Výsledky vyhledávání pro dotaz starších kusů

Výsledky vyhledávání v sekci: Kuchyně

Artyčoky

Na začátek troška historieArtyčoky, nezralé květy z rodu bodlákovitých, jsou jedny z nejhezčích v zimě v centrální Itálii. Objevují se s mračnyprosince a doprovázejí k nám začátek jara. Přicházejí v mnoha rozmanitých tvarech a barvách, od malých jemných kusů, vhodných k tomu, aby nám chutnaly v syrové podobě v pinzimoniu, s růžovo-zelenými plody střední velikosti, vhodných pro saute, výrobu omáčky ke špagetám a do poličky.Charakteristika artyčokůArtyčoky patří k lahůdkové zelenině. Je to dobře vyvinutá, nevykvetlá bodlákovitá hlavice artyčoku obecného. Hlavici tvoří mohutná květní poupata, složená z velkých dužnatých listů a dužnatého lůžka. Artyčoky pocházejí z Malé Asie či severní Afriky, kde jsou rozšířeny již 2 500 let. Postupně se artyčoky dostávaly do Evropy, a to především do Středomoří. Postupně pak do celé Evropy a v 16./17. století se objevují první zmínky o používání artyčoků i u nás, především na panských stolech. Dnes se pěstují především v Itálii, Francii a Řecku, kde je hlavní vegetační období v zimě; v USA se pak pěstují celoročně. K hlavním producentům artyčoků je dnes především Řecko a Portugalsko. U nás není artyčok příliš populární, především kvůli nevědomosti jak s artyčokem zacházet. Zde předkládáme návod, jak na to!Nákup artyčokůNezáleží, kterou variaci artyčoku zvolíte, musíte je připravovat za obzvláštní pečlivosti. Nečekané udušení artyčoku vede ke všeobecnému zklamání. Jako skvělý pomeranč  musí působit i artyčok pevným a dobrým dojmem, když ho zvednete. Neměl by se poddat, když ho trochu zmáčknete a ani by neběl být moc lehký. Jestli se Vám lehce poddá ve Vašem stisku, pravděpodobně má v sobě vzduch (tj. jemná vlákna). V tomto případě vyberte jiný artyčok. Pokud už máte Vaše artyčoky nakoupené, tak je doma dejte do mísy s vodou do doby, než budete schopni je použít (rozkvetou). Jestli je to možné, tak je nechejte být v tomto stavu den či dva, mají sklon k tvrdnutí postupem času.Zdraví a artyčokHlavní léčivý význam zastává látka, zvaná cynarin. Tato látka má mimořádně příznivé účinky pro lidský organismus. Je to biologicky aktivní látka, která omlazuje buňky, chrání játra, podněcuje vylévání žluči do dvanácterníku, povzbuzuje trávení tuku, působí na snižování cholesterolu a též působí preventivně proti žlučovým kamenům. Aby toho nebylo málo - artyčoky jsou bohaté na vitamíny (C a B), karoteny, železo a hořčík.

