32ZOBRAZENÍ

Granátová jablíčka byla servírována již v bájných dobách...

Úvodem

Granátové jablko je plod neustále zeleného keře nebo stromku s ohnivě červenými květy.

Je kulatý a má tvrdou žlutozelenou slupku. Uvnitř je spousta semínek ve sladké růžové dužině, a právě ta se jí. Dužina je rozdělena hořce chutnající blánou, která se nekonzumuje.

Původ a rozšíření

V oblasti planého výskytu je granátové jablko tisíciletou součástí kulturní historie Orientu. Dnes se pěstuje velkoplodý kultivar ve Středomoří, Kanárských ostrovech, Indii, východní Asii, USA a v Argentině.

Účinné látky

Jadérka zrníček mají vysoký obsah železa a mohou se jíst syrová, jsou ovšem uzavřena v nepoživatelné hořké bláně. V dužině rozříznutého zralého plodu najdete také velké množství malých granátově rudých míšků, naplněných příjemně nakyslou šťávou, bohatou na vitamin C, na minerály a obsahuje i asi dvacet procent cukrů.

Trocha dávné historie

Tento rozložitý keř pochází z Persie (dnešního Íránu) a Přední Asie. Patří mezi velmi starobylé rostliny. Je známý nejméně pět tisíc let. Jeho plody – granátová jablka – se těšily velké úctě. Byly zasvěceny např. řeckým bohyním Afroditě a Héře, král Šalamoun měl údajně celý sad granátovníků a prorok Mohamed radil pojídat granátová jablka proto, aby se lidé zbavili závisti. Možná, že ani v dnešní době by neškodilo zkusit tuto metodu znovu oprášit.

Použití v kuchyni

Granátová jablka se přidávají do ovocných salátů nebo sorbetů a do některých pikantních pokrmů. Ovocem je růžový rosolovitý obal zralých semen. V Orientě se z této příjemně nakyslé hmoty připravuje nealkoholický nápoj šerbet, jinde se zkvašuje na pálenku francouzského původu zvanou grenadina.

Jiné využití...

Využít lze nejen plody, ale vlastně celou rostlinu. Z listů marhaníku a ze slupek nezralých plodů se připravuje čaj, z kořenů a kůry barvivo, kterým se v Orientu barvily koberce. Využívá se i neobyčejně tvrdé žluté dřevo marhaníku.

Jak si vypěstovat jablíčka doma?

Granátovník nesnáší vápník v půdě a hlavně vyžaduje teplé a slunečné stanoviště. V našich podmínkách se mu dobře daří ve vyhřívaných sklenicích, doporučuje se také pěstovat rostliny v nádobách, které lze přes zimu přenést do zateplených prostor. Podobě jako u dalších teplomilných rostlin nemá jeho pěstování pro plody v našich podmínkách valný význam. Marhaník se rozmnožuje především řízkováním, ale stejně snadno jej lze pěstovat ze semen. Zakrslé formy se dají úspěšně pěstovat na okně obráceném k jihu – se sluníčkem ale s mírou, rostliny může ohrozit úpal. Jejich asi dva centimetry velké plody jsou dokonalou miniaturou ovocných marhaníků.