Výsledky vyhledávání pro dotaz většinou

Výsledky vyhledávání v sekci: Kuchyně

Chřest - pro nejlepší vůni

Mnoho lidí si myslí že tenčí chřest je o moc jemnější. Ale pravda je taková, že chřest jakékoli velikosti může být chutný a jemný a tak dlouhý jako čerstvý. Najdete tenký chřest brzo na jaře, a tlustčí, šťavnaté výhonky později na jaře. V následujících řádcích Vám poradíme jak nakoupit chřest opravdu čerstvý.Pro nejlepší vůni, nejvšímejte si velikosti a hledejte čerstvost.U nás v prodejnách ( je li vůbec v sortimentu) , je chřest obvykle zelený, ačkoli také můžete  chřest spatřit pěkně s fialovými výhonky v zemědělských prodejnách. V Evropě je půda většinou kopcového tvaru a výhonky jak rostou,  schovávají si výhonky  před přímým působením sluníčka, jako následek toho jsou úplně bíle výhonky s fialovým nádechem. Chuť všech třech uvedených druhu je úplně stejná, ale fialové zabarvení (které zezelená při vaření ) má sklon k lepší chuti.Zkontrolovat spodek chřestu.Když chcete nakoupit chřest, tak u firmy která převáži v pevně uzavřeném balení. Barva by měla byt svěží bez žádných příznaků vadnutí. Chřest začíná ztrácet svou chuť v momentě krájení. Zkontrolujte konce stonku na suchost, jakýkoli chřest po nebo před naříznutím nesmií vypadat vysušený.Skladovat chřest ve vodě a používat co nejdřív.Chřest se nejlépe skladuje ve vodě (další dobry způsob jak nakupovat). Já rád daruji chřest podobně jako květiny a skladuji v ledničce v půlce napuštěné vodou sklenicí. Připravuji ho nejpozději do dvou dnu po nákupu pro nejlepší vůní.Pro přípravu stonku k vaření, stiskěte stonku k prasknutí.Ze stonku, který je rozmačkaný začne vytékat vláknina. Vytlačenou vlákninu buď můžete také skladovat anebo použit na připravené jídlo k dochucení. Jak se pozná jestliže je chřest tlustý nebo vláknitý (trošku nakousněte jako menši test), sloupněte horní kuru z čerstvě nakousnutého stonku.Pára uchovává jeho čerstvou vůní, více opékat pro jeho líbeznost.Od Dubna až do Května,  jsem ochutnal spoustu čerstvých chřestu a nemohl jsem se nabažit protože jsem ho sám připravoval na mnoho různých kuchyňských způsobů. Dušení a vaření uchovává vůni  a je to nejlepší způsob je připravit z něj studeny sálat. Dušení a vaření je nejrychlejší cestou jak připravit tenké kousíčky, ale smažení a grilovaní samotných stonku udrží a zvětší vůní a čerstvost chřestu. Mam rád karamelovou vůni smaženého chřestu, který jenom žebrá po citrónové šťávě a plátku parmazánu.  Vařením se Vám zvětší příměsí různých vůní.Když vaříte chřest, buďte si jisty, že vařená voda je dostatečně osolena: přidejte přibližně dvě čajové lžíce soli na 5 litru vody. Já osobně si vařím chřest s otevřenou pokličkou, pak můžu jednoduše zkontrolovat jestli je dostatečně uvařený. Občas si ochucuji bublající vodu o hlavičku česneku, tři bobkové listy a šalotku na deset minut, naběračkou si to všechno vyndám a pak v ty vodě můžu v klidu uvařit chřest.Dušení je dobré pouze na pár výhonku.Položte připravené výhonky do jedné vrstvy nad úroveň vody, uzavřete takto připraveny hrnec a nechte do doby než změknou.Smažit až okraje zezlátnou.Obvykle si svůj chřest nakrájím na tenké plátky úhlopříčně před smažením takže se připravují do je jemná pouze pár minut. Chřest je obzvlášť chutná záležitost jeli  smažený na másle a nebo ovocném olivovém oleji. Nejlepší způsob jak podávat chřest je lehce osmažený do hnědá a křehka.Grilováním s trochou kouře přídá obzvlášť sladkou vůní.Pro grilovaní chřestu potřete olivovým olejem, trošku osolte a můžete ho grilovat na středním ohni obraceje ho poměrně často. Je hotový když změkne a zabarví se do hněda. Když  necháte předvařit výhonky minutu před tím grilováním, můžete pří grilovaní zvětšit oheň  a grilovat ho o poznaní rychleji a vyvarovat se při tom spáleného povrchu ještě před tím než vnitřek bude hotový. Doba přípravy chřestu záleží pouze na tom jak jsou silné a tvrdé výhonky.Hlavně na tom jak je naplněna vaše pánev nebo hrnec a také jak máte rádi chřest připravený. Nemám rád když křupe a hodně převařený chřest. Začínám ochutnávat ihned po pár minutách vaření, napíchnutím malinkých kousíčku na nůž. Domnívám se, že je připravený, když je měkký a nůž se ponořuje do něj hladce. Mějte na vědomí, že se chřest dá připravovat na různé intenzitě ohně, nezaleží na tom jestli je v troubě nebo je připravovaný na ohni venku.Osobně nikdy nemíchám chřest s ostatní zeleninou po uvaření. Ponoření chřestá do studené vody po uvaření způsobuje ztrátu důležitých vitaminu a ochuzení o lepší vůní. Všeobecně udržují pří pokojové teplotě.

Pokračovat na článek


Olivový olej - tekuté zlato

Tak si tentokrát dáme něco zdravějšího a nebude to suchý šrot. Je jen málo potravin, na jejichž prospěšnosti pro lidský organismus se shodnou lidé zabývající se zdravou výživou. Olivový olej, který Homér nazval tekutým zlatem, jim kraluje a rozhodně s ním v kuchyni nic nepokazíte.Olivový olej v datechObsahuje 74 % nenasycených kyselin, tolik nemá žádný jiný jedlý olej. Ty příznivě ovlivňují poměry mezi škodlivým LDL cholesterolem a příznivým HDL cholesterolem, zároveň brzdí tendenci vzniku krevních sraženin a potírají nebezpečné cholesterolové nánosy v artériích. Dlouho si také uchovává důležité vitamíny (A, E, D) a draslík.  Pokud tedy požíváte kvalitní olivový olej, můžete tím předejít nemocem srdce, krevního oběhu a snížit riziko onemocnění rakovinou, srdečních infarktů a mozkových mrtvic. Olivový olej také pomáhá nemocným při potížích jaterních, žaludečních nebo problémech s trávením. Příznivé účinky má díky vysokému obsahu vitamínu E i na pleť. Regeneruje a chrání pokožku před vysoušením a urychluje léčení ran, popálenin a změkčuje jizvy.Středomořské olivovníky (Olea Europea) nyní rostou prakticky kolem celé zeměkoule, jak na severní, tak i na jižní polokouli, v klimatických podmínkách shodných víceméně se Středomořím.Jde o rod dvouděložných rostlin patřících do čeledi olivovníkových. Nejsou náročné na půdu, ale vyžadují dostatek slunce po dlouhou dobu, protože od květu do sklizně uplyne více než půl roku. Stromy přežijí sucho i mírnější krátké mrazy. Národy Středomoří se přou o to, kde mají nejkvalitnější olivový olej. Každý pěstitel, podobně jako vinař, ten svůj považuje za nejlepší. Nejvýznamější producenti olivového olejeItáliePodobnost s vínem je i v určování vybraných oblastí. Stejně jako jsou ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích různé vinohradnické oblasti označovány například AOC, DO, DOC, DOCg atd., jsou podobně registrovány i nejlepší sady olivovníků. V Itálii má olivový olej nejvyšší kvality označení DOP (Denominazione protetta). Označení zaručuje oblast produkce a technologii pěstování a zpracování. Na Apeninském poloostrově roste 250 miliónů olivovníků, z jejichž plodů se ročně vylisuje 600 tisíc tun oleje. Obecně platí, že tekutější, světlejší a méně chuťově výrazné jsou oleje z jihu, zabarvenější s výraznější chutí ze středu země a plnější s tělnatější strukturou pocházejí ze severu.  Ovšem v jednotlivých oblastech najdeme oleje výrazně se lišící charakteristickými vlastnostmi, chutí, vůní i kvalitou, která je dána jak místním mikroklimatem, tak i jednotlivými odrůdami. Například v Ligurii pěstují odrůdu Taggiascha, v Emilii Nostrana a Ghiacciola a třeba na Sardinii Tonda di Cagliari a Bosana. Jedny z nejzajímavějších italských olivových olejů pocházejí z údolí řeky Basento v oblasti Basilicata.Španělsko, olivová velmocVe Španělsku nesou olivovníkové oblasti označení DO (Denominacion de Origin). Rozlišují, zda olivovníky rostou na horách či v údolích, jestli se sklízejí brzy či později, to jde potom o pozdní sběr, jako u hroznů, jaké jsou varianty a zda jde o odrůdový olej či kupáž z několika odrůd.  První olivová DO oblast byla ve Španělsku vyhlášena v Les Garrigues v provincii Lleida roku 1975 a dnes je zde 33 tisíc hektarů olivovníkových sadů. Převažují varianty Arbequina a Verdial.Největší oblastí DO je v současné době ve Španělsku Sierra del Segura v provincii Jaén s 46 tisíci hektary olivových sadů. Říká se jí také olivovníkové moře, protože sady se táhnou po náhorních planinách od obzoru k obzoru. Nejrozšířenější vysazenou variantou olivovníku je Picual. V deseti španělských oblastech pyšnících se označením DO je 323 475 hektarů olivových sadů.Největší kolekci různých variant olivovníků na světě mají ve španělské Córdobě, kde je Banco Mundial de Germoplasma de Olivo. Mají zde přes 400 variant z různých zemí světa. Genetikové dokázali, že 262 z nich je španělského původu. Začali před patnácti lety a každý rok jim do genofondu přibývá 30 až 40 nových variant z celého olivového světa. Mimo jiné podrobně popsali dvacet čtyři různých barev olivového oleje v chuti od extra hořké až po velice sladkou. Pravdivé je vžité tvrzení, že olivovník je strom třígenerační. K jeho vypěstování od zasazení až do doby plné plodnosti je potřeba více než jeden lidský život. A tak děd stromek zasadí, otec o něj pečuje a teprve vnuk sklízí. Olivovník začíná rodit mezi 5. a 10. rokem od vzklíčení a své maximální plodnosti dosahuje mezi 35. a 100. až 150. rokem podle polohy, kde roste. Sklízí se mezi 20 - 60 kilogramy olejnatých plodů, peckovic z jednoho stromu. Z hektaru to bývá mezi třemi až deseti tunami. Stromy olivovníku se mohou dožít až 5000 let. V Řecku i Itálii jsou k vidění stromy zasazené v době, kdy naše kněžna Libuše teprve věštila, že vidí město veliké.Ochutnává se nejenom vínoOlivový olej, to je vlastně olivový džus. Je to jediný rostlinný olej extrahovaný z čerstvého ovoce bez použití rozpouštědel. Je to přírodní produkt, který obsahuje výjimečné aroma, chuťové vlastnosti a vysoce účinné látky ovoce z olivovníku. Pouze jeden květ z dvaceti má šanci, že se promění v olivu.  Ta teprve v závěru vegetačního období pozvolna začíná obsahovat olej. Sklizeň oliv určených ke konzumaci začíná už v září, ještě předtím než olivy začnou měnit barvu. Olivy určené pro olivový olej se sklízejí na konci podzimu či na začátku zimy, kdy jsou plně vyzrálé a dosahují maximální množství oleje. Pokud však někdo utrhne olivu ze stromu a doufá, že si na ní pochutná stejně jako na jiném zralém ovoci, je doslova trpce zklamán. Čerstvě trhané, byť sebezralejší olivy jsou totiž nepoživatelné. Sklizeň se podobá naší sklizni ořechů. Protože plody jsou malé, napřed se musí rozprostřít pod olivovník hustá síť a teprve potom plody ze stromu setřást a srážet dlouhými tyčemi. Ve velkých sadech už to dělají stroje, které mají síť i chapadlo, kterým strom uchopí a mohutně s ním zatřesou. Stejně jako u moderního zpracování hroznů na mošt a víno, i u oliv dnes rozhoduje čas. Čím dříve po sklizni jdou olivy do lisu, tím je olej kvalitnější. Samostatnou kapitolou je ochutnávání vylisovaného oleje, které je bráno stejně vážně jako soutěžní ochutnávky těch nejlepších vín. Degustátoři dostávají na mističkách anonymní vzorky. Napřed se ocení barva a potom se k mističce dlouze a pečlivě čichá. Teprve potom se opatrně ochutnává. Zakusuje se bílý chleba.  Olivy mají svou vlastní charakteristiku, stejně jako například réva vinná, která je také v přímé závislosti na klimatu a půdě. Tak jako je odlišný Sauvignon z různých poloh a zemí, je jiný i olej ze stejného druhu olivovníků rostoucích v odlišných podmínkách. I když je olivový olej velmi trvanlivý, stářím přece jenom ztrácí na kvalitě. Je dobré si najít svou osvědčenou značku a občas ji porovnat s nabídkou konkurence. Někdo nedá dopustit na olivový olej z Toskánska, jiný horuje pro ostrovy Řecka, další upřednostňuje ze Španělska či jižního Portugalska. Je to jako s vínem - je třeba ochutnávat a vybírat.Třídění olejeJedním z kvalitativních ukazatelů je stupeň volné kyselosti. Nejlepší oleje ho mají vyznačený na etiketě. Čím nižší, tím kvalitnější. Podle naší normy může extra panenský olivový olej obsahovat volnou kyselost do jednoho procenta, panenský do dvou, pure olivový olej do 3,3 procenta. Stupeň kyselosti mimo jiné ukazuje, že se jedná o skutečně čistý olivový olej bez jakýchkoliv vedlejších příměsí a je lisovaný za studena.    -extra panenský (extra virgine) nejlepší a nejoceňovanější olej získaný pouze mechanickým lisováním nejlepších odrůd oliv za studena nezpůsobujících změnu kvality, který skutečně voní a                  chutná  po olivách    - panenský (virgine) vysoce ceněný olej získaný pouze mechanickým lisováním za studena nezpůsobujícím změnu kvality    - olej "bez přívlastku" vznikl smíšením rafinovaných olivových olejů s různými oleji panenskými      pomaz (di sansa) olej získaný kombinací rafinovaných extraktů z výlisků s oleji panenskými Vysoce aromatické extra virgin olivové oleje většinou nejsou vhodné pro tepelnou úpravu. Tam bohatě stačí lacinější panenský nebo bez přívlastků. Naopak ve studené kuchyni vyniknou všechny senzorické přednosti vybraných extra virgin olejů. Skutečnou lahůdkou je mistička lehce osoleného extra virgin olivového oleje, do kterého si namáčíte křupavý bílý chleba a zapíjíte lahodné sousto stejně kvalitním vínem. 