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýra

Kam až sahá historie tak všední potraviny jakou je dnes sýr?Starověk Za kolébku prastarých produktů, jakými jsou sýr, chléb a víno,se ve staré  literatuře považuje Střední východ.              Se vší pravděpodobností objevily první sýry náhodou kočovné kmeny jižní Asie a Středního východu. Již před dávnými dobami přišel člověk na to, že mléko savců, zejména koz, ovcí, krav, koní, a dokonce i velbloudů, má velmi vysokou výživnou hodnotu. Mléko se tehdy pilo čerstvé. Když někteří bojovníci nalili čerstvé mléko do kožených vaků, aby mohli během boje a dlouhých jízd utišit žízeň, zjistili zvláštní věc: tekuté mléko se změnilo v bledou, lehce nakyslou tekutinu, v níž plavaly husté chuchvalce bílé sýřeniny. Kožené vaky se totiž vyráběly ze žaludků mladých zvířat a obsahovaly pravděpodobně ještě srážecí enzymy. Zbytek vykonalo slunce a pohyby klusajícího koně. Chuchvalců sýřeniny si lidé rychle začali považovat a brali je jako příjemný doplněk každodenní dávky bílkovin, zatímco syrovátku používali na zahnání žízně. Mnozí historikové kladou počátky domestikace koz a ovcí do období zhruba 10 000 let př. n. l. Krávy byly domestikovány až mnohem později. Ve starších kulturách lze nalézt mnoho stop, které se týkají sýra.                                                      Podle archeologů se nejstarší nálezy datují do doby asi 6000 let př. n. l. Nejstarší objevy byly učiněny mimo jiné ve staré Mezopotámii, na místě dnešního státu Irák. Sumerové uchovávali sýr již zhruba 4000 let př. n. l. v podlouhlých úzkých džbánech. V mytologických příbězích starých Řeků lze rovněž nalézt zmínky o sýru. Také v Bibli se o tomto produktu píše a to jako o vítaném zdroji potravy a o daru. Nesčetné malby na stěnách různých staveb svědčí o znalosti výroby sýra ve starém Egyptě. V Egyptě se sýry zavěšovaly do kožených vaků, aby mohly vykapat. Již tehdy bylo patrné, že se ve zpracování mléka vyvinuly dva rozdílné směry: některé produkty vznikaly zkvašením mléka (fermentací) bez oddělení syrovátky, např. jogurt, kefír a kumys, u jiných se sraženina dále zpracovávala tak, že se rozdělila na syrovátku a sýřeninu. Sýřenina se poté vkládala do perforovaných hliněných nádob či džbánů nebo se zavěšovala do velkých hrubě tkaných plátěných pytlů. Perforované hliněné formy se používají dodnes – v Indii pro výrobu sýra panír a ve Francii pro tradiční přípravu sýra camembert de Normandie a crottin de Chavignol.Římané Umění výroby sýra dovedli k dokonalosti Římané. Ve svých obrovských domech s mnoha místnostmi mohli ovlivňovat jednotlivé fáze zrání sýrů. K významným faktorům, které daly vzniknout velké rozmanitosti druhů a chuti, patřily vlhkost, teplo a průvan stejně jako kouř z kamen, omývání sýrů a přidávání bylinek.                                                     K výrobě sýra se také používaly různé druhy mléka – za nejdůležitější bylo považováno mléko ovčí, kravské a kozí, ale zpracovávalo se také mléko kobyl a oslic, které se dnes používá již jen v některých asijských zemích a v Rusku (např. kumys z Ruska se vyrábí ze zkvašeného kobylího mléka a dosahuje přírodního obsahu alkoholu okolo 3 %). Známý římský gastronom a autor kulinářských spisů Columella vydal kolem roku 50 n. l. rozsáhlou příručku pro výrobce sýra. Tehdy již Římané používali „coagulum“, syřidlo, které pocházelo ze čtvrtého žaludku mladé kozy nebo jehněte. Columella rovněž vysvětloval, proč se musí používat sůl. Sůl totiž sýr zakonzervuje a vysuší, a usnadní tak převoz produktu. Římská kultura sýra se brzy rozšířila po celé Evropě. Římské legie táhly celým kontinentem a pokaždé si s sebou pro zásobování svých vojáků braly místní sýry. Po skončení aktivní služby byli vojáci a důstojníci odměňováni přidělením pozemku v některé z římských provincií. Tak postupně naučili místní obyvatelstvo umění výroby sýra. Mnoho výrazů pro sýr pochází z latinského slova „caseus“, např. nizozemské kaas, německé Käse, anglické cheese, španělské a portugalské queso a queijo. Italské formaggio a francouzské fromage jsou však odvozeny z řeckého slova „formos“, které označovalo formu neboli ošatku, v níž sýr vykapával. Vedle slova formaggio se v mnoha částech Itálie používá pro sýr také slovo cacio. Je překvapivé, že mimo rozsáhlou oblast velké Říše