Výsledky vyhledávání pro dotaz teprve

Výsledky vyhledávání v sekci: Káva a čaj

Džezva na kávu

Příprava arabské a turecké kávy není nijak složitá pokud máte k dispozici džezvu, která vám zajistí tu pravou chuť kávy. Džezva je malá konvička kónického tvaru s dlouhou rukojetí. Především je nutné si uvědomit, že do džezvy je možné dávat jen kávu, která je velice jemně namletá, mnohdy může mít dokonce konzistenci prášku.Do džezvy se nalije studená, čerstvá a nejlépe již filtrovaná voda a do vody se ihned přidá káva. Pokud máte rádi kávu sladší, tak je nejlepší přidat cukr společně s kávou. Kávu z džezvě je nutné přivést do varu až třikrát a poté se teprve podává. Džezvu je možné dát na klasický sporák je ale nutné pokaždé dávat kávu s vodou do naprosto čisté džezvy. V současné době se na trhu velice často začal používat kardamon.Příprava kávy s kardamonem je úplně stejná, akorát se společně s kávou a cukrem přidává ještě jedna hlavička kardamonu. Pokud jste již někdy kardamon ochutnali, tak víte, že bude skutečně stačit jen jedna hlavička.Kardamon je velice aromatizovaný a chuť kávy je po něm mnohem silnější a aromatická. Pokud je ale použit správným způsobem, tak si na tomto druhu kávy pochutná skutečně každý. Do džezvy je nutné přidávat kávu velice jemnou a ne příliš silnou.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Kuchyně

Olivový olej - tekuté zlato

Tak si tentokrát dáme něco zdravějšího a nebude to suchý šrot. Je jen málo potravin, na jejichž prospěšnosti pro lidský organismus se shodnou lidé zabývající se zdravou výživou. Olivový olej, který Homér nazval tekutým zlatem, jim kraluje a rozhodně s ním v kuchyni nic nepokazíte.Olivový olej v datechObsahuje 74 % nenasycených kyselin, tolik nemá žádný jiný jedlý olej. Ty příznivě ovlivňují poměry mezi škodlivým LDL cholesterolem a příznivým HDL cholesterolem, zároveň brzdí tendenci vzniku krevních sraženin a potírají nebezpečné cholesterolové nánosy v artériích. Dlouho si také uchovává důležité vitamíny (A, E, D) a draslík.  Pokud tedy požíváte kvalitní olivový olej, můžete tím předejít nemocem srdce, krevního oběhu a snížit riziko onemocnění rakovinou, srdečních infarktů a mozkových mrtvic. Olivový olej také pomáhá nemocným při potížích jaterních, žaludečních nebo problémech s trávením. Příznivé účinky má díky vysokému obsahu vitamínu E i na pleť. Regeneruje a chrání pokožku před vysoušením a urychluje léčení ran, popálenin a změkčuje jizvy.Středomořské olivovníky (Olea Europea) nyní rostou prakticky kolem celé zeměkoule, jak na severní, tak i na jižní polokouli, v klimatických podmínkách shodných víceméně se Středomořím.Jde o rod dvouděložných rostlin patřících do čeledi olivovníkových. Nejsou náročné na půdu, ale vyžadují dostatek slunce po dlouhou dobu, protože od květu do sklizně uplyne více než půl roku. Stromy přežijí sucho i mírnější krátké mrazy. Národy Středomoří se přou o to, kde mají nejkvalitnější olivový olej. Každý pěstitel, podobně jako vinař, ten svůj považuje za nejlepší. Nejvýznamější producenti olivového olejeItáliePodobnost s vínem je i v určování vybraných oblastí. Stejně jako jsou ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích různé vinohradnické oblasti označovány například AOC, DO, DOC, DOCg atd., jsou podobně registrovány i nejlepší sady olivovníků. V Itálii má olivový olej nejvyšší kvality označení DOP (Denominazione protetta). Označení zaručuje oblast produkce a technologii pěstování a zpracování. Na Apeninském poloostrově roste 250 miliónů olivovníků, z jejichž plodů se ročně vylisuje 600 tisíc tun oleje. Obecně platí, že tekutější, světlejší a méně chuťově výrazné jsou oleje z jihu, zabarvenější s výraznější chutí ze středu země a plnější s tělnatější strukturou pocházejí ze severu.  Ovšem v jednotlivých oblastech najdeme oleje výrazně se lišící charakteristickými vlastnostmi, chutí, vůní i kvalitou, která je dána jak místním mikroklimatem, tak i jednotlivými odrůdami. Například v Ligurii pěstují odrůdu Taggiascha, v Emilii Nostrana a Ghiacciola a třeba na Sardinii Tonda di Cagliari a Bosana. Jedny z nejzajímavějších italských olivových olejů pocházejí z údolí řeky Basento v oblasti Basilicata.Španělsko, olivová velmocVe Španělsku nesou olivovníkové oblasti označení DO (Denominacion de Origin). Rozlišují, zda olivovníky rostou na horách či v údolích, jestli se sklízejí brzy či později, to jde potom o pozdní sběr, jako u hroznů, jaké jsou varianty a zda jde o odrůdový olej či kupáž z několika odrůd.  