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýra

Kam až sahá historie tak všední potraviny jakou je dnes sýr?Starověk Za kolébku prastarých produktů, jakými jsou sýr, chléb a víno,se ve staré  literatuře považuje Střední východ.              Se vší pravděpodobností objevily první sýry náhodou kočovné kmeny jižní Asie a Středního východu. Již před dávnými dobami přišel člověk na to, že mléko savců, zejména koz, ovcí, krav, koní, a dokonce i velbloudů, má velmi vysokou výživnou hodnotu. Mléko se tehdy pilo čerstvé. Když někteří bojovníci nalili čerstvé mléko do kožených vaků, aby mohli během boje a dlouhých jízd utišit žízeň, zjistili zvláštní věc: tekuté mléko se změnilo v bledou, lehce nakyslou tekutinu, v níž plavaly husté chuchvalce bílé sýřeniny. Kožené vaky se totiž vyráběly ze žaludků mladých zvířat a obsahovaly pravděpodobně ještě srážecí enzymy. Zbytek vykonalo slunce a pohyby klusajícího koně. Chuchvalců sýřeniny si lidé rychle začali považovat a brali je jako příjemný doplněk každodenní dávky bílkovin, zatímco syrovátku používali na zahnání žízně. Mnozí historikové kladou počátky domestikace koz a ovcí do období zhruba 10 000 let př. n. l. Krávy byly domestikovány až mnohem později. Ve starších kulturách lze nalézt mnoho stop, které se týkají sýra.                                                      Podle archeologů se nejstarší nálezy datují do doby asi 6000 let př. n. l. Nejstarší objevy byly učiněny mimo jiné ve staré Mezopotámii, na místě dnešního státu Irák. Sumerové uchovávali sýr již zhruba 4000 let př. n. l. v podlouhlých úzkých džbánech. V mytologických příbězích starých Řeků lze rovněž nalézt zmínky o sýru. Také v Bibli se o tomto produktu píše a to jako o vítaném zdroji potravy a o daru. Nesčetné malby na stěnách různých staveb svědčí o znalosti výroby sýra ve starém Egyptě. V Egyptě se sýry zavěšovaly do kožených vaků, aby mohly vykapat. Již tehdy bylo patrné, že se ve zpracování mléka vyvinuly dva rozdílné směry: některé produkty vznikaly zkvašením mléka (fermentací) bez oddělení syrovátky, např. jogurt, kefír a kumys, u jiných se sraženina dále zpracovávala tak, že se rozdělila na syrovátku a sýřeninu. Sýřenina se poté vkládala do perforovaných hliněných nádob či džbánů nebo se zavěšovala do velkých hrubě tkaných plátěných pytlů. Perforované hliněné formy se používají dodnes – v Indii pro výrobu sýra panír a ve Francii pro tradiční přípravu sýra camembert de Normandie a crottin de Chavignol.Římané Umění výroby sýra dovedli k dokonalosti Římané. Ve svých obrovských domech s mnoha místnostmi mohli ovlivňovat jednotlivé fáze zrání sýrů. K významným faktorům, které daly vzniknout velké rozmanitosti druhů a chuti, patřily vlhkost, teplo a průvan stejně jako kouř z kamen, omývání sýrů a přidávání bylinek.                                                     K výrobě sýra se také používaly různé druhy mléka – za nejdůležitější bylo považováno mléko ovčí, kravské a kozí, ale zpracovávalo se také mléko kobyl a oslic, které se dnes používá již jen v některých asijských zemích a v Rusku (např. kumys z Ruska se vyrábí ze zkvašeného kobylího mléka a dosahuje přírodního obsahu alkoholu okolo 3 %). Známý římský gastronom a autor kulinářských spisů Columella vydal kolem roku 50 n. l. rozsáhlou příručku pro výrobce sýra. Tehdy již Římané používali „coagulum“, syřidlo, které pocházelo ze čtvrtého žaludku mladé kozy nebo jehněte. Columella rovněž vysvětloval, proč se musí používat sůl. Sůl totiž sýr zakonzervuje a vysuší, a usnadní tak převoz produktu. Římská kultura sýra se brzy rozšířila po celé Evropě. Římské legie táhly celým kontinentem a pokaždé si s sebou pro zásobování svých vojáků braly místní sýry. Po skončení aktivní služby byli vojáci a důstojníci odměňováni přidělením pozemku v některé z římských provincií. Tak postupně naučili místní obyvatelstvo umění výroby sýra. Mnoho výrazů pro sýr pochází z latinského slova „caseus“, např. nizozemské kaas, německé Käse, anglické cheese, španělské a portugalské queso a queijo. Italské formaggio a francouzské fromage jsou však odvozeny z řeckého slova „formos“, které označovalo formu neboli ošatku, v níž sýr vykapával. Vedle slova formaggio se v mnoha částech Itálie používá pro sýr také slovo cacio. Je překvapivé, že mimo rozsáhlou oblast velké Říše římské nalézáme o výrobě sýra jen málo zmínek. V Asii se např. kravské mléko používalo jako obětní dar, ale místní obyvatelé neměli znalosti o prospěšnosti mléka a sýra. Rovněž Číňané sýr neznali. Krávy sice využívali na obdělávání rýžových polí, ale jejich mléko shledávali naprosto nezajímavým. Rovněž v Americe zůstala konzumace mléka a sýra neznámou až do příchodu prvních osadníků. Po pádu Říše římské se kolem roku 410 n. l. začala kultura sýra pomalu rozšiřovat po mořských a říčních cestách. Sýraři, kteří se usídlili v bohatých údolích, vyráběli své sýry většinou z kravského mléka, zatímco sedláci na vrchovinách a také v horských oblastech byli odkázáni na ovce a kozy.Středověk Mnoho současných sýrů se začalo profilovat již ve středověku. V Itálii vznikla roku 879 gorgonzola, v roce 1200 pak sýr grana a v roce 1579 parmigiano (parmazán). Francouzi znali již dlouhou dobu sýry jako roquefort (vznikl v roce 1070) a cantal, který si oblíbili i Římané. Holandské sýry si rychle získaly popularitu proto, že při procesu zrání ztrácely málo vlhkosti, a tedy i málo hmotnosti. Obchod s holandskými sýry dosáhl brzy velkého rozkvětu. Sýr gouda z Goudy vznikl v roce 1697. Rovněž švýcarské sýry, zejména ementál, našly rychle své příznivce. Tuto situaci lze vysvětlit tím, že v dobách stěhování národů byl každodenní život ve střední a jižní Evropě dramaticky narušován. V relativním bezpečí byly pouze ty národy, které žily vysoko v horách a mohly pokračovat v zemědělské činnosti. Švýcaři tak mohli dále produkovat svůj sýr a zlepšovat metody jeho výroby, zatímco ostatní národy často hladověly a bojovaly o přežití.  Po uplynutí barbarských invazí se sýr opět začal vyrábět všude. Na rozdíl od severně položených zemí se ve střední a jižní Evropě vyráběly především jemné sýry s dlouhou dobou zrání.Od renesance k průmyslové revoluci V období renesance prohlašovali vysoce urození pánové evropských královských dvorů, že požívání sýra je nezdravé a barbarské. Naštěstí se národ tímto názorem neřídil. V Anglii se v 16. století stal pojmem sýr čedar (cheddar) a v 17. století gloucester.                                                                 První oficiální zmínka o sýru stilton pochází však teprve z roku 1785. Po sýru brie se ve Francii proslavil také camembert (od roku 1791). Velká průmyslová revoluce v 19. století zasáhla i výrobu sýrů. Stále více drobných sedláků přestávalo sýr vyrábět samo a dodávalo své mléko do velkého počtu nově zakládaných družstev. Ta se rychlým tempem modernizovala a mlékárenský průmysl stále narůstal. K ještě většímu nárůstu industrializace došlo po 2. světové válce v souvislosti s expanzivním rozvojem velkých měst. Výroba sýra se navíc dostala do popředí zájmu vědců. Již v 19. století vědci, mezi nimi i Louis Pasteur, objevili vliv mikroorganismů na kvasné procesy, mimo jiné i u sýrů. Ačkoliv se sýry nezabýval přímo sám Pasteur, nýbrž jeho blízký spolupracovník Mečnikov, byl po Pasteurovi nazván proces krátkého zahřátí mléka, kterým se eliminují veškeré bakterie, jež jsou zdraví škodlivé. Po pasteraci se do mléka přidává čistá kultura bakterií mléčného kysání, aby se proces opět rozběhl.Moderní doba Pasteurovy objevy měly obrovský vliv na mlékárenský průmysl. Existují však nejen zastánci, ale i odpůrci pasterace mléka určeného pro výrobu sýra. V současné době převládá v Evropě tendence, jejíž příznivci chtějí legislativně potlačit veškerá zdravotní rizika pro spotřebitele. Proto se zavádějí stále přísnější hygienická a zpracovatelská opatření. Tato skutečnost ztěžuje práci malým tradičním výrobcům sýra, kteří tak nemohou svůj obor téměř vykonávat. V současné době je patrný obrovský nárůst sýrů pocházejících z velkých mlékáren nebo vyráběných v rámci seskupení polotradičních rukodělných mlékárenských družstev.Kvůli tragickým událostem způsobeným sýry z nepasterovaného mléka nevypadá budoucnost samostatných tradičních sýrařů nijak růžově. Pokud by vymizeli, byla by to pro současnou kulturu velká ztráta. Spolu s nimi by totiž zaniklo nejen jedno z tradičních řemesel, nýbrž i část lidské historie. Na druhou stranu pouze velké sýrárny jsou schopné zajistit výrobu zdravotně nezávadných sýrů ve vyrovnané kvalitě a za dostupnou cenu.Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 2. - Výroba sýra