římské nalézáme o výrobě sýra jen málo zmínek. V Asii se např. kravské mléko používalo jako obětní dar, ale místní obyvatelé neměli znalosti o prospěšnosti mléka a sýra. Rovněž Číňané sýr neznali. Krávy sice využívali na obdělávání rýžových polí, ale jejich mléko shledávali naprosto nezajímavým. Rovněž v Americe zůstala konzumace mléka a sýra neznámou až do příchodu prvních osadníků. Po pádu Říše římské se kolem roku 410 n. l. začala kultura sýra pomalu rozšiřovat po mořských a říčních cestách. Sýraři, kteří se usídlili v bohatých údolích, vyráběli své sýry většinou z kravského mléka, zatímco sedláci na vrchovinách a také v horských oblastech byli odkázáni na ovce a kozy.Středověk Mnoho současných sýrů se začalo profilovat již ve středověku. V Itálii vznikla roku 879 gorgonzola, v roce 1200 pak sýr grana a v roce 1579 parmigiano (parmazán). Francouzi znali již dlouhou dobu sýry jako roquefort (vznikl v roce 1070) a cantal, který si oblíbili i Římané. Holandské sýry si rychle získaly popularitu proto, že při procesu zrání ztrácely málo vlhkosti, a tedy i málo hmotnosti. Obchod s holandskými sýry dosáhl brzy velkého rozkvětu. Sýr gouda z Goudy vznikl v roce 1697. Rovněž švýcarské sýry, zejména ementál, našly rychle své příznivce. Tuto situaci lze vysvětlit tím, že v dobách stěhování národů byl každodenní život ve střední a jižní Evropě dramaticky narušován. V relativním bezpečí byly pouze ty národy, které žily vysoko v horách a mohly pokračovat v zemědělské činnosti. Švýcaři tak mohli dále produkovat svůj sýr a zlepšovat metody jeho výroby, zatímco ostatní národy často hladověly a bojovaly o přežití.  Po uplynutí barbarských invazí se sýr opět začal vyrábět všude. Na rozdíl od severně položených zemí se ve střední a jižní Evropě vyráběly především jemné sýry s dlouhou dobou zrání.Od renesance k průmyslové revoluci V období renesance prohlašovali vysoce urození pánové evropských královských dvorů, že požívání sýra je nezdravé a barbarské. Naštěstí se národ tímto názorem neřídil. V Anglii se v 16. století stal pojmem sýr čedar (cheddar) a v 17. století gloucester.                                                                 První oficiální zmínka o sýru stilton pochází však teprve z roku 1785. Po sýru brie se ve Francii proslavil také camembert (od roku 1791). Velká průmyslová revoluce v 19. století zasáhla i výrobu sýrů. Stále více drobných sedláků přestávalo sýr vyrábět samo a dodávalo své mléko do velkého počtu nově zakládaných družstev. Ta se rychlým tempem modernizovala a mlékárenský průmysl stále narůstal. K ještě většímu nárůstu industrializace došlo po 2. světové válce v souvislosti s expanzivním rozvojem velkých měst. Výroba sýra se navíc dostala do popředí zájmu vědců. Již v 19. století vědci, mezi nimi i Louis Pasteur, objevili vliv mikroorganismů na kvasné procesy, mimo jiné i u sýrů. Ačkoliv se sýry nezabýval přímo sám Pasteur, nýbrž jeho blízký spolupracovník Mečnikov, byl po Pasteurovi nazván proces krátkého zahřátí mléka, kterým se eliminují veškeré bakterie, jež jsou zdraví škodlivé. Po pasteraci se do mléka přidává čistá kultura bakterií mléčného kysání, aby se proces opět rozběhl.Moderní doba Pasteurovy objevy měly obrovský vliv na mlékárenský průmysl. Existují však nejen zastánci, ale i odpůrci pasterace mléka určeného pro výrobu sýra. V současné době převládá v Evropě tendence, jejíž příznivci chtějí legislativně potlačit veškerá zdravotní rizika pro spotřebitele. Proto se zavádějí stále přísnější hygienická a zpracovatelská opatření. Tato skutečnost ztěžuje práci malým tradičním výrobcům sýra, kteří tak nemohou svůj obor téměř vykonávat. V současné době je patrný obrovský nárůst sýrů pocházejících z velkých mlékáren nebo vyráběných v rámci seskupení polotradičních rukodělných mlékárenských družstev.Kvůli tragickým událostem způsobeným sýry z nepasterovaného mléka nevypadá budoucnost samostatných tradičních sýrařů nijak růžově. Pokud by vymizeli, byla by to pro současnou kulturu velká ztráta. Spolu s nimi by totiž zaniklo nejen jedno z tradičních řemesel, nýbrž i část lidské historie. Na druhou stranu pouze velké sýrárny jsou schopné zajistit výrobu zdravotně nezávadných sýrů ve vyrovnané kvalitě a za dostupnou cenu.Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Ústřice - perla mořských plodů