První olivová DO oblast byla ve Španělsku vyhlášena v Les Garrigues v provincii Lleida roku 1975 a dnes je zde 33 tisíc hektarů olivovníkových sadů. Převažují varianty Arbequina a Verdial.Největší oblastí DO je v současné době ve Španělsku Sierra del Segura v provincii Jaén s 46 tisíci hektary olivových sadů. Říká se jí také olivovníkové moře, protože sady se táhnou po náhorních planinách od obzoru k obzoru. Nejrozšířenější vysazenou variantou olivovníku je Picual. V deseti španělských oblastech pyšnících se označením DO je 323 475 hektarů olivových sadů.Největší kolekci různých variant olivovníků na světě mají ve španělské Córdobě, kde je Banco Mundial de Germoplasma de Olivo. Mají zde přes 400 variant z různých zemí světa. Genetikové dokázali, že 262 z nich je španělského původu. Začali před patnácti lety a každý rok jim do genofondu přibývá 30 až 40 nových variant z celého olivového světa. Mimo jiné podrobně popsali dvacet čtyři různých barev olivového oleje v chuti od extra hořké až po velice sladkou. Pravdivé je vžité tvrzení, že olivovník je strom třígenerační. K jeho vypěstování od zasazení až do doby plné plodnosti je potřeba více než jeden lidský život. A tak děd stromek zasadí, otec o něj pečuje a teprve vnuk sklízí. Olivovník začíná rodit mezi 5. a 10. rokem od vzklíčení a své maximální plodnosti dosahuje mezi 35. a 100. až 150. rokem podle polohy, kde roste. Sklízí se mezi 20 - 60 kilogramy olejnatých plodů, peckovic z jednoho stromu. Z hektaru to bývá mezi třemi až deseti tunami. Stromy olivovníku se mohou dožít až 5000 let. V Řecku i Itálii jsou k vidění stromy zasazené v době, kdy naše kněžna Libuše teprve věštila, že vidí město veliké.Ochutnává se nejenom vínoOlivový olej, to je vlastně olivový džus. Je to jediný rostlinný olej extrahovaný z čerstvého ovoce bez použití rozpouštědel. Je to přírodní produkt, který obsahuje výjimečné aroma, chuťové vlastnosti a vysoce účinné látky ovoce z olivovníku. Pouze jeden květ z dvaceti má šanci, že se promění v olivu.  Ta teprve v závěru vegetačního období pozvolna začíná obsahovat olej. Sklizeň oliv určených ke konzumaci začíná už v září, ještě předtím než olivy začnou měnit barvu. Olivy určené pro olivový olej se sklízejí na konci podzimu či na začátku zimy, kdy jsou plně vyzrálé a dosahují maximální množství oleje. Pokud však někdo utrhne olivu ze stromu a doufá, že si na ní pochutná stejně jako na jiném zralém ovoci, je doslova trpce zklamán. Čerstvě trhané, byť sebezralejší olivy jsou totiž nepoživatelné. Sklizeň se podobá naší sklizni ořechů. Protože plody jsou malé, napřed se musí rozprostřít pod olivovník hustá síť a teprve potom plody ze stromu setřást a srážet dlouhými tyčemi. Ve velkých sadech už to dělají stroje, které mají síť i chapadlo, kterým strom uchopí a mohutně s ním zatřesou. Stejně jako u moderního zpracování hroznů na mošt a víno, i u oliv dnes rozhoduje čas. Čím dříve po sklizni jdou olivy do lisu, tím je olej kvalitnější. Samostatnou kapitolou je ochutnávání vylisovaného oleje, které je bráno stejně vážně jako soutěžní ochutnávky těch nejlepších vín. Degustátoři dostávají na mističkách anonymní vzorky. Napřed se ocení barva a potom se k mističce dlouze a pečlivě čichá. Teprve potom se opatrně ochutnává. Zakusuje se bílý chleba.  Olivy mají svou vlastní charakteristiku, stejně jako například réva vinná, která je také v přímé závislosti na klimatu a půdě. Tak jako je odlišný Sauvignon z různých poloh a zemí, je jiný i olej ze stejného druhu olivovníků rostoucích v odlišných podmínkách. I když je olivový olej velmi trvanlivý, stářím přece jenom ztrácí na kvalitě. Je dobré si najít svou osvědčenou značku a občas ji porovnat s nabídkou konkurence. Někdo nedá dopustit na olivový olej z Toskánska, jiný horuje pro ostrovy Řecka, další upřednostňuje ze Španělska či jižního Portugalska. Je to jako s vínem - je třeba ochutnávat a vybírat.Třídění olejeJedním z kvalitativních ukazatelů je stupeň volné kyselosti. Nejlepší oleje ho mají vyznačený na etiketě. Čím nižší, tím kvalitnější. Podle naší normy může extra panenský olivový olej obsahovat volnou kyselost do jednoho procenta, panenský do dvou, pure olivový olej do 3,3 procenta. Stupeň kyselosti mimo jiné ukazuje, že se jedná o skutečně čistý olivový olej bez jakýchkoliv vedlejších příměsí a je lisovaný za studena.    -extra panenský (extra virgine) nejlepší a nejoceňovanější olej získaný pouze mechanickým lisováním nejlepších odrůd oliv za studena nezpůsobujících změnu kvality, který skutečně voní a                  chutná  po olivách    - panenský (virgine) vysoce ceněný olej získaný pouze mechanickým lisováním za studena nezpůsobujícím změnu kvality    - olej "bez přívlastku" vznikl smíšením rafinovaných olivových olejů s různými oleji panenskými      pomaz (di sansa) olej získaný kombinací rafinovaných extraktů z výlisků s oleji panenskými Vysoce aromatické extra virgin olivové oleje většinou nejsou vhodné pro tepelnou úpravu. Tam bohatě stačí lacinější panenský nebo bez přívlastků. Naopak ve studené kuchyni vyniknou všechny senzorické přednosti vybraných extra virgin olejů. Skutečnou lahůdkou je mistička lehce osoleného extra virgin olivového oleje, do kterého si namáčíte křupavý bílý chleba a zapíjíte lahodné sousto stejně kvalitním vínem. 