Máte představu jak se sýry vyrábějí?Úvodem..Sýr je mléčný výrobek získaný vysrážením (koagulací) mléčné bílkoviny z mléka působením syřidla nebo jiných vhodných koagulačních činidel, prokysáním a oddělením tekutého podílu zvaného syrovátka. Pokud se ke srážení mléka používá syřidlo, mluvíme o sladkém srážení. Syřidlo obsahuje proteolytické enzymy chymosin a pepsin. Bílkoviny se také mohou vysrážet mléčnou kyselinou, která vzniká při mléčném kvašení – tzv. kyselé srážení.Výroba sýrů je biotechnologické proces, při němž se prodlužuje trvanlivost mléčných bílkovin za jejich současného částečného odbourání na látky jednodušší, a to buď působením proteolytického enzymu (mikrobiálního nebo syřidlového), nebo hydrolýzou vzniklou kyselinou mléčnou. Vytvořené deriváty bílkovin dávají jednotlivým druhům sýrů typickou chuť a vůni.Sýr a jeho výroba jsou neoddělitelně spojeny s lidskými dějinami. Sýr se vyrábí z mléka, a to od okamžiku, kdy člověk před mnoha tisíci lety začal chovat první kozy, ovce, hovězí dobytek a koně. Tento produkt nás tedy spojuje s dobou dávno minulou, kdy člověk ještě vedl kočovný život. Sýr se vyrábí téměř na celém světě a v některých zemích je dokonce považován za nejdůležitější potravinu.SoučasnostV dnešní době už není výroba sýra tak romantická. Od drobných sýrařů převzaly tento úkol často velké podniky. Aniž bych toho litoval – nutno přiznat, že existují také velmi dobré sýry vyráběné ve velkých podnicích průmyslovým způsobem -, cítím přece jen stesk po dobách, kdy si každý sýrař vyráběl svůj vlastní sýr a kdy roční období určovalo, jaký sýr se bude právě jíst. Není však ještě pozdě naučit se, jak si lze vychutnat tradiční sýry. Stále více lidí se učí vážit si těchto skvělých a často unikátních produktů.V řadě zemí najdeme nespočet druhů sýrů v mnoha variantách. I v rámci jedné vesničky mohou vznikat chuťové rozdíly v závislosti na kvalitě trávy. Často se lze také setkat se značkovými produkty, které patří do samostatné kategorie a nelze je s ničím srovnávat. Není možné popsat všechny sýry světa v jedné knize, proto v této encyklopedii pojednáváme o nejdůležitějších druzích z každé země, která se výrobou sýra zabývá.Výroba přírodních sýrůKyselé sýryHlavním produktem této skupiny je tvaroh. Je to nezrající sýr, při jehož výrobě převládá srážení kyselé (kyselinou mléčnou) nad srážením syřidlovým. K výrobě tvarohu se obvykle používá odstředěné mléko. Po pasterizaci se mléko zchladí, temperuje na teplotu 20 až 30°C a očkuje se přídavkem čistých mlékařských kultur. Při výrobě měkkého tvarohu se přidává i nepatrná dávka syřidla. Do příštího dne mléko zkysne (pH asi 4,5), vzniklá sraženina se rozmíchá a lisováním nebo odstředěním se z ní získá tvaroh a jako vedlejší produkt tekutá syrovátka.Tučný tvaroh se obvykle vyrábí smíšením tvarohu se smetanou. Tvaroh na strouhání nebo průmyslový tvaroh se vyrábí při vyšších teplotách a bez přídavku syřidla. Po zabalení se tvaroh až do doby konzumace musí uschovávat při chladírenských teplotách.Někdy slouží tvaroh jako polotovar k výrobě jiných kyselých sýrů. V tom případě se ochucuje různými přísadami (cukr, arómata, ovoce, sirupy, koření, sůl…) Připravená směs se rozšlehá a ihned balí. Tak se vyrábějí různé smetanové krémy (Pribináček), krémové sýry (žervé, imperiál, kapiový), tvarohové dezerty s prodlouženou trvanlivostí (termixy – prodloužené trvanlivosti se dosáhne termizací výrobku před balením) a dále termizované sýry Lučina, Duko apod.Tajemství olomouckých tvarůžkůZ průmyslového tvarohu připraveného zakysáním odstředěného pasterovaného mléka se vyrábějí také olomoucké tvarůžky, které patří ke zrajícím sýrům. Tvaroh se osolí jedlou solí, nechá se uležet 2 týdny až 6 měsíců, pak se mele a formuje na tvarůžky. Tvarůžky se ukládají na desky a suší se v sušárně při teplotě 20 až 30°C po dobu 3 až 5 dnů. Za těchto podmínek se rychle množí mikroflóra na povrchu tvarůžků, která je schopna rozkládat v tvarůžkách přítomnou kyselinu mléčnou na oxid uhličitý a vodu. Zráním se obsah mléčné kyseliny snižuje a stoupá tedy pH tvarůžků. Po určité době zrání se tvarůžky ponoří na několik sekund do vroucí vody, pak se nechají dále zrát 3 až 5 dnů při teplotě 18 až 22°C. V této fázi zrání se uplatňují ušlechtilé proteolytické bakterie, které štěpí bílkoviny a dodávají výrobkům charakteristickou chuť a vůni. Kyselým srážením mléka se vyrábí také kyselý kasein, který se používá k přípravě klihů a v papírenství. Neutralizací hydroxidem sodným z něj vzniká kasein sodný, který se uplatňuje jako mléčná bílkovina v potravinářském průmyslu (přípravek do masných výrobků apod.)Sladké sýrySladké sýry se vyrábějí srážením mléka převážně působením syřidla, většinou však za spolupůsobení mléčné kyseliny. Mléko se pasterizuje a upravuje se jeho tučnost. Pak se do něj přidá chlorid vápenatý a podle druhu sýrů i příslušná čistá mlékařská kultura mikroorganismů. Pak se přidá syřidlo, jehož působením se mléko sráží – asi za 30 minut vzniká kompaktní sýřenina. Ta se potom dále zpracovává: krájí, drobí pomocí sýrařské harfy. Přitom se dokonaleji odděluje tekutý podíl, který zbyl po srážení mléka – tzv. syrovátka, a získá se sýrové zrno požadované velikosti a tuhosti. Čím větší jsou sýrová zrna, tím měkčí bude sýr a tím více ok bude mít. Směs zrna a syrovátky se pak formuje a lisuje na požadovaný tvar. Čím tvrdší má být sýr, tím větší je tlak, pod nímž se lisuje.Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 3. - Druhy sýrů

Rozdělení sýrů- podle typu mlékaJedná se o pravděpodobně nejjednodušší dělení. Sýry se vyrábějí z mléka kravského, kozího nebo ovčího či z jejich kombinace. Oslí, kobylí, lamí, velbloudí a další typy mléka ponecháme stranou. V této skupině lze rovněž rozlišovat sýry z nepasterovaného a pasterovaného mléka.- podle tvrdostiToto rozdělení počítá s konzistencí sýra čili s poměrem mezi sušinou a vodou. Čím méně vody sýr obsahuje, tím je sušší a tvrdší. Poměr se však mění podle toho, jak sýr zraje. Kromě toho konzistenci sýra neurčuje pouze voda, ale také tuk. Sýry se rozdělují na čerstvé, měkké, polotvrdé a tvrdé.Čerstvé sýryTyto sýry mají velmi vysoký obsah vody a jsou určeny pro rychlou konzumaci bez dalšího zrání. Příklady: čerstvý sýr, tvaroh, fromage frais, cream cheese atd.Měkké sýryMěkké sýry procházejí krátkým obdobím zrání. Jsou tak smetanové, že je lze někdy i mazat na chléb. Příklady: camembert, brie, coulommiers, neufchatel.Polotvrdé sýryTyto sýry mají hutnou strukturu, ale lze je ještě poměrně snadno krájet. Při lehkém stlačení jsou pružné. Příklady: gouda, eidam.Tvrdé sýryTvrdé sýry jsou robustní a mají tvrdou sýřeninu, kterou nelze často nakrájet, aniž by se sýr rozdrobil. Většina těchto sýrů se nabízí také v nastrouhané nebo namleté formě. Příklady: sbrinz, parmigiano, čedar, ementál.- podle obsahu tukuPro rozdělení podle obsahu tuku se používá poměrně jednoduchý výpočet, který se jen na první pohled jeví jako poněkud složitější. Nejprve se změří obsah tuku v sušině, tedy ve hmotě, která zbude poté, co se ze sýra vypaří voda. Procento vody je u mnoha sýrů známé (viz výše). Někteří lidé se ovšem především při nákupu v zahraničí mylně domnívají, že sýry jsou rozděleny podle skutečného obsahu tuku. Sýr s označením 40+ neobsahuje 40 % tuku, ale 40 % tuku v sušině. Vzhledem k tomu, že např. průměrný nizozemský sýr (eidam/gouda) obsahuje zhruba 40-50 % vody, bude mladý sýr s označením 40+ obsahovat jen 40 % tuku z 50-60 % sušiny celého sýra, tedy celkově přibližně 20-24 % tuku.Znaménko + za číslicí znamená, že procento tuku může přesáhnout 40 %, ale nikdy nesmí klesnout pod tuto hranici. Protože sýr ztrácí během zrání vodu, bude konečný obsah tuku celého sýra stoupat úměrně k době zrání. Vždy se však bude pohybovat kolem 40 % v sušině. - podle vzhleduTento systém se mimo jiné používá ve Francii. Pro odborníky a pro všechny milovníky sýra je mnohem přehlednější než ostatní systémy. Při hodnocení se neposuzuje jen vzhled kůry, jak se někdy mylně uvádí, nýbrž i vzhled celého sýra od povrchu po vnitřek. Rozeznáváme následující typy:Nezrající sýry – čerstvá sýřeninaČerstvé sýry nemají kůru a vypadají, jako by právě opustily vykapávací formu. Do této kategorie se řadí všechny čerstvé sýry, tvaroh a např. i známý „petit-suisse“. S určitými výhradami sem lze zařadit i bílé sýry v solném nálevu (feta, balkánský sýr).Sýry s plísní na povrchu – měkká sýřenina s bílou povrchovou flórouDo této skupiny spadají sýry, při jejichž srážení se používá menší množství syřidla a sýřenina se krájí najemno. Kůra těchto sýrů je také pokryta bílou plísní, jež připomíná prachové peří.Příklady: camembert de Normandie, brie de Meaux, brie de Meluns, coulommiers, chaource.Sýry zrající pod mazem – měkká sýřenina s omývanou kůrouTyto měkké sýry s oranžovočervenou kůrou (někde navíc barvenou známým neškodným barvivem annato – francouzsky „roucou“) vydávají při zrání silnou vůni, kterou ne všichni oceňují. Chuť samotného sýrového těsta je však vynikající. Kůra se mnohokrát omývá, např. bílým vínem a marc de Bourgogne (epoisses), marc de Bourgogne (langres), pivem (rollot) nebo obyčejnou slanou vodou. Omývání kůru vyhlazuje a dodává jí někdy na lesklosti. Červené bakterie se soustřeďují na vnější straně.Příklady: munster, maroilles, herve, livarot.Sýry s plísní v těstě – sýry s žilkami modré plísněFrancouzské slovo „persillé“ (prošpikovaný petrželí) je eufenismem pro sýry protkávané zelenou nebo modrou plísní. (Slovo „persillé“ má rovněž další význam – označuje maso, které je skrz naskrz prošpikované tukem, jenž masu dodává skvělou chuť a měkkost a při pečení se vyskvaří.) U těchto typů sýrů se po nasolení a odkapání vytvářejí podlouhlé vpichy, které napomáhají růstu modré plísně (Penicilium roqueforti). Aplikovaná plíseň se rozšíří po celém sýru a vytvoří krásné modré nebo zelenomodré žilky. Zrání probíhá v takovýchto případech od středu směrem ven.Příklady: roquefort, bleu d´Auvergne, fourme d´Ambert, stilton, gorgonzola.Lisovaná, nedohřívaná sýřeninaLisované sýry jsou poměrně kompaktní, ale mají ještě jemnou strukturu. Sýřenina se jemně krájí a důkladně míchá, aniž by se navíc zahřívala. Sýry jsou pružné, ale obsahují relativně vysoké procento vody. Zráním (affinage“) v délce od tří do šesti měsíců získávají tyto sýry speciální chuť a tvrdou kůru, jež není určena ke konzumaci. Některé z těchto sýrů, které většinou zrají ve vlhkých sklepích, mají na vnější straně kůry vrstvičku šedé až oranžové plísňové flóry, která jim dodává charakteristické ořechové aroma.Příklady: saint-nectaire, morbier, cantal, salers, caerphilly.Lisovaná, dohřívaná sýřeninaTyto sýry jsou nejkompaktnější a také největší. Od ostatních sýrů se odlišují tím, že sýřenina se musí nejen krájet do velkých bloků a důkladně promíchávat, ale také dohřívat, někdy až na teplotu 55°C, takže odkapávání probíhá ještě rychleji. Takové sýry vyžadují dlouhý proces zrání (někdy až dva roky!). Jsou to skutečné trvanlivé sýry.Příklady: comté, baufort, parmigiano, pecorino.Ostatní typyPopsaný systém by byl ideální, pokud by ovšem byl – stejně jako všechny ostatní systémy – kompletní. Některé sýry však do výše uvedených kategorií zařadit nelze:- mozzarella je vlastně čerstvá sýřenina, ale dále se zpracovává jako lisovaný zahřívaný sýr;- kozí sýry nepatří do žádné skupiny. V závislosti na použité metodě přípravy mohou spadat téměř do všech výše uvedených kategorií. Existují velmi čerstvé kozí sýry, lehce vyzrálé kozí sýry s přírodní kůrou či s popelem, kozí sýry, které jsou pokryty kulturou bílé plísně (např. bougon), ale také kozí sýry z lisované sýřeniny s bílou plísní nebo omývanou kůrou;- syrovátkové sýry, např. mysost, na jejichž výrobu se syrovátka zahušťuje nebo vyvařuje. Bílkoviny ještě přítomné v syrovátce se srážejí a používají se jako sýřenina. Některé z těchto sýrů se také označují jako „znovu vařené“ (pates recuites, ricotta atd.)Příklady: ricotta, procciu, serac- tavené sýry se vyrábějí zahřátím jednoho nebo více přírodních sýrů a jejich roztavením za přidání tavicích solí a trochy másla. Tavené sýry se prodávají bez ochucení nebo ochucené. Jedinou výjimkou je cancoillotte, sýr, který se získává z másla a sýra metton (druh albuminového sýra) a který je velmi známý ve Francii.Odkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti 

