Výsledky vyhledávání pro dotaz vitaminu

Výsledky vyhledávání v sekci: Kuchyně

Brokolice – zelená sestra květáku

Jedna z nejzdravějších druhů zelenin se těší na Váš stůl...ÚvodemBrokolice je v naší kuchyni rok od roku oblíbenější. Je to jemná zelenina, která bývá nejčastěji zelená, ale jsou i odrůdy fialové a žluté. Květenství brokolice (růžice tvořená nahlučením pevně uzavřených zelených poupat) je jemnější než u květáku. Zelenina se dá dobře kuchyňsky připravovat, je zdravá, a navíc je díky zmrazenému zboží celoročně dostupná.Původ a rozšířeníDomovem brokolice je oblast Středozemního moře, s největší pravděpodobností Apeninský poloostrov. Začátkem 20. století nebyla brokolice příliš známou zeleninou, pěstovala se v jižní Itálii, na některých ostrovech Středozemního moře a v USA. Od 20. let se rozšířilo její pěstování z USA. V Evropě se pěstuje brokolice výhonková především v Itálii a Anglii; ve Francii a Anglii se pěstuje brokolice květáková. Nejvýznamnější exportní zemí je Itálie. V České republice roste převážně brokolice výhonková.Účinné látkyBrokolice je jako veškerá zelená listová zelenina významným zdrojem hořčíku, minerální látky nezbytné pro činnost svalů, srdce, přenosu nervových vzruchů a tvorbu hormonů. Vysoký podíl vlákniny v brokolici pomáhá proti ochabnutí střev, posiluje vrstvu epitelu sliznice střev a tím preventivně působí proti vážným střevním onemocněním až po rakovinu. K přednostem brokolice patří hlavně velký obsah vitaminů A, C, B1, B2 a menší dávka vitaminu E. Pro zachování těchto vitaminů je vhodné použití zasyrova, nebo co nejkratší tepelná úprava. Další látky jako bílkoviny, sacharidy, vláknina, vápník a fosfor zůstanou zachovány i po tepelné úpravě.NákupPři nákupu vybíráme nepoškozené růžičky beze skvrn, s nezažloutlými listy. Brokolici je třeba rychle zkonzumovat, protože růžice již během tří dnů, zvláště za teplejšího počasí, žloutnou a poupata se otevírají. Zelenina se dá obtížně delší dobu skladovat, a proto se s oblibou zmrazuje. I potom obsahuje všechny důležité živiny. Brokolice má na trhu poněkud vyšší cenu, ale bude-li se více pěstovat a jíst, je možné, že se přiblíží ke květáku a dalším běžným zeleninám. To by bylo vzhledem k výborným dietickým vlastnostem této chutné zeleniny dobré.Kuchyňská přípravaPříprava je podobná jako u květáku, až na to, že odříznuté výhonky vaříme déle než vlastní růžičky. Dřevnaté konce (někdy i u bočních růžiček) odřízneme a použijeme na polévku. Brokolici vaříme 10 – 15 minut, růžičky o 5 minut méně. Používáme ji i syrovou – růžičky do salátů. Připravujeme z ní polévky, přílohy, zapéká se, smaží apod.Použití v kuchyniBrokolice se osvědčuje jako ideální příloha k mnoha pokrmům, zejména k masu, přidáme ji do polévek i zeleninových pokrmů, rizot atd., ze syrové pak připravujeme salát.TIP : po uvaření dejte vařenou broklici do studené vody. Zůstane tak i po uvaření krásně zelená.

Pokračovat na článek


Chřest - pro nejlepší vůni

Mnoho lidí si myslí že tenčí chřest je o moc jemnější. Ale pravda je taková, že chřest jakékoli velikosti může být chutný a jemný a tak dlouhý jako čerstvý. Najdete tenký chřest brzo na jaře, a tlustčí, šťavnaté výhonky později na jaře. V následujících řádcích Vám poradíme jak nakoupit chřest opravdu čerstvý.Pro nejlepší vůni, nejvšímejte si velikosti a hledejte čerstvost.U nás v prodejnách ( je li vůbec v sortimentu) , je chřest obvykle zelený, ačkoli také můžete  chřest spatřit pěkně s fialovými výhonky v zemědělských prodejnách. V Evropě je půda většinou kopcového tvaru a výhonky jak rostou,  schovávají si výhonky  před přímým působením sluníčka, jako následek toho jsou úplně bíle výhonky s fialovým nádechem. Chuť všech třech uvedených druhu je úplně stejná, ale fialové zabarvení (které zezelená při vaření ) má sklon k lepší chuti.Zkontrolovat spodek chřestu.Když chcete nakoupit chřest, tak u firmy která převáži v pevně uzavřeném balení. Barva by měla byt svěží bez žádných příznaků vadnutí. Chřest začíná ztrácet svou chuť v momentě krájení. Zkontrolujte konce stonku na suchost, jakýkoli chřest po nebo před naříznutím nesmií vypadat vysušený.Skladovat chřest ve vodě a používat co nejdřív.Chřest se nejlépe skladuje ve vodě (další dobry způsob jak nakupovat). Já rád daruji chřest podobně jako květiny a skladuji v ledničce v půlce napuštěné vodou sklenicí. Připravuji ho nejpozději do dvou dnu po nákupu pro nejlepší vůní.Pro přípravu stonku k vaření, stiskěte stonku k prasknutí.Ze stonku, který je rozmačkaný začne vytékat vláknina. Vytlačenou vlákninu buď můžete také skladovat anebo použit na připravené jídlo k dochucení. Jak se pozná jestliže je chřest tlustý nebo vláknitý (trošku nakousněte jako menši test), sloupněte horní kuru z čerstvě nakousnutého stonku.Pára uchovává jeho čerstvou vůní, více opékat pro jeho líbeznost.Od Dubna až do Května,  jsem ochutnal spoustu čerstvých chřestu a nemohl jsem se nabažit protože jsem ho sám připravoval na mnoho různých kuchyňských způsobů. Dušení a vaření uchovává vůni  a je to nejlepší způsob je připravit z něj studeny sálat. Dušení a vaření je nejrychlejší cestou jak připravit tenké kousíčky, ale smažení a grilovaní samotných stonku udrží a zvětší vůní a čerstvost chřestu. Mam rád karamelovou vůni smaženého chřestu, který jenom žebrá po citrónové šťávě a plátku parmazánu.  Vařením se Vám zvětší příměsí různých vůní.Když vaříte chřest, buďte si jisty, že vařená voda je dostatečně osolena: přidejte přibližně dvě čajové lžíce soli na 5 litru vody. Já osobně si vařím chřest s otevřenou pokličkou, pak můžu jednoduše zkontrolovat jestli je dostatečně uvařený. Občas si ochucuji bublající vodu o hlavičku česneku, tři bobkové listy a šalotku na deset minut, naběračkou si to všechno vyndám a pak v ty vodě můžu v klidu uvařit chřest.Dušení je dobré pouze na pár výhonku.Položte připravené výhonky do jedné vrstvy nad úroveň vody, uzavřete takto připraveny hrnec a nechte do doby než změknou.Smažit až okraje zezlátnou.Obvykle si svůj chřest nakrájím na tenké plátky úhlopříčně před smažením takže se připravují do je jemná pouze pár minut. Chřest je obzvlášť chutná záležitost jeli  smažený na másle a nebo ovocném olivovém oleji. Nejlepší způsob jak podávat chřest je lehce osmažený do hnědá a křehka.Grilováním s trochou kouře přídá obzvlášť sladkou vůní.Pro grilovaní chřestu potřete olivovým olejem, trošku osolte a můžete ho grilovat na středním ohni obraceje ho poměrně často. Je hotový když změkne a zabarví se do hněda. Když  necháte předvařit výhonky minutu před tím grilováním, můžete pří grilovaní zvětšit oheň  a grilovat ho o poznaní rychleji a vyvarovat se při tom spáleného povrchu ještě před tím než vnitřek bude hotový. Doba přípravy chřestu záleží pouze na tom jak jsou silné a tvrdé výhonky.Hlavně na tom jak je naplněna vaše pánev nebo hrnec a také jak máte rádi chřest připravený. Nemám rád když křupe a hodně převařený chřest. Začínám ochutnávat ihned po pár minutách vaření, napíchnutím malinkých kousíčku na nůž. Domnívám se, že je připravený, když je měkký a nůž se ponořuje do něj hladce. Mějte na vědomí, že se chřest dá připravovat na různé intenzitě ohně, nezaleží na tom jestli je v troubě nebo je připravovaný na ohni venku.Osobně nikdy nemíchám chřest s ostatní zeleninou po uvaření. Ponoření chřestá do studené vody po uvaření způsobuje ztrátu důležitých vitaminu a ochuzení o lepší vůní. Všeobecně udržují pří pokojové teplotě.