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýra

Kam až sahá historie tak všední potraviny jakou je dnes sýr?Starověk Za kolébku prastarých produktů, jakými jsou sýr, chléb a víno,se ve staré  literatuře považuje Střední východ.              Se vší pravděpodobností objevily první sýry náhodou kočovné kmeny jižní Asie a Středního východu. Již před dávnými dobami přišel člověk na to, že mléko savců, zejména koz, ovcí, krav, koní, a dokonce i velbloudů, má velmi vysokou výživnou hodnotu. Mléko se tehdy pilo čerstvé. Když někteří bojovníci nalili čerstvé mléko do kožených vaků, aby mohli během boje a dlouhých jízd utišit žízeň, zjistili zvláštní věc: tekuté mléko se změnilo v bledou, lehce nakyslou tekutinu, v níž plavaly husté chuchvalce bílé sýřeniny. Kožené vaky se totiž vyráběly ze žaludků mladých zvířat a obsahovaly pravděpodobně ještě srážecí enzymy. Zbytek vykonalo slunce a pohyby klusajícího koně. Chuchvalců sýřeniny si lidé rychle začali považovat a brali je jako příjemný doplněk každodenní dávky bílkovin, zatímco syrovátku používali na zahnání žízně. Mnozí historikové kladou počátky domestikace koz a ovcí do období zhruba 10 000 let př. n. l. Krávy byly domestikovány až mnohem později. Ve starších kulturách lze nalézt mnoho stop, které se týkají sýra.                                                      Podle archeologů se nejstarší nálezy datují do doby asi 6000 let př. n. l. Nejstarší objevy byly učiněny mimo jiné ve staré Mezopotámii, na místě dnešního státu Irák. Sumerové uchovávali sýr již zhruba 4000 let př. n. l. v podlouhlých úzkých džbánech. V mytologických příbězích starých Řeků lze rovněž nalézt zmínky o sýru. Také v Bibli se o tomto produktu píše a to jako o vítaném zdroji potravy a o daru. Nesčetné malby na stěnách různých staveb svědčí o znalosti výroby sýra ve starém Egyptě. V Egyptě se sýry zavěšovaly do kožených vaků, aby mohly vykapat. Již tehdy bylo patrné, že se ve zpracování mléka vyvinuly dva rozdílné směry: některé produkty vznikaly zkvašením mléka (fermentací) bez oddělení syrovátky, např. jogurt, kefír a kumys, u jiných se sraženina dále zpracovávala tak, že se rozdělila na syrovátku a sýřeninu. Sýřenina se poté vkládala do perforovaných hliněných nádob či džbánů nebo se zavěšovala do velkých hrubě tkaných plátěných pytlů. Perforované hliněné formy se používají dodnes – v Indii pro výrobu sýra panír a ve Francii pro tradiční přípravu sýra camembert de Normandie a crottin de Chavignol.Římané Umění výroby sýra dovedli k dokonalosti Římané. Ve svých obrovských domech s mnoha místnostmi mohli ovlivňovat jednotlivé fáze zrání sýrů. K významným faktorům, které daly vzniknout velké rozmanitosti druhů a chuti, patřily vlhkost, teplo a průvan stejně jako kouř z kamen, omývání sýrů a přidávání bylinek.                                                     K výrobě sýra se také používaly různé druhy mléka – za nejdůležitější bylo považováno mléko ovčí, kravské a kozí, ale zpracovávalo se také mléko kobyl a oslic, které se dnes používá již jen v některých asijských zemích a v Rusku (např. kumys z Ruska se vyrábí ze zkvašeného kobylího mléka a dosahuje přírodního obsahu alkoholu okolo 3 %). Známý římský gastronom a autor kulinářských spisů Columella vydal kolem roku 50 n. l. rozsáhlou příručku pro výrobce sýra. Tehdy již Římané používali „coagulum“, syřidlo, které pocházelo ze čtvrtého žaludku mladé kozy nebo jehněte. Columella rovněž vysvětloval, proč se musí používat sůl. Sůl totiž sýr zakonzervuje a vysuší, a usnadní tak převoz produktu. Římská kultura sýra se brzy rozšířila po celé Evropě. Římské legie táhly celým kontinentem a pokaždé si s sebou pro zásobování svých vojáků braly místní sýry. Po skončení aktivní služby byli vojáci a důstojníci odměňováni přidělením pozemku v některé z římských provincií. Tak postupně naučili místní obyvatelstvo umění výroby sýra. Mnoho výrazů pro sýr pochází z latinského slova „caseus“, např. nizozemské kaas, německé Käse, anglické cheese, španělské a portugalské queso a queijo. Italské formaggio a francouzské fromage jsou však odvozeny z řeckého slova „formos“, které označovalo formu neboli ošatku, v níž sýr vykapával. Vedle slova formaggio se v mnoha částech Itálie používá pro sýr také slovo cacio. Je překvapivé, že mimo rozsáhlou oblast velké Říše římské nalézáme o výrobě sýra jen málo zmínek. V Asii se např. kravské mléko používalo jako obětní dar, ale místní obyvatelé neměli znalosti o prospěšnosti mléka a sýra. Rovněž Číňané sýr neznali. Krávy sice využívali na obdělávání rýžových polí, ale jejich mléko shledávali naprosto nezajímavým. Rovněž v Americe zůstala konzumace mléka a sýra neznámou až do příchodu prvních osadníků. Po pádu Říše římské se kolem roku 410 n. l. začala kultura sýra pomalu rozšiřovat po mořských a říčních cestách. Sýraři, kteří se usídlili v bohatých údolích, vyráběli své sýry většinou z kravského mléka, zatímco sedláci na vrchovinách a také v horských oblastech byli odkázáni na ovce a kozy.Středověk Mnoho současných sýrů se začalo profilovat již ve středověku. V Itálii vznikla roku 879 gorgonzola, v roce 1200 pak sýr grana a v roce 1579 parmigiano (parmazán). Francouzi znali již dlouhou dobu sýry jako roquefort (vznikl v roce 1070) a cantal, který si oblíbili i Římané. Holandské sýry si rychle získaly popularitu proto, že při procesu zrání ztrácely málo vlhkosti, a tedy i málo hmotnosti. Obchod s holandskými sýry dosáhl brzy velkého rozkvětu. Sýr gouda z Goudy vznikl v roce 1697. Rovněž švýcarské sýry, zejména ementál, našly rychle své příznivce. Tuto situaci lze vysvětlit tím, že v dobách stěhování národů byl každodenní život ve střední a jižní Evropě dramaticky narušován. V relativním bezpečí byly pouze ty národy, které žily vysoko v horách a mohly pokračovat v zemědělské činnosti. Švýcaři tak mohli dále produkovat svůj sýr a zlepšovat metody jeho výroby, zatímco ostatní národy často hladověly a bojovaly o přežití.  Po uplynutí barbarských invazí se sýr opět začal vyrábět všude. Na rozdíl od severně položených zemí se ve střední a jižní Evropě vyráběly především jemné sýry s dlouhou dobou zrání.Od renesance k průmyslové revoluci V období renesance prohlašovali vysoce urození pánové evropských královských dvorů, že požívání sýra je nezdravé a barbarské. Naštěstí se národ tímto názorem neřídil. V Anglii se v 16. století stal pojmem sýr čedar (cheddar) a v 17. století gloucester.                                                                 První oficiální zmínka o sýru stilton pochází však teprve z roku 1785. Po sýru brie se ve Francii proslavil také camembert (od roku 1791). Velká průmyslová revoluce v 19. století zasáhla i výrobu sýrů. Stále více drobných sedláků přestávalo sýr vyrábět samo a dodávalo své mléko do velkého počtu nově zakládaných družstev. Ta se rychlým tempem modernizovala a mlékárenský průmysl stále narůstal. K ještě většímu nárůstu industrializace došlo po 2. světové válce v souvislosti s expanzivním rozvojem velkých měst. Výroba sýra se navíc dostala do popředí zájmu vědců. Již v 19. století vědci, mezi nimi i Louis Pasteur, objevili vliv mikroorganismů na kvasné procesy, mimo jiné i u sýrů. Ačkoliv se sýry nezabýval přímo sám Pasteur, nýbrž jeho blízký spolupracovník Mečnikov, byl po Pasteurovi nazván proces krátkého zahřátí mléka, kterým se eliminují veškeré bakterie, jež jsou zdraví škodlivé. Po pasteraci se do mléka přidává čistá kultura bakterií mléčného kysání, aby se proces opět rozběhl.Moderní doba Pasteurovy objevy měly obrovský vliv na mlékárenský průmysl. Existují však nejen zastánci, ale i odpůrci pasterace mléka určeného pro výrobu sýra. V současné době převládá v Evropě tendence, jejíž příznivci chtějí legislativně potlačit veškerá zdravotní rizika pro spotřebitele. Proto se zavádějí stále přísnější hygienická a zpracovatelská opatření. Tato skutečnost ztěžuje práci malým tradičním výrobcům sýra, kteří tak nemohou svůj obor téměř vykonávat. V současné době je patrný obrovský nárůst sýrů pocházejících z velkých mlékáren nebo vyráběných v rámci seskupení polotradičních rukodělných mlékárenských družstev.Kvůli tragickým událostem způsobeným sýry z nepasterovaného mléka nevypadá budoucnost samostatných tradičních sýrařů nijak růžově. Pokud by vymizeli, byla by to pro současnou kulturu velká ztráta. Spolu s nimi by totiž zaniklo nejen jedno z tradičních řemesel, nýbrž i část lidské historie. Na druhou stranu pouze velké sýrárny jsou schopné zajistit výrobu zdravotně nezávadných sýrů ve vyrovnané kvalitě a za dostupnou cenu.Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