Pokračovat na článek


Ústřice - perla mořských plodů

Ať si pochutnáváte na výjimečnosti syrových ústřic nebo si je vychutnáváte vařené, vždy najdete spoustu různých receptů k ukojení Vašich potřeb. Přesto byste měli mít na zřeteli, jaká zdravotní úskalí na Vás mohou ústřice zanechat. Nejprve ale…Trocha historieStaří Řekové podávali ústřice jako stimulující nápoj. Dováželi je z Anglie, ukládali do připravených sádek se slanou vodou a ústřice vykrmovali vínem a pečivem. Mnoho kultur a národů považuje ústřice za afrodisiakum.Domorodí Američané na obou březích Severní Ameriky považovali ústřice za základ veškerého kuchařského umění. Ohromné hromady ústřičných ulit na mnoha pobřežích jsou důkazem, že tito měkkýši jsou výbornou pochoutkou.V dobách kolonizace Ameriky byly ústřice hromadně pojídány osadníky, více než-li po tuctech. Konzumace ústřic činila 10 bushels (1 bushel = 36,3 litrů) na jednoho obyvatele tehdejších kolonií.Abraham Lincoln ve svém domě v Illinois často pořádal hostiny pro své nejbližší přátele, kde ústřice byly jediných chodem. Nic jiného podáváno nebylo. Takzvaná „Oyster Line“ (Cesta ústřic) donesla ústřice dostavníky až na západní pobřeží USA k osadníkům, kteří se pouštěli do hledání nových, stále neprobádaných oblastí.Hangtown Fry – je pochoutka z ústřic a vajec (během kolonizace Ameriky drahé jídlo), která byla prvně podávána v Cary House v roce 1849, během tzv. „Zlaté horečky“.Nyní je tucet v Evropě považován za přiměřené množství ústřic na jeden chod, přestože ve Spojených státech šest kusů ústřic podávaných v jednom chodě je zcela obvyklých. Samotní Američané spotřebují ročně přes 100 milionů liber (1 libra = 0,45 kg) ústřic. V Čechách je ústřice velmi exotický pokrm. Většinou se ústřice podávají v restauracích na mnoho způsobů - od syrových po tepelně upravené. Spotřeba ústřic u nás není příliš velká, přeevším kvůli naší zeměpisné poloze a ceně, která se pohybuje kolem 30,- Kč za kus.Ústřičné farmařeníZásoby přirozeně vyrůstajících ústřic ve vodách Severní Ameriky jsou téměř vyčerpány. Vláda se pomocí programů navrácení ústřic do vod Severní Ameriky snaží obnovit přirozený počet ústřic ve vodách kolem Spojených Států. Aby farmáři, pěstující ústřice, pokryli neustále velkou spotřebu ústřic na trhu, snaží se vypěstovat ústřice již od zárodku.Pěstování ústřic není žádným novátorským počinem – ústřice jsou již po 2000 let kultivovány a nejméně 3 roky zabere vypěstování ústřice od potěru až k naservírování na stůl.Dost zajímavé je, že ústřice během svého života mohou změnit své vlastní pohlaví a také ve většině případů tak činí alespoň jednou za život. Vedoucími státy v produkci ústřic jsou Spojené státy, Austrálie, Nový Zéland a v neposlední řadě také Kanada.Někteří milovníci ústřic mají své vlastní ústřičné zahrady na svých zahrádkách za domem. Tzv. ústřičné zahrádkaření se v poslední době stává více a více populárním v mnoha zemích světa. Jestliže si také plánujete pořídit nějakou tu ústřičnou zahrádku, nezapomeňte, že je důležité dotázat se místních úřadů, zda-li voda u pobřeží je dostatečně čistá a vhodná ke kultivaci ústřic.Matka perelVšichni víme, že perly vznikají v ústřicích, tak nebuďte překvapení, když si povíme něco málo o vzniku perly.Perly vznikají, když malý kousek kamínku, písku nebo ulity zapadne do vnitra ústřice. Ústřice se sama chrání proti vniknutí cizích těles vylučováním perleťového roztoku. Čas od času může částice, která vnikla do ústřice, být obalována tímto perleťovým roztokem až se nakonec ten malý kousek promění v perlu.Jestliže patříte k takzvaným ústřičným střelcům, kteří raději ústřice polykají než-li žvýkají, pak budou sice Vaše zuby ušetřeny, ale rozhodně nepocítíte báječnou chuť a vůni této perly moře.

Pokračovat na článek


Nastartujte grily – pár užitečných rad jak se nespálit

Grilování– opékání a propékání do hněda v otevřeném grilovacím prostoru při teplotě150°c- 250°c.Tak zní strohá encyklopedická poučka.Já vnímám grilování jako příjemné letní posezení s přáteli, a chuťový zážitek, kterého nelze dosáhnout při běžném vaření. No řekněte sami, jistě rádi vzpomínáte na léto při vzpomínce na povedené grilování pod oblohou plnou hvězd a ve vlahém vánku letního počasí.Tento článek představí pár základních pravidel při grilování.1. Výběr griluPři výběru grilu by jsme měli pamatovat na to kam gril umístíme,jak často budeme grilovat, pro kolik lidí nejčastěji budeme grilovat a také otop, který bude nejlepší pro vaše grilování a často i bezpečnost při grilování.Zde jsou základní typy grilů:Gril na dřevěné uhlí – nejpoužívanější typ grilu, na kterém grilujeme pomocí rozžhaveného dřevěného uhlí. Na trhu lze koupit ve více variantách od obyčejných malých, po velké s odkládacími prostory ve tvarech od kulatých po obdelníkové.Při úpravě pokrmů na tomto grilu sice potraviny chutnají nejlépe(dřevěné uhlí dodá potravinám nenapodobitelnou chuť) ale musíme si dát pozor na plameny, které mohou potraviny spálit!Elektrický gril – gril pro všechny . Velmi pohodlný způsob grilování, při kterém se potraviny grilují na elektrické, většinou litinové ploše. Výhodou je lehkost manipulace údržba gril se dá používat i v místnosti, pokrmy se většinou nemohou spálit.Negativa při tomto způsobu jsou, že pokrmy nechutnají jako grilované spíše jako upravená pánvi, problém při venkovním grilování také bývá dostupnost elektrického proudu. Plynový gril – také velmi pohodlný způsob grilování. Griluje se na lávových kamenech,které zespod rozžhaví oheň z propanbutanové lahve.Chuť se velmi podobá úpravě na dřevěném uhlí, za což vděčíme lávovým kamenům. Gril je vetšinou na kolečkách, tudíž dobře manipulovatelný.Problémem bývá vyšší pořizovací cena, také dostupnost plynových lahví.Zděné grily – velmi často produkt kutilství . Na našich chatách a chalupách se také často setkáváme s různými druhy a tvary podomácku vyrobených grilů.Griluje se většinou na železném roštu, který je umístěn nad zdrojem tepla nebo se nad zdroj umístí rožnící tyč,na které se dá umístit i větší kus masa.Pro postavení na stačí pár šikovných rukou a často i návod na stavbu.Na otop se většinou používá dřevo, které je  pro chataře či chalupáře dostupné. Tento typ grilu je často doplněn průduchem na uzení potravin. Zděný gril na oproti ostatním nevýhodu nepřenosnosti, která je vykoupena správně vybraným místem a pohodlným posezením při sledování rozžhaveného dřeva.Otevřené ohniště- nejstarší způsob grilování tzv. táborák. Jedná se o ohniště ohraničené kameny. Pro otop se používá dřevo, griluje se buď na železném prutu, na který se potraviny napíchnou, nebo na rožnící tyči,podobnějako při předchozí variantě.Jedná se asi o nejromantičtější způsob, který je vykoupen horší manipulací.Já osobně dávám přednost čtvrté variantě, protože se jedná o nejhezčí způsob jak strávit příjemný podvečer v kruhu přátel či rodiny při pohledu na oheň jak olizuje skvělé pokrmy.Vznikají nezapomenutelné zážitky na léto a to je důvod proč my nevadí ani několika denní načichlost kouřem.2. OtopDruh otopu se většinou řídí vybraným typem grilu.Pro grilování na dřevěném uhlí používáme většinou na zátop třísky ze dřeva, na které se po rozhoření přidá dřevěné uhlí, které po rozžhavení od dřeva rozhrneme rovnoměrně po ploše grilu a uhasíme oheň a necháme potraviny grilovat na rozžhavených uhlíkách.Na trhu jsou v prodeji klasické dřevěné uhlí, nově se také prodávají dřevěné brikety, s kterými ale nemám dobré zkušenosti.Topit se dá samozřejmě i dřevem ale to je spíše pro zkušenější zálesáky. Elektrické či plynové grily mají již dle svého názvu otop určený. U elektriky bývá problém napájení , které se dá vyřešit vhodně dlouhým prodlužovákem, u plynu doporučuji zkontrolovat před grilováním obsah láhve, jinak je plyn běžně dostupný u každé čerpací stanice. Pro zbylé dva způsoby se používá většinou dřevo, dá se také použít uhlí dřevěné.Dřevo se rozpálí a po vytvoření žhavého základu se může přidat dřevěné uhlí, ale většinou se griluje na dřevě. Pozor na spálení! Také je dobré zvolit vhodný druh dřeva, nejlépe tvrdší odrůdy jako dub či švestka, které jsou také vhodné pro uzení.Opět dávám přednost přírodě, nejraději používám dřevo, které dá potravinám nejlepší chuť,ale i dřevěné uhlí má něco do sebe. Naprosto pak zavrhuji elektriku, jelikož gril patří do přírody, ve které se elektrika nevyskytuje, elektřina také nedá potravinám onu šmakézní chuť.3. PomůckyPři grilování si  ale nevystačíme pouze z grilem. Pro pohodlnější grilování se dají v obchodech dokoupit různé druhy příslušenství určeného ke zjednodušení manipulace s potravinami. Velmi užitečný obzvláště při grilování ryb ale i zeleniny je grilovací rošt s dřevěnou rukojetí. Jedná se o dva protilehlé rošty mezi které se ryba vloží , sevře a ryba může putovat na rošt na oheň. Výhoda je, že se ryba nerozpadne a lépe se obrací.Dále se jako velmi užitečné jeví jehly s dřevěnou rukojetí na přípravu špízú.Další užitečná pomůcka je rožnící jehla se čtyřmi hroty , které slouží k  upevnění masa proti otočení.Používá se na větší kusy masa například kuře Nepostradatelné příslušenství grilu je rovněž kleště na otáčení pokrmů. Používá se na obracení pokrmů dělaných přímo na roštu.A dále samozřejmě esteticky vyvedená zástěra s nápisem KISS THE COOK nebo I ♥ BARBECUE. Víte co je to Barbecue? Slovo tak často zmiňované v souvislosti s grilováním.Malá definice:Slovo převzaté z Ameriky označuje společenskou událost na otevřené prostoru- piknik  při kterém se opéká maso na zvláštním zařízení(grill). Američané také slovo zkracují na podivné BBQ.