Pokračovat na článek


Jablka

Pojďme si představit naše nejoblíbenější stolní ovoce…CharakteristikaJablka jsou naše nejznámější a nejvýznamnější domácí ovoce. Volně rostoucí jabloně dosahují výšky 6-10 m. Existuje na 2000 kulturních odrůd jabloní. Jablka nejsou jen chutným, ale i nanejvýš zdravým ovocem. Jabloně totiž svými plody poskytují lidstvu vitaminy a další živiny. Jejich léčivé vlastnosti jsou známy odedávna.Původ a rozšířeníPravlastí jablka je střední Asie. Odtud se v průběhu staletí rozšířilo do Evropy a na všechny kontinenty. Geny v jablečných jádrech, nositelé dědičné informace, se při tomto vývoji měnily, přizpůsobovaly plody klimatickým podmínkám. Tak vznikly stovky odrůd.V našich zemích se jabloně pěstují po mnoho staletí. Za Karla IV sepsal jistý Klaret odrůdy tehdy u nás pěstované. Podle Balbína bylo v 16. století naším nejoblíbenějším jablkem míšenské. Jablka se tehdy od nás vyvážela do ciziny. Dnes v ČR existuje 60 odrůd jablek povolených k pěstování na prodej.Účinné látky Jablko téměř neobsahuje bílkoviny, avšak mnoho vody, má málo sacharidů a nevýznamné množství mastných kyselin ve slupce, zato bohatství vitaminů a stopových prvků. Při růstu se v plodu ukládá ve vysoké koncentraci vitamin C. Tato bioaktivní látka nachází v jablku obzvláště příznivé prostředí, protože obsažené bioflavonoidy a jiné rostlinné ochranné látky zabraňují jeho předčasné oxidaci. Tak se jablko stává v lidském střevě kombinovaným preparátem proti všemožným chorobám. Jablko sestává až z 30 procent z pektinu, účinné vlákniny, která snižuje hladinu cholesterolu, resp. Krevních tuků a váže na sebe jedovaté látky, jako je olovo nebo rtuť. Soli kyseliny vinné – vinany – v jablku brání škodlivé tvorbě fermentů a usazování bakterií ve střevech. Jablka posilují imunitní systém, srdce a krevní oběh. Posilují cévy, především slabé žíly.Nákup  Tržní odrůdy, jako jsou Cox Orange, Golden Delicious, Idared nebo Rubín a mnohé další, lze vesměs doporučit, bohužel s jednou výhradou – zejména jádrové ovoce z jihoevropských zemí je během celé doby růstu a ošetřováno prostředky na ochranu rostlin (pesticidy, insekticidy, herbicidy), postřikováno prostředky podporujícími růst, obhospodařováno minerálními, tj. umělými hnojivy a jinými chemickými látkami. Před přepravou na místo spotřeby a před prodejem se jablka vzhledově zušlechťují rafinovanými kosmetickými prostředky – šelakem, voskem, benzoovými a jinými pryskyřicemi. Plody tyto rostlinné jedy vstřebávají do slupky a dužiny. Proto bychom se raději měli vystříhat dováženého zboží a nakupovat jablka tuzemská, nejlépe z biologického resp. Integrovaného pěstování, neobsahují škodlivé látky. Ty totiž můžeme bez obav konzumovat i se slupkou, bohatou na cenné živiny. Nabídka tuzemských jablek je v současné době dostatečná a je vhodné jí využít. Krátké přepravní vzdálenosti snižují ztráty hodnotných účinných látek v plodech.PřípravaJablka bychom měli skladovat v chladu, např. ve sklepě, a konzumovat nejlépe syrová. Při tepelné úpravě, např. pečení, se ztrácí až 70 procent cenného vitaminu C.Jablka v kuchyniJablka můžeme použít do značného množství pokrmů a nápojů, nejlepší jsou však syrová na svačinu nebo přesnídávku. I když si v supermarketu nebo u ovocnářského stánku můžeme vybrat z různých odrůd, nenalezneme zde už takovou šíři sortimentu jako kdysi. Obchod vyžaduje dodávky velkého množství ovoce stejné odrůdy, nabídka se proto omezuje na odrůdy po obchodní a pěstitelské stránce nejvhodnější, s vysokou tržní produkcí. Z jablek se dále vyrábí kompoty, připravuje se celá řada moučníků, ocet, šťáva, mošt, víno a destiláty.TipKrásná a lákavá dovážená jablka na regálech supermarketů mohou kvůli jedovatým a škodlivým látkám, které obsahují, vyvolávat alergické reakce jako např. bolestivé puchýřky v ústech, kožní vyrážky a poruchy trávení. Navíc se tyto potravinové jedy usazují v tkáních, např. v játrech. Nejvíce jsou postihovány děti. Kvůli postřikům, které se v zahraničí často používají, musíme jablka důkladně omýt horkou a studenou vodou.

Pokračovat na článek


Lilek - fialová neznámá

Lilek krásná fialová zelenina je u nás poměrně neznámá . Velmi oblíben je především v arabských a asijských kuchyních, kde má jeho zpracování bohatou tradici. Doufáme, že si po přečtení našeho článku lilek oblíbíte. Pojd'me se seznámit s touto fialovou neznámou.ÚvodemLilek je téměř metrová rostlina pocházející z Indie, která se do Evropy rozšířila již v 17. století. Plodem lilku jsou podlouhlé lesklé bobule, které mohou dosáhnout váhy až 1 kg a délky až 30 cm. Konzumuje se dužina, která je bělavá s množstvím drobných světle hnědých semen. Plody obsahují velké množství vitamínů skupiny B, dále vitamíny A a C, hořčík, fosfor, síru, vápník a železo! Za zmínku stojí také jeho využití v Orientu, kde je s oblibou vyhledáván jako zaručené AFRODIZIAKUM.VyužitíLilek, známý též pod názvem baklažán, se v naší kuchyni objevuje čím dál častěji. Je oblíben pro své všestranné využití – připravují se z něj chutné pomazánky, dá se konzumovat vařený, dušený, smažený, ale i zapékaný s různou náplní. Záleží jen na fantazii.Tip: před zpracováním lilek nakrájíme a necháme vypotit poté nasolíme .NákupLilek běžně seženeme téměř v každé zelenině v kterémkoliv ročním období. Na trhu je několik druhů, nejrozšířenější je lilek vejcoplodý. Jak už název napovídá, tvar lilku je vejcovitý, ale může být i krátce nebo dlouze hruškovitý či podlouhlý. Rovněž barva záleží na druhu, od bílé až po temně fialovou. Při nákupu bychom měli vybírat tužší plody s hladkým povrchem a beze skvrn! Lilek se rychle kazí! Je choulostivý na otlak a rovněž teplota nižší než 8 °C plod poškozuje.PěstováníLilek se dá pěstovat i v našich podmínkách, bohužel jen jako jednoletka. Nejčastěji se pěstuje přímo ze semen. Má rád písčitou půdu s dostatkem vláhy i živin. Vyžaduje obdobnou péči jako rajčata. Při dostatečně teplém počasí sklízíme asi 4 měsíce po výsadbě sazenic, ještě před úplným dozráním, když plody začínají měknout, ale semena uvnitř nejsou hnědá. Uchovávat je můžeme zhruba po dobu 2 týdnů v ledničce.Doufáme že tímto malým přehledem o lilku přispějeme k jeho vetší oblíbenosti , kterou si jistě tato zajímavá zelenina zaslouží.