V hodně zemích jsou sýry neodmyslitelnou součástí každé společenské akce.....Kdysi dávno se objevil sýr Už někdy pře 11 tisíci léty jezdci na pouštích, kteří si v měchu vezli ovčí mléko, ochutnali to, co z tuhnoucí hmoty vznikalo a co bylo vlastně předzvěstí budoucích sýrů. Mléko je nápoj zdravý a lahodný a sýr vyrobený ze zpracované a upravené sraženiny ovčího, kravského nebo kozího mléka si udržuje všechny hodnoty mléka. Jde o vápník, bílkoviny a aminokyseliny, ale i o vitamíny, zvláště o B-komplex, o tuk a fosfor. Je tedy sýr považován za jeden z nejcennějších a nejstarších pokrmů. O sýrech se zmiňuje již Homér v Odysseji, sýr byl stálou součástí jídelníčku římské armády a vyznavačem sýrů byl nejen Caesar, ale později i Karel Veliký, jehož pochoutkou byl u nás známý sýr brie. Víme tedy, že už staří Římané jedli s oblibou sýry. Méně známé je, že si je vozili z jižní Galie, tedy z Francie. Na výrobu sýrů bylo třeba zvláštních povolení a za výrobu byla udělována různá privilegia. Za labužníka v oblasti sýrů byl považován známý státník několika režimů v období před, za a po francouzské revoluci, Talleyrand. Tehdy se po mase obvykle pojídal salát a sýru patřilo místo právě před tím salátem. Vzpomínky na nejrůznější francouzské sýry uplatnil Karel Hoffmeister ve své knize Paříž a okolí. Spotřebu sýra jenom v Paříži odhadl na 20 tisíc tun ročně. Stojí za úvahu, nebylo-li by i pro naši kuchyni vhodné snížit spotřebu masa a zvýšit spotřebu sýrů. Sýr podle mínění Francouzů korunuje oběd a k sýru patří jak dobré víno, tak i dobré pivo. K našim nápojům se tedy sýry hodí.Charakteristika a rozšíření sýrů Sýry mívají různou barvu i různou chuť. Balí se do slámy, do listů vinné révy nebo kaštanu. Vyrábějí se v různých tvarech. Známe bochníky i kuličky, velké koule i cihly. Známe sýry tvrdé, hrudkovité, měkké a tavené, nasládlé i ostré, aromatické až páchnoucí. Sýr slouží k přípravě různých jídel. Prokládá se jím maso, smaží se, strouhá se, taví se. Každá oblast, kde se vyrábějí sýry, je přesvědčena, že právě jejich sýry jsou nejlepší. Sýrařství není jen doménou Evropy a části Asie, ale evropští přistěhovalci v Americe položili základy sýrařství amerického.Francie - kolébka sýrů Sýry se dají jíst různými způsoby. Tvoří součást studených mís, mohou být doplňkem jídla i jídlem hlavním, hlavně v tepelné úpravě. Se sýrem se setkáváme na rizotu i na pizze, ale slavnou tepelně upravenou pochoutkou je fondue, pokrm proslavený jak ve Francii tak ve Švýcarsku. Ze sýra se dají dělat i karbanátky, noky, dorty a pomazánky. Ve Francii někteří lékaři předepisují sýry jako lék. Francouzi jsou stejně jako na svá vína také hrdí na své sýry. V Normandii mají camembert, v Burgundsku vacherin, v Bordeaux chabichou a jumeau, v Languedoku roquefort, na Korsice bleu de corse a brin d´amour, což znamená špetku lásky. V Bretani se vyrábí port-salut, v pařížské oblasti brie či coulommiers a v Alsasku munster a géromé.Pravý rokfórRoku 1666 vydal Toulouský parlament v jižní Francii výnos, kterým se přísně pod vysokou pokutou zakazovalo používat název roquefort pro sýry, které nebyly vyrobeny ve městě Roquefor-sur-Soulzon. Ten zákon dodnes nebyl zrušen. Výrobců skutečného rokfóru je málo, jejich dozrávací sklepy jsou vyhloubeny ve skalních útesech a výrobní tajemství je pečlivě střeženo. Vyrábí se z ovčího, nikoliv z kravského mléka a tajemstvím lahodné chuti pravého rokfóru je plíseň vyskytující se právě v místních jeskyních. Ta plíseň je vzdálenou příbuznou plísně, ze které se vyrábí penicilin. Místní znalci a labužníci považují za jedině správný způsob podávání a konzumace položit sýr na krajíc domácího chleba a spláchnout ho těžkým červeným vínem. Doporučuje se skladovat sýr v nejnižší a nejvlhčí části chladničky, z níž se má vyjmout několik hodin před podáváním. V poslední době bývá opět zmiňován často sýr kozí a také kozí mléko, které prý má kromě vitamínů a výživných látek ještě i látky aktivizující výstavbu buněk. Chuť kozího mléka mnoha lidem nechutná, zato sýry se dostávají do obliby. Méně známý je v našich krajích kumys. Je to nápoj z kobylího mléka a původně vznikal pod sedly koní asijských kočovníků v kožených vacích. Říkalo se mu nápoj bohatýrů. Je to nápoj výživný, sytící a zdravý. Je ovšem pro nás trochu exotický. Dnes se vyrábí v moderních výrobnách. Podobné účinky má i kefír, jehož původními výrobci byli Karačajci, nevelký národ na Kavkaze.Několik tipů a triků Sýry napomáhají prý trávení a uspokojují nejrůznější chutě. Madridský časopis El píz hovoří o sýru jako jednom z prvních pokrmů člověka. Španělsko je totiž zemí s velkou tradicí výroby sýrů a návštěvník tu najde bezpočet druhů sýrů a jejich kombinací. Sýry mohou být předkrmem i hlavním jídlem a samozřejmě dezertem. Původně to bylo jen sražené a hnětené mléko, později, ale ještě za starověku, se nechávaly zrát, ještě později se přistoupilo k plísním a koncem 18. stol. se začaly vyrábět u nás tak oblíbené syrečky. Odedávna byly známy sýry ovčí a kozí. Ty, jak bylo řečeno, nyní přicházejí znovu do obliby. Zrání sýra vyžaduje zkušenost, přiměřenou teplotu a vlhkost vzduchu a lásku výrobce k produktu. Znalci, jak víme, doporučují vyjmout sýr z chladničky, pokud jej takto skladujeme, asi hodinu před konzumací a to v množství, které míníme spotřebovat. Sýry se servírují vždy v pokojové teplotě. Pečlivý hostitel si dá práci s naservírováním. Doporučuje se u tvrdých sýrů nahřát nejdříve ostří nože a teprve potom krájet. Kulaté sýry se krájejí obvykle na trojúhelníčky a sýry tekuté nebo roztékající se servírujeme v původní krabičce. Velké sýry se krájejí na krajíce, obdelníkové na čtvrtky. Sýrové dorty se seříznou a vydlabávají lžičkou. Podložkou nabízeného sýra bývá obvykle dřevěné prkýnko. Podává-li se na talířcích, doporučují se talíře či misky keramické. Sýr podaný v košíčku vystlaném listy vinné révy nebo slámou, působí svůdně. Na sýrové míse by mělo být několik druhů sýrů, měkké by měly být malé, aby se na míse už nekrájely. S vhodným pečivem, zvláště s tmavými a celozrnnými druhy chleba, případně s krekry a s vhodně doplňujícím nápojem, je sýr skutečně královským pokrmemOdkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Nastartujte grily část 2. – Maso patří na gril