Ať si pochutnáváte na výjimečnosti syrových ústřic nebo si je vychutnáváte vařené, vždy najdete spoustu různých receptů k ukojení Vašich potřeb. Přesto byste měli mít na zřeteli, jaká zdravotní úskalí na Vás mohou ústřice zanechat. Nejprve ale…Trocha historieStaří Řekové podávali ústřice jako stimulující nápoj. Dováželi je z Anglie, ukládali do připravených sádek se slanou vodou a ústřice vykrmovali vínem a pečivem. Mnoho kultur a národů považuje ústřice za afrodisiakum.Domorodí Američané na obou březích Severní Ameriky považovali ústřice za základ veškerého kuchařského umění. Ohromné hromady ústřičných ulit na mnoha pobřežích jsou důkazem, že tito měkkýši jsou výbornou pochoutkou.V dobách kolonizace Ameriky byly ústřice hromadně pojídány osadníky, více než-li po tuctech. Konzumace ústřic činila 10 bushels (1 bushel = 36,3 litrů) na jednoho obyvatele tehdejších kolonií.Abraham Lincoln ve svém domě v Illinois často pořádal hostiny pro své nejbližší přátele, kde ústřice byly jediných chodem. Nic jiného podáváno nebylo. Takzvaná „Oyster Line“ (Cesta ústřic) donesla ústřice dostavníky až na západní pobřeží USA k osadníkům, kteří se pouštěli do hledání nových, stále neprobádaných oblastí.Hangtown Fry – je pochoutka z ústřic a vajec (během kolonizace Ameriky drahé jídlo), která byla prvně podávána v Cary House v roce 1849, během tzv. „Zlaté horečky“.Nyní je tucet v Evropě považován za přiměřené množství ústřic na jeden chod, přestože ve Spojených státech šest kusů ústřic podávaných v jednom chodě je zcela obvyklých. Samotní Američané spotřebují ročně přes 100 milionů liber (1 libra = 0,45 kg) ústřic. V Čechách je ústřice velmi exotický pokrm. Většinou se ústřice podávají v restauracích na mnoho způsobů - od syrových po tepelně upravené. Spotřeba ústřic u nás není příliš velká, přeevším kvůli naší zeměpisné poloze a ceně, která se pohybuje kolem 30,- Kč za kus.Ústřičné farmařeníZásoby přirozeně vyrůstajících ústřic ve vodách Severní Ameriky jsou téměř vyčerpány. Vláda se pomocí programů navrácení ústřic do vod Severní Ameriky snaží obnovit přirozený počet ústřic ve vodách kolem Spojených Států. Aby farmáři, pěstující ústřice, pokryli neustále velkou spotřebu ústřic na trhu, snaží se vypěstovat ústřice již od zárodku.Pěstování ústřic není žádným novátorským počinem – ústřice jsou již po 2000 let kultivovány a nejméně 3 roky zabere vypěstování ústřice od potěru až k naservírování na stůl.Dost zajímavé je, že ústřice během svého života mohou změnit své vlastní pohlaví a také ve většině případů tak činí alespoň jednou za život. Vedoucími státy v produkci ústřic jsou Spojené státy, Austrálie, Nový Zéland a v neposlední řadě také Kanada.Někteří milovníci ústřic mají své vlastní ústřičné zahrady na svých zahrádkách za domem. Tzv. ústřičné zahrádkaření se v poslední době stává více a více populárním v mnoha zemích světa. Jestliže si také plánujete pořídit nějakou tu ústřičnou zahrádku, nezapomeňte, že je důležité dotázat se místních úřadů, zda-li voda u pobřeží je dostatečně čistá a vhodná ke kultivaci ústřic.Matka perelVšichni víme, že perly vznikají v ústřicích, tak nebuďte překvapení, když si povíme něco málo o vzniku perly.Perly vznikají, když malý kousek kamínku, písku nebo ulity zapadne do vnitra ústřice. Ústřice se sama chrání proti vniknutí cizích těles vylučováním perleťového roztoku. Čas od času může částice, která vnikla do ústřice, být obalována tímto perleťovým roztokem až se nakonec ten malý kousek promění v perlu.Jestliže patříte k takzvaným ústřičným střelcům, kteří raději ústřice polykají než-li žvýkají, pak budou sice Vaše zuby ušetřeny, ale rozhodně nepocítíte báječnou chuť a vůni této perly moře.

