katarech.Nákup a pěstováníNeměl by být problém plody mochyně sehnat v našich velkoobchodech pod různými exotickými jmény podle země dovozu např. capuli, pasa capuli, uchuva nebo aguaymanto, avšak za zbytečně vysokou cenu.Mochyně peruánská se dá u nás pěstovat, ale nesnese mráz.Semena jsou běžně k dostání v obchodech pro zahrádkáře. Sazenice se vysévají do truhlíků v březnu až dubnu. Vzrostlé semenáčky se přesazují do malých květináčů.Sazenice se dávají na záhony po 15. květnu. Rostliny vyžadují humózní hluboké půdy s dostatkem závlahy a slunce, jsou vděčné za pravidelné přihnojování. Na podzim se žluté lampionky s bobulí uvnitř sklízí a ukládají v chladu a v suchu, kde vydrží až několik měsíců.Rady závěremMěchovitý kalich poskytuje bobuli dobrou ochranu a není vhodné jej odstraňovat až do doby spotřeby.Protože hladká slupka zamezuje proniknutí cukru, je lépe bobule při zavařování několikrát předem propíchnout nebo rozpůlit.

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyni

Zasedněte ke stolu, budou se pojídat lahodné sýry…Podává se sýrSýr je nesmírně zajímavým produktem nejen proto, že existuje v mnoha rozmanitých druzích, ale také proto, že lze najít nespočet rozdílů v době, kdy se podává, a v příležitostech, při nichž se konzumuje. Nizozemci nejraději jedí tenké plátky sýra na chlebu k snídani nebo k lehkému obědu či si dávají kostičky sýra večer ke sklence vína. V zemích, jako jsou Itálie, Francie a Španělsko, ale také Anglie, se sýr často podává jako slavnostní závěr stolování, navíc se sklenkou obzvlášť lahodného vína nebo portského. Ve Skandinávii bude mnohý turista s překvapením přihlížet, jak si lidé namáčejí sýr do velkého šálku horké kávy. Ve Francii jedí děti k odpolední svačině chléb s polozralým cemembertem a s jahodovou marmeládou. Američané jsou známí svými bohatě obloženými pizzami, na nichž nesmí chybět velké množství sýra. Každý národ má tedy své vlastní zvyky a tradice.Charakter sýra Rovněž charakter různých sýrů je velmi rozdílný. Sýr může mít smetanovou, máslovou, bohatou a plnou chuť, může být jemný, či naopak ostrý, suchý, slaný a drobivý. Vůně se může pohybovat od jemně plesnivé po pach potících se nohou a kůra od drsné a nepoživatelné po tenkou a jemnou.Ochutnávání sýra Vypadá to, že většina spotřebitelů si sýry vybírá zejména pro jejich jemnost či lahodnou chuť; ostré sýry a především tzv. „smradlavé“ sýry svou silnou vůní odradí mnohé začínající milovníky tohoto produktu. K takovým sýrům však není potřeba zaujímat hned negativní postoj. Sýr může nabídnout mnohem více než jen smetanu a chuť a dokáže zaměstnat všechny smysly!Zvuk sýraJak sýr zní? Zvuk sýra můžete vyzkoušet sami, pokud zlehka poklepete tupým předmětem nebo klouby ruky sevřené v pěst na vnější stranu sýra eidamu, goudy, gruyére nebo ementálu. Zvuk bude rozdílný. Posuzovatel sýra dokáže jen z pouhého poklepu určit, zda jsou v sýru oka, či nikoliv a zda jsou rozdělena po celém sýru. Čím více ok sýr má, tím „dutější“ je zvuk při poklepu. Sýry bez ok vydávají tlumený zvuk.Krájení sýra Krájení sýrů je otázkou znalostí. Například je třeba vědět, že dužina sýra není rovnoměrně  rozdělena po celém sýru. Obecně se za nejjemnější a nejchutnější považuje  prostředek – srdce  sýra. U sýrů s modrou plísní to zároveň často bývá místo s nejvyšší koncentrací plísně. Při krájení