Pokračovat na článek


Olivový olej - tekuté zlato

Tak si tentokrát dáme něco zdravějšího a nebude to suchý šrot. Je jen málo potravin, na jejichž prospěšnosti pro lidský organismus se shodnou lidé zabývající se zdravou výživou. Olivový olej, který Homér nazval tekutým zlatem, jim kraluje a rozhodně s ním v kuchyni nic nepokazíte.Olivový olej v datechObsahuje 74 % nenasycených kyselin, tolik nemá žádný jiný jedlý olej. Ty příznivě ovlivňují poměry mezi škodlivým LDL cholesterolem a příznivým HDL cholesterolem, zároveň brzdí tendenci vzniku krevních sraženin a potírají nebezpečné cholesterolové nánosy v artériích. Dlouho si také uchovává důležité vitamíny (A, E, D) a draslík.  Pokud tedy požíváte kvalitní olivový olej, můžete tím předejít nemocem srdce, krevního oběhu a snížit riziko onemocnění rakovinou, srdečních infarktů a mozkových mrtvic. Olivový olej také pomáhá nemocným při potížích jaterních, žaludečních nebo problémech s trávením. Příznivé účinky má díky vysokému obsahu vitamínu E i na pleť. Regeneruje a chrání pokožku před vysoušením a urychluje léčení ran, popálenin a změkčuje jizvy.Středomořské olivovníky (Olea Europea) nyní rostou prakticky kolem celé zeměkoule, jak na severní, tak i na jižní polokouli, v klimatických podmínkách shodných víceméně se Středomořím.Jde o rod dvouděložných rostlin patřících do čeledi olivovníkových. Nejsou náročné na půdu, ale vyžadují dostatek slunce po dlouhou dobu, protože od květu do sklizně uplyne více než půl roku. Stromy přežijí sucho i mírnější krátké mrazy. Národy Středomoří se přou o to, kde mají nejkvalitnější olivový olej. Každý pěstitel, podobně jako vinař, ten svůj považuje za nejlepší. Nejvýznamější producenti olivového olejeItáliePodobnost s vínem je i v určování vybraných oblastí. Stejně jako jsou ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích různé vinohradnické oblasti označovány například AOC, DO, DOC, DOCg atd., jsou podobně registrovány i nejlepší sady olivovníků. V Itálii má olivový olej nejvyšší kvality označení DOP (Denominazione protetta). Označení zaručuje oblast produkce a technologii pěstování a zpracování. Na Apeninském poloostrově roste 250 miliónů olivovníků, z jejichž plodů se ročně vylisuje 600 tisíc tun oleje. Obecně platí, že tekutější, světlejší a méně chuťově výrazné jsou oleje z jihu, zabarvenější s výraznější chutí ze středu země a plnější s tělnatější strukturou pocházejí ze severu.  Ovšem v jednotlivých oblastech najdeme oleje výrazně se lišící charakteristickými vlastnostmi, chutí, vůní i kvalitou, která je dána jak místním mikroklimatem, tak i jednotlivými odrůdami. Například v Ligurii pěstují odrůdu Taggiascha, v Emilii Nostrana a Ghiacciola a třeba na Sardinii Tonda di Cagliari a Bosana. Jedny z nejzajímavějších italských olivových olejů pocházejí z údolí řeky Basento v oblasti Basilicata.Španělsko, olivová velmocVe Španělsku nesou olivovníkové oblasti označení DO (Denominacion de Origin). Rozlišují, zda olivovníky rostou na horách či v údolích, jestli se sklízejí brzy či později, to jde potom o pozdní sběr, jako u hroznů, jaké jsou varianty a zda jde o odrůdový olej či kupáž z několika odrůd.  První olivová DO oblast byla ve Španělsku vyhlášena v Les Garrigues v provincii Lleida roku 1975 a dnes je zde 33 tisíc hektarů olivovníkových sadů. Převažují varianty Arbequina a Verdial.Největší oblastí DO je v současné době ve Španělsku Sierra del Segura v provincii Jaén s 46 tisíci hektary olivových sadů. Říká se jí také olivovníkové moře, protože sady se táhnou po náhorních planinách od obzoru k obzoru. Nejrozšířenější vysazenou variantou olivovníku je Picual. V deseti španělských oblastech pyšnících se označením DO je 323 475 hektarů olivových sadů.Největší kolekci různých variant olivovníků na světě mají ve španělské Córdobě, kde je Banco Mundial de Germoplasma de Olivo. Mají zde přes 400 variant z různých zemí světa. Genetikové dokázali, že 262 z nich je španělského původu. Začali před patnácti lety a každý rok jim do genofondu přibývá 30 až 40 nových variant z celého olivového světa. Mimo jiné podrobně popsali dvacet čtyři různých barev olivového oleje v chuti od extra hořké až po velice sladkou. Pravdivé je vžité tvrzení, že olivovník je strom třígenerační. K jeho vypěstování od zasazení až do doby plné plodnosti je potřeba více než jeden lidský život. A tak děd stromek zasadí, otec o něj pečuje a teprve vnuk sklízí. Olivovník začíná rodit mezi 5. a 10. rokem od vzklíčení a své maximální plodnosti dosahuje mezi 35. a 100. až 150. rokem podle polohy, kde roste. Sklízí se mezi 20 - 60 kilogramy olejnatých plodů, peckovic z jednoho stromu. Z hektaru to bývá mezi třemi až deseti tunami. Stromy olivovníku se mohou dožít až 5000 let. V Řecku i Itálii jsou k vidění stromy zasazené v době, kdy naše kněžna Libuše teprve věštila, že vidí město veliké.Ochutnává se nejenom vínoOlivový olej, to je vlastně olivový džus. Je to jediný rostlinný olej extrahovaný z čerstvého ovoce bez použití rozpouštědel. Je to přírodní produkt, který obsahuje výjimečné aroma, chuťové vlastnosti a vysoce účinné látky ovoce z olivovníku. Pouze jeden květ z dvaceti má šanci, že se promění v olivu.  Ta teprve v závěru vegetačního období pozvolna začíná obsahovat olej. Sklizeň oliv určených ke konzumaci začíná už v září, ještě předtím než olivy začnou měnit barvu. Olivy určené pro olivový olej se sklízejí na konci podzimu či na začátku zimy, kdy jsou plně vyzrálé a dosahují maximální množství oleje. Pokud však někdo utrhne olivu ze stromu a doufá, že si na ní pochutná stejně jako na jiném zralém ovoci, je doslova trpce zklamán. Čerstvě trhané, byť sebezralejší olivy jsou totiž nepoživatelné. Sklizeň se podobá naší sklizni ořechů. Protože plody jsou malé, napřed se musí rozprostřít pod olivovník hustá síť a teprve potom plody ze stromu setřást a srážet dlouhými tyčemi. Ve velkých sadech už to dělají stroje, které mají síť i chapadlo, kterým strom uchopí a mohutně s ním zatřesou. Stejně jako u moderního zpracování hroznů na mošt a víno, i u oliv dnes rozhoduje čas. Čím dříve po sklizni jdou olivy do lisu, tím je olej kvalitnější. Samostatnou kapitolou je ochutnávání vylisovaného oleje, které je bráno stejně vážně jako soutěžní ochutnávky těch nejlepších vín. Degustátoři dostávají na mističkách anonymní vzorky. Napřed se ocení barva a potom se k mističce dlouze a pečlivě čichá. Teprve potom se opatrně ochutnává. Zakusuje se bílý chleba.  Olivy mají svou vlastní charakteristiku, stejně jako například réva vinná, která je také v přímé závislosti na klimatu a půdě. Tak jako je odlišný Sauvignon z různých poloh a zemí, je jiný i olej ze stejného druhu olivovníků rostoucích v odlišných podmínkách. I když je olivový olej velmi trvanlivý, stářím přece jenom ztrácí na kvalitě. Je dobré si najít svou osvědčenou značku a občas ji porovnat s nabídkou konkurence. Někdo nedá dopustit na olivový olej z Toskánska, jiný horuje pro ostrovy Řecka, další upřednostňuje ze Španělska či jižního Portugalska. Je to jako s vínem - je třeba ochutnávat a vybírat.Třídění olejeJedním z kvalitativních ukazatelů je stupeň volné kyselosti. Nejlepší oleje ho mají vyznačený na etiketě. Čím nižší, tím kvalitnější. Podle naší normy může extra panenský olivový olej obsahovat volnou kyselost do jednoho procenta, panenský do dvou, pure olivový olej do 3,3 procenta. Stupeň kyselosti mimo jiné ukazuje, že se jedná o skutečně čistý olivový olej bez jakýchkoliv vedlejších příměsí a je lisovaný za studena.    -extra panenský (extra virgine) nejlepší a nejoceňovanější olej získaný pouze mechanickým lisováním nejlepších odrůd oliv za studena nezpůsobujících změnu kvality, který skutečně voní a                  chutná  po olivách    - panenský (virgine) vysoce ceněný olej získaný pouze mechanickým lisováním za studena nezpůsobujícím změnu kvality    - olej "bez přívlastku" vznikl smíšením rafinovaných olivových olejů s různými oleji panenskými      pomaz (di sansa) olej získaný kombinací rafinovaných extraktů z výlisků s oleji panenskými Vysoce aromatické extra virgin olivové oleje většinou nejsou vhodné pro tepelnou úpravu. Tam bohatě stačí lacinější panenský nebo bez přívlastků. Naopak ve studené kuchyni vyniknou všechny senzorické přednosti vybraných extra virgin olejů. Skutečnou lahůdkou je mistička lehce osoleného extra virgin olivového oleje, do kterého si namáčíte křupavý bílý chleba a zapíjíte lahodné sousto stejně kvalitním vínem. 