Netradiční způsoby grilováníFondueSlovo fonde pochází z francouzského „fonde“ – rozplývat se, tavit. Původně se v hrnci na fonde tavil pouze sýr, do kterého si stolovníci namáčeli kousky chleba. Lidé však jsou vynalézaví, a tak vznikaly další variace tohoto společného hodování kolem jednoho hrnce. Dnes fonde již neznamená jen sýrové radovánky – místo sýra se v nádobě rozpaluje olej a opékají se kousky zeleniny, masa, ryb a někdy se dokonce lahodné zbytky v hrnci vytírají chlebem. Přes bohatost obměn je sýrové fonde stále nejoblíbenější.  RacletteVe Švýcarsku, proslulé zemi sýra, jsou lidé nesmírně vynalézaví a obdaření velkou fantazií, pokud jde o přípravu sýrových pochoutek. Raclette znají již velmi dlouho, ovšem v dnešních moderních domácnostech je z praktických důvodů původní způsob přípravy tohoto sýrového obřadu nepoužitelný. Vyžaduje totiž otevřený krb. Když nemáte krb, je nejjednodušší připravit raclette pomocí grilu s pánvičkami na jednotlivé porce. Díky tomuto vynálezu nastal nový věk raclette. Sýr se nakrájí na kousky, dá se do pánviček a nechá se pod rozehřátým grilem roztavit.Nejdůležitější druhy sýra na raclette a fondue jsou: appenzeller, bagnes, gomser, čedar, eidam, ementál, gouda, mozzarella, parmazán aj.Stolní grillGrilování na stole je opravdu vynikající. Není závislé na počasí a je hned připravené. Obsluha stolního grilu je jednoduchá a lze na něm připravovat nejrůznější pokrmy. Kdo tento způsob grilování používá jen k přípravě steaku, pravděpodobně vůbec nezná obrovskou paletu možností, kterou nám poskytuje. Stolní gril s běžnou grilovací plochou se nabízí v nejrůznějších povrchových úpravách a v nejrůznějším provedení. Ke grilování jsou nezbytné dosti vysoké teploty, které u stolních grilů zajišťuje pouze elektřina nebo plyn. Z praktických důvodů dávají výrobci přednost elektricky vytápěným roštům doplněným nádobkami na zachycování tuku a tekutin. Pokrmy se dokonale grilují na roštech a tuk nebo šťáva odkapává do misky.Příprava masa na grilováníPřed grilováním by zásadně mělo maso ze všech stran dobře oschnout. Také kousky masa, které jsme předem naložili do marinád nebo potřeli olejem, by se měly osušit tak, aby z nich nekapala žádná tekutina, položíme-li je na rošt. Tuk a kapalina na dřevěném uhlí shoří, čímž vznikají malé, ostré plamínky, které vytvářejí nejen nepříjemný kouř, ale i zdraví škodlivé látky. Také u příliš mastného masa kape při grilování tuk do žhavého uhlí. Volte raději méně prorostlé kousky masa. Maso solte vždy až po grilování, protože sůl odebírá masu tekutinu a vysušuje ho. Pro tento případ se používají marinády.MarinováníMarinády dodávají jídlu – zejména masu – patřičnou chuť a zvlhčují a zjemňují je. Jsou buď pikantní, nebo sladké a je jich tolik druhů, na kolik si vzpomenete: kořeněné, ovocné, vonné či exotické. Určité klasické kombinace se hodí k určitým jídlům. Obvykle je vhodné použít olejovou marinádu na suchý pokrm, jako je libové maso nebo ryby, a marinády s vinným či octovým základem se naproti tomu hodí k hutnějším pokrmům. Většina marinád neobsahuje sůl, aby nevytáhla z masa šťávu. Nejlepší je osolit pokrm těsně před nebo těsně po tepelné úpravě. Množství potřebné marinády záleží na množství jídla. Na ½ kg masa je zhruba potřeba 2/3 šálku.Způsoby marinovánícitrónovou šťávou – očištěné, připravené porce ryby sladkovodní nebo mořské potíráme po všech stranách citrónovou šťávou;pomerančovou šťávou – postupujeme jako u citrónové šťávy. V obou případech necháme asi hodinu marinovat;bílým nebo červeným vínem – podle druhu následné tepelné úpravy a dalších ingrediencí zaléváme připravené porce bílým nebo červeným vínem. Během naložení porce obracíme. Můžeme ještě okořenit mletým pepřem apod.;česnekem rozetřeným se solí – potíráme připravené porce po všech stranách. Takto naložené porce upravujeme dále většinou na cibuli, paprikách a rajčatech;s kořením – jemně nebo hruběji umleté koření, jako různé druhy pepře, jalovec, vtíráme do porcí rybího masa;s olejem – vtíráme ho současně s kořením do rybího masa;s ochuceným olejem – postupujeme stejně jako v předchozích případech; olej je ochucený čerstvými nebo sušenými zelenými natěmi či bylinkami, např. bazalkou, estragonem, saturejkou. Takto ochucené marinované ryby můžeme zabalit do alobalu a uložit do chladicího zařízení. Postupně je pak během doby výdeje oběda či večeře zpracováváme a upravujeme jako minutku na objednávku. Rybu tak připravíme ve velmi krátké době po objednávce.Jak naložit..Kuřecí masoJakékoliv tvary můžeme tepelně upravovat bez nakládání. Nakládání ale chuti masa prospěje. Plátky potíráme ochuceným olejem nebo obalujeme v různých zelených natích a koření. Na odležení používáme také šťávu z pomerančů, která maso velmi příjemně chuťově ovlivní. Na odležení kuřecího masa stačí i jen 1 hodina. Na asijský způsob nakládáme maso zpravidla nakrájené na nudličky. V míse ho doplňujeme sójovou omáčkou, worcesterskou omáčkou, kari kořením, mletým pepřem i mletým zázvorem apod. Promícháme a necháme v chladničce odležet. Solíme až těsně před tepelnou úpravou. Zpravidla ještě před tepelnou úpravou maso zaléváme bramborovou moučkou (škrobem) promíchanou s vejci a teprve pak opékáme. RybyU ryb nesvařujeme základy s vodou, neboť rybí maso obsahuje značné procento vody a je velmi rychle hotové. Celá dávka marinády by se nedala použít při tepelné úpravě masa, musela by se vylít. Ryba získá marinováním výraznější chuť, nejde tedy o zkrácení doby tepelné úpravy. Ryby marinujeme krátce a pak je upravujeme dále podle názvu a použitých ingrediencí. Rybí maso však můžeme grilovat i bez marinování – jen osolené, nebo dále okořeněné a ochucené citrónovou šťávou. Další příprava je závislá na tom jestli grilujeme na roštu nebo na rožni. (Na rožni upravujeme jen menší ryby vcelku, které jsou již ochucené.Doba přípravyUdat přesné časové údaje o grilování je téměř nemožné, protože do hry vstupuje mnoho různých faktorů. Žár závisí na typu a velikosti grilu, typu použitého paliva, na výšce rožně nad ohněm a samozřejmě na počasí. Doba grilování bude také ovlivněna tloušťkou a typem pokrmu, kvalitou masa a svou polohou na grilu. Sami se ujistěte, zda je pokrm skutečně dopečen. Většina surovin vyžaduje jen jedno otočení, ale menší pokrmy (špíz nebo párek) vyžadují otáčení častěji, aby bylo propečení rovnoměrné. Jídla ve fólii se pečou pomaleji a na grilu musí být déle. Nejrychleji si můžeme připravit bifteky, karbanátky, párky, ryby atd. Déle nám samozřejmě budou trvat kuřata, kachny a hovězí nebo vepřové pečeně.