Pokračovat na článek


Zvěřina na stole část 1. – Rozdělení zvěřiny

Od historie k současnosti V dávné minulosti byla zvěřina významným zdrojem lidské obživy. Ulovená zvěř se stáhla z kůže a opékala se nad ohněm. Přílohou byla nanejvýš opečená obilná placka. Teprve mnohem později, když se lidé začali živit pastevectvím a zemědělstvím, se zvěřina stala oblíbeným pokrmem slavnostních tabulí. Královští kuchaři a kuchaři v šlechtických sídlech začali vymýšlet nové a méně obvyklé recepty na přípravu zvěřinových pokrmů. Mnohé z těchto předpisů se v naší kuchyni dochovaly dodnes, například oblíbené paštiky, jejichž příprava se během staletí jen málo změnila. Bohužel v dnešní době už není v přírodě tolik zvěře jako dříve. Lovit se smí jen zvěř, které je dostatek a jež je určena k odstřelu v době stanovené zákonem. Vzhledem k dokonalé chladírenské a mrazírenské technice můžeme však jednotlivé druhy zvěřiny připravovat a konzumovat i v době mimo povolený odstřel. Zvěřina se tak může objevovat na jídelním lístku po celý rok, typická je však pro zimní jídelní lístek. Při přípravě i tepelné úpravě musíme zvěřině věnovat co největší péči.Dělení zvěřiny :1.Zvěř spárkatá – vysoká Maso této zvěře je tmavě červené, mírně vlhké, má měkčí konzistenci a nakyslý pach. Obsahuje méně tuku a více bílkovin než maso jatečných zvířat. Tato zvěř se také označuje jako vysoká, srstnatá. Je dodávána odleželá, stažená z kůže a rozdělená na menší celky, části: kýtu, plec, hřbet apod.Jelení Nejchutnější maso je z jelenů starých okolo 3 let. Starší kusy dosahují většinou hmotnosti 100 – 200 kg, maso je tužší a hůře stravitelné, v době říje nepříjemně páchne. Jelení zvěřinu marinujeme, marinování je zvláště důležité u masa ze starších kusů zvěřiny.Srnčí Srnec patří ke zvěřině středně velké. Srnci dosahují hmotnosti 15 – 30 kg, srny mají 15 – 18 kg. Chutnější je maso srn. Nakládání do mořidla (marinád) je nutné u starších kusů této zvěře. Chutí masa velmi prospívá, potíráme-li části rozehřátým máslem a ponecháme-li je několik dní v chladu. Do této skupiny dále zařazujeme následující druhy zvěře, které se však na přípravu zvěřinových pokrmů užívají méně.Kamzík alpský Tato vysokohorská ovce se čas od času zatoulá z Alp nebo Tater i do našich lesů. Její maso je tmavší a chuť klihovatější – podobně jako u masa skopového (kozího). Upravujeme stejně jako ostatní druhy vysoké spárkaté zvěřiny.Medvědí Medvěd má hmotnost přibližně 270 – 360 kg. Jeho maso se musí nechat dobře odležet. Mezi nejvhodnější tepelné úpravy patří dušení a pečení. Zpracovávání tohoto masa je spíš zvláštností.Mufloní Patří ke zvěřině, ze které se připravují gastronomické speciality častěji. Mufloni se vyskytují v podhorských krajích Čech, Moravy a Slezska. V současné době se tato zvěř (divoká ovce) pokládá za nejrozšířenější v Evropě. V kuchyni ji zpracováváme podobně jako ostatní druhy zvěře2,Zvěř srstnatá – nízká Na trhu se tato zvěř prodává v kůži, vyvržená nebo již připravená a očištěná, rozdělená na porce a zmražená.Králík divoký Králíka divokého najdeme v celé Evropě především v nížinách na suchých písčitých půdách. Na rozdíl od zajíce se loví nejčastěji osamělým lovem – na čekané. Králík je téměř o polovinu menší než zajíc, jeho maso je světlejší, narůžovělé až bílé, po vhodné tepelné úpravě je jemné, velmi chutné a lehce stravitelné. Tuk u starších kusů vždy pečlivě odstraňujeme.Zajíc Zajíc má v průměru hmotnost 2,5 – 3,6 kg. Mladého zajíce poznáme podle toho, že se mu dají snadno natrhnout slechy. Staršího staženého zajíce nejen