sýra je nutno brát ohled na dvě základní věci: na sýr samotný a na ostatní hosty. Jedná se o správné krájení a to ve smyslu stejně kvalitních porcí pro všechny hosty. Každý druh sýra krájíme jiným nožem.Uplatnění sýrů v kuchyni Sýry můžeme podávat s chlebem, pečivem a slanými sušenkami, používáme je při přípravě salátů, polévek, pečiva, rizot, při zapékání pokrmů a přípravě sýrových nákypů; můžeme je smažit, grilovat, kombinovat jimi pokrmy s menším množstvím masa, drůbeže, ryb, zeleniny, vajec, hub a v kombinaci s ovocem připravovat i zajímavé ovocné dezerty. Nejčastěji se na výrobu dezertů používají sýry – mascarpone, ricott, fromage frais. V Americe a ve Velké Británii je velmi populární cheese cake, z Itálie pochází tiramisu, osvěžující dezert z cukrářských piškotů, sýra mascarpone, kávy nebo kakaového extraktu, marsaly (případně likéru, rumu či brandy), vajec a čokoládové polevy. Pro přípravu zapékaných pokrmů z tepelně upraveného masa jsou vhodné zejména tvrdé sýry s vyšším obsahem sušiny. Na porcích masa vytvářejí kůrku a při prudkém grilování zabraňují jeho vysoušení. Plátky masa, zeleniny, uzenin, ryb drůbeže můžeme také obalovat ve směsi strouhanky a sýra nebo v těstíčku s přídavkem sýrů. Pokrmy tím získají specifickou chuť. Měkké sýry a rozpuštěné tavené sýry zvláčňují zálivky a jsou dobrým pojidlem přísad. Při přidávání tavených sýrů do polévek, omáček a zapékaných pokrmů je můžeme nejprve rozpustit v kastrůlku s přidáním trošku tuku, zředit několika lžícemi mléka nebo vody a potom přilévat do pokrmů. U většiny kuchařských předpisů uvádíme druh sýra, který je při přípravě nejvhodnější. Sýry se však vyznačují značnou univerzálností. Při přípravě mnoha pokrmů můžeme uvedený druh nahradit dalšími zastupitelnými sýry, které mají podobné vlastnosti a chuť.Čerstvé krémové sýry lučina a ostatní smetanové sýry jsou vhodné především jako pomazánky na chléb, při přípravě chuťovek, dezertů a dají se dobře kombinovat se zeleninou a ovocem. Stále větší oblibu si získávají i původní balkánské sýry, jejichž výroba se u nás v posledních letech neustále rozvíjí. Mají mnohostranné uplatnění zejména v kombinaci se zeleninou, vejci, mletým masem apod. Některé druhy sýrů, např. primátor, moravský blok, eidamská cihla a další druhy, mají téměř univerzální uplatnění; hodí se stejně dobře k přípravě pomazánek, chuťovek, zapékaných chlebíčků, salátů i při kombinaci sýrů s masem, brambory, rybami, k zapékání pokrmů se sýrem i k dalším úpravámSýr však může být zákuskem sám o sobě! Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Průvodce letní zahradou část 2. - zelenina

Léto dává široký prostor ovoci, zelenině a zdravé výživě vůbec. Suroviny jsou čerstvé, jsou běžně k dostání a několikrát levnější než v zimě nebo na jaře. Navíc si mnoho lidí vypěstuje zeleninu i ovoce na zahrádce. Jako sezónní jídlo určitě každý zná třeba lečo, ovocné knedlíky nebo smaženici z čerstvých hub. Obecně platí, že v létě, už s ohledem na stoupající teploty, by mělo být jídlo lehké, osvěžující a rychlé (kdo by také chtěl strávit celé dopoledne u sálajícího sporáku?). Naprosto nevhodná jsou tučná masa, horké vývary nebo hutné omáčky. Naopak v létě je ten správný čas na ovocné a zeleninové saláty, grilované ryby nebo bílé maso a těstoviny ( i studené těstovinové saláty). V tomto ohledu přebíráme