Pokračovat na článek


Nastartujte grily část 2. – Maso patří na gril

Netradiční způsoby grilováníFondueSlovo fonde pochází z francouzského „fonde“ – rozplývat se, tavit. Původně se v hrnci na fonde tavil pouze sýr, do kterého si stolovníci namáčeli kousky chleba. Lidé však jsou vynalézaví, a tak vznikaly další variace tohoto společného hodování kolem jednoho hrnce. Dnes fonde již neznamená jen sýrové radovánky – místo sýra se v nádobě rozpaluje olej a opékají se kousky zeleniny, masa, ryb a někdy se dokonce lahodné zbytky v hrnci vytírají chlebem. Přes bohatost obměn je sýrové fonde stále nejoblíbenější.  RacletteVe Švýcarsku, proslulé zemi sýra, jsou lidé nesmírně vynalézaví a obdaření velkou fantazií, pokud jde o přípravu sýrových pochoutek. Raclette znají již velmi dlouho, ovšem v dnešních moderních domácnostech je z praktických důvodů původní způsob přípravy tohoto sýrového obřadu nepoužitelný. Vyžaduje totiž otevřený krb. Když nemáte krb, je nejjednodušší připravit raclette pomocí grilu s pánvičkami na jednotlivé porce. Díky tomuto vynálezu nastal nový věk raclette. Sýr se nakrájí na kousky, dá se do pánviček a nechá se pod rozehřátým grilem roztavit.Nejdůležitější druhy sýra na raclette a fondue jsou: appenzeller, bagnes, gomser, čedar, eidam, ementál, gouda, mozzarella, parmazán aj.Stolní grillGrilování na stole je opravdu vynikající. Není závislé na počasí a je hned připravené. Obsluha stolního grilu je jednoduchá a lze na něm připravovat nejrůznější pokrmy. Kdo tento způsob grilování používá jen k přípravě steaku, pravděpodobně vůbec nezná obrovskou paletu možností, kterou nám poskytuje. Stolní gril s běžnou grilovací plochou se nabízí v nejrůznějších povrchových úpravách a v nejrůznějším provedení. Ke grilování jsou nezbytné dosti vysoké teploty, které u stolních grilů zajišťuje pouze elektřina nebo plyn. Z praktických důvodů dávají výrobci přednost elektricky vytápěným roštům doplněným nádobkami na zachycování tuku a tekutin. Pokrmy se dokonale grilují na roštech a tuk nebo šťáva odkapává do misky.Příprava masa na grilováníPřed grilováním by zásadně mělo maso ze všech stran dobře oschnout. Také kousky masa, které jsme předem naložili do marinád nebo potřeli olejem, by se měly osušit tak, aby z nich nekapala žádná tekutina, položíme-li je na rošt. Tuk a kapalina na dřevěném uhlí shoří, čímž vznikají malé, ostré plamínky, které vytvářejí nejen nepříjemný kouř, ale i zdraví škodlivé látky. Také u příliš mastného masa kape při grilování tuk do žhavého uhlí. Volte raději méně prorostlé kousky masa. Maso solte vždy až po grilování, protože sůl odebírá masu tekutinu a vysušuje ho. Pro tento případ se používají marinády.MarinováníMarinády dodávají jídlu – zejména masu – patřičnou chuť a zvlhčují a zjemňují je. Jsou buď pikantní, nebo sladké a je jich tolik druhů, na kolik si vzpomenete: kořeněné, ovocné, vonné či exotické. Určité klasické kombinace se hodí k určitým jídlům. Obvykle je vhodné použít olejovou marinádu na suchý pokrm, jako je libové maso nebo ryby, a marinády s vinným či octovým základem se naproti tomu hodí k hutnějším pokrmům. Většina marinád neobsahuje sůl, aby nevytáhla z masa šťávu. Nejlepší je osolit pokrm těsně před nebo těsně po tepelné úpravě. Množství potřebné marinády záleží na množství jídla. Na ½ kg masa je zhruba potřeba 2/3 šálku.Způsoby marinovánícitrónovou šťávou – očištěné, připravené porce ryby sladkovodní nebo mořské potíráme po všech stranách citrónovou šťávou;pomerančovou šťávou – postupujeme jako u citrónové šťávy. V obou případech necháme asi hodinu marinovat;bílým nebo červeným vínem – podle druhu následné tepelné úpravy a dalších ingrediencí zaléváme připravené porce bílým nebo červeným vínem. Během naložení porce obracíme. Můžeme ještě okořenit mletým pepřem apod.;česnekem rozetřeným se solí – potíráme připravené porce po všech stranách. Takto naložené porce upravujeme dále většinou na cibuli, paprikách a rajčatech;s kořením – jemně nebo hruběji umleté koření, jako různé druhy pepře, jalovec, vtíráme do porcí rybího masa;s olejem – vtíráme ho současně s kořením do rybího masa;s ochuceným olejem – postupujeme stejně jako v předchozích případech; olej je ochucený čerstvými nebo sušenými zelenými natěmi či bylinkami, např. bazalkou, estragonem, saturejkou. Takto ochucené marinované ryby můžeme zabalit do alobalu a uložit do chladicího zařízení. Postupně je pak během doby výdeje oběda či večeře zpracováváme a upravujeme jako minutku na objednávku. Rybu tak připravíme ve velmi krátké době po objednávce.Jak naložit..Kuřecí masoJakékoliv tvary můžeme tepelně upravovat bez nakládání. Nakládání ale chuti masa prospěje. Plátky potíráme ochuceným olejem nebo obalujeme v různých zelených natích a koření. Na odležení používáme také šťávu z pomerančů, která maso velmi příjemně chuťově ovlivní. Na odležení kuřecího masa stačí i jen 1 hodina. Na asijský způsob nakládáme maso zpravidla nakrájené na nudličky. V míse ho doplňujeme sójovou omáčkou, worcesterskou omáčkou, kari kořením, mletým pepřem i mletým zázvorem apod. Promícháme a necháme v chladničce odležet. Solíme až těsně před tepelnou úpravou. Zpravidla ještě před tepelnou úpravou maso zaléváme bramborovou moučkou (škrobem) promíchanou s vejci a teprve pak opékáme. RybyU ryb nesvařujeme základy s vodou, neboť rybí maso obsahuje značné procento vody a je velmi rychle hotové. Celá dávka marinády by se nedala použít při tepelné úpravě masa, musela by se vylít. Ryba získá marinováním výraznější chuť, nejde tedy o zkrácení doby tepelné úpravy. Ryby marinujeme krátce a pak je upravujeme dále podle názvu a použitých ingrediencí. Rybí maso však můžeme grilovat i bez marinování – jen osolené, nebo dále okořeněné a ochucené citrónovou šťávou. Další příprava je závislá na tom jestli grilujeme na roštu nebo na rožni. (Na rožni upravujeme jen menší ryby vcelku, které jsou již ochucené.Doba přípravyUdat přesné časové údaje o grilování je téměř nemožné, protože do hry vstupuje mnoho různých faktorů. Žár závisí na typu a velikosti grilu, typu použitého paliva, na výšce rožně nad ohněm a samozřejmě na počasí. Doba grilování bude také ovlivněna tloušťkou a typem pokrmu, kvalitou masa a svou polohou na grilu. Sami se ujistěte, zda je pokrm skutečně dopečen. Většina surovin vyžaduje jen jedno otočení, ale menší pokrmy (špíz nebo párek) vyžadují otáčení častěji, aby bylo propečení rovnoměrné. Jídla ve fólii se pečou pomaleji a na grilu musí být déle. Nejrychleji si můžeme připravit bifteky, karbanátky, párky, ryby atd. Déle nám samozřejmě budou trvat kuřata, kachny a hovězí nebo vepřové pečeně.