Pokračovat na článek


Na vánoční tabuli - kapr

Vánoce jsou nejkásnějšími rodinnými svátky. Pravé kouzlo vánoc spočívá ve vytvoření příjemné vánoční pohody. K tomu jistě patří štedrovečerní hostina. Tradiční- nejen český zvyk je konzumovat k večeři rybu nejčastěji se pak podává tradiční rybí polévka, kterou následuje smažený či jinak upravený  kapr. A právě  o tradiční české rybě bude následující vánoční povídání.Kapr - český pokladVánoce jsou nejkásnějšími rodinnými svátky. Pravé kouzlo vánoc spočívá ve vytvoření příjemné vánoční pohody. K tomu jistě patří štedrovečerní hostina. Tradiční- nejen český zvyk je konzumovat k večeři rybu nejčastěji se pak podává tradiční rybí polévka, kterou následuje smažený či jinak upravený kapr. A právě o tradiční české rybě bude následující vánoční povídání.Hned vedle piva se právě z kapra snaží české podniky udělat českou specialitu. Ve světě, zvláště pak v zemích s dostatkem mořských ryb není kapr právě moc oblíben. Ovšem v Čechách se jedná o nejoblíbenější a také nepoužívanější rybu nejen o vánocích a česká kuchyně zná mnoho rozličných receptů k jeho úpravě.Kapr obecný v datechKapr obecný - sladkovodní ryba ( Cyprinus carpio ) žijící v Evropě, Asii, a severní Americe. Zpravidla má olivově zelenou barvu kůže, která na břiše přechází do žluté. Na trh přichází v hmotnosti od 900 g. až do 4 kg. ale dorůstá i vyšší hmotnosti. Má libové pevné maso s množtvím drobných kůstek, maso mívá někdy bahnitou příchuť. To pravý encyklopedie o kaprech. Ještě by se dalo přidat že známe kapra lysice - bez šupin (to znamená méně práce) a šupináče ( šupiny všude ). K váze je také nutné přidat informaci že optimální je kolem 4 kg. Menší má menší kosti - nebezpečí uvíznutí v krku, vetší má pak tučnější maso a větší pravděpodobnost, že maso bude cítit bahnem. Nejkvalitnější ryby pocházejí z rybníků jižních Čech, kde pěstování dlouholetou tradici. Kapr samozřejmě obsahuje důležité stopové prvky jako fosfor, jód, vápník, tuky, bílkoviny, vitamíny B a D. Proto se doporučuje jíst rybí maso co nejčastěji, nejen o vánoce, k čemuž cena kaprů na trhu pří pobízí.Nákup kapraTakže o kaprech už něco víme, nyní nezbývá nic jiného, než se pro svého kapra vypravit.Sekat díry do ledu jako za Lady a lovit kapra na prut už asi nebudete ( i když ducha vánoc by to jistě podpořilo), proto doporučujeme méně tradiční, nyní však pohodlnější předvánoční prodej kaprů. Ten lehce poznáte. Všude spousta vody, šupin a zmrzlí prodavači v gumových zástěrách. Vybírejte dobře! Doporučujeme podle množství strávníků kapra kolem čtyř kilogramů, kapr by neměl nést žádné známky poškození a když sebou hbitě mrskne jistě není na škodu. Až Vám nějaký padne do oka máte dvě možnosti : nechat si zabít a vykuchat kapra na místě a domů přinést už připraveného kapra ( ale už ho nezkoušejte dávat do vany- nepoplave ), nebo si odnést kapra živého. Tuto volbu ocení především děti, aspoň se pár dní nemusí koupat. Horší je to už pro hlavu rodiny, které začínají starosti s zabitím. Ale i pro něj máme raduJak na kapraPřipravíme si : ostrý a tupý nůž, hadr, prkénko nejlépe dřevěné, a paličku na maso a videokameru pro případ nějaké veselé příhody ( velmi často se něco přihodí). Kapra nejprve omráčíme úderem do hlavy a usmrtíme jí až propíchnutím míchy( ostrý nůž) v páteři před ocasní ploutví. Pak odstráníme šupiny z břicha (tupý nůž) a rybu opatrně ostrým nožem rozřízneme - pozor na žluč, řez nesní být příliš hluboký. Vnitřnosti vyndáme, oddělíme střeva a žluč od jater a mlíčí které se dají upotřebit na polévku. Potom teprve zbavíme kapra zbylých šupin a oddělíme hlavu a ocas, tak i zbylé ploutve. Opláchneme a můžeme nakrájet na jednotlivé porce. První způsob je na podkovy přes páteř, nebo na filety podobně jako mořské ryby.Štedrý večer nastal, kapra nám přichystalŠtedrovečerní večeře u nás doma, to je obvykle rybí polévka zahuštěná máslovou jíškou doplněná opečenou houskou. Kapr jako hlavní jídlo se upravuje podle rodinných zvyklostí - vařený namodro, dušený, opékaný pečený, grilovaný, v typické úpravě na černo a nejčastěji pak smažený obalovaný v trojobalu. Při této úpravě je dobré rybu nasolit a nechat hodinu v chladu odležet poté můžeme kapra obalovat a smažit do zlatova. Příloha co jiného než skvělý bramborový salát ! Pokud však nechcete zůstat u tradičního smaženého kapra zkuste něco jiného :Kapr na modro : můžeme ho připravovat mnoha způsoby. Nejobvyklejší je přelití kapra horkým octem a následovné pošírování (pomalý var) v rybí várce připravené z kořenové zeleniny, cibule,bobkového listu, celého koření, pepře, hřebíčku a soli. Kapra nejprve krátce povaříme a poté až 30 minut pošírujeme. Při tepelné úpravě ho neobracíme. Podáváme s vařenými brambory a salátem z čerstvé zeleninyKapr s černou omáčkou po staročesku : také tato úprava má více obměn podle krajových zvyklostí. Nejdříve připravíme rybí várku z nakrájené kořenové zeleniny, cibule, bobkového listu, celé nové koření, pepř, hřebíčku, tymiánu, zázvoru, piva, vody a soli s přidáním sušených švestek. Vše uvaříme doměka a pak procedíme. V této husté várce vaříme připravené porce kapra. Po uvaření omáčku dochucujeme karamelem, nastrouhaným perníkem, citrónovou štávou, rozinkami, spařenými. oloupanými a na nudličky nakrájenými mandlemi. Omáčka se také někdy zahuštuje jíškou. Typickou přílohou je houskový nebo bramborový knedlíkHned vedle piva se právě z kapra snaží české podniky udělat českou specialitu. Ve světě, zvláště pak v zemích s dostatkem mořských ryb není kapr právě moc oblíben. Ovšem v Čechách se jedná o nejoblíbenější a také nepoužívanější rybu nejen o vánocích a česká kuchyně zná mnoho rozličných receptů k jeho úpravě. 