nápady, recepty a zkušenosti z přímořských států. Ještě nedávno pro spoustu lidí u nás neznámý lilek nebo brokolice dnes tvoří základ mnoha hlavních jídel. V létě máme také možnost používat mnohem více čerstvých bylinek, které si snadno vypěstujeme na zahrádce, na parapetu třeba i v paneláku a nebo si je koupíme předpěstované v kelímku nebo už rovnou nařezané.Ale vraťme se ještě k zelenině. Zaměříme se především na letní druhy a domácí produkci, i když náš trh je čerstvou zeleninou zásoben po celý rok.  BramboryJsou energeticky málo vydatné, ale výživově bohaté. Skladují se na suchém temném místě, na světle hlízy zezelenají a jsou pro konzumaci nevhodné. Brambory se nikdy dlouho nemáčí ani se nevaří v přílišném množství vody, protože by se vyluhovaly důležité látky jako škrob, vláknina, bílkoviny, vitamin B1, draslík i železo. Přednostně je vaříme ve slupce a oloupeme je až vařené.Rozeznáváme brambor masitý pevný (lojový), je nerozvařivý, vhodný na salátbrambor převážně masitý (slabě moučnatý), je převážně nerozvařivý, vhodný na salát, opékání a do šťavnatých pokrmůbrambor moučnatý (středně rozvařivý), ten je vhodný na polévky a kaše. Letní kořenová zelenina:Celer bulvový: používá se syrový i vařený, je vhodný do salátů, dá se obalit jako řízek a usmažit a neměl by chybět v žádné polévce. Obsahuje vápník, fosfor a vitamin C.Mrkev: má vysoký obsah karotenu, který se v doprovodu s tuky přeměňuje na vitamin A (ten je důležitý pro zrak). Používá se syrová i vařená nebo dušená. Vitamíny neztrácí ani vařením. Hodí se do salátů, polévek, k masu i těstovinám.Ředkvička: má až palčivou chuť, konzumuje se převážně syrová, strouhaná se přidává do polévek nebo pomazánek, skvěle chutná i grilovaná. Lísky můžeme nasekat a použít na posypání.Letní plodová zelenina:Lilek (baklažán): syrový se nekonzumuje, chutný je opékaný, grilovaný, smažený či zapékaný.[více o lilku]Avokádo: má nazelenalou máslovitou dužinu, kterou ihned zakapeme citrónovou šťávou, aby nezhnědla. Zralý plod je na dotek měkký.[více o avokádu]Paprika: paprikové lusky se mohou jíst syrové, připravuje se z nich lečo, dají se péct i grilovat. Obsahují 10 x více vitamínu C než citron.Rajče: plody jsou různé velikosti a tvaru, mají nasládlou šťavnatou dužinu. Výborné jsou čerstvé, vyrábí se z nich kečup, protlak, velmi dobrá jsou plněná.Okurka: rozeznáváme salátovou okurku a okurky k nakládání. Salátové okurky jsou buď pěstované ve skleníku (ty jsou k dostání po celý rok a mají hladký povrch) nebo jsou polní. Ty mají drsnou slupku a sklízejí se v létě a na podzim. Konce odkrajujeme, protože mohou být nahořklé! Okurky „nakládačky“ se pěstují na volné půdě nebo nejlépe v tzv. pařeništích. Ještě malé se nakládají se do octového láku.Letní řapíková a stonková zelenina:Celer řapíkový: výborně se hodí syrový na salátKlíčky: klíčky sóji, fazole mungo, vojtěšky alfalfa atd. můžeme snadno pěstovat po celý rok doma. Potřebují jen misku s vatou a dostatkem vláhy.Letní brukvovitá zelenina:Květák: je dietní, lehce stravitelný, má vysoký obsah vitaminu C. Používáme ho syrový do salátů, vařený v páře nebo smažení.Brokolice: je bohatá na železo, vitamin C, kyselinu listovou a beta karoten. Jeho využití v kuchyni je obdobné jako u květáku, brokolice se připravuje s těstovinami, zapékaná, do polévkových krémů a vhodná je i jako příloha