Pokračovat na článek


Zvěřina na stole část 1. – Rozdělení zvěřiny

Od historie k současnosti V dávné minulosti byla zvěřina významným zdrojem lidské obživy. Ulovená zvěř se stáhla z kůže a opékala se nad ohněm. Přílohou byla nanejvýš opečená obilná placka. Teprve mnohem později, když se lidé začali živit pastevectvím a zemědělstvím, se zvěřina stala oblíbeným pokrmem slavnostních tabulí. Královští kuchaři a kuchaři v šlechtických sídlech začali vymýšlet nové a méně obvyklé recepty na přípravu zvěřinových pokrmů. Mnohé z těchto předpisů se v naší kuchyni dochovaly dodnes, například oblíbené paštiky, jejichž příprava se během staletí jen málo změnila. Bohužel v dnešní době už není v přírodě tolik zvěře jako dříve. Lovit se smí jen zvěř, které je dostatek a jež je určena k odstřelu v době stanovené zákonem. Vzhledem k dokonalé chladírenské a mrazírenské technice můžeme však jednotlivé druhy zvěřiny připravovat a konzumovat i v době mimo povolený odstřel. Zvěřina se tak může objevovat na jídelním lístku po celý rok, typická je však pro zimní jídelní lístek. Při přípravě i tepelné úpravě musíme zvěřině věnovat co největší péči.Dělení zvěřiny :1.Zvěř spárkatá – vysoká Maso této zvěře je tmavě červené, mírně vlhké, má měkčí konzistenci a nakyslý pach. Obsahuje méně tuku a více bílkovin než maso jatečných zvířat. Tato zvěř se také označuje jako vysoká, srstnatá. Je dodávána odleželá, stažená z kůže a rozdělená na menší celky, části: kýtu, plec, hřbet apod.Jelení Nejchutnější maso je z jelenů starých okolo 3 let. Starší kusy dosahují většinou hmotnosti 100 – 200 kg, maso je tužší a hůře stravitelné, v době říje nepříjemně páchne. Jelení zvěřinu marinujeme, marinování je zvláště důležité u masa ze starších kusů zvěřiny.Srnčí Srnec patří ke zvěřině středně velké. Srnci dosahují hmotnosti 15 – 30 kg, srny mají 15 – 18 kg. Chutnější je maso srn. Nakládání do mořidla (marinád) je nutné u starších kusů této zvěře. Chutí masa velmi prospívá, potíráme-li části rozehřátým máslem a ponecháme-li je několik dní v chladu. Do této skupiny dále zařazujeme následující druhy zvěře, které se však na přípravu zvěřinových pokrmů užívají méně.Kamzík alpský Tato vysokohorská ovce se čas od času zatoulá z Alp nebo Tater i do našich lesů. Její maso je tmavší a chuť klihovatější – podobně jako u masa skopového (kozího). Upravujeme stejně jako ostatní druhy vysoké spárkaté zvěřiny.Medvědí Medvěd má hmotnost přibližně 270 – 360 kg. Jeho maso se musí nechat dobře odležet. Mezi nejvhodnější tepelné úpravy patří dušení a pečení. Zpracovávání tohoto masa je spíš zvláštností.Mufloní Patří ke zvěřině, ze které se připravují gastronomické speciality častěji. Mufloni se vyskytují v podhorských krajích Čech, Moravy a Slezska. V současné době se tato zvěř (divoká ovce) pokládá za nejrozšířenější v Evropě. V kuchyni ji zpracováváme podobně jako ostatní druhy zvěře2,Zvěř srstnatá – nízká Na trhu se tato zvěř prodává v kůži, vyvržená nebo již připravená a očištěná, rozdělená na porce a zmražená.Králík divoký Králíka divokého najdeme v celé Evropě především v nížinách na suchých písčitých půdách. Na rozdíl od zajíce se loví nejčastěji osamělým lovem – na čekané. Králík je téměř o polovinu menší než zajíc, jeho maso je světlejší, narůžovělé až bílé, po vhodné tepelné úpravě je jemné, velmi chutné a lehce stravitelné. Tuk u starších kusů vždy pečlivě odstraňujeme.Zajíc Zajíc má v průměru hmotnost 2,5 – 3,6 kg. Mladého zajíce poznáme podle toho, že se mu dají snadno natrhnout slechy. Staršího staženého zajíce nejen odblaňujeme, ale také nakládáme do marinády. Odstraňujeme vždy tuk, protože by nepříjemně ovlivnil upravovaný pokrm a jeho chuť.3,Zvěř pernatáa) lesníBažant Bažant patří v celé Evropě k nejčastěji loveným ptákům, většinou žije v krajině se střídajícími se lesíky, loukami a poli. V současné době je chován uměle. Bažant patří k velmi oblíbené zvěřině. Upravuje se hlavně pečením na slanině.Koroptev Koroptev má nenápadné zabarvení a je to typický stepní pták, který obývá otevřenou bezlesou krajinu. Loví se většinou na společných lovech – honech. Koroptev je bohužel pro nízký stav celoročně hájena, proto se dnes v kuchyni většinou neupravujeKvíčala Kvíčala bývala dříve velmi oblíbenou pochoutkou a dodnes patří mezi lovné ptáky, přestože je hájená. Kvíčala obývá hlavně podhorské a horské lesy střední a severní Evropy a části Asie. Velikostí se dá přirovnat ke kosovi.Sluka lesní / bekasína otavní Oba druhy těchto ptáků patří ke stěhovavým a jsou rozšířené v celé Evropě. Vzhledem si jsou velmi podobné. Sluka je menší a je stále považována za vyhlášenou pochoutku. Jemná chuť jejího masa je ovlivněna lesními bobulemi, které jsou součástí slučí potravy. Odstřel u nás je výjimečný.Tetřev hlušec Tento pták se vyskytuje vzácně a je považován spíše za trofejní zvěř. Loví se pouze kohouti. Kohout má hmotnost až 4,5 kg, slepice jen asi 3 kg. Před tepelnou úpravou musíme nechat tetřeva na vzdušném a chladném místě odležet. Vhodné je naložit tetřeva před tepelnou úpravou do marinády.Tetřívek obecný Tetřívek obecný je podstatně menší než tetřev hlušec. Kohout má hmotnost asi 1,5 až 2 kg, slepice 1 kg. Maso tetřívka je chutnější než tetřeva hlušce. Před tepelnou úpravou také tohoto drobnějšího ptáka nakládáme do marinády – mořidla i na několik dní.b) vodníHusa divoká Tuto zvěřinu počítáme ke vzácnějším úlovkům. Nejchutnější jsou pokrmy z mladých ptáků, ale i po úpravě je jejich maso tužší než maso husy domácí. Nedoporučuje se připravovat maso přestárlé husy.Kachna divoká Mezi největší kachny patří „březňačky“. Před tepelnou úpravou se doporučuje kachny marinovat. Marinádou odstraňujeme jejich typickou příchuť, bahnitou nebo rybí. Proto se přidává více koření a cibule.Lyska Lyska patří také k vodnímu ptactvu, žije více ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách. Je to černě zbarvený pták, na čele má bílou, rohovitou ploténku, hmotnost lysky je asi 1 kg. Před tepelnou úpravou se doporučuje stáhnutí z kůže, odstraní se tak nepříjemný pach bahna a rybiny.b) zvláštní skupinaDivoký krocan (krůta) Divoký krocan k nám byl dovezen přibližně před 15 – 20 lety a byl vypuštěn do některých obor na území Čech a Moravy. Maso divokého krocana i krůty má barvu podobnou masu bažanta. Divokého krocana můžeme upravovat podobně jako ostatní pernatou zvěřinu. Nejčastěji se maso protýká slaninou a na slanině se také peče.Pštros Příprava pokrmů z tohoto masa je dosud málo známá. Pštrosí maso se dříve dováželo z Austrálie. V současné době u nás vznikají pštrosí farmy a maso se pak dále zpracovává na pštrosích jatkách. Pštrosí maso je velmi hodnotné: obsahuje bílkoviny, minimální množství tuků, ale hodně minerálních látek. Chuťově je velmi zajímavé4,Zvěř černá: divočák (kanec – kňour, bachyně, sele) Nejchutnější pokrmy se připravují z mladých divočáků o hmotnosti do 50 kg. Maso této zvěřiny je tužší, a proto hůře stravitelné. V době páření má maso nepříjemnou pachuť. V kuchyni upravujeme tento druh zvěřiny podle zvyklostí ze staročeské kuchyně. Jakostnější a chutnější je vždy maso ze selat a mladších kusů.

Pokračovat na článek


Zvěřina na stole část 2. – Zpracování zvěřiny v kuchyni

Pojďme se podívat jak v kuchyni zvěřina připravuje…Jak upravovat a ošetřovat zvěřinu Výsledná chuť zvěřiny je závislá nejen na druhu, ale především na pracovním postupu a na době, kdy byla zvěř ulovena. Jiná je pochopitelně chuť tučného jelena začátkem září nebo jelena uloveného v období říje, kdy zvíře páchne „prkem“. Právě tady musí kuchař předvést své umění a s něčím takovým se vypořádat. Je pouze na něm, aby dovedl připravit chutný pokrm nejen z divočáka, selete či jeleního koloucha, ale také ze starého kňoura nebo jelena v říji. Právě tato zvěřina má totiž to pověstné jádro, které je tolik ceněno starými myslivci. Jak ošetřit úlovek přímo v lese, o tom hovoří mnoho knih, které se zabývají tématem myslivosti. Čtenáři této kuchařky však přijdou s odbornou literaturou do styku jen minimálně, a tak je stať, jak zacházet s darovaným opeřencem, zajícem nebo kusem jeleního či srnčího, věnovaná právě jim. Čerstvě střelenou pernatou zvěř – to se týká především bažanta nebo divoké kachny – necháme jen krátkou dobu viset v peří. U mladších bažantů nemusíme tuto metodu používat vůbec. Divoké kachny ulovené v srpnu nebo září okamžitě oškubeme nebo vyháčkujeme. K tomu si vyrobíme háček nejlépe z drátu. Háčkem vytahámeSložení zvěřiny Zvěřina obsahuje jen o něco méně plnohodnotné bílkoviny než maso jatečných zvířat a podstatně méně tuků. Z minerálních látek je nejdůležitější přítomnost vápníku, fosforu a železa. Kromě toho zvěřina obsahuje vitamin A a vitaminy skupiny B. Maso zvěřiny má typickou vůni a chuť především díky různým aromatickým bylinám, jež jsou součástí stravy divoké zvěře. Stravitelnost pokrmů ze zvěřiny je závislá na druhu a části zvěřiny, na použitých ingrediencích a způsobu tepelné úpravu.Ošetření zvěřiny po ulovení Zvěřina se musí neprodleně po ulovení správně ošetřit.Spárkatá – vysoká zvěřina se po zastřelení okamžitě na místě vyvrhuje.Srstnatá a pernatá zvěřina - se pouze vyvěšuje k vychladnutí. Nelze ji kuchařsky upravovat hned po ulovení. Musíme ji nechat odležet, aby maso uzrálo a bylo křehčí. Je i šťavnatější a plně se projeví jeho charakteristické chuťové vlastnosti.Doba odležení zvěřiny Spárkovou zvěřinu můžeme nechat v zimě viset až 5 týdnů. Pernatou zvěřinu můžeme nechat vyset až 3 týdny, ale před delším uskladněním je třeba tuto zvěř (bažanty apod.) vyháčkovat.Zrání zvěřiny v divokém koření Divoké koření – pepř, nové koření, jalovec, tymián a bobkový list – utlučeme nahrubo v hmoždíři. Vzniklou směsí potřeme zvěřinu po všech stranách, vložíme do nádoby, nejlépe kameninové, zatížíme a uložíme v chladu alespoň na 3 dny. Máme-li méně zvěřiny, můžeme ji obalit alobalem a také uložit v chladu. Před tepelnou úpravou koření odstraníme.Vnitřnosti zvěřiny Vnitřnosti pernaté zvěře se většinou neupravují jako samostatné jídlo. Přidávají se do různých nádivek, upravují se jako paštika nebo se pečou společně s masem. Nejvíce to platí o zaječích vnitřnostech, které se přidávají do paštik, ale jsou také součástí pokrmů ze zaječího předku. Ledvinky pak pečeme současně se zaječím zadkem. Vnitřnosti vysoké zvěře jsou součástí tzv. „mysliveckého práva“. Způsob ošetření zvěřiny je důležitý pro další úpravu vnitřností. Např. při střelení zvěře „naměkko“, kdy je porušena kompaktnost vnitřností, jsou tyto pro kuchyňskou úpravu nepoužitelné.Zpracování zvěřiny v kuchyniVaření Zvěřinu vaříme jen tehdy, chceme-li mít dobrou a hlavně silnou polévku, nebo chceme-li připravit sekanou, mletou zvěřinu nebo paštiky, ale i saláty. V každém případě je nejlepší zvěřinu dusit. Pokud chceme mít dobrou a silnou polévku, platí zásada: zvěřinu vkládáme výhradně do studené vody a vaříme zvolna, aby cenné látky zůstaly ve vývaru. Často hospodyně nevědí, že vynikající je také vývar z kostí zvěře, a to nejen srstnaté, ale i pernaté. Vývar z kostí se používá hlavně k podlévání během pečení a rožnění.Dušení Na dušení používáme především přední zvěřinu (plecko, krk, žebra nebo pupek). Lze použít také pek z kýty. Při přípravě postupujeme jako u jiných druhů: zvěřinu vložíme do rozpáleného tuku, aby se stáhla a zabránilo se tím úniku šťávy a bílkovin. Zvěřinu podlitou vývarem z kostí dusíme do měkka. Ve většině případů omáčku zahušťujeme. V tom případě zvěřinu vyjmeme, výpek vydusíme na tuk a podle potřeby zaprášíme moukou, kterou osmažíme a opět zalijeme vývarem z kostí. V závěru dobře provaříme, dokud nedocílíme potřebné hustoty.Pečení K pečení používáme především kýtu, hřbet, ale i plec nebo panenskou svíčkovou. Protože je zvěřina suchá, prošpikujeme ji slaninou bez kůže. Při pečení, abychom zabránily úniku bílkovin, opečeme maso zprudka po všech stranách. Na výpeku pak osmažíme zeleninu, přidáme koření, vložíme opečené maso, zalijeme vývarem z kostí a v troubě dusíme. Ke konci dušení dopečeme bez pokličky dočervena. Během pečení poléváme vypečenou šťávou.Grilování Ke grilování v přírodě použijeme ze zvěřiny to nejkvalitnější; očištěný hřbet, kýtu, panenskou svíčkovou, ale chutná jsou rovněž například srnčí játra. Když chceme mít jídlo šťavnaté a dokonale měkké, naložíme zvěřinu alespoň na 24 hodin do marinády z oleje a citrónové šťávy nebo několika lžic octa. Nejvíce chutná zvěřina připravená na dřevěném uhlí.Odvěká pravda V starých lesovnách a hájenkách ukládaly hospodyně a hospodáři zvěřinovou „flákotu“ zásadně do kameninových nádob, beček nebo soudků. Zvěřina, rozdělená na větší kusy, se vykostila, silně nasolila, proložila očištěnou pokrájenou kořenovou zeleninu, cibulí, bobkovým liste, celým pepřem a novým kořením, případně jalovcem. Potom se ve vrstvách nakladla do připravených nádob, neprodyšně přikryla víkem, a to se zatížilo kamenem. V chladném sklípku tak byla zvěřina k dispozici až několik měsíců. Po tu dobu se postupně odebírala podle toho, co se vařilo.