Pokračovat na článek


Poznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

V hodně zemích jsou sýry neodmyslitelnou součástí každé společenské akce.....Kdysi dávno se objevil sýr Už někdy pře 11 tisíci léty jezdci na pouštích, kteří si v měchu vezli ovčí mléko, ochutnali to, co z tuhnoucí hmoty vznikalo a co bylo vlastně předzvěstí budoucích sýrů. Mléko je nápoj zdravý a lahodný a sýr vyrobený ze zpracované a upravené sraženiny ovčího, kravského nebo kozího mléka si udržuje všechny hodnoty mléka. Jde o vápník, bílkoviny a aminokyseliny, ale i o vitamíny, zvláště o B-komplex, o tuk a fosfor. Je tedy sýr považován za jeden z nejcennějších a nejstarších pokrmů. O sýrech se zmiňuje již Homér v Odysseji, sýr byl stálou součástí jídelníčku římské armády a vyznavačem sýrů byl nejen Caesar, ale později i Karel Veliký, jehož pochoutkou byl u nás známý sýr brie. Víme tedy, že už staří Římané jedli s oblibou sýry. Méně známé je, že si je vozili z jižní Galie, tedy z Francie. Na výrobu sýrů bylo třeba zvláštních povolení a za výrobu byla udělována různá privilegia. Za labužníka v oblasti sýrů byl považován známý státník několika režimů v období před, za a po francouzské revoluci, Talleyrand. Tehdy se po mase obvykle pojídal salát a sýru patřilo místo právě před tím salátem. Vzpomínky na nejrůznější francouzské sýry uplatnil Karel Hoffmeister ve své knize Paříž a okolí. Spotřebu sýra jenom v Paříži odhadl na 20 tisíc tun ročně. Stojí za úvahu, nebylo-li by i pro naši kuchyni vhodné snížit spotřebu masa a zvýšit spotřebu sýrů. Sýr podle mínění Francouzů korunuje oběd a k sýru patří jak dobré víno, tak i dobré pivo. K našim nápojům se tedy sýry hodí.Charakteristika a rozšíření sýrů Sýry mívají různou barvu i různou chuť. Balí se do slámy, do listů vinné révy nebo kaštanu. Vyrábějí se v různých tvarech. Známe bochníky i kuličky, velké koule i cihly. Známe sýry tvrdé, hrudkovité, měkké a tavené, nasládlé i ostré, aromatické až páchnoucí. Sýr slouží k přípravě různých jídel. Prokládá se jím maso, smaží se, strouhá se, taví se. Každá oblast, kde se vyrábějí sýry, je přesvědčena, že právě jejich sýry jsou nejlepší. Sýrařství není jen doménou Evropy a části Asie, ale evropští přistěhovalci v Americe položili základy sýrařství amerického.Francie - kolébka sýrů Sýry se dají jíst různými způsoby. Tvoří součást studených mís, mohou být doplňkem jídla i jídlem hlavním, hlavně v tepelné úpravě. Se sýrem se setkáváme na rizotu i na pizze, ale slavnou tepelně upravenou pochoutkou je fondue, pokrm proslavený jak ve Francii tak ve Švýcarsku. Ze sýra se dají dělat i karbanátky, noky, dorty a pomazánky. Ve Francii někteří lékaři předepisují sýry jako lék. Francouzi jsou stejně jako na svá vína také hrdí na své sýry. V Normandii mají camembert, v Burgundsku vacherin, v Bordeaux chabichou a jumeau, v Languedoku roquefort, na Korsice bleu de corse a brin d´amour, což znamená špetku lásky. V Bretani se vyrábí port-salut, v pařížské oblasti brie či coulommiers a v Alsasku munster a géromé.Pravý rokfórRoku 1666 vydal Toulouský parlament v jižní Francii výnos, kterým se přísně pod vysokou pokutou zakazovalo používat název roquefort pro sýry, které nebyly vyrobeny ve městě Roquefor-sur-Soulzon. Ten zákon dodnes nebyl zrušen. Výrobců skutečného rokfóru je málo, jejich dozrávací sklepy jsou vyhloubeny ve skalních útesech a výrobní tajemství je pečlivě střeženo. Vyrábí se z ovčího, nikoliv z kravského mléka a tajemstvím lahodné chuti pravého rokfóru je plíseň vyskytující se právě v místních jeskyních. Ta plíseň je vzdálenou příbuznou plísně, ze které se vyrábí penicilin. Místní znalci a labužníci považují za jedině správný způsob podávání a konzumace položit sýr na krajíc domácího chleba a spláchnout ho těžkým červeným vínem. Doporučuje se skladovat sýr v nejnižší a nejvlhčí části chladničky, z níž se má vyjmout několik hodin před podáváním. V poslední době bývá opět zmiňován často sýr kozí a také kozí mléko, které prý má kromě vitamínů a výživných látek ještě i látky aktivizující výstavbu buněk. Chuť kozího mléka mnoha lidem nechutná, zato sýry se dostávají do obliby. Méně známý je v našich krajích kumys. Je to nápoj z kobylího mléka a původně vznikal pod sedly koní asijských kočovníků v kožených vacích. Říkalo se mu nápoj bohatýrů. Je to nápoj výživný, sytící a zdravý. Je ovšem pro nás trochu exotický. Dnes se vyrábí v moderních výrobnách. Podobné účinky má i kefír, jehož původními výrobci byli Karačajci, nevelký národ na Kavkaze.Několik tipů a triků Sýry napomáhají prý trávení a uspokojují nejrůznější chutě. Madridský časopis El píz hovoří o sýru jako jednom z prvních pokrmů člověka. Španělsko je totiž zemí s velkou tradicí výroby sýrů a návštěvník tu najde bezpočet druhů sýrů a jejich kombinací. Sýry mohou být předkrmem i hlavním jídlem a samozřejmě dezertem. Původně to bylo jen sražené a hnětené mléko, později, ale ještě za starověku, se nechávaly zrát, ještě později se přistoupilo k plísním a koncem 18. stol. se začaly vyrábět u nás tak oblíbené syrečky. Odedávna byly známy sýry ovčí a kozí. Ty, jak bylo řečeno, nyní přicházejí znovu do obliby. Zrání sýra vyžaduje zkušenost, přiměřenou teplotu a vlhkost vzduchu a lásku výrobce k produktu. Znalci, jak víme, doporučují vyjmout sýr z chladničky, pokud jej takto skladujeme, asi hodinu před konzumací a to v množství, které míníme spotřebovat. Sýry se servírují vždy v pokojové teplotě. Pečlivý hostitel si dá práci s naservírováním. Doporučuje se u tvrdých sýrů nahřát nejdříve ostří nože a teprve potom krájet. Kulaté sýry se krájejí obvykle na trojúhelníčky a sýry tekuté nebo roztékající se servírujeme v původní krabičce. Velké sýry se krájejí na krajíce, obdelníkové na čtvrtky. Sýrové dorty se seříznou a vydlabávají lžičkou. Podložkou nabízeného sýra bývá obvykle dřevěné prkýnko. Podává-li se na talířcích, doporučují se talíře či misky keramické. Sýr podaný v košíčku vystlaném listy vinné révy nebo slámou, působí svůdně. Na sýrové míse by mělo být několik druhů sýrů, měkké by měly být malé, aby se na míse už nekrájely. S vhodným pečivem, zvláště s tmavými a celozrnnými druhy chleba, případně s krekry a s vhodně doplňujícím nápojem, je sýr skutečně královským pokrmemOdkazy na všechny díly:Poznáváme sýry část 1. - Dějiny sýraPoznáváme sýry část 2. - Výroba sýraPoznáváme sýry část 3. - Druhy sýrůPoznáváme sýry část 4. – Sýr v kuchyniPoznáváme sýry část 5. – Sýr ve společnosti