k bílému masu a rybám.Kedluben: výborný je za syrova, používá se do salátů, ke grilování i dušení.Zelí: hlávkové zelí má mnoho beta karotenu a vitaminu C, Tepelnou úpravou se výživová hodnota snižuje. Zpracovává se také kysané nebo dušené.Kapusta hlávková: má mnoho vápníku, používá se dušená jako přílohaLetní cibulová zelenina:Cibule: k dispozici je po celý rok, podporuje zažívání, má baktericidní účinky, zvyšuje odolnost organismu. Do salátů se skvěle hodí cibule červená, která nemá tak palčivou chuť, ale naopak tepelnou úpravou ztrácí barvu, jarní cibule se používá včetně natě a výborně chutná v tvarohových pomazánkách a v polévkách.Česnek: používá se spíše jako koření do omáček, polévek, na ochucení mas a bramborových pokrmů. Má silné protivirové baktericidní a protiplísňové účinky a působí proti arteroslkeróze.Pórek: připravujeme ho syrový do salátů, nákypů, polévek, míchané zeleniny a nepostradatelný je při přípravě „Číny“. Získá na chuti, když ho předem krátce osmahneme.zdroj:https://www.pestik.cz/Ostatní díly průvodce letní zahradou:Průvodce letní zahradou část 1. bylinkyPrůvodce letní zahradou část 2. - zeleninaPrůvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Pokračovat na článek


Průvodce letní zahradou část 1. bylinky

Léto dává široký prostor ovoci, zelenině a zdravé výživě vůbec. Suroviny jsou čerstvé, jsou běžně k dostání a několikrát levnější než v zimě nebo na jaře. Navíc si mnoho lidí vypěstuje zeleninu i ovoce na zahrádce. Jako sezónní jídlo určitě každý zná třeba lečo, ovocné knedlíky nebo smaženici z čerstvých hub. Obecně platí, že v létě, už s ohledem na stoupající teploty, by mělo být jídlo lehké, osvěžující a rychlé (kdo by také chtěl strávit celé dopoledne u sálajícího sporáku?). Naprosto nevhodná jsou tučná masa, horké vývary nebo hutné omáčky. Naopak v létě je ten správný čas na ovocné a zeleninové saláty, grilované ryby nebo bílé maso a těstoviny ( i studené těstovinové saláty). V tomto ohledu přebíráme nápady, recepty a zkušenosti z přímořských států. Ještě nedávno pro spoustu lidí u nás neznámý lilek nebo brokolice dnes tvoří základ mnoha hlavních jídel. V létě máme také možnost používat mnohem více čerstvých bylinek, které si snadno vypěstujeme na zahrádce, na parapetu třeba i v paneláku a nebo si je koupíme předpěstované v kelímku nebo už rovnou nařezané.Některé bylinky vám tady představíme:Bazalka: pronikavě voní a chutná po hřebíčku. Používáme čerstvé mladé lístky, má všestranné použití, hodí se skvěle k rajčatům, na pizzu, k rybám nebo na ochucení octa a olivového oleje. Nesušíme jí, ale dá se zamrazit.Petrželka: je to odrůda kořenové petržele, používá se do polévek, nádivek, ochucuje pomazánky a másla. Dá se zamrazit nebo usušit, ale chuť ztrácí na intenzitě.Pažitka: říká se jí také šnitlík, má jemnou cibulovou chuť, nesuší se, ale dá se mrazit. Její využití je všestranné, od polévek, pomazánek, salátů, omelet, vajec až po nádivky a maso.Majoránka: sklízet se mají buď ráno a nebo pozdě večer svěží horní lístky. Používá se čerstvá i sušená, tvoří vhodnou kombinaci s česnekem třeba do bramboráků nebo polévek, přidává se do mletého masa a spolu s tymiánem se hodí na pečenou husu.Libeček: má velmi výraznou chuť, používají se listy, řapíky i semena. Vhodný je do polévek a dušeného masa. Tepelně se upravuje současně s pokrmem.Kopr: má výraznou, mírně nasládlou chuť a svěží vůni. Využít se dají i semena, která mají intenzivnější chuť. Používá se zejména k přípravě rybích pokrmů, do nálevů na nakládání zeleniny, do omáček a pomazánek. Nikdy ho tepelně neupravujeme. Kopr můžeme zmrazit nebo sušit.