Pokračovat na článek


Zvěřina na stole část 1. – Rozdělení zvěřiny

Od historie k současnosti V dávné minulosti byla zvěřina významným zdrojem lidské obživy. Ulovená zvěř se stáhla z kůže a opékala se nad ohněm. Přílohou byla nanejvýš opečená obilná placka. Teprve mnohem později, když se lidé začali živit pastevectvím a zemědělstvím, se zvěřina stala oblíbeným pokrmem slavnostních tabulí. Královští kuchaři a kuchaři v šlechtických sídlech začali vymýšlet nové a méně obvyklé recepty na přípravu zvěřinových pokrmů. Mnohé z těchto předpisů se v naší kuchyni dochovaly dodnes, například oblíbené paštiky, jejichž příprava se během staletí jen málo změnila. Bohužel v dnešní době už není v přírodě tolik zvěře jako dříve. Lovit se smí jen zvěř, které je dostatek a jež je určena k odstřelu v době stanovené zákonem. Vzhledem k dokonalé chladírenské a mrazírenské technice můžeme však jednotlivé druhy zvěřiny připravovat a konzumovat i v době mimo povolený odstřel. Zvěřina se tak může objevovat na jídelním lístku po celý rok, typická je však pro zimní jídelní lístek. Při přípravě i tepelné úpravě musíme zvěřině věnovat co největší péči.Dělení zvěřiny :1.Zvěř spárkatá – vysoká Maso této zvěře je tmavě červené, mírně vlhké, má měkčí konzistenci a nakyslý pach. Obsahuje méně tuku a více bílkovin než maso jatečných zvířat. Tato zvěř se také označuje jako vysoká, srstnatá. Je dodávána odleželá, stažená z kůže a rozdělená na menší celky, části: kýtu, plec, hřbet apod.Jelení Nejchutnější maso je z jelenů starých okolo 3 let. Starší kusy dosahují většinou hmotnosti 100 – 200 kg, maso je tužší a hůře stravitelné, v době říje nepříjemně páchne. Jelení zvěřinu marinujeme, marinování je zvláště důležité u masa ze starších kusů zvěřiny.Srnčí Srnec patří ke zvěřině středně velké. Srnci dosahují hmotnosti 15 – 30 kg, srny mají 15 – 18 kg. Chutnější je maso srn. Nakládání do mořidla (marinád) je nutné u starších kusů této zvěře. Chutí masa velmi prospívá, potíráme-li části rozehřátým máslem a ponecháme-li je několik dní v chladu. Do této skupiny dále zařazujeme následující druhy zvěře, které se však na přípravu zvěřinových pokrmů užívají méně.Kamzík alpský Tato vysokohorská ovce se čas od času zatoulá z Alp nebo Tater i do našich lesů. Její maso je tmavší a chuť klihovatější – podobně jako u masa skopového (kozího). Upravujeme stejně jako ostatní druhy vysoké spárkaté zvěřiny.Medvědí Medvěd má hmotnost přibližně 270 – 360 kg. Jeho maso se musí nechat dobře odležet. Mezi nejvhodnější tepelné úpravy patří dušení a pečení. Zpracovávání tohoto masa je spíš zvláštností.Mufloní Patří ke zvěřině, ze které se připravují gastronomické speciality častěji. Mufloni se vyskytují v podhorských krajích Čech, Moravy a Slezska. V současné době se tato zvěř (divoká ovce) pokládá za nejrozšířenější v Evropě. V kuchyni ji zpracováváme podobně jako ostatní druhy zvěře2,Zvěř srstnatá – nízká Na trhu se tato zvěř prodává v kůži, vyvržená nebo již připravená a očištěná, rozdělená na porce a zmražená.Králík divoký Králíka divokého najdeme v celé Evropě především v nížinách na suchých písčitých půdách. Na rozdíl od zajíce se loví nejčastěji osamělým lovem – na čekané. Králík je téměř o polovinu menší než zajíc, jeho maso je světlejší, narůžovělé až bílé, po vhodné tepelné úpravě je jemné, velmi chutné a lehce stravitelné. Tuk u starších kusů vždy pečlivě odstraňujeme.Zajíc Zajíc má v průměru hmotnost 2,5 – 3,6 kg. Mladého zajíce poznáme podle toho, že se mu dají snadno natrhnout slechy. Staršího staženého zajíce nejen odblaňujeme, ale také nakládáme do marinády. Odstraňujeme vždy tuk, protože by nepříjemně ovlivnil upravovaný pokrm a jeho chuť.3,Zvěř pernatáa) lesníBažant Bažant patří v celé Evropě k nejčastěji loveným ptákům, většinou žije v krajině se střídajícími se lesíky, loukami a poli. V současné době je chován uměle. Bažant patří k velmi oblíbené zvěřině. Upravuje se hlavně pečením na slanině.Koroptev Koroptev má nenápadné zabarvení a je to typický stepní pták, který obývá otevřenou bezlesou krajinu. Loví se většinou na společných lovech – honech. Koroptev je bohužel pro nízký stav celoročně hájena, proto se dnes v kuchyni většinou neupravujeKvíčala Kvíčala bývala dříve velmi oblíbenou pochoutkou a dodnes patří mezi lovné ptáky, přestože je hájená. Kvíčala obývá hlavně podhorské a horské lesy střední a severní Evropy a části Asie. Velikostí se dá přirovnat ke kosovi.Sluka lesní / bekasína otavní Oba druhy těchto ptáků patří ke stěhovavým a jsou rozšířené v celé Evropě. Vzhledem si jsou velmi podobné. Sluka je menší a je stále považována za vyhlášenou pochoutku. Jemná chuť jejího masa je ovlivněna lesními bobulemi, které jsou součástí slučí potravy. Odstřel u nás je výjimečný.Tetřev hlušec Tento pták se vyskytuje vzácně a je považován spíše za trofejní zvěř. Loví se pouze kohouti. Kohout má hmotnost až 4,5 kg, slepice jen asi 3 kg. Před tepelnou úpravou musíme nechat tetřeva na vzdušném a chladném místě odležet. Vhodné je naložit tetřeva před tepelnou úpravou do marinády.Tetřívek obecný Tetřívek obecný je podstatně menší než tetřev hlušec. Kohout má hmotnost asi 1,5 až 2 kg, slepice 1 kg. Maso tetřívka je chutnější než tetřeva hlušce. Před tepelnou úpravou také tohoto drobnějšího ptáka nakládáme do marinády – mořidla i na několik dní.b) vodníHusa divoká Tuto zvěřinu počítáme ke vzácnějším úlovkům. Nejchutnější jsou pokrmy z mladých ptáků, ale i po úpravě je jejich maso tužší než maso husy domácí. Nedoporučuje se připravovat maso přestárlé husy.Kachna divoká Mezi největší kachny patří „březňačky“. Před tepelnou úpravou se doporučuje kachny marinovat. Marinádou odstraňujeme jejich typickou příchuť, bahnitou nebo rybí. Proto se přidává více koření a cibule.Lyska Lyska patří také k vodnímu ptactvu, žije více ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách. Je to černě zbarvený pták, na čele má bílou, rohovitou ploténku, hmotnost lysky je asi 1 kg. Před tepelnou úpravou se doporučuje stáhnutí z kůže, odstraní se tak nepříjemný pach bahna a rybiny.b) zvláštní skupinaDivoký krocan (krůta) Divoký krocan k nám byl dovezen přibližně před 15 – 20 lety a byl vypuštěn do některých obor na území Čech a Moravy. Maso divokého krocana i krůty má barvu podobnou masu bažanta. Divokého krocana můžeme upravovat podobně jako ostatní pernatou zvěřinu. Nejčastěji se maso protýká slaninou a na slanině se také peče.Pštros Příprava pokrmů z tohoto masa je dosud málo známá. Pštrosí maso se dříve dováželo z Austrálie. V současné době u nás vznikají pštrosí farmy a maso se pak dále zpracovává na pštrosích jatkách. Pštrosí maso je velmi hodnotné: obsahuje bílkoviny, minimální množství tuků, ale hodně minerálních látek. Chuťově je velmi zajímavé4,Zvěř černá: divočák (kanec – kňour, bachyně, sele) Nejchutnější pokrmy se připravují z mladých divočáků o hmotnosti do 50 kg. Maso této zvěřiny je tužší, a proto hůře stravitelné. V době páření má maso nepříjemnou pachuť. V kuchyni upravujeme tento druh zvěřiny podle zvyklostí ze staročeské kuchyně. Jakostnější a chutnější je vždy maso ze selat a mladších kusů.

Pokračovat na článek


Tajné tipy do kuchyně!!