Pokračovat na článek


Průvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Léto dává široký prostor ovoci, zelenině a zdravé výživě vůbec. Navštivte letní zahrádkou s Gastrostránkami....„Chutná a prospívá zdraví“Předností každého ovoce je vysoký obsah vitaminů a enzymů, jakož i životně důležitých minerálních látek a lahodná chuť čerstvých plodů sklizených ze stromů a keřů. Jejich smyslové vlastnosti, jako jsou vůně, aroma, šťavnatost a sladkost, povzbuzují trávení a mají za následek, že se nám doslova „sbíhají sliny v ústech“.Problém nadbytku kalorií, o němž se dnes tak diskutuje, není v případě ovoce tak aktuální. Až na několik výjimek je totiž ovoce na kalorie chudé, navíc neobsahuje cholesterol a zároveň obsahuje jen malé množství tuku a bílkovin, přičemž to nepatrné množství bílkovin jsou cenné proteiny.Ovoce můžeme nazvat malou klenotnicí vitaminů. Dostačující přísun vitaminů umožňuje a zajišťuje nerušený průběh přeměny látek v živém organizmu. V ovoci je obsažen především ve vodě rozpustný vitamin C, vitaminy řady B jakož i provitamin A – beta-karoten, který se v živém organizmu přeměňuje na vitamin A.Na jaře a v létě se můžeme těšit z bohaté a pestré úrody drobného ovoce, zvláště z jahod, ostružin, malin, rybízu, mirabelek, borůvek a angreštu jakož i z meruněk, nektarinek, broskví, třešní, višní a slív. Když pak sklízíme úrodu jablek, hrušek a švestek, léto vrcholí a brzy nastane podzim. Pojďme si představit druhy našeho domácího ovoce…Jádrové ovoceJablkoNejoblíbenější stolní ovoce. Obsahuje vitaminy i minerální látky a minimum kalorií. Z jablek se vyrábí kompoty, připravuje se celá řada moučníků, ocet, šťáva, mošt, víno a destiláty.HruškyMají menší obsah kyselin než jablka. Na trhu jsou po celý rok. Jakmile dozrají, velmi rychle podléhají zkáze. Tvrdé plody používáme na tepelně upravený dezert nebo je zavařujeme. Jsou významným zdrojem draslíku a vitaminu B 2.Peckové ovoceBroskvePeckovité ovoce se sametovou žlutou až oranžovou slupkou a pevnou aromatickou bělavě žlutou dužinou se podává jako stolní nebo dezertní ovoce nebo se zavařuje či suší. Lahodná je také šťáva. Broskve jsou bohaté na vitamin A a draslík.NektarinkyPodobají se broskvi, plody jsou však v průměru menší. Obsahují vitamin A, B 2 a C a draslík. Dužina je pevná, šťavnatá a plod přichází na trh většinou vyzrálý, určený k rychlé konzumaci, protože se rychle kazí.MeruňkyPeckovité ovoce s jemnou sametovou žlutou slupkou a oranžovou dužinou sladké chuti a příjemné ovocné vůně. Má bohatý obsah především vitaminu A a draslíku. Konzumujeme je především čerstvé. Používáme je také na moučníky, kompoty a zavařeniny. Meruňková marmeláda patří k nejoblíbenějším.SlivoňMirabelka je malá kulatá slíva s voskovou zlatožlutou slupkou a velmi sladkou dužinou. Pevné plody se hodí ke kompotování a přezrálé lze rozvařit na džem.Renklóda neboli ryngle je středně velký plod se zelenou nebo s nažloutlou slupkou a pevnou dužinou. Modrofialové trnky sklízíme, až když přečkají mráz. Švestka nebo slíva oválného tvaru má modrou až červenou slupku a kořenitou, sladkou a šťavnatou světlezelenou až nažloutlou dužinu. Hodí se na koláč, do knedlíků, na kompot a povidla.Drobné ovoceJahodyObsahují vitamin C, železo a další minerální látky. Nejvhodnější konzervací je zmrazení. Jahody se uplatňují ve zmrzlinových, šlehačkových i jogurtových pohárech, bývají součástí bublanin, dortů i jiných zákusků, vkládáme je do palačinek, na omelety nebo lívance apod. Z jahod se dále vyrábí džem, marmeláda, víno, mošt nebo třeba kompot.OstružinyChuť a vůně zahradních ostružin je většinou nesrovnatelná s divoce rostoucími v lese. Jako všechny bobuloviny také ostružiny se rychle kazí a plesnivějí. Lze je mrazit. Mají vysoký obsah vitaminu C. Báječně chutnají čerstvé, ale hodí se rovněž k zavařování.BorůvkyObsahují vitamin C a B, draslík a sodík a vlákninu. Na trh přicházejí sbírané v lese nebo zahradní. Rychle se kazí a plesnivějí.MalinyJsou bohaté na pektiny, vitamin C a B 2. Nejchutnější a nejaromatičtější jsou lesní maliny. Typické aroma a chuť láká k přípravě zmrzliny, dortů a dezertů. Z malin jsou skvělé šťávy, džemy i protlaky.BezinkySbíráme pouze zralé plody na šťávu, kompot nebo na víno a sušíme je na čaj. Jsou cenným zdrojem vitaminu C. Vždy je tepelně upravujeme.RybízČervený rybíz je ideální čerstvý. Vzácnější bílý má lahodnější, méně kyselou chuť. Černý s výrazně kořenitou chutí se cení pro vysoký obsah vitaminu C. Rybíz lze uchovat mrazený.Třešně a višněTřešně obsahují vitamin B 2 a C a draslík. Višně jsou bohaté na vitamin A. Nejoblíbenější odrůdou višně na moučníky a na zavařování je morella.BrusinkyJsou bohaté na vitamin C a pektiny. Jejich chuť se rozvine až tepelnou úpravou (vynikající kompot nebo zavařenina) Brusinky neodmyslitelně patří ke svíčkové na smetaně.AngreštSprávně česky jde o srstku obecnou. Oválné bobule mohou být zelené, žluté, červené až nachové. Existuje i téměř lysá odrůda. Angrešt má vysoký obsah vlákniny, pektinu minerálních látek a vitaminů.Hroznové vínoBobule révy vinné jíme samotné nebo je používáme na míchaný ovocný salát, na ozdobení dezertů nebo jako obložení sýrů, drůbežího nebo zvěřinového pokrmu. Nejvhodnější jsou hrozny bez semen. Snadno z nich získáme šťávu, kterou lze zmrazit.Tip na výrobu ovocných šťávExistuje řada postupů a doporučení, jak si sami můžeme připravit šťávu z čerstvého ovoce. Zatímco šťáva z citrusů se dá připravit na jednoduchém odšťavovači, na přípravu šťávy z bobulového a peckového ovoce používáme odšťavovače elektrické. Obecně se dá říci, že i takto získané šťávy obsahují relativně velké množství ovocné dužniny. Čerstvá ovocná šťáva se dá připravit i v elektrickém mixéru, ale jen z měkkého ovoce, které se snadno rozmixuje. Tento způsob je vhodný především tehdy, chceme-li si namíchat koktejl.zdroj:https://www.pestik.cz/Ostatní díly průvodce letní zahradou:Průvodce letní zahradou část 1. bylinkyPrůvodce letní zahradou část 2. - zeleninaPrůvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Pokračovat na článek