Pokračovat na článek


Průvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Léto dává široký prostor ovoci, zelenině a zdravé výživě vůbec. Navštivte letní zahrádkou s Gastrostránkami....„Chutná a prospívá zdraví“Předností každého ovoce je vysoký obsah vitaminů a enzymů, jakož i životně důležitých minerálních látek a lahodná chuť čerstvých plodů sklizených ze stromů a keřů. Jejich smyslové vlastnosti, jako jsou vůně, aroma, šťavnatost a sladkost, povzbuzují trávení a mají za následek, že se nám doslova „sbíhají sliny v ústech“.Problém nadbytku kalorií, o němž se dnes tak diskutuje, není v případě ovoce tak aktuální. Až na několik výjimek je totiž ovoce na kalorie chudé, navíc neobsahuje cholesterol a zároveň obsahuje jen malé množství tuku a bílkovin, přičemž to nepatrné množství bílkovin jsou cenné proteiny.Ovoce můžeme nazvat malou klenotnicí vitaminů. Dostačující přísun vitaminů umožňuje a zajišťuje nerušený průběh přeměny látek v živém organizmu. V ovoci je obsažen především ve vodě rozpustný vitamin C, vitaminy řady B jakož i provitamin A – beta-karoten, který se v živém organizmu přeměňuje na vitamin A.Na jaře a v létě se můžeme těšit z bohaté a pestré úrody drobného ovoce, zvláště z jahod, ostružin, malin, rybízu, mirabelek, borůvek a angreštu jakož i z meruněk, nektarinek, broskví, třešní, višní a slív. Když pak sklízíme úrodu jablek, hrušek a švestek, léto vrcholí a brzy nastane podzim. Pojďme si představit druhy našeho domácího ovoce…Jádrové ovoceJablkoNejoblíbenější stolní ovoce. Obsahuje vitaminy i minerální látky a minimum kalorií. Z jablek se vyrábí kompoty, připravuje se celá řada moučníků, ocet, šťáva, mošt, víno a destiláty.HruškyMají menší obsah kyselin než jablka. Na trhu jsou po celý rok. Jakmile dozrají, velmi rychle podléhají zkáze. Tvrdé plody používáme na tepelně upravený dezert nebo je zavařujeme. Jsou významným zdrojem draslíku a vitaminu B 2.Peckové ovoceBroskvePeckovité ovoce se sametovou žlutou až oranžovou slupkou a pevnou aromatickou bělavě žlutou dužinou se podává jako stolní nebo dezertní ovoce nebo se zavařuje či suší. Lahodná je také šťáva. Broskve jsou bohaté na vitamin A a draslík.NektarinkyPodobají se broskvi, plody jsou však v průměru menší. Obsahují vitamin A, B 2 a C a draslík. Dužina je pevná, šťavnatá a plod přichází na trh většinou vyzrálý, určený k rychlé konzumaci, protože se rychle kazí.MeruňkyPeckovité ovoce s jemnou sametovou žlutou slupkou a oranžovou dužinou sladké chuti a příjemné ovocné vůně. Má bohatý obsah především vitaminu A a draslíku. Konzumujeme je především čerstvé. Používáme je také na moučníky, kompoty a zavařeniny. Meruňková marmeláda patří k nejoblíbenějším.SlivoňMirabelka je malá kulatá slíva s voskovou zlatožlutou slupkou a velmi sladkou dužinou. Pevné plody se hodí ke kompotování a přezrálé lze rozvařit na džem.Renklóda neboli ryngle je středně velký plod se zelenou nebo s nažloutlou slupkou a pevnou dužinou. Modrofialové trnky sklízíme, až když přečkají mráz. Švestka nebo slíva oválného tvaru má modrou až červenou slupku a kořenitou, sladkou a šťavnatou světlezelenou až nažloutlou dužinu. Hodí se na koláč, do knedlíků, na kompot a povidla.Drobné ovoceJahodyObsahují vitamin C, železo a další minerální látky. Nejvhodnější konzervací je zmrazení. Jahody se uplatňují ve zmrzlinových, šlehačkových i jogurtových pohárech, bývají součástí bublanin, dortů i jiných zákusků, vkládáme je do palačinek, na omelety nebo lívance apod. Z jahod se dále vyrábí džem, marmeláda, víno, mošt nebo třeba kompot.OstružinyChuť a vůně zahradních ostružin je většinou nesrovnatelná s divoce rostoucími v lese. Jako všechny bobuloviny také ostružiny se rychle kazí a plesnivějí. Lze je mrazit. Mají vysoký obsah vitaminu C. Báječně chutnají čerstvé, ale hodí se rovněž k zavařování.BorůvkyObsahují vitamin C a B, draslík a sodík a vlákninu. Na trh přicházejí sbírané v lese nebo zahradní. Rychle se kazí a plesnivějí.MalinyJsou bohaté na pektiny, vitamin C a B 2. Nejchutnější a nejaromatičtější jsou lesní maliny. Typické aroma a chuť láká k přípravě zmrzliny, dortů a dezertů. Z malin jsou skvělé šťávy, džemy i protlaky.BezinkySbíráme pouze zralé plody na šťávu, kompot nebo na víno a sušíme je na čaj. Jsou cenným zdrojem vitaminu C. Vždy je tepelně upravujeme.RybízČervený rybíz je ideální čerstvý. Vzácnější bílý má lahodnější, méně kyselou chuť. Černý s výrazně kořenitou chutí se cení pro vysoký obsah vitaminu C. Rybíz lze uchovat mrazený.Třešně a višněTřešně obsahují vitamin B 2 a C a draslík. Višně jsou bohaté na vitamin A. Nejoblíbenější odrůdou višně na moučníky a na zavařování je morella.BrusinkyJsou bohaté na vitamin C a pektiny. Jejich chuť se rozvine až tepelnou úpravou (vynikající kompot nebo zavařenina) Brusinky neodmyslitelně patří ke svíčkové na smetaně.AngreštSprávně česky jde o srstku obecnou. Oválné bobule mohou být zelené, žluté, červené až nachové. Existuje i téměř lysá odrůda. Angrešt má vysoký obsah vlákniny, pektinu minerálních látek a vitaminů.Hroznové vínoBobule révy vinné jíme samotné nebo je používáme na míchaný ovocný salát, na ozdobení dezertů nebo jako obložení sýrů, drůbežího nebo zvěřinového pokrmu. Nejvhodnější jsou hrozny bez semen. Snadno z nich získáme šťávu, kterou lze zmrazit.Tip na výrobu ovocných šťávExistuje řada postupů a doporučení, jak si sami můžeme připravit šťávu z čerstvého ovoce. Zatímco šťáva z citrusů se dá připravit na jednoduchém odšťavovači, na přípravu šťávy z bobulového a peckového ovoce používáme odšťavovače elektrické. Obecně se dá říci, že i takto získané šťávy obsahují relativně velké množství ovocné dužniny. Čerstvá ovocná šťáva se dá připravit i v elektrickém mixéru, ale jen z měkkého ovoce, které se snadno rozmixuje. Tento způsob je vhodný především tehdy, chceme-li si namíchat koktejl.zdroj:https://www.pestik.cz/Ostatní díly průvodce letní zahradou:Průvodce letní zahradou část 1. bylinkyPrůvodce letní zahradou část 2. - zeleninaPrůvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Pokračovat na článek


SUPERPOTRAVINY VE VAŠÍ KUCHYNI ANEB CO JE DOBRÉ A ZDRAVÉ JÍST?

Pořád se dočítáme o tom, jak je zdravá výživa důležitá, jak by jsme měli o své tělo a životosprávu dbát a podobně. S tím jsou spojeny i nejrůznější trendy ve výživě, které se čas od času objeví. Obrovským boomem byly bio potraviny, které doslova zahltili celosvětový trh. Všichni najednou chtěli mít všechno bio. Stačilo, že na obalu byl tento magický nápis a hned šel „nebio“ jogurt do nákupního košíku. Dnes je tímto trendem pojem superpotraviny. Důležité je upozornit, že tento pojem není taková „rychlokvaška“ jako například již zmiňovaný přívlastek bio. Tento pojem vznikl z velkého množství zdravých a léčivých látek, které některé potraviny obsahují.SEZNAMTE SEPojem superpotravina rozhodně není náhodný a slovo super je pro některé potraviny doslova trefa do černého. Tyto potraviny jsou totiž charakteristické tím, že v sobě obsahují mnoho důležitých živin pro naše tělo, mají v sobě spoustu vitamínů a minerálů, kromě toho mají také antioxidační účinky a výrazně podporují náš imunitní systém. Tyto superpotraviny s velkým S znaly už naše babičky, babičky těchto babiček a další a další generace před nimi. Tehdy ovšem byly oblíbené pro své léčivé a uzdravující účinky. Jelikož superpotraviny obsahují vysoké procento minerálů, vitamínů, proteinů, enzymů, koenzymů a mnohých další, je doporučováno, aby byly konzumovány bez nejrůznějších tepelných příprav, tedy v syrové formě. Pokud je budete připravovat například vařením, je jasné, že o mnohé super látky, které potravina obsahuje, přijdete.CO MÁTE DOMAMožná ani sami nevíte, kolik superpotravin máte doma v lednici, ve špajzu nebo které vám rostou na zahrádce, nebo které můžete natrhav na louce či v lese. Proto není rozhodně od věci, si některé z nich připomenou a říci si, které super látky obsahují, v čem nám pomáhají a podobně.BORŮVKY Tyto malé modrofialové kuličky patří rozhodně mezi superpotravinami do top desítky. I když jsou většinou pro svou sladkou chuť velmi oblíbené, pravděpodobně je nyní budete mít pro jejich blahodárné účinky o trochu raději. V první řadě jsou obrovským zdrojem vitamínu C, který podporuje imunitní systém a slouží jako prevence před chřipkou a kde jakým nachlazením. Třísloviny, které borůvky obsahují, pomáhají ženám po celém světě při menstruačních bolestech a silném krvácení. Pokud trpíte cukrovkou, měli byste si vařit čaj z borůvkových listů, neboť dokáže snížit hladinu cukru v krvi. Kromě toho všeho jsou borůvky také prospěšné při čištění ledvin, zlepšují náš zrak, jsou dobrou prevencí před rakovinovým onemocněním, čistí organismus, mají hojivé účinky v případě ekzémů a mnoho dalších prospěšných účinků.SLADKÉ BRAMBORYTento druh brambor, neboli také batáty, patří k těm nejvýživnějším druhům zeleniny vůbec. Sladké brambory obsahují vysoké množství betakarotenu, který působí proti vzniku mnoha druhů rakoviny. Jedna brambora vám může dát až 180 % doporučované denní dávky betakarotenu. Kromě toho tyto brambory obsahují také mnoho draslíku, který významně přispívá na činnost našeho srdíčka, snižuje krevní tlak a omezuje vznik srdeční zástavy a mrtvice. V boji se srdečními chorobami a v prevenci proti rakovině sladké brambory obsahují také pomocné látky jako kyselinu kávovou, rostlinné steroly, vitamín B6, vitamín C a kyselinu chlorgenovou.GRAPEFRUITŽe je grapefruit nekorunovaným králem mezi všemi ovoci, se už dávno ví. Pokud ovšem o tom ještě někdo alespoň trošku pochybuje, rádi ho právě teď nadobro přesvědčíme. V první řadě je v tomto ovoci obrovské množství vitamínů C, B1 a K. Kromě toho je také bohatý na přírodní antioxidanty, neboli favonoidy, které jsou známé tím, že dokáží výrazně odbourat škodlivé látky z těla. Grapefruit je také velmi oblíbený u lidí bojující s váhou. Obsahuje totiž minimum tuků a vysoký obsah vlákniny, která vám dodá pocit sytosti a ve finále jejich lehce nahořklá příchuť snižuje chuť na sladké. Jako by toho nebylo málo, tak působí protizánětlivě, urychluje krevní oběh, zmírňuje gynekologické potíže, jsou výborné při léčbě alergií, astmatu a nejrůznějších ekzémů a snižují hladinu cholesterolu v krvi.HOUBYMnoho lidí nemá houby zrovna v oblibě a jídla s nimi odmítají pozřít, což je ovšem jejich obrovská chyba. Houby se totiž řadí k superpotravinám. Většinu hmoty hub tvoří voda, tudíž obsahují velmi malé množství kalorií. Většina hub obsahuje velmi nízké množství sodíku, tudíž nejsou zátěží pro naše ledviny a jsou doporučovány lidem, kteří mají vysoký krevní tlak. Obsahují ovšem dostatek draslíku, který pomáhá při snižování krevního tlaku. Houby jsou také bohaté na mnoho vitamínů, jako například E, B2, B3, riboflavin a niacin. Díky selenu jsou účinným antioxidantem zbavující naše tělo škodlivin. Mezi superhoubou mezi všemi houbami je považována hlíva ústřičná, která je mimo jiné doporučována pro diabetiky, těhotné a kojící ženy.Mezi další superpotraviny, které jsou nám běžně dostupné a které mnoho z nás denně konzumuje, patří například ještě vajíčka, citrusy, ořechy, brusinky, brokolice, mrkev, rajčata, semínka, jablka, zelí, česnek a mnoho dalších.TROCHU EXOTIKYNěkteré superpotraviny můžeme najít doma a některé si musíme zase pořídit v obchodech, neboť v našich podmínkách by nám asi jen stěží vyrostli. Moje milovaná maminka je vyznavačkou zdravého životního stylu, správné životosprávy a tělesné očisty nejrůznějšími způsoby. Bohužel jako její dítě a tak trochu pokusný králík mě pravidelně zásobuje a nutí jíst nejrůznější šílenosti, o kterých se bůhví kde dočetla a přes internet objednala. Některé se dají s chutí u televize pojídat, u jiných mě evokuje pocit zvracení, jen když je koutkem oka zahlédnu na poličce. Svědomí mi ovšem nedá, abych vám o nich nenapsala.GOJIKustovnice čínská, neboli goji je velmi oblíbená v čínské medicíně, kde na ni nedají dopustit. Plody goji jsou malé bobulky jasně červené barvy, které trošku připomínají brusinky. Plody goji obsahují osmnáct nejrůznějších druhů aminokyselin a dvacet jedna stopových prvků. Žádná jiná rostlina na zemi neobsahuje takové množství karotenoidů, jako právě goji. Obsah vitamínu C v pomerančích je doslova nic oproti tomu, kolik jej obsahuje plot kustovnice čínské. O tom, jak je výborná pro imunitní systém nebo jak je skvělá jako prevence proti rakovinovému onemocnění, se zde vypisovat už ani nebudu. Jen jako bonus dodám, že je také oblíbená, protože prokazatelně omlazuje.ALOE VERAO této léčivé rostlině pravděpodobně neslyšíte prvně. Už staří Egypťané věděli, jako blahodárné účinky v sobě ukrývá. To nejdůležitější je schováno v průsvitném gelu, který se získává s listů aloe vera. Její primární schopností je, že dokáže velmi napomáhat při hojení nejrůznějších ran a také popálenin. Ve velkém zastoupení je v aloe vera obsažen vitamín C, E, A, a vzácný B 12, aminokyseliny, minerální látky, lignin, antrachinony, enzymy, nebo také saponiny. Kromě hojivých účinků se také velmi často využívá při překyselení žaludku, v boji proti paradentóze, při tuberkulóze nebo cukrovce. Své místo si našla také v kosmetice, kde se používá při léčbě akné, při oparech, plísních nebo ekzémech. Osvědčila se také v boji proti lupům.CHLORELLAJedná se o japonskou sladkovodní řasu, která sice smrdí a chutná vážně strašně, ale v zájmu svého zdraví je nutno něco vydržet. Na trhu jsou v dostání nejčastěji v podobě malých pilulek, nebo prášku, který si už můžete namíchat podle libosti. Spolu s dalšími superpotravinami se řadí k tzv. zeleným potravinám. Důvodů, proč se překonat a pravidelně a ještě s nadšením polykat tento smrdutý hnus (věřte mi, že nepřeháním. Mám ji doma a vím, o čem mluvím) je hned několik. Tak teda za prvé, odvádí z těla toxické látky a podporuje hojení ran. Mimo tohle všechno jako „double jackpot“ obsahuje hormon štěstí,  neboli tryptofan. Tudíž pokud vás bude trápit pochmurná podzimní nálada, není nad chlorellu.MLADÝ JEČMENDalší zelený zázrak, objevený mou maminkou. Jedná se o namletý jemný prášek ze zeleného ječmene, který se sklízí cca týden po zasetí. Prášek se míchá s vodou a pije se. Popřípadě v silném sebezapření polyká, abyste to měli co nejrychleji za sebou. Pít něco, co vypadá jako žabinec, chce prostě trošku odvahy. O tom, jak strašně zdravý je a jak blahodárné účinky na naše tělo má, ovšem nemůže být pochyb. Je skvělý při překyselení žaludku, pomáhá při silných migrénách nebo při problémech s nespavostí. Mimo to obsahuje vysoké množství vitamínu C a E, mnoho enzymů, železo, hořčík, také vápník, fosfor a mnoho dalších.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavosti

Rychlá strava vábí a škodí

Nejen slevy v obchodech, ale i všudypřítomná strava je pastí pro oči v těchto dnech. Na hladové davy turistů a Pražanů číhají na každém rohu klobásy, pokušením jsou selátka na rožni, bramboráky, gyrosy nebo smažené sýry. Chutnají obvykle skvěle. O tom, že organismu zrovna moc neprospívají, přemýšlí jen málokdo. "Bylo by hříchem se takovým dobrotám vyhýbat," míní turistka z Itálie o rožnících se klobásách na Václavském náměstí. Český pouliční "fast food" se však zamlouvá nejen cizincům, ale i Pražanům. Na vuřtech, majonézových salátech, chlebíčcích a uzeninách vyrostla nejedna generace Čechů. V posledních letech se jídelníček rychlého "labužnictví" rozšířil o mnoho cizích názvů. Nic to ale nemění na tom, že jejich pravidelná spotřeba působí organismu víc škod než užitku. Podle britského listu The Independent je fast food prokletím Američanů. Milovníci hamburgerů, hot dogů, smažených pochoutek a bublinkových nápojů se prý mohou stát obětí návyku srovnatelného se závislostí na tvrdých drogách. České produkty rychlé stravy jsou ovšem neméně zákeřné, ačkoli jsou často opatřeny přívlastkem jako "domácí", "přírodní" nebo "bio". Jsou bohaté na tuky a chemikálie a ochuzené o vitamíny, minerální látky, bílkoviny či vlákniny. To se týká i oblíbených instantních polévek, kaší a těstovin, jež nabízí klamný dojem teplé stravy. Nad stravovací hodnotou produktů "rychlé kuchyně" odborníci léta kroutí hlavou, avšak málokdo na ně dá. Lidé hltají párky v rohlících, pizzu, sendviče a chlebíčky, nejen aby zahnali hlad. Mnozí si na produktech rychlostravoven pochutnají daleko víc než na výživné teplé stravě. Jídlo z fast foodu zpravidla dobře vypadá, chutná i voní a diskuse o jeho pochybném užitku jsou většinou marné. Rychlá strava je podle odborníků ránou pro organismus, zejména pak játra. Musí zpracovat množství konzervačních přípravků, ochucovadel a také tuků, na které jsou tyto výrobky zejména bohaté. Bílkovin je v takové potravě poskrovnu a organismus jen marně pátrá po vitamínech a dalším "stavebním materiálu" pro nové buňky. Zdravé potraviny se ovšem stávají stále větším luxusem. Po karbanátku v housce sáhnou zpravidla mnozí cizinci, kteří se špatně orientují ve specialitách národní kuchyně. Platí to například v Rusku, kde jídelny McDonald's jsou mnohdy oázou civilizace. Neodolají jim však ani domorodci. V rychlostravovnách v Moskvě jsou ohromné návaly a relativně vysoká cena "Big Macu" nikoho neodrazuje. Na Západě má zájem o rychlou stravu většinou chudší vrstva obyvatel. V Česku si na ní pochutnávají skoro všichni.

Pokračovat na článek


Vaření na obrazovce je v módě a většinou všude táhne

Kulinářské show na televizní obrazovce se v mnoha zemích staly nedílným průvodcem gurmánů.Například Američané si v nich libují. Na Slovensku se takovým pořadům daří střídavě, Němci je zbožňují. Polsko zatím kulinářská móda příliš nezasáhla. Belgičané se zase na pochoutky raději podívají na vlastním talíři v restauraci, než na televizní obrazovce. Jaká je vůbec situace ve světě, pokud jde o televizní vaření, líčí materiál našich zahraničních zpravodajů. Američané vaření v televizi milují. Ještě že obrazovka neumí přenášet vůně. Diváky, kteří mají na svých kabelových televizích čtyřiadvacetihodinovou americkou stanici o vaření Food Network, by už od ní asi nic nedostalo.V atraktivním, akčním balení nabízí gurmánům, ale i běžným hospodyňkám či příležitostným kuchařům přehršel receptů, rad a technologických postupů, nápadů na slavnostní tabule a úpravy na talířích, poučení o správném servírování, podávání vhodných nápojů či třeba o historii přípravy tradičních jídel. Koho nechává vaření chladným, zaujmou jistě alespoň cestopisné výpravy za kulinářským poznáním po všech koutech Spojených států a dalších zemí a regionů.V Německu na oblíbenost kuchařských pořadů ukazuje i to, že jejich počet v různých televizních stanicích stoupá. Mladí kuchaři jako britský Jamie Oliver nebo německý Tim Mälzer, kteří s nadhledem vykouzlí z jednoduchých ingrediencí pikantní a snadná jídla, totiž lákají k obrazovkám i muže. Mälzerovu půlhodinovou show Nechutná? Nesmysl, kterou každý pátek vpodvečer vysílá soukromá stanice Vox, sleduje 800.000 diváků, z toho téměř polovinu tvoří muži.Za otce televizního vaření v Německu je ale označován Alfred Biolek, který už 11 let přitahuje vtipnou show Alfredissimo k obrazovkám 1,3 milionu diváků. Ještě vyšší sledovanost má jiný pořad, páteční talk-show oblíbeného moderátora Johannese B. Kernera na veřejnoprávní ZDF, kterou pravidelně sleduje 1,4 milionu Němců. Zapojením profesionálních kuchařů a hosty z řad německých prominentů, kteří se s diváky dělí o oblíbené recepty, oživuje Kerner klasickou talk-show.V Rakousku vysílá druhý televizní program ORF ve všední dny pravidelnou půlhodinovou kuchařskou show, která si získala oblibu především u žen nad 50 let. Jmenuje se Frisch gekocht ist halb gewonnen, což ve volném překladu zní asi jako Čerstvě uvařeno, z poloviny vyhráno, a její náplň je velice podobná stylu české Prima vařečky.Belgičané se na pochoutky raději podívají na vlastním talíři v restauraci, než na televizní obrazovce. Alespoň žádný z místních kanálů neuvádí nějakou pravidelnou kulinářskou show. Soudě podle televizní nabídky diváci si spíše nechají z obrazovky poradit, jak překrojit dlaždici v koupelně, než plátek hovězího. Veřejnoprávní stanice RTBF sice vysílá v sobotní poledne pořad Gurmánské toulky, ale ten spadá do kategorie poznávací turistiky, i když prostřednictvím patra. Kdo se chce naučit držet vařečku, musí přepnout na zahraniční kanály.Polsko zatím móda kulinářských pořadů příliš nezasáhla. Buď končí po několika dílech, anebo je televizní stanice vysílají v méně atraktivních časech. Sledovanost nejlepších z nich se přitom pohybuje kolem osmi procent. Na obrazovkách veřejnoprávní Polské televize nyní v premiéře každou neděli krátce před polednem provází diváky kulinárním světem sedmadvacetiletý moderátor. Společně s ním vaří vždy známá osobnost. Komerční stanice v Polsku vysílají především převzaté pořady.Na Slovensku vysílá dnes pořad o vaření jen komerční TV JoJ. Dvacetiminutovou show s názvem Vaří vám to přináší pětkrát týdně. "Jsme velice spokojeni. Průměrná denní sledovanost premiéry a reprízy dohromady je 150.000 diváků, což představuje osmnáctiprocentní podíl na trhu," řekl ČTK mluvčí televize Ľudovít Tóth. Moderátor Andrej Bičan vaří způsobem reality show. Někdy někoho odchytí přímo na ulici a pak třeba vaří u něho doma.Slováci, kteří mají kabelové nebo satelitní spojení, mohou sledovat také specializovanou stanici na vaření TV Paprika. Pokud jde o Rusko, více než kulinářské pořady v televizi Rusové milují hromadné akce na náměstích, kde se skupinově vaří, peče a konzumuje ruské tradiční jídlo. V hlavním vysílacím čase žádný z velkých ruských kanálů pořad o vaření neuvádí. Ruské kuchařky si ale potrpí na tištěné vydání svých receptů; knižní kuchařky a kulinářské encyklopedie zabírají mnohdy celé police v knihkupectvích. Autoři gastronomických příruček přitom ne vždy bývají profesionálové - o své speciální recepty se v Rusku stejně jako jinde na světě rádi dělí umělci, sportovci i politikové.

Pokračovat na článek