odblaňujeme, ale také nakládáme do marinády. Odstraňujeme vždy tuk, protože by nepříjemně ovlivnil upravovaný pokrm a jeho chuť.3,Zvěř pernatáa) lesníBažant Bažant patří v celé Evropě k nejčastěji loveným ptákům, většinou žije v krajině se střídajícími se lesíky, loukami a poli. V současné době je chován uměle. Bažant patří k velmi oblíbené zvěřině. Upravuje se hlavně pečením na slanině.Koroptev Koroptev má nenápadné zabarvení a je to typický stepní pták, který obývá otevřenou bezlesou krajinu. Loví se většinou na společných lovech – honech. Koroptev je bohužel pro nízký stav celoročně hájena, proto se dnes v kuchyni většinou neupravujeKvíčala Kvíčala bývala dříve velmi oblíbenou pochoutkou a dodnes patří mezi lovné ptáky, přestože je hájená. Kvíčala obývá hlavně podhorské a horské lesy střední a severní Evropy a části Asie. Velikostí se dá přirovnat ke kosovi.Sluka lesní / bekasína otavní Oba druhy těchto ptáků patří ke stěhovavým a jsou rozšířené v celé Evropě. Vzhledem si jsou velmi podobné. Sluka je menší a je stále považována za vyhlášenou pochoutku. Jemná chuť jejího masa je ovlivněna lesními bobulemi, které jsou součástí slučí potravy. Odstřel u nás je výjimečný.Tetřev hlušec Tento pták se vyskytuje vzácně a je považován spíše za trofejní zvěř. Loví se pouze kohouti. Kohout má hmotnost až 4,5 kg, slepice jen asi 3 kg. Před tepelnou úpravou musíme nechat tetřeva na vzdušném a chladném místě odležet. Vhodné je naložit tetřeva před tepelnou úpravou do marinády.Tetřívek obecný Tetřívek obecný je podstatně menší než tetřev hlušec. Kohout má hmotnost asi 1,5 až 2 kg, slepice 1 kg. Maso tetřívka je chutnější než tetřeva hlušce. Před tepelnou úpravou také tohoto drobnějšího ptáka nakládáme do marinády – mořidla i na několik dní.b) vodníHusa divoká Tuto zvěřinu počítáme ke vzácnějším úlovkům. Nejchutnější jsou pokrmy z mladých ptáků, ale i po úpravě je jejich maso tužší než maso husy domácí. Nedoporučuje se připravovat maso přestárlé husy.Kachna divoká Mezi největší kachny patří „březňačky“. Před tepelnou úpravou se doporučuje kachny marinovat. Marinádou odstraňujeme jejich typickou příchuť, bahnitou nebo rybí. Proto se přidává více koření a cibule.Lyska Lyska patří také k vodnímu ptactvu, žije více ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách. Je to černě zbarvený pták, na čele má bílou, rohovitou ploténku, hmotnost lysky je asi 1 kg. Před tepelnou úpravou se doporučuje stáhnutí z kůže, odstraní se tak nepříjemný pach bahna a rybiny.b) zvláštní skupinaDivoký krocan (krůta) Divoký krocan k nám byl dovezen přibližně před 15 – 20 lety a byl vypuštěn do některých obor na území Čech a Moravy. Maso divokého krocana i krůty má barvu podobnou masu bažanta. Divokého krocana můžeme upravovat podobně jako ostatní pernatou zvěřinu. Nejčastěji se maso protýká slaninou a na slanině se také peče.Pštros Příprava pokrmů z tohoto masa je dosud málo známá. Pštrosí maso se dříve dováželo z Austrálie. V současné době u nás vznikají pštrosí farmy a maso se pak dále zpracovává na pštrosích jatkách. Pštrosí maso je velmi hodnotné: obsahuje bílkoviny, minimální množství tuků, ale hodně minerálních látek. Chuťově je velmi zajímavé4,Zvěř černá: divočák (kanec – kňour, bachyně, sele) Nejchutnější pokrmy se připravují z mladých divočáků o hmotnosti do 50 kg. Maso této zvěřiny je tužší, a proto hůře stravitelné. V době páření má maso nepříjemnou pachuť. V kuchyni upravujeme tento druh zvěřiny podle zvyklostí ze staročeské kuchyně. Jakostnější a chutnější je vždy maso ze selat a mladších kusů.