Průvodce letní zahradou část 2. - zelenina

Léto dává široký prostor ovoci, zelenině a zdravé výživě vůbec. Suroviny jsou čerstvé, jsou běžně k dostání a několikrát levnější než v zimě nebo na jaře. Navíc si mnoho lidí vypěstuje zeleninu i ovoce na zahrádce. Jako sezónní jídlo určitě každý zná třeba lečo, ovocné knedlíky nebo smaženici z čerstvých hub. Obecně platí, že v létě, už s ohledem na stoupající teploty, by mělo být jídlo lehké, osvěžující a rychlé (kdo by také chtěl strávit celé dopoledne u sálajícího sporáku?). Naprosto nevhodná jsou tučná masa, horké vývary nebo hutné omáčky. Naopak v létě je ten správný čas na ovocné a zeleninové saláty, grilované ryby nebo bílé maso a těstoviny ( i studené těstovinové saláty). V tomto ohledu přebíráme nápady, recepty a zkušenosti z přímořských států. Ještě nedávno pro spoustu lidí u nás neznámý lilek nebo brokolice dnes tvoří základ mnoha hlavních jídel. V létě máme také možnost používat mnohem více čerstvých bylinek, které si snadno vypěstujeme na zahrádce, na parapetu třeba i v paneláku a nebo si je koupíme předpěstované v kelímku nebo už rovnou nařezané.Ale vraťme se ještě k zelenině. Zaměříme se především na letní druhy a domácí produkci, i když náš trh je čerstvou zeleninou zásoben po celý rok.  BramboryJsou energeticky málo vydatné, ale výživově bohaté. Skladují se na suchém temném místě, na světle hlízy zezelenají a jsou pro konzumaci nevhodné. Brambory se nikdy dlouho nemáčí ani se nevaří v přílišném množství vody, protože by se vyluhovaly důležité látky jako škrob, vláknina, bílkoviny, vitamin B1, draslík i železo. Přednostně je vaříme ve slupce a oloupeme je až vařené.Rozeznáváme brambor masitý pevný (lojový), je nerozvařivý, vhodný na salátbrambor převážně masitý (slabě moučnatý), je převážně nerozvařivý, vhodný na salát, opékání a do šťavnatých pokrmůbrambor moučnatý (středně rozvařivý), ten je vhodný na polévky a kaše. Letní kořenová zelenina:Celer bulvový: používá se syrový i vařený, je vhodný do salátů, dá se obalit jako řízek a usmažit a neměl by chybět v žádné polévce. Obsahuje vápník, fosfor a vitamin C.Mrkev: má vysoký obsah karotenu, který se v doprovodu s tuky přeměňuje na vitamin A (ten je důležitý pro zrak). Používá se syrová i vařená nebo dušená. Vitamíny neztrácí ani vařením. Hodí se do salátů, polévek, k masu i těstovinám.Ředkvička: má až palčivou chuť, konzumuje se převážně syrová, strouhaná se přidává do polévek nebo pomazánek, skvěle chutná i grilovaná. Lísky můžeme nasekat a použít na posypání.Letní plodová zelenina:Lilek (baklažán): syrový se nekonzumuje, chutný je opékaný, grilovaný, smažený či zapékaný.[více o lilku]Avokádo: má nazelenalou máslovitou dužinu, kterou ihned zakapeme citrónovou šťávou, aby nezhnědla. Zralý plod je na dotek měkký.[více o avokádu]Paprika: paprikové lusky se mohou jíst syrové, připravuje se z nich lečo, dají se péct i grilovat. Obsahují 10 x více vitamínu C než citron.Rajče: plody jsou různé velikosti a tvaru, mají nasládlou šťavnatou dužinu. Výborné jsou čerstvé, vyrábí se z nich kečup, protlak, velmi dobrá jsou plněná.Okurka: rozeznáváme salátovou okurku a okurky k nakládání. Salátové okurky jsou buď pěstované ve skleníku (ty jsou k dostání po celý rok a mají hladký povrch) nebo jsou polní. Ty mají drsnou slupku a sklízejí se v létě a na podzim. Konce odkrajujeme, protože mohou být nahořklé! Okurky „nakládačky“ se pěstují na volné půdě nebo nejlépe v tzv. pařeništích. Ještě malé se nakládají se do octového láku.Letní řapíková a stonková zelenina:Celer řapíkový: výborně se hodí syrový na salátKlíčky: klíčky sóji, fazole mungo, vojtěšky alfalfa atd. můžeme snadno pěstovat po celý rok doma. Potřebují jen misku s vatou a dostatkem vláhy.Letní brukvovitá zelenina:Květák: je dietní, lehce stravitelný, má vysoký obsah vitaminu C. Používáme ho syrový do salátů, vařený v páře nebo smažení.Brokolice: je bohatá na železo, vitamin C, kyselinu listovou a beta karoten. Jeho využití v kuchyni je obdobné jako u květáku, brokolice se připravuje s těstovinami, zapékaná, do polévkových krémů a vhodná je i jako příloha k bílému masu a rybám.Kedluben: výborný je za syrova, používá se do salátů, ke grilování i dušení.Zelí: hlávkové zelí má mnoho beta karotenu a vitaminu C, Tepelnou úpravou se výživová hodnota snižuje. Zpracovává se také kysané nebo dušené.Kapusta hlávková: má mnoho vápníku, používá se dušená jako přílohaLetní cibulová zelenina:Cibule: k dispozici je po celý rok, podporuje zažívání, má baktericidní účinky, zvyšuje odolnost organismu. Do salátů se skvěle hodí cibule červená, která nemá tak palčivou chuť, ale naopak tepelnou úpravou ztrácí barvu, jarní cibule se používá včetně natě a výborně chutná v tvarohových pomazánkách a v polévkách.Česnek: používá se spíše jako koření do omáček, polévek, na ochucení mas a bramborových pokrmů. Má silné protivirové baktericidní a protiplísňové účinky a působí proti arteroslkeróze.Pórek: připravujeme ho syrový do salátů, nákypů, polévek, míchané zeleniny a nepostradatelný je při přípravě „Číny“. Získá na chuti, když ho předem krátce osmahneme.zdroj:https://www.pestik.cz/Ostatní díly průvodce letní zahradou:Průvodce letní zahradou část 1. bylinkyPrůvodce letní zahradou část 2. - zeleninaPrůvodce letní zahradou část 3.- Ovoce

Pokračovat na článek


SUPERPOTRAVINY VE VAŠÍ KUCHYNI ANEB CO JE DOBRÉ A ZDRAVÉ JÍST?