Řeřicha: má peprnou, příjemně nahořklou chuť, používá se pouze čerstvá do salátů a tvarohových pomazánekKerblík: je podobný petrželi, má nasládlou vůni připomínající anýz. Francouzská kuchyně by se bez něj neobešla. Používá se do polévek, omáček i maso. Může mít hladké nebo kadeřavé lístky a můžeme ho mrazitLichořeřišnice: připomíná řeřichu, má však pálivější až křenovou příchuť. Hodí se do syrových salátů, vaječných jídel a studených omáček nebo do tvarohových pomazánek. Korunní lístky se používají na ozdobení salátů, nezralá semena a poupata se nakládají jako kapary.Estragon: má peprnou, mírně natrpklou chuť. Používá se do salátů, polévek, omáček, na drůbež nebo jím můžeme ochutit máslo, olej nebo ocet. Dá se sušit.Saturejka: velmi aromatická bylina s peprnou až palčivou chutí. Při větší dávce chutná nahořkle, používá se proto opatrně, převážně na luštěniny (fazole), bramborové polévky a marinády. Lístky můžeme sušit.Meduňka: má jemnou, nasládlou citronovou vůni. Používá se do pokrmů ochucených citronem. Čerstvá se hodí k rajčatům, do zelených salátů, nádivek a tvarohových pomazánek. Tepelně se neupravuje. Podporuje zažívání a tvorbu žluči, léčí záněty průdušek a uklidňuje neurózy.Rozmarýn: bylinka obsahuje kafrový olej, má štiplavou, hořkotrpkou chuť. Používají se špičky výhonku. Dobře se suší. Tepelně se upravuje s pokrmem, z něhož se ale nakonec vyjme! Hodně se využívá v italské kuchyni, převážně k dochucení jehněčího a kuřecího masa, do rajčatové polévky a pikantních omáček. Stačí jen snítka.Šalvěj: má kafrovitou chuť a při vyšších teplotách hořkne, tepelně ho neupravujeme! Má protizánětlivé a bakteriální účinky, odvar ze šalvěje se používá při bolestech zubů a k dezinfekci ústní dutiny. Jinak se využívá jak čerstvý tak sušený, v celku nebo namletý, podporuje trávení tuků a přidává se do tučných pečení, nádivek, k drůbeži nebo játrům.Řebříček: má nahořkle peprnou a slanou chuť. Lístky používáme do jarních polévek, salátů, pomazánek nebo jen na chléb s máslem.Tymián: má silnou kořenitou vůni a ostrou chuť. Sklízí se před rozkvětem (v poledne) a hodí se na sušení. Používá se v menších dávkách, třeba k bramborám, masu i zvěřině. Tepelně se upravuje!Brunták: používají se čerstvé lístky, které mají okurkovou chuť. Trhají se z kvetoucí rostliny. Používají se především do studených omáček, salátů, jogurtů, na ryby a vejce. Tepelně neupravujeme, v pokrmu pouze prohřejeme. Lístky se dají použít také na ozdobu dezertů, bowlí a ledového čaje.Bedrník: chuť připomíná okurku. Používají se čerstvé lístky např. do salátů a vaječných pokrmů.Citronová tráva – citronela: má dlouhé řapíky s výraznou citronovou příchutí. Výborně se hodí společně k zázvoru, mleté paprice, česneku, cibuli a zelenému pepři. U nás je k dostání pouze v sušené podobě.zdroj:https://www.pestik.cz/Ostatní díly průvodce letní zahradou:Průvodce letní zahradou část 1. bylinkyPrůvodce letní zahradou část 2. - zeleninaPrůvodce letní zahradou část 3.- Ovoce 

Pokračovat na článek


UDĚLEJTE ZE SNÍDANĚ RITUÁL, NA KTERÝ SE BUDETE TĚŠIT!