Pokračovat na článek


SUSHI – KREATIVNÍ ASIJSKÉ KOUZLENÍ Z RÝŽE A RYB

Poprvé jsem se s tímto japonským pokrmem setkala při mé cestě po Novém Zélandu, kam mě přátelé pozvali na oběd, právě na sushi. První dojem byl více než pozitivní, jelikož jsme šli do celkem nóbl restaurace, kde sushi balil před vašima očima evidentně někdo, kdo to nedělá prvně. Dojem byl teda po pěti minutách celkem slušný, navíc sushi vypadalo na talíři opravdu parádně a chuti se jenom sbíhaly. Bohužel mě nadšení přešlo hned po prvním soustu. Ani hromada kvalitní rýže, a hodně ostré wasabi nemělo šanci přetlouct chuť rybiny, která byla patrná jednak z kusu syrové ryby a hlavně z mořské řasy, ve které bylo všechno zabaleno. Se silným sebezapřením jsem rychle tuhle dobrotu polkla a zapřísáhla se, že už nikdy. Jenže nikdy se nemá říkat nikdy. A tak jsem po návratu domů byla vystavena dalším návštěvám sushi restaurací. A světe div se, naučila jsem se ho mít ráda. Jednoduše jsem se k lásce k sushi musela projíst. Kromě toho, že mám jídelníček zase o něco bohatší, tak také ve velké míře prospívá mému zdraví.CO JE SUSHI A ODKUD POCHÁZÍ?Sushi vymysleli a do světa poslali největší milovníci rýže a ryby, tedy obyvatelé Číny, kde jej poprvé ochutnali ve čtvrtém století před naším letopočtem, kdy si Číňané uvědomili, že se rýže spolu k syrovým rybám celkem hodí a nechutná to úplně špatně. Základem úspěchu je v první řadě kvalitní rýže. Ovšem nejedná se ledajakou rýži, kterou máte doma ve skříni, ale speciální druh, který je po uvaření promíchán směsí z octu, cukru a soli. Mnoho lidí si při slově sushi vybaví jako první syrovou rybu. Nu, je to tak, ale není to nutné. Syrová ryba (často se jedná o oblíbeného lososa) je nahrazována vším možným. Krabími tyčinkami, zeleninou, avokádem, houbami a ve své podstatě tam můžete napasovat všechno, co máte rádi.SUSHI PRO MILOVNÍKY ZDRAVÉ VÝŽIVYJe tedy sushi opravdu tak zdravý pokrm, jak se můžete všude dočíst? Ano, je a to velmi. Obsahuje totiž samé zdravé věci. V první řadě už samotnou rýži, která je lehce stravitelná a v jejím obsahu najdete hromadu vitamínů a minerálů. Kromě toho obsahuje minimální množství kalorií a je bez lepku. Další důležitou surovinou jsou samotné ryby. Samozřejmě se musí jednat o čerstvé ryby a mořské plody, protože jenom ty obsahují obrovské množství bílkovin, jódu a samozřejmě nesmíme zapomenout na tuky s omega-3 mastnými kyselinami. Syrové ryby oproti těm tepelně upraveným v sobě obsahují všechny tyto prospěšné látky v plné síle. Další zdravou mňamkou je řasa Nori, což je to zelené, v čem je celé sushi zabaleno. Tato potravina, se kterou má mnoho lidí trošku problém, obsahuje patnáctkrát více minerálních látek, než kdejaká zelenina. Pro ty, kteří ještě váhají, dodám, že má omlazující a zkrášlující účinky. Jako takový bonus ještě musím poznamenat, že tato mořská řasa má mimořádně pozitivní vliv na detoxikaci celého organismu. Nepostradatelnou součástí každého sushi je také křen zvaný Wasabi. Jeho úkolem je (kromě silné chuti a aromatu, který dodá sushi potřebný šmrnc), také to, že obsahuje látky, jenž zbavují syrové ryby bakterií a mikroorganizmů.SUSHI SI ZVLÁDNETE SNADNO PŘIPRAVIT I DOMA!Pokud jste milovníky sushi a mohli byste jej jíst pořád, není jediný důvod, proč byste si nemohli udělat domácí sushi u vás v kuchyni. Ač z přípravy jde možná trošku strach, jedná se opravdu o velmi jednoduchý postup. V první řadě potřebujete nakoupit suroviny. Mým osvědčeným obchodem je Makro, kde bez problémů nakoupíte speciální rýži na sushi, mořské řasy, wasabi, speciální ocet, sójovou omáčku a zejména čerstvé ryby. Největší umění je uvařit správně rýži, která musí vstřebat veškerou vodu, aby se správně lepila a držela pohromadě. Pak už jen mít šikovné ruce při balení a máte udělanou exotickou a zdravou večeři, kterou si si můžete dopřát, nebo jí oslnit každou návštěvu.

Pokračovat na článek