Pořád se dočítáme o tom, jak je zdravá výživa důležitá, jak by jsme měli o své tělo a životosprávu dbát a podobně. S tím jsou spojeny i nejrůznější trendy ve výživě, které se čas od času objeví. Obrovským boomem byly bio potraviny, které doslova zahltili celosvětový trh. Všichni najednou chtěli mít všechno bio. Stačilo, že na obalu byl tento magický nápis a hned šel „nebio“ jogurt do nákupního košíku. Dnes je tímto trendem pojem superpotraviny. Důležité je upozornit, že tento pojem není taková „rychlokvaška“ jako například již zmiňovaný přívlastek bio. Tento pojem vznikl z velkého množství zdravých a léčivých látek, které některé potraviny obsahují.SEZNAMTE SEPojem superpotravina rozhodně není náhodný a slovo super je pro některé potraviny doslova trefa do černého. Tyto potraviny jsou totiž charakteristické tím, že v sobě obsahují mnoho důležitých živin pro naše tělo, mají v sobě spoustu vitamínů a minerálů, kromě toho mají také antioxidační účinky a výrazně podporují náš imunitní systém. Tyto superpotraviny s velkým S znaly už naše babičky, babičky těchto babiček a další a další generace před nimi. Tehdy ovšem byly oblíbené pro své léčivé a uzdravující účinky. Jelikož superpotraviny obsahují vysoké procento minerálů, vitamínů, proteinů, enzymů, koenzymů a mnohých další, je doporučováno, aby byly konzumovány bez nejrůznějších tepelných příprav, tedy v syrové formě. Pokud je budete připravovat například vařením, je jasné, že o mnohé super látky, které potravina obsahuje, přijdete.CO MÁTE DOMAMožná ani sami nevíte, kolik superpotravin máte doma v lednici, ve špajzu nebo které vám rostou na zahrádce, nebo které můžete natrhav na louce či v lese. Proto není rozhodně od věci, si některé z nich připomenou a říci si, které super látky obsahují, v čem nám pomáhají a podobně.BORŮVKY Tyto malé modrofialové kuličky patří rozhodně mezi superpotravinami do top desítky. I když jsou většinou pro svou sladkou chuť velmi oblíbené, pravděpodobně je nyní budete mít pro jejich blahodárné účinky o trochu raději. V první řadě jsou obrovským zdrojem vitamínu C, který podporuje imunitní systém a slouží jako prevence před chřipkou a kde jakým nachlazením. Třísloviny, které borůvky obsahují, pomáhají ženám po celém světě při menstruačních bolestech a silném krvácení. Pokud trpíte cukrovkou, měli byste si vařit čaj z borůvkových listů, neboť dokáže snížit hladinu cukru v krvi. Kromě toho všeho jsou borůvky také prospěšné při čištění ledvin, zlepšují náš zrak, jsou dobrou prevencí před rakovinovým onemocněním, čistí organismus, mají hojivé účinky v případě ekzémů a mnoho dalších prospěšných účinků.SLADKÉ BRAMBORYTento druh brambor, neboli také batáty, patří k těm nejvýživnějším druhům zeleniny vůbec. Sladké brambory obsahují vysoké množství betakarotenu, který působí proti vzniku mnoha druhů rakoviny. Jedna brambora vám může dát až 180 % doporučované denní dávky betakarotenu. Kromě toho tyto brambory obsahují také mnoho draslíku, který významně přispívá na činnost našeho srdíčka, snižuje krevní tlak a omezuje vznik srdeční zástavy a mrtvice. V boji se srdečními chorobami a v prevenci proti rakovině sladké brambory obsahují také pomocné látky jako kyselinu kávovou, rostlinné steroly, vitamín B6, vitamín C a kyselinu chlorgenovou.GRAPEFRUITŽe je grapefruit nekorunovaným králem mezi všemi ovoci, se už dávno ví. Pokud ovšem o tom ještě někdo alespoň trošku pochybuje, rádi ho právě teď nadobro přesvědčíme. V první řadě je v tomto ovoci obrovské množství vitamínů C, B1 a K. Kromě toho je také bohatý na přírodní antioxidanty, neboli favonoidy, které jsou známé tím, že dokáží výrazně odbourat škodlivé látky z těla. Grapefruit je také velmi oblíbený u lidí bojující s váhou. Obsahuje totiž minimum tuků a vysoký obsah vlákniny, která vám dodá pocit sytosti a ve finále jejich lehce nahořklá příchuť snižuje chuť na sladké. Jako by toho nebylo málo, tak působí protizánětlivě, urychluje krevní oběh, zmírňuje gynekologické potíže, jsou výborné při léčbě alergií, astmatu a nejrůznějších ekzémů a snižují hladinu cholesterolu v krvi.HOUBYMnoho lidí nemá houby zrovna v oblibě a jídla s nimi odmítají pozřít, což je ovšem jejich obrovská chyba. Houby se totiž řadí k superpotravinám. Většinu hmoty hub tvoří voda, tudíž obsahují velmi malé množství kalorií. Většina hub obsahuje velmi nízké množství sodíku, tudíž nejsou zátěží pro naše ledviny a jsou doporučovány lidem, kteří mají vysoký krevní tlak. Obsahují ovšem dostatek draslíku, který pomáhá při snižování krevního tlaku. Houby jsou také bohaté na mnoho vitamínů, jako například E, B2, B3, riboflavin a niacin. Díky selenu jsou účinným antioxidantem zbavující naše tělo škodlivin. Mezi superhoubou mezi všemi houbami je považována hlíva ústřičná, která je mimo jiné doporučována pro diabetiky, těhotné a kojící ženy.Mezi další superpotraviny, které jsou nám běžně dostupné a které mnoho z nás denně konzumuje, patří například ještě vajíčka, citrusy, ořechy, brusinky, brokolice, mrkev, rajčata, semínka, jablka, zelí, česnek a mnoho dalších.TROCHU EXOTIKYNěkteré superpotraviny můžeme najít doma a některé si musíme zase pořídit v obchodech, neboť v našich podmínkách by nám asi jen stěží vyrostli. Moje milovaná maminka je vyznavačkou zdravého životního stylu, správné životosprávy a tělesné očisty nejrůznějšími způsoby. Bohužel jako její dítě a tak trochu pokusný králík mě pravidelně zásobuje a nutí jíst nejrůznější šílenosti, o kterých se bůhví kde dočetla a přes internet objednala. Některé se dají s chutí u televize pojídat, u jiných mě evokuje pocit zvracení, jen když je koutkem oka zahlédnu na poličce. Svědomí mi ovšem nedá, abych vám o nich nenapsala.GOJIKustovnice čínská, neboli goji je velmi oblíbená v čínské medicíně, kde na ni nedají dopustit. Plody goji jsou malé bobulky jasně červené barvy, které trošku připomínají brusinky. Plody goji obsahují osmnáct nejrůznějších druhů aminokyselin a dvacet jedna stopových prvků. Žádná jiná rostlina na zemi neobsahuje takové množství karotenoidů, jako právě goji. Obsah vitamínu C v pomerančích je doslova nic oproti tomu, kolik jej obsahuje plot kustovnice čínské. O tom, jak je výborná pro imunitní systém nebo jak je skvělá jako prevence proti rakovinovému onemocnění, se zde vypisovat už ani nebudu. Jen jako bonus dodám, že je také oblíbená, protože prokazatelně omlazuje.ALOE VERAO této léčivé rostlině pravděpodobně neslyšíte prvně. Už staří Egypťané věděli, jako blahodárné účinky v sobě ukrývá. To nejdůležitější je schováno v průsvitném gelu, který se získává s listů aloe vera. Její primární schopností je, že dokáže velmi napomáhat při hojení nejrůznějších ran a také popálenin. Ve velkém zastoupení je v aloe vera obsažen vitamín C, E, A, a vzácný B 12, aminokyseliny, minerální látky, lignin, antrachinony, enzymy, nebo také saponiny. Kromě hojivých účinků se také velmi často využívá při překyselení žaludku, v boji proti paradentóze, při tuberkulóze nebo cukrovce. Své místo si našla také v kosmetice, kde se používá při léčbě akné, při oparech, plísních nebo ekzémech. Osvědčila se také v boji proti lupům.CHLORELLAJedná se o japonskou sladkovodní řasu, která sice smrdí a chutná vážně strašně, ale v zájmu svého zdraví je nutno něco vydržet. Na trhu jsou v dostání nejčastěji v podobě malých pilulek, nebo prášku, který si už můžete namíchat podle libosti. Spolu s dalšími superpotravinami se řadí k tzv. zeleným potravinám. Důvodů, proč se překonat a pravidelně a ještě s nadšením polykat tento smrdutý hnus (věřte mi, že nepřeháním. Mám ji doma a vím, o čem mluvím) je hned několik. Tak teda za prvé, odvádí z těla toxické látky a podporuje hojení ran. Mimo tohle všechno jako „double jackpot“ obsahuje hormon štěstí,  neboli tryptofan. Tudíž pokud vás bude trápit pochmurná podzimní nálada, není nad chlorellu.MLADÝ JEČMENDalší zelený zázrak, objevený mou maminkou. Jedná se o namletý jemný prášek ze zeleného ječmene, který se sklízí cca týden po zasetí. Prášek se míchá s vodou a pije se. Popřípadě v silném sebezapření polyká, abyste to měli co nejrychleji za sebou. Pít něco, co vypadá jako žabinec, chce prostě trošku odvahy. O tom, jak strašně zdravý je a jak blahodárné účinky na naše tělo má, ovšem nemůže být pochyb. Je skvělý při překyselení žaludku, pomáhá při silných migrénách nebo při problémech s nespavostí. Mimo to obsahuje vysoké množství vitamínu C a E, mnoho enzymů, železo, hořčík, také vápník, fosfor a mnoho dalších.