Jak asi už víte ze všemožných masmédií, tak je snídaně důležité, možná i to nejdůležitější jídlo z celého dne. Bohužel jen někteří věnují tomuto jídlu dostatečnou pozornost, jestli tedy vůbec nějakou snídani věnují. Velké procento lidí je rádo, že se ráno vůbec vykope za nemalého zvuku fanfár z postele, udělá ze sebe jakž takž reprezentativního člověka dnešní společnosti, má-li dost energie a času hodí do sebe jedno ranní rychlo-kafe a vyráží. Vážení, tak takhle jako by to teda fakt nešlo, jo!?!TAKE IT EASYAsi jen málo kdo bude chtít hned po probuzení chtít strávit hodinu v kuchyni při přípravě snídaně, zejména při vědomí, že to samé martýrium bude muset absolvovat ještě při přípravě oběda a večeře. Tento strašák je ale naprosto zbytečný. Snídaně má za úkol nastartovat váš organismus, aby šlapal jako hodinky po celý den. Tudíž je naprostý nesmysl jej hned po ráno zavalit lavinou tučného a nezdravého smaženého, pečeného nebo dušeného jídla. Správná snídaně musí být lehká, zdravá a nesmíte se po ní cítit přeplnění a přecpaní.  Ve finále vám příprava takovéto snídaně zabere jen pár minutek. A co si teda na zítra připravit ke snídani?DOBRÉ RÁNKO S OVOCEMÚplně ze všeho nejdřív byste ráno měli doplnit po celé noci tekutiny. Zapomeňte na nějaké přeslazené patáky ve stylu Kofola, Coca-Cola a podobně. Top jedničkou je voda s citrónem, která posiluje imunitu, zbavuje vaše tělo překyselení, podporuje trávení, čistí pleť a dodává nemalé množství energie. Poté si můžete dopřát konečně vydatnou snídani. Nejlepší volbou je samozřejmě ovoce.  Abyste se ho jen tak nepřejedli, doporučuji ho podávat ve formě ovocných salátů. Jednou například s jahodami, banány, kiwi, ananasem, pomerančem a melounem. Pro ozvláštnění můžete například přidat pekanové oříšky. Jindy si můžete udělat trošku exotičtější salát z kaki, fíků, papáji a pitayi. Samozřejmě jen ovoce nestačí. Ideální je, když k malé misce ovocného mixu si dáte také misku bílého jogurtu. Pokud vám nechutná samotný, vřele doporučuji osladit medem nebo sladidlem Stevia Ery, dochutit skořicí, oříšky, nebo domácí marmeládou. Mňam! Pokud chcete naprostou zdravou bombu, přidejte také kokosový olej. Když si ke snídani navíc dáte stoprocentní džus, nejlépe doma připravený, uděláte jen to nejlepší.VAŘILA MYŠIČKA KAŠIČKUCelkem zajímavou změnou mohou být ke snídani různé druhy kaší. Pokud se bojíte známé varianty rozbředlých ovesných vloček ve mléku s hrstkou rozinek, můžete si v klidu nechat o této šmakoládě zdát. Můj tip totiž směřuje do úplně jiné dimenze, a to přímo do obchůdku nasekase.cz, kde pro vás mají připraveny nejrůznější varianty jak sladkých, tak také slaných kaší. Určitě koukněte, budete nadšení. Neméně spokojení budete v případě, že máte rádi müsli.

Pokračovat na článek