Strouhanku nahraďte rozmačkanými kukuřičnými lupínky (cornflakes). Na jeden řízek budou stačit dvě větší hrsti lupínků.Přidáním ¼ polévkové lžíce sody k brusinkám způsobí, že nebudou potřebovat tolik cukru.Přidáme-li cca 7 kapek citrónové šťávy na dva poháry smetany na šlehání, vám pak zkrátí dobu nanašlehání smetany na polovinu.Přidáme-li špetku cukru do vařící vody s kukuřicí, pomáhá vyniknout přirozené sladkosti kukuřice.Přidáme-li citrónovou šťávu k omáčce, která je příliš mastná, zmizí tuk a podpoří vůni vaší omáčky.Ten samý efekt se dá docílit také pomocí sodyPřiveďte citróny na pokojovou teplotu a válejte je na kuchyňské lince před vymačkáním abyste z nich dostali co nejvíce šťávy.Natřete koláč před pečením vaječnými bílky, aby získal krásnou barvu.Přimíchejte do bramborákového těsta kromě česneku a majoránky vaničku netučného tvarohu. Zjemní jejich chuť a bramboráky budou krásně křupavé. Další trik je, že přidáte místo části brambor cuketuKrém, který je našlehaný předčasně, nepůjde oddělit jestliže nepřidáte trochu želatiny bez chuti (¼ polévkové lžíce na každý pohár).Různé polévky jsou mnohem aromatičtější, když mrkev, petržel i celer nakrájíme na kostičky, kapustu a cibuli na nudličky a orestujeme to nejdřív na pánvičce. Potom teprve zalijeme vodou a vaříme.V zimních měsících, kdy je kuchyně studená, může být velmi náročné až téměř nemožné dostat kvasnicový chléb k vzestupu. Zkuste umístit pastu v tepelně zabezpečené nádobě a vložit ji do pece na 2-3 minuty při teplotě cca 90°C. Nenechte jej péct, jen dostatečně na to, aby se mísa ohřála. To může opravdu urychlit proces kynutí.Naše čtenářka Klára dělá strouhanku z chleba natřeného máslem, kterou skladuje v ledničce (uhodli jste to) pod skleněným zvonem. Tímto způsobem spotřebovává všechen starý chléb a nemusí dělat máslovou strouhanku kdykoli ji potřebuje. Tuto strouhanku používá na velké množství různých pokrmů.Gastrostránky radí skladovat vaši kysanou smetanu nebo domácí sýr dole v ledničce, aby vydržel déle.Pro novou chuť v bramborové zálivce, používejte cibulovou polévku namísto čerstvé cibule nebo pažitky. Dvě polévkové lžíce stačí na běžně veliký rodinný salát. Je to jednoduché a ušetříte se slz a povyku nad loupáním cibule.Slanina se vám nezkroutí, když ji předem namočíte na chvíli do studené vody nebo ji jednoduše propícháte vidličkou.Aby vám hnědý cukr neztvrdl: zkuste držet větší množství sušených švestek s oříznutou špičkou na vrchu vaší nádoby s hnědým cukrem. Cukr nikdy neztvrdne a jakmile začnou švestky vysychat, tak je jen dejte do kastrolu a nechte vařit dokud nezačnou být měkké. Protože předtím nasákli cukrem, budou dost sladké na to abyste k nim museli přidávat další cukr.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavosti

Čím nahradit maso? Klidně i červenou řepou!

Maso je pro své výživové hodnoty celkem důležitým zdrojem bílkovin, které naše tělo potřebuje pro obnovu buněk, ale také je maso důležitým zdrojem energie. Ovšem někteří lidé buď ze zdravotních důvodů, nebo vlastního přesvědčení maso kompletně vypustí ze svého jídelníčku. Samozřejmě v žádném případě nejde o špatné rozhodnutí. Ať už proděláváte chvilkovou bezmasovou očistu, nebo jste zapřisáhlí vegetariáni, jsou jídla, kde prostě a jednoduše maso musí být, nebo by alespoň být mělo. Kvůli tomu, že maso ve vašem životě nezastává důležitou roli, nemusíte tyto jídla nadobro vypouštět. Naopak je „masovými náhražkami“ můžete posunout o level výše. Pojďte se podívat čím vším je možné v dnešní době nahradit maso.ČERVENÁ ŘEPA, CELER A VLOČKYČervená řepa je odborníky vychvalována do nebes už nějakou tu dobu. A v podstatě právoplatně. Kromě toho že našemu tělu dodává selen, kyselinu listovou, vitamín C a draslík, je také bohatým dodavatelem křemíku. Ovšem v našich kuchyních není úplně tak běžná a s rukou na srdci musíme uznat, že ji jíme jen sporadicky, ne-li dokonce z donucení. Tomu je ovšem konec. Červená řepa se totiž osvědčila jako super náhrada místo masa, například do hamburgerů. Ano, čtete správně. Uvařenou červenou řepu nastrouháte, přidáte další suroviny jako vajíčko, bylinky, ovesné vločky a další, uděláte z toho placičky a´la burgery, dáte na chvilku zapéct do trouby a voalá, máte super „maso“ do hambáčů, které mu směle konkuruje. Pokud vám bude chutnat maso z červené řepy, tak budete doslova nadšeni z karbanátků z ovesných vloček. Vločky zalijete zeleninovým vývarem, přidáte bylinky, cibulku česnek a jdete smažit – mňamóza! A pokud jste ještě neochutnali smažený celer, tak upalujte do první sámošky ho vykoupit, protože to je teprve gurmánský zážitek hodný michelinské hvězdy.SÓJOVÉ MASO A TOFUV případě, že chcete najít co nejvěrohodnější napodobeninu masa, rozhodně byste měli vyzkoušet maso sójové, které je velmi bohaté na bílkoviny (45%), sacharidy (20%) a vlákninu (17%). Sójové maso můžete bez problémů dělat na jakýkoliv způsob, jako maso klasické. Právě sójové maso patří k velmi oblíbeným náhražkám, tudíž jej seženete v každém supermarketu. Stejně je na tom také tofu, které je vyrobeno ze sražené sójové bílkoviny. Kromě velkého obsahu bílkovin, vápníku a nejrůznějších vitamínů, je jeho velkou předností také to, že neobsahuje žádný cholesterol, tudíž snižuje hladinu cholesterolu v krvi a celkově velmi zlepšuje stav kardiovaskulárního systému. Dokonce pomáhá v prevenci proti některým druhům rakoviny a pomáhá také v boji s osteoporózou.ŠMAKOUN, ROBI MASO, SEITANVelmi zajímavou náhražkou za maso je šmakoun, který je vyráběn čistě z vaječných bílků. I když to možná nezní dvakrát věrohodně, můžete mi věřit, že je to opravdu velmi dobré. Osmažený šmakoun na másle je super svačina. Svou chutí i konzistencí připomíná kuřecí maso. Jak asi tušíte, obsahuje velké množství bílkovin. Příprava je stejná jako běžné maso a hodí se naprosto do jakéhokoliv jídla. Už jste slyšeli o Robi masu? Pokud ne, tak se s ním rychle seznamte, protože nebude dlouho trvat a bude z tohoto „masa“ vyrobeného z kukuřice, pšeničných klíčků, červené řepy a soli velká hitovka. Neobsahuje žádný tu, cholesterol a živočišné bílkoviny. Pravé maso připomíná nejen svým vzhledem, ale i chutí. Podobně je na tom i seitan, který je ze všech zmíněných asi nejméně známý. Je to rostlinný koncentrát, který vzniká umytím škrobu z pšeničné mouky. A jak jinak, je hrozně zdravý. Ocenit na něm musíme zejména spoustu přírodních bílkovin, minerálů a samozřejmě vitamínů.

Pokračovat na článek