Pokračovat na článek


SUSHI – KREATIVNÍ ASIJSKÉ KOUZLENÍ Z RÝŽE A RYB

Poprvé jsem se s tímto japonským pokrmem setkala při mé cestě po Novém Zélandu, kam mě přátelé pozvali na oběd, právě na sushi. První dojem byl více než pozitivní, jelikož jsme šli do celkem nóbl restaurace, kde sushi balil před vašima očima evidentně někdo, kdo to nedělá prvně. Dojem byl teda po pěti minutách celkem slušný, navíc sushi vypadalo na talíři opravdu parádně a chuti se jenom sbíhaly. Bohužel mě nadšení přešlo hned po prvním soustu. Ani hromada kvalitní rýže, a hodně ostré wasabi nemělo šanci přetlouct chuť rybiny, která byla patrná jednak z kusu syrové ryby a hlavně z mořské řasy, ve které bylo všechno zabaleno. Se silným sebezapřením jsem rychle tuhle dobrotu polkla a zapřísáhla se, že už nikdy. Jenže nikdy se nemá říkat nikdy. A tak jsem po návratu domů byla vystavena dalším návštěvám sushi restaurací. A světe div se, naučila jsem se ho mít ráda. Jednoduše jsem se k lásce k sushi musela projíst. Kromě toho, že mám jídelníček zase o něco bohatší, tak také ve velké míře prospívá mému zdraví.CO JE SUSHI A ODKUD POCHÁZÍ?Sushi vymysleli a do světa poslali největší milovníci rýže a ryby, tedy obyvatelé Číny, kde jej poprvé ochutnali ve čtvrtém století před naším letopočtem, kdy si Číňané uvědomili, že se rýže spolu k syrovým rybám celkem hodí a nechutná to úplně špatně. Základem úspěchu je v první řadě kvalitní rýže. Ovšem nejedná se ledajakou rýži, kterou máte doma ve skříni, ale speciální druh, který je po uvaření promíchán směsí z octu, cukru a soli. Mnoho lidí si při slově sushi vybaví jako první syrovou rybu. Nu, je to tak, ale není to nutné. Syrová ryba (často se jedná o oblíbeného lososa) je nahrazována vším možným. Krabími tyčinkami, zeleninou, avokádem, houbami a ve své podstatě tam můžete napasovat všechno, co máte rádi.SUSHI PRO MILOVNÍKY ZDRAVÉ VÝŽIVYJe tedy sushi opravdu tak zdravý pokrm, jak se můžete všude dočíst? Ano, je a to velmi. Obsahuje totiž samé zdravé věci. V první řadě už samotnou rýži, která je lehce stravitelná a v jejím obsahu najdete hromadu vitamínů a minerálů. Kromě toho obsahuje minimální množství kalorií a je bez lepku. Další důležitou surovinou jsou samotné ryby. Samozřejmě se musí jednat o čerstvé ryby a mořské plody, protože jenom ty obsahují obrovské množství bílkovin, jódu a samozřejmě nesmíme zapomenout na tuky s omega-3 mastnými kyselinami. Syrové ryby oproti těm tepelně upraveným v sobě obsahují všechny tyto prospěšné látky v plné síle. Další zdravou mňamkou je řasa Nori, což je to zelené, v čem je celé sushi zabaleno. Tato potravina, se kterou má mnoho lidí trošku problém, obsahuje patnáctkrát více minerálních látek, než kdejaká zelenina. Pro ty, kteří ještě váhají, dodám, že má omlazující a zkrášlující účinky. Jako takový bonus ještě musím poznamenat, že tato mořská řasa má mimořádně pozitivní vliv na detoxikaci celého organismu. Nepostradatelnou součástí každého sushi je také křen zvaný Wasabi. Jeho úkolem je (kromě silné chuti a aromatu, který dodá sushi potřebný šmrnc), také to, že obsahuje látky, jenž zbavují syrové ryby bakterií a mikroorganizmů.SUSHI SI ZVLÁDNETE SNADNO PŘIPRAVIT I DOMA!Pokud jste milovníky sushi a mohli byste jej jíst pořád, není jediný důvod, proč byste si nemohli udělat domácí sushi u vás v kuchyni. Ač z přípravy jde možná trošku strach, jedná se opravdu o velmi jednoduchý postup. V první řadě potřebujete nakoupit suroviny. Mým osvědčeným obchodem je Makro, kde bez problémů nakoupíte speciální rýži na sushi, mořské řasy, wasabi, speciální ocet, sójovou omáčku a zejména čerstvé ryby. Největší umění je uvařit správně rýži, která musí vstřebat veškerou vodu, aby se správně lepila a držela pohromadě. Pak už jen mít šikovné ruce při balení a máte udělanou exotickou a zdravou večeři, kterou si si můžete dopřát, nebo jí oslnit každou návštěvu.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zajímavosti

Banány prý podporují libido

Všechno je připraveno pro noc plnou lásky - vychlazené víno, příjemná hudba, hořící svíčka a trs banánů. Asi se leckdo podiví, proč banány.Podle jednoho amerického experta ale mají banány všechno, co člověk potřebuje pro udržení libida. Kombinace draslíku, vitaminu B6, vitaminu C a kyseliny listové z něj dělá přírodní viagru, tvrdí klinický lékař Steven Lamm. A pokud by to banán nezvládl, doporučuje ještě další vhodně tvarované ovoce a zeleninu, například okurky, mrkev nebo chřest. Svoje rady doktor Lamm shrnul v publikaci nazvané Six-Week Hardness Factor Programme, což by se dalo velmi volně přeložit jako šest týdnů tvrdého režimu. Ovoce, zelenina a celá zrna jsou nejlepší potraviny, které lze nasadit do boje proti impotenci, tvrdí Lamm. Okurky a mrkev mají plno vlákniny, u chřestu se cení jeho antioxidační vlastnosti. Na seznamu doktora Lamma jsou také jablka, avokádo, borůvky, chilli papričky, čokoláda, fíky, zázvor, hroznové víno, česnek, med, ořechy, špenát a rajčata. Kniha obsahuje 40 receptů jak zvýšit u mužů libido. Některé vycházejí z karamelizovaného banánu, jiné se zakládají na červeném pomeranči a podstatou dalších je zase smažený chřest. Doktor Lamm zároveň varuje, že muži by se měli obloukem vyhnout rychlému občerstvení, neměli by kouřit, měli by se vyhýbat stresu a hlavně nesmějí být líní. "Sexuální zdatnost je něco, co patří ke všem mužům, a to bez ohledu na věk," tvrdí doktor Lamm.

Pokračovat na článek


Čím nahradit maso? Klidně i červenou řepou!

Maso je pro své výživové hodnoty celkem důležitým zdrojem bílkovin, které naše tělo potřebuje pro obnovu buněk, ale také je maso důležitým zdrojem energie. Ovšem někteří lidé buď ze zdravotních důvodů, nebo vlastního přesvědčení maso kompletně vypustí ze svého jídelníčku. Samozřejmě v žádném případě nejde o špatné rozhodnutí. Ať už proděláváte chvilkovou bezmasovou očistu, nebo jste zapřisáhlí vegetariáni, jsou jídla, kde prostě a jednoduše maso musí být, nebo by alespoň být mělo. Kvůli tomu, že maso ve vašem životě nezastává důležitou roli, nemusíte tyto jídla nadobro vypouštět. Naopak je „masovými náhražkami“ můžete posunout o level výše. Pojďte se podívat čím vším je možné v dnešní době nahradit maso.ČERVENÁ ŘEPA, CELER A VLOČKYČervená řepa je odborníky vychvalována do nebes už nějakou tu dobu. A v podstatě právoplatně. Kromě toho že našemu tělu dodává selen, kyselinu listovou, vitamín C a draslík, je také bohatým dodavatelem křemíku. Ovšem v našich kuchyních není úplně tak běžná a s rukou na srdci musíme uznat, že ji jíme jen sporadicky, ne-li dokonce z donucení. Tomu je ovšem konec. Červená řepa se totiž osvědčila jako super náhrada místo masa, například do hamburgerů. Ano, čtete správně. Uvařenou červenou řepu nastrouháte, přidáte další suroviny jako vajíčko, bylinky, ovesné vločky a další, uděláte z toho placičky a´la burgery, dáte na chvilku zapéct do trouby a voalá, máte super „maso“ do hambáčů, které mu směle konkuruje. Pokud vám bude chutnat maso z červené řepy, tak budete doslova nadšeni z karbanátků z ovesných vloček. Vločky zalijete zeleninovým vývarem, přidáte bylinky, cibulku česnek a jdete smažit – mňamóza! A pokud jste ještě neochutnali smažený celer, tak upalujte do první sámošky ho vykoupit, protože to je teprve gurmánský zážitek hodný michelinské hvězdy.SÓJOVÉ MASO A TOFUV případě, že chcete najít co nejvěrohodnější napodobeninu masa, rozhodně byste měli vyzkoušet maso sójové, které je velmi bohaté na bílkoviny (45%), sacharidy (20%) a vlákninu (17%). Sójové maso můžete bez problémů dělat na jakýkoliv způsob, jako maso klasické. Právě sójové maso patří k velmi oblíbeným náhražkám, tudíž jej seženete v každém supermarketu. Stejně je na tom také tofu, které je vyrobeno ze sražené sójové bílkoviny. Kromě velkého obsahu bílkovin, vápníku a nejrůznějších vitamínů, je jeho velkou předností také to, že neobsahuje žádný cholesterol, tudíž snižuje hladinu cholesterolu v krvi a celkově velmi zlepšuje stav kardiovaskulárního systému. Dokonce pomáhá v prevenci proti některým druhům rakoviny a pomáhá také v boji s osteoporózou.ŠMAKOUN, ROBI MASO, SEITANVelmi zajímavou náhražkou za maso je šmakoun, který je vyráběn čistě z vaječných bílků. I když to možná nezní dvakrát věrohodně, můžete mi věřit, že je to opravdu velmi dobré. Osmažený šmakoun na másle je super svačina. Svou chutí i konzistencí připomíná kuřecí maso. Jak asi tušíte, obsahuje velké množství bílkovin. Příprava je stejná jako běžné maso a hodí se naprosto do jakéhokoliv jídla. Už jste slyšeli o Robi masu? Pokud ne, tak se s ním rychle seznamte, protože nebude dlouho trvat a bude z tohoto „masa“ vyrobeného z kukuřice, pšeničných klíčků, červené řepy a soli velká hitovka. Neobsahuje žádný tu, cholesterol a živočišné bílkoviny. Pravé maso připomíná nejen svým vzhledem, ale i chutí. Podobně je na tom i seitan, který je ze všech zmíněných asi nejméně známý. Je to rostlinný koncentrát, který vzniká umytím škrobu z pšeničné mouky. A jak jinak, je hrozně zdravý. Ocenit na něm musíme zejména spoustu přírodních bílkovin, minerálů a samozřejmě vitamínů.